Pondělí, 24. srpna 2009Aktuality
V sobotu 25. července 2009 lidé po celém světě různými způsoby vyjádřili nesouhlas s povolebním děním v Íránské islámské republice, spojeným s masivním zatýkáním odpůrců režimu a prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda. Také v Praze proběhla demonstrace před íránským velvyslanectvím, uspořádaná Amnesty International, při které účastníci psali jména zatčených Íránců křídou na ulici před budovou ambasády.
Podle Amnesty International měli v této formě protestu zájemci pokračovat ještě následujících 20 dní, přičemž celá akce byla podle jejich slov konzultována jak s pražským magistrátem, tak s Policií ČR. Přesto když v pondělí 27. července jedna aktivistka chtěla s psaním začít, městská policie její počínání vyhodnotila jako přestupek znečištění veřejného prostranství podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a udělila jí pokutu ve výši 1000 Kč.
Podle Ligy lidských práv je takové jednání městské policie v rozporu se zákonem a zavání politickým podtextem. Nehledě na nejednotnost postupu strážníků, kdy podobné formy protestu nebyly dříve ani později sankcionovány, nenaplnil dívčin skutek znaky, které musí mít každý přestupek. Pro spáchání zmíněného přestupku totiž nestačí jen faktické znečištění veřejného prostranství, ale – tak jako u všech přestupků – musí dojít primárně k ohrožení nebo porušení zájmu společnosti. Jaký veřejný zájem by ale mohl být v tomto případě v sázce? Není naopak zájmem každé demokratické společnosti podpora šíření demokracie a ochrany základních lidských práv a svobod i v ostatních státech? Vedle toho psaní křídou nepředstavuje žádný radikální, nežádoucí a nevratný zásah do veřejného pořádku, pokud není spojeno s jiným protiprávním jednáním (například se zablokováním silnice). V opačném případě bychom totiž mohli rovnou postihovat i malé děti, respektive jejich rodiče, které si křídou kreslí na ulici před domem.
Popsaný postup městské policie proto znamenal nepřípustný (a patrně účelový) zásah do základního práva na svobodu projevu, který by se v demokratickém právním státě neměl ani objevovat, ani tolerovat.
Čtvrtek, 23. července 2009Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna dne 23. 7. 2009 na ČT1 v pořadu Události.
Roman PISTORIUS, moderátor
——————–
Možné tresty pro desítku pravicových radikálů obviněných z propagace nacismu na začátku června jsou pořád v nedohlednu. Pět z nich dál zůstává ve vazbě, protože státní zástupce zamítl jejich stížnost. K vývoji případu se teď ale nechce vyjadřovat. Na podporu zadržených se zhruba před hodinou sešlo v pražské Bartolomějské ulici asi 30 mladých neonacistů.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
V červnu policie zatýká 10 příznivců neonacistického Národního odporu. V akci je i zásahová jednotka, zadržené sváží na jedno místo z celé republiky. Následují několikahodinové výslechy a pak cesta do vazební cely. Výsledek? Všech 10 je obviněných z propagace nacismu, kdy dojde k procesu se stále neví.
Klára SLÁMOVÁ, zástupkyně některých obviněných
——————–
Ve věci neprobíhají žádné výslechy, spis je nějakým způsobem utajován, takže my vlastně nevíme vůbec do dneška, co tam je za důkazy.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
K případu teď nemáme co říct, tvrdí ÚOOZ i státní zastupitelství v Brně. Podle mluvčí kriminální policie Pavly Kopecké jde o standardní vyšetřování.
Pavla KOPECKÁ, mluvčí Kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium
——————–
My se opravdu snažíme ten skutek dobře zadokumentovat tak, aby ten pachatel mohl být obviněn a následně postaven před soud a odsouzen.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
Zadržení bývalého vůdce Ku-Klux-Klanu Davida Duka, další akce bez jasného konce. Místo utajených přednášek strávil 7 hodin na služebně, nakonec musel z Česka odjet kvůli popírání holocaustu. Možný trest pro něj, zatím vzdálená budoucnost. A do třetice. V květnu masivní zásah policie proti Dělnické straně. Akci ukončil úředník kvůli podněcování k rasové nesnášenlivosti. Obvinění a trest? I tady v nedohlednu.
Jiří KOPAL, právní, Liga lidských práv
——————–
Ukážou veřejnosti, že jsou schopni zasáhnout jednorázově, ale vlastně to nejsou schopni dotáhnout.
Miroslav NĚMEC, vrchní policejní rada, Policejní akademie ČR
——————–
Když se něco takového chystá, tak to policie radši předimenzuje, aby zabránila těm důsledkům a pak se někdy může stát, že některé ty důkazy nejsou tak pádné.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
Menší úspěchy policie přesto má. Ojediněle se jí daří prokázat vinu jednotlivcům, například v květnu teplický soud poslal do vězení na rok a půl Petra Nikoluka a Jana Dufka za to, že se nechali v baru natočit na video, jak hajlují. Edita Horáková a Richard Samko, Česká televize.
Pondělí, 6. července 2009Zprávy z médií
Máte podezření, že někdo týrá děti? Musíte to oznámit policii a úřadům. Prokáže-li se ono týrání později a zjistí-li se, že jste o tom věděli a nikomu nic neřekli, jste na nejlepší cestě do basy. Ovšem pokud své podezření oznámíte včas, můžete mít do basy nakročeno také. Přijde na to, kdo vám zkříží cestu a jak se rozhodne nakládat s paragrafy.
Případ šestileté dívky z novojičínského dětského domova, již před dvěma lety pokousal ohař zástupce ředitelky, zaznamenala všechna média. Dívka s vážně poraněným obličejem skončila na plastické chirurgii a redaktor České televize podal na pana zástupce trestní oznámení. Zaměstnanci domova tehdy tvrdili, že šlo o naprosto výjimečnou událost, v minulosti že se nic podobného nestalo. Petici s tímto tvrzením pak poslali zřizovateli domova, Moravskoslezskému kraji. “Ten podpis si budu do konce života vyčítat, předcházel mu půlhodinový nátlak ředitelky a zástupce. Neměla jsem odvahu nepodepsat,“ citovala o půl roku později v Lidových novinách Hanka Čápová jednu ze signatářek, dnes bývalou vychovatelku, a celý případ podrobně popsala.
Děti prý lžou
V souvislosti s pokousanou dívkou pak na povrch vyplulo další podezření. Zástupce se měl podle svědectví dvou dětí chovat násilnicky, prý je fackoval, tloukl do žeber, kopal, … vypověděly také, že jeho pes měl už v minulosti pokousat čtyři, možná pět dětí. Zástupce všechno popřel, podle znaleckého posudku si obě děti všechno vymyslely a policie případ odložila . Přitom například výše citovaná vychovatelka část jejich výpovědi o dětech napadených psem potvrdila.
To však zdaleka není konec. Děti se totiž původně svěřily jiné vychovatelce, ta to doma pověděla manželovi, od dalšího vychovatele se dozvěděli, že i on v minulosti od dětí slýchal stížnosti na zástupcovo násilnické chování, oba se pak radili s různými organizacemi specializovanými na ochranu dětí a s vědomím, že pokud svědectví dětí neohlásí, dopustí se trestného činu, oslovili zřizovatele. Ten však nic nepodnikl, manželé tedy oslovili další úřady, Fond ohrožených dětí, ombudsmana a média.
Zástupce ředitelky na ně následně podal trestní oznámení pro pomluvu; na sklonku letošního června se konalo první stání u soudu.
Příliš mnoho otazníků
Jakkoli mě pobuřuje fakt, že v domově pobývá pes (ptal se někdo dětí, jestli ho tam chtějí? zjišťoval někdo, zda se ho některé nebojí? bývalá vychovatelka teď u soudu vypověděla, že viděla děti před psem couvat strachy…) a jakkoli mi v celém případu řada věcí nesedí (zástupcův švagr je zástupce ředitele novojičínské policie, pracovníci, kteří z domova odešli, kritizují tamní poměry a poukazují na to, že zástupce ředitelky je poněkud impulzivní, nevyjasnilo se, proč zřizovatel nejednal a proč poměry v domově ani přezkoumat nehodlá, podivné byly okolnosti při sepisování petice, neexistují oponentní znalecké posudky na výpovědi dětí, přičemž ty původní je možné brát vážně, ale také nikoli , atd.), nemám dost informací, abych mohla s jistotou tvrdit, že se nejedná o jakési spiknutí a že se zástupce ředitelky žádného násilí na dětech nikdy nedopustil. Velmi bych o tyto informace stála a dost mě zaráží, že o ně policie ani zřizovatel naopak nestojí.
Navíc jsme svědky absurdní situace. Zatímco zástupce, jehož pes poranil a znetvořil šestiletou dívku, se podle policie dopustil přestupku, týž policejní sbor vyhodnotil počínání manželů jako trestný čin. Řízení navíc provázejí závažné procesní nedostatky – Liga lidských práv, která manžele zastupuje, si opakovaně stěžovala , že se policie snaží fakticky znemožnit účast advokátky obviněných při výsleších.
Platit, nebo bručet?
Popsané skutečnosti mě vedou k domněnce, že mocensky a příbuzensky provázaná skupina jednoduše šikanuje lidi, kteří se jí jeví jako nepohodlní. Bohužel jí to umožňuje náš trestní kodex.
Pomluva totiž zůstala v zákoníku strašit z dob bolševika i po jeho letošní novelizaci, ačkoli tam nemá co dělat. Už před lety ji chtěla skupina poslanců v čele s Hanou Marvanovou vyškrtnout, nepočítal s ní ani předkladatel nového zákoníku, poslanci ji do něj ale znovu zařadili. Jejich argumentace však nebyla dostačující .
Marek Benda (ODS), mimochodem autor “náhubkového zákona“, se obával, že zůstanou-li trestné jen tzv. hromadné verbální činy (například vyzývání k rasové nenávisti) stala by se ochrana společnosti vyšším zájmem než ochrana individua. Poslanec ale úplně opomněl skutečnost, že by tu proti pomluvě nikdo nezůstal bezbranný. Už teď se každý může domoci omluvy a dementování nepravdivých informací plus získat odškodnění u civilního soudu. Tato cesta s sebou navíc nese odpovídající zadostiučinění, jímž se nějaké “popotahování“ nactiutrhače po policejních služebnách a soudech nikdy stát nemůže.
Totéž opomněl Bendův stranický kolega Ivan Langer, když mluvil mj. o nutnosti nést odpovědnost za svá slova.
Jeroným Tejc (ČSSD) by zase s vyškrtnutím pomluvy počkal, až civilní soudy zrychlí svou činnost. Lze však podřídit principiální záležitost technickým nedostatkům?
Way to Hell
Zdánlivě mrtvý paragraf, jemuž média za pomoci svých právníků odolávají (případy končí odložené), vede k celospolečenské zbabělosti a k šikaně jednotlivců. Verbální atak totiž potenciální poškození “řeší“ tím, že celou záležitost přehodí na policisty a státní zástupce. V horším případě pak paragraf zneužívají k zastrašování kritiků (ne každý si může dovolit advokáta, leckoho pak vyplaší samotné “popotahování“…).
Například v roce 2007 česká policie stíhala pro pomluvu šedesát lidí, z toho dvanáct jich pak bylo odsouzeno. Jenže třeba neuvěřitelný případ právníka, který kvůli svému kritickému výroku na adresu někdejšího starosty Prahy 7 skončil za mřížemi s odůvodněním, že veřejné činitele je třeba chránit proti “bezbřehým urážkám kverulantů“, ukazuje, že důvěra v uvážlivé a spravedlivé rozhodnutí soudu je značně naivní.
Zatímco se čeští zákonodárci na rozdíl od svých kolegů ve většině demokratických zemí včetně Bosny, Ukrajiny, Estonska či Gruzie nechali ukolébat představou o ochraně jednotlivce, veřejnost v přímém přenosu sleduje, jak pracovníci dětského domova demotivovaní obdobným případem v Čeladné, kde vychovatelka upozornila, že jí děti popisují, jak je bije ředitelka, a dostala podmíněný trest za pomluvu a pět let zákazu činnosti v oboru, předem odpískali boj s vedením ústavu.
Všichni pak máme jednu jistotu: Zda nejsou ve jménu nadbytečné a nákladné ochrany jednotlivce před pomluvou na svých právech mnohem hůř poškozováni jednotlivci nejbezbrannější, se budeme i nadále dovídat jen stěží.
Článek byl zveřejněn dne 6. 7. 2009 a naleznete jej také na http://mahdalova.blog.respekt.cz.
Čtvrtek, 28. května 2009Zprávy z médií
Ve snaze zabránit radikalizaci společnosti může sehrát významnou roli policie. Jakožto její letitý kritik se zájmem sleduji,
jak se snaží zavádět prvky, které by jí pomohly po sedmdesáti letech konečně se přiblížit občanům.
Věřím, že poté, co policie pochopí, že její větší část musí vyjít z kanceláří do ulic a více komunikovat s občany, rovněž s větší jistotou pozná, koho a proč má ochraňovat proti radikalismu, porušování zákona a násilí.
Přes všechnu kritiku, která na policejní přehmaty nebo nečinnost vždy z různých důvodů musí dopadat, přiznávám, že můj respekt si vysloužil současný policejní prezident. Oproti svým předchůdcům nesluje skandály, zavádí do policie moderní manažerské metody a přes utrpení, s nímž policie v každém státě přijímá jakékoli změny, jsou u ní vidět (se vší její omezenou hybností a personálními problémy na všech stupních) posuny.
Změnit policii potrvá delší dobu, k čemuž by měly dát prostor zejména obě velké politické strany, které se střídají ve vedení vnitra. V tomto ohledu mě dost mrzí přístup sociální demokracie. Ta si zřejmě neuvědomuje, že u nestandardních policejních týmů začal sestup jejího dlouholetého korunního prince a že pendreky na těle účastníků CzechTeku 2005 se symbolicky proměnily ve vajíčka končící na obleku jejího předsedy.
Templáři přicházejí
Proč tvrdím, že ČSSD nadále směřování policie podceňuje a nedomýšlí? Protože to nejnověji potvrdil jí nominovaný ministr Pecina ve vládě „odborníků“, jejíž prioritou má být i boj proti „extremismu“. Pecina poctivě přiznal, že policii vlastně vůbec nerozumí.
Proto si na ni najal Jiřího Komorouse, který společně s předním českým odborníkem na nacistickou symboliku a pravicový radikalismus Danielem Landou založil laický řád Ordo Lumen Templi. Podle ministra byl tento počin legrací, kterou má tak rád! Smysl pro humor je zřejmě této vládě vlastní, o čemž svědčí i další z „templářů“ na silovém ministerstvu, lékař Barták šéfující armádě.
Je jisté, že mediálně průrazný a pro část policistů charizmatický Komorous nebude mít problém policejního prezidenta zastínit přinejmenším v médiích.
A třeba ještě stihne kandidovat ve volbách proti Řápkové místo předsedy ČSSD, aby vytrhl věčně nedospělým klučinům z ODS nahnědlý trumf v Severních Čechách. Kamarád Dan by mu k tomu mohl zazpívat duet, třeba s Kateřinou Brožovou.
O dvou prezidentech
Nešťastný je zejména návrat dvoukolejného řízení policie, v němž Česko léta nešťastně setrvává, a způsobuje si tak racionálně neodůvodnitelnou dvojitou byrokracii (rozuměj konkrétní odbory vnitra v. policejní prezidium). Policisté budou vědět, že dohodnuté principy – jako vždy v minulosti – neplatí a jejich šéf nesedí na policejním prezidiu, ale musí se především bránit vlivu jiného papaláše nasazeného toliko na něj vnitrem. Už nyní policisté vtipkují, že mají vlastně dva policejní prezidenty, a to ještě nedošlo k formálnímu jmenování Komorouse náměstkem…
Odpůrci zavádění reforem a současného policejního prezidenta tak mohou vždy remcat a hledat ochranu u politicky vlivnějšího vůdce na vnitru, který lépe svým „kádrovým profilem“ kopíruje minulost a současnost spletitosti české politiky i policie.
Nechám se též překvapit, jak bude represivně naladěný Komorous trpělivě podporovat reformu policie a její větší otevřenost vůči občanům, včetně Romů.
Tvrdím, že úslužný státní úředník Pecina v hujerském očekávání příští odměny od ČSSD svojí personální politikou od počátku katastroficky nabourává integritu. Tedy věc, kterou si každý šéf ozbrojeného sboru, jenž se chce stát vzorem, za nímž policie půjde, musí budovat delší dobu.
Bylo by hezké, kdyby si někdo strategičtěji uvažující ve vládě či ČSSD uvědomil, že akceptováním kroků ministra Peciny nebude dokonána sladká pomsta na jeho předchůdci, ale na českých občanech a jejich pomalinku se přece jen měnící policii.
Už nyní policisté vtipkují, že mají dva prezidenty. A to ještě nedošlo k formálnímu jmenování Komorouse náměstkem…
Jiří Kopal. Autor je předsedou Ligy lidských práv.
Článek byl zveřejněn dne 28. 5. 2009 na http://hn.ihned.cz (obdobně také v deníku Hospodářské noviny), naleznete jej zde.
Pondělí, 4. května 2009Tiskové zprávy
Praha – 4. května 2009 – Šest set korun za každý den nezákonné hospitalizace v psychiatrické léčebně musí podle rozhodnutí soudu zaplatit Česká republika klientce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Rozhodl tak Obvodní soud pro Prahu 2. Jako odškodnění za šedesát dní nezákonné hospitalizace musí stát paní Horové vyplatit celkem třicet šest tisíc korun.
Před několika lety začala paní Horová sbírat oblečení, knížky a jiné věci, které lidé nechávali u popelnic. Toto počínání se nelíbilo jejím sousedům, kteří si na ni opakovaně stěžovali. Pražská městská část se proto rozhodla pro nekompromisní řešení. Úředníci Městské části vnikli za asistence policie násilím do jejího bytu, aby odstranili všechny „hygienicky závadné“ věci. Současně na paní Horovou zavolali záchranku, která ji za spolupráce policie odvezla do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Z jejího bytu pak pracovníci Městské části vynesli všechno včetně osobních věcí.
Při převozu byla paní Horová připoutána k lůžku tak, aby se nemohla hýbat. V léčebně pak byla zřízencem sprchována střídavě teplou a studenou vodou a proti své vůli dostávala nitrožilně léky. Vzhledem k tomu, že paní Horová nikdy se svou hospitalizací nesouhlasila, oznámila léčebna tuto skutečnost soudu. Ten rozhodl, že její hospitalizace je v souladu se zákonem. Paní Horová se proto za pomoci právníka MDAC a Ligy odvolala k Městskému soudu v Praze. Ten usnesení obvodního soudu změnil a nedobrovolnou hospitalizaci paní Horové prohlásil za nezákonnou.
„S případy nedobrovolné hospitalizace, která není v souladu se zákonem, se setkáváme poměrně často. Zejména soudy prvního stupně jsou při posuzování jejich zákonnosti velmi povrchní,“ komentuje situaci v České republice právnička MDAC a Ligy Jana Marečková. Fakt, že přezkoumávání nedobrovolných hospitalizací je u nás pouze formální záležitostí a zdaleka nenaplňuje standardy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, dokazují také soudní statistiky. „Je zarážející, že okresní soudy v obvodech, kde se nachází psychiatrická léčebna, posuzovaly více než čtrnáct tisíc případů za rok a pouze v jednadvaceti z nich rozhodly, že nedobrovolná hospitalizace nebyla v souladu se zákonem. Tato čísla signalizují, že v systému není něco v pořádku.“ Upozorňuje Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy.
Na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze o nezákonnosti nedobrovolné hospitalizace paní Horové se právní zástupce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění za imateriální újmu, která byla paní Horové nezákonnou hospitalizací způsobena. Ministerstvo spravedlnosti však tuto žádost vyhodnotilo jako nedůvodnou. Právník se proto obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2 a zažaloval Českou republiku o odškodnění. Obvodní soud rozhodl, že Česká republika je povinna paní Horovou za způsobenou újmu odškodnit ve výši 36 000 Kč. Ministerstvo spravedlnosti se proti tomuto rozhodnutí odvolalo. „Je mi líto, že se Ministerstvo spravedlnosti odvolalo, jakékoliv finanční odškodnění je v takovýchto případech málo.“ uzavírá Matiaško.
Bližší informace o případu poskytne:
Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy, tel.: 545 210 446; 773 621 228, e-mail: mmatiasko@mdac.info
