Čtvrtek, 15. dubna 2010Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně konečně ukončil přes pět let trvající spor, v němž se město snažilo zbavit „nepřizpůsobivou“ ženu způsobilosti k právním úkonům. Svým rozhodnutím potvrdil, že institut zbavení způsobilosti k právním úkonům nemůže být nástrojem pro kontrolu lidí, kteří žijí jinak. Skutečnost, že paní Eva trpí duševní poruchou, podle soudu nedává státu automaticky právo rozhodovat o tom, jak má žít.
Paní Eva žije ve vlastním domě blízko centra Brna a již několik let hromadí na své zahradě různé věci. Toto chování se nelíbilo úředníkům městské části, protože dle jejich mínění „narušuje vzhled obce“. Po několika ne příliš úspěšných opatřeních se proto rozhodli přistoupit k návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Jejich návrhu vyhověl brněnský městský soud v roce 2005 a po úspěšném odvolání znovu v roce 2008. V řízení byl vypracován psychiatrický i psychologický znalecký posudek, podle kterých paní Eva trpí duševní poruchou. Podle názoru obou znalců může pouze zbavení způsobilosti k právním úkonům a posléze soudem ustanovený opatrovník zajistit dodržování hygienických návyků a zdravotní, zejména psychiatrickou péči.
V lednu letošního roku Krajský soud v Brně projednával odvolání proti rozsudku o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud zdůraznil, že samotná přítomnost duševní poruchy nemusí automaticky vést k omezení nebo zbavení způsobilosti. Rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům neslouží k tomu, aby následně vedlo k pomyslné stabilizaci zdravotního stavu člověka, zlepšení jeho hygieny nebo sociální či kulturní úrovně života. „V řízení o způsobilosti k právním úkonům musí vždy soud posuzovat, jestli takové opatření slouží skutečně k ochraně práv člověka. Opatrovník má za člověka s postižením činit právní úkony a pomáhat mu například při nakládání s majetkem. Nedovedu si představit, že by se rozhodnutím o zbavení způsobilosti paní Evy k právním úkonům situace nějak změnila, například, že by opatrovník za ní uklízel její zahradu,“ vysvětluje právnička MDAC a Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Krajský soud v Brně rovněž zdůraznil, že způsob života paní Evy je jejím svobodným rozhodnutím a pokud závažným způsobem nezasahuje do práv jiných osob nebo nikoho neohrožuje, stát by neměl mít právo do něj zasahovat „Krajský soud v Brně po pěčlivém dokazování fakticky prolomil znalecké posudky proti paní Evě. To považujeme za velmi důležité, protože okresní soudy velmi často nekriticky přejímají závěry znalců. Je tedy třeba brát v úvahu fakt, že znalci často neznají sociální situaci lidí s postižením a nerozumí institutu zbavení způsobilosti k právním úkonům, jak to bylo i v případě paní Evy,“ hodnotí rozsudek Krajského soudu právník MDAC a Ligy Maroš Matiaško.
Bližší informace poskytnou:
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
Čtvrtek, 5. února 2009Tiskové zprávy
Brno, Praha – 5. února 2009 – Liga lidských práv a ekologické organizace sdružené v asociaci Zelený kruh kritizují poslední úpravy návrhu nového občanského zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem návrhu, oproti očekávání nezaneslo do finální verze návrhu potřebné změny týkající se vzniku spolků. V novém návrhu občanského zákoníku tak zůstává starý, demokratickým zásadám odporující registrační princip, kdy o vzniku jakéhokoli spolku rozhoduje státní orgán. Naopak ministerstvo spravedlnosti nově „obohatilo“ návrh zákona o mnoho zbytečných povinností, které mohou mít za následek zánik malých zájmových sdružení. Státním úředníkům by tak zůstalo v rukou právo zabránit vzniku sdružení, aniž by vůbec zahájilo svou činnost.
Podle předchozích verzí návrhu neměly spolky vznikat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, ale již účinností stanov přijatých na ustavující členské schůzi. Zápis do veřejného rejstříku by tak neměl vliv na vznik spolku, ale pouze by osvědčoval jeho existenci a zveřejňoval jeho statutární orgány. „Takové řešení by bylo v souladu s demokratickými principy fungování právního státu a koneckonců i s naším ústavním pořádkem. Podle Listiny základních práv a svobod se totiž žádný akt státní správy k zajištění sdružovacího práva nevyžaduje,“ uvádí Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Česká republika se tak mohla přiblížit moderní úpravě v Nizozemí, Švédsku či Švýcarsku.
Po zásazích ministerstva vnitra v připomínkovém řízení se však v poslední verzi návrhu zákona znovu objevil starý registrační princip vzniku spolku. V praxi to tedy znamená, že kdokoli si bude chtít založit spolek, bude muset podat návrh na zápis do veřejného rejstříku a čekat na rozhodnutí, zda bude zápis povolen. V případě, že bude zápis na základě nejasných kritérií odmítnut, spolek vůbec nevznikne. Zatím není známo, kdo by měl o registraci konkrétně rozhodovat. Ponechat tyto kompetence v rukou ministerstva vnitra, s jehož arbitrárními postupy mají občanská sdružení velice špatné zkušenosti, by však bylo z demokratického hlediska naprosto nepřijatelné. V západních zemích je běžné, že občanská sdružení informují o svém založení rejstříkový soud. Pokračování registrace prostřednictvím ministerstva vnitra by tak i dále navazovalo na období komunismu.
Občanská sdružení si uvědomují nutnost existence veřejného rejstříku, kde by každý mohl dohledat základní údaje o spolku, a sama po vzniku takového rejstříku již léta volají. Stát by ale rozhodně neměl mít možnost rozhodovat o tom, které sdružení vznikne a které nikoli.
Problémová se jeví rovněž přebujelá právní úprava týkající se obsahu stanov, likvidace, fůze a dalších otázek života spolků. Blíží se absurdně spíše úpravě obchodních společností. Například stanovy spolku by podle aktuálního návrhu musely povinně obsahovat i zdroje příjmů a popis vnitřní organizace spolku. Občanská sdružení pokládají přehnanou důkladnost, s jakou se návrh zákona snaží vypořádat se všemi těmito otázkami, za odporující principům soukromého práva, v jehož rámci nemají být všechny podrobnosti občanského života regulovány státem. Vhodnější je proto ponechat řešení těchto otázek čistě na vůli občanů. Ti by měli mít možnost sami si upravit ve stanovách, co uznají za důležité.
Občanská sdružení jsou přesvědčena, že takto složitá úprava bude odrazovat občany od zakládání spolků a povede ke snížení rozmanitosti občanského života. Podle Jany Marečkové z Ligy lidských práv „je zřejmě potřeba více zdůrazňovat státním orgánům, že občanský zákoník je nejdůležitějším právním předpisem především pro občany. Zbytečné zasahování do tvorby tohoto předpisu ze strany ministerstva vnitra představuje nebezpečí pro občanské svobody a je třeba ho co nejvíce eliminovat.“
Podrobné informace poskytnou:
Robert Cholenský, advokát, tel.: 608 967 423, e-mail: r.cholensky@centrum.cz
Jana Marečková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: jmareckova@llp.cz
Kateřina Ptáčková, ředitelka Zeleného kruhu, tel.: 724 112 782, e-mail: katerina.ptackova@zelenykruh.cz
Pondělí, 31. března 2008Zprávy z médií
Praha/ Duševně nemocní lidé by si měli dávat větší pozor na soudy. Ty si totiž někdy ulehčují práci tím, že je zbaví svéprávnosti bez dostatečného důvodu. Nemohou pak sami nakládat s penězi, volit či vstupovat do manželství. Často by ale stačilo, kdyby za ně například při placení větších částek rozhodoval opatrovník.
Své o tom ví i paní Jana, která žije se synem v domě v “lepší” brněnské čtvrti. Ač oba trpí duševní poruchou, žijí normální život – tedy až na to, že ve svém domě a okolí mají značný nepořádek. Sousedé si kvůli tomu na ně stěžují. To bylo i důvodem, proč městská část vyvolala soudní řízení, jehož výsledkem bylo plné zbavení svéprávnosti.
“Považovali jsme to za absurdní. Vadilo nám, že místo nabídnutí nějaké pomoci se veřejná moc hned snažila tyto lidi nějak omezit,” říká právník David Zahumenský z Ligy lidských práv. Právě tato organizace se do případu vložila a výsledkem bylo, že odvolací soud rozhodnutí o odejmutí svéprávnosti zrušil.
Omezením práv lidí si soudy často ulehčují práci
Práci soudců kritizuje také ústavní soud. Podle tiskového mluvčího ústavního soudu Michala Spáčila si soudy nižších instancí často ulehčují práci a zbavují lidi svéprávnosti zbytečně. Pro to hovoří i údaje ministerstva vnitra, podle kterých byla k polovině loňského roku omezena svéprávnost 3 893 osobám, zatímco plně o ni přišlo 23 283 lidí.
Nemohla se vdát
Ústavní soud řešil například stížnost paní M. F., kterou pražský obvodní soud před lety kompletně zbavil svéprávnosti. Přitom podle posudku se mělo omezení týkat jen nakládání s větší částkou peněz.
Paní totiž do svých padesáti let žila s matkou, která veškeré praktické úkony zařizovala sama. Po její smrti v roce 1998 měla problém v životě obstát a například platit nájem. Soud ji kvůli podnětu z městské části uznal za nemocnou a zbavil ji svéprávnosti.
O tom ji ale soud ani neposlal vyrozumění. Důvod: není schopna plně chápat smysl soudního řízení. Když se dotyčná po čase chtěla vdát, zjistila, že o tom sama nemůže rozhodnout. Několikrát se proto odvolala. Až loni v prosinci ústavní soud rozhodnutí zrušil.
Podle prezidenta soudcovské unie Jaromíra Jirsy by se praxe soudců měla obrátit ve prospěch omezování svéprávnosti. “Od úplného zbavování způsobilosti k právním úkonům by se trend měl posunout k jejímu omezování, pokud to trochu jde,” říká Jirsa.
Článek vyšel dne 31.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.
Středa, 11. května 2005Tiskové zprávy
Více než 17 000 dospělých i dětí s mentálním postižením žije v českých ústavech sociální péče. Tyto ústavy nejsou zdravotnickými zařízeními, a žádné z nich nezaměstnává lékaře na plný úvazek. Jde o instituce, kde lidé často stráví celý svůj život, vyloučeni ze zbytku společnosti. Tito občané nyní budou vystaveni legálnímu používání prostředků omezujících jejich osobní svobodu, jako např. klecových lůžek a kožených řemenů, bez odpovídajících záruk proti jejich zneužití.
Nový čl. 89a zákona č. 100/1998 Sb. chce upravit používání prostředků omezujících pohyb osob ve všech sociálních institucích. Zákon však používání omezujících prostředků reguluje nedostatečně, čímž porušuje mezinárodní lidskoprávní normy. Zákon:
- umožňuje použití jakéhokoli omezujícího prostředku
- dovoluje, aby o použití omezujících prostředků místo lékařů rozhodovali neškolení zaměstnanci ústavů sociální péče
- neukládá zaměstnancům povinnost použít méně restriktivní opatření před použitím ostatních omezení
- neobsahuje mechanismus, na základě kterého by si oběti mohly stěžovat na porušení svých lidských práv
- nezřizuje systém nezávislé kontroly používání omezujících prostředků, který by mohl porušením předcházet
V posledních letech je Česká republika ostře kritizována za zneužívání prostředků omezujících pohyb osob. Zatímco ostatní středoevropské země, jako např. Slovinsko, Maďarsko a Slovensko, reagovaly na doporučení mezinárodního společenství a zakázaly používání klecových lůžek v zařízeních sociální péče, Česká republika odmítla tyto středověké nástroje z ústavů odstranit. V nedávno zveřejněné odpovědi na zprávu evropského Výboru pro zabránění mučení (CPT) z jeho návštěvy ČR v roce 2002 české orgány ignorují požadavek CPT, aby byla klecová lůžka ze sociálních institucí odstraněna.
Právní úprava přijatá dnes Senátem je krokem zpět a nesplňuje ani základní požadavky mezinárodního práva na používání omezujících prostředků. Zákon vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda Česká republika plní očekávání Evropské unie. 29. dubna 2005 prohlásil Markos Kyprianou, komisař EU pro zdraví a ochranu spotřebitele, že „návrh a jeho důsledky budou pozorně zhodnoceny ve světle komunitárního práva a mezinárodního právního rámce.“ Komisař dále uvedl, že Komise poskytne politickou podporu zemím, které se rozhodly klecová lůžka zakázat.
Návrh se, brzy po tom co bude podepsán prezidentem Václavem Klausem, stane součástí českého právního řádu. Jeho vyhlášení bude znamenat uzákonění pokračujícího nelidského a ponižujícího zacházení v České republice.
Poznámky pro editory
Společně s dalšími českými nestátními neziskovými organizacemi MDAC a Liga vyjádřili ve všech stádiích legislativního procesu své znepokojení týkající se návrhu. Sedm nevládních neziskových organizací podepsalo výzvu členům Poslanecké sněmovny, kteří text návrhu přesto 30. dubna 2005 přijali. Novela byla rovněž zástupci veřejnosti kritizována během zasedání senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a všem senátorům byl 28. dubna zaslán dopis, který je vyzýval, aby § 89a z novely vypustili.
Během včerejší rozpravy v Senátu Zdeněk Škromach, Ministr práce a sociálních věcí, doporučil senátorům, aby návrh schválili, protože „je v souladu s potřebami našich zařízení“. MDAC a Liga zůstávají znepokojeni tím, že česká vláda podporuje reformu práva, která upřednostňuje zájem státních institucí před ochranou jednotlivců, kteří v těchto institucích pobývají
Klecová lůžka jsou lůžka, která jsou shora opatřena zamřížovanou konstrukcí, aby je lidé, kteří jsou v nich zavřeni, nemohli opustit. Někdy se rozlišuje mezi klecovými lůžky, která jsou opatřena železnými mřížemi, a síťovými lůžky sestávajícími z železné konstrukce a sítě. Mezinárodní instituce jako Výbor pro zabránění mučení i MDAC pro oba typy používají označení klecová lůžka.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC ) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva duševně nemocných osob lidí s duševním postižením ve střední i východní Evropě a ve střední Asii.
Bližší informace:
Diana Hoover , ředitelka MDAC : (+36) 30-680-8593
Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv: 608 021 038
David Zahumenský , zástupce MDAC v České republice: 777 306 906
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18 H-1273 Budapest Hungary Web: www.mdac.info Email: info@mdac.info Tel: +361 413 2730 Fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31 602 00 Brno Česká republika Web: www.llp.cz Email: brno@llp.cz Tel: 545 210 446 Fax: 545 240 012
Pátek, 18. června 2004Tiskové zprávy
V prohlášení upozorňujeme na to, že někteří z členů a sympatizantů výše uvedených sdružení, kteří se domáhají svých otcovských práv, se dopouštěli v rodině fyzického a psychického násilí vůči rodině a dítěti, takže snaha o omezení kontaktu dítěte s otcem je v mnoha případech legitimní, stejně tak je pochopitelné, že se dítě odmítá s otcem stýkat.
Upozorňujeme na to, že členové výše uvedených sdružení prosazují své zájmy intervencí u soudců, soudních znalců, orgánů sociálně-právní ochrany dětí v konkrétních kauzách, což považujeme za nepřípustné a vážně ohrožující nezávislost výše uvedených orgánů.
Dále bychom chtěli zveřejnit praktiky, které někteří stoupenci sdružení používají vůči svým bývalým partnerkám a dětem ve snaze zajistit si lepší postavení před opatrovnickým soudem.
Co se týká otázky výkonu rozhodnutí o styku s nezletilými dětmi, odmítáme názor, že dítě by mělo být vždy soudem nuceno ke styku s druhým rodičem i proti své vůli. Apelujeme na rozlišování případů, kdy u dítěte vypěstoval jeden z rodičů syndrom zavrženého rodiče, od případů, kdy dítě druhého rodiče odmítá z objektivních důvodů. Například bylo-li dítě svědkem násilí otce vůči matce.
Prohlášení je určeno státním institucím, nevládním organizacím i veřejnosti.
Prohlášení vydaly tyto nevládní organizace: Acorus, Fond ohrožených dětí, Liga lidských práv, Rosa, Růžová linka, Profem.
Kontaktní osoba:
Veronika Kristová
Liga lidských práv
Za Poříčskou bránou 12
189 00 Praha 8
tel: 724 033 052
