Soud propustil z psychiatrické léčebny ženu, která tam byla za pomluvu na blogu

Starší žena z Prahy, kterou za pomluvu na internetovém blogu poslal soud na léčení do Bohnic, se zřejmě dostane na svobodu. O tom, že by po více než půl roce mohla Květoslava Šamajová odejít z psychiatrie, dnes rozhodl pražský obvodní soud.

Podle Obvodního soudu pro Prahu 8 nemusí Květoslava Šamajová nadále zůstat pod dohledem psychiatrů ani brát žádné léky.

„Ochranné opatření bylo zrušeno, jenom paní Šamajová nemůže opustit psychiatrickou léčebnu, protože rozsudek nenabyl právní moci. Musí se k tomu vyjádřit státní zástupce,“ uvedla právnička Zuzana Candigliota.

Nyní podle ní záleží na tom, jestli státní zástupce bude s verdiktem souhlasit, nebo nikoli. „Pokud ano, pak by to bylo třeba v řádu dnů nebo nejpozději příští týden. Ale pokud nebude souhlasit, tak tam ještě může zůstat i několik měsíců, protože pak by případ řešil pražský městský soud,“ přiblížila.

Květoslava Šamajová bojovala za propuštění řadu měsíců. Tvrdí, že jí podávané léky zničily zdraví.

„Já pořád přešlapuji, je to samovolné. Mám zatuhlou páteř, která mě bolí. Nemůžu se vlastně svobodně pohybovat, jsem omezená. Z důchodu mám na nájemném platit už 90 procent, potřebuji nastoupit někam do práce, protože už 8 měsíců jsem v ochranném léčení,“ popisuje svůj nedobrovolný pobyt v Bohnicích osmašedesátiletá žena. 

Květoslava Šamajová se do léčebny dostala poté, co na svůj internetový blog napsala o muži, kterého považovala za bývalého spolupracovníka StB. Obvodní soud pro Prahu 2 proto její počínání vloni označil za trestný čin pomluvy. Její chování bylo podle soudkyně společensky nebezpečné. Od potrestání ale nakonec soudkyně upustila a poslala ženu na psychiatrii.

Extrémní případ

Výjimečný případ řeší ombudsman i Liga lidských práv. Právnička Ligy Zuzana Durajová považuje případ Květoslavy Šamajové za extrémní.

„Myslím, že u takového činu, i kdyby se trestný čin stal, jak to vlastně soudkyně řekla, byl by malého rozsahu, byl by banální. A pravděpodobně by paní Šamajová, pokud by byla v běžném trestním řízení odsouzena, nedostala ani trest odnětí svobody,“ uvedla.

V civilním řízení by se pak zřejmě musela Šamajová omluvit muži za pomluvu a zaplatit odškodné. Jenže psychiatr ve znaleckém posudku tehdy prohlásil blogerku za duševně nemocnou s halucinacemi a bludy.

Přitom ženu už dříve vyšetřovali jiní znalci, a to když jí svěřovali do péče nezletilé dítě. Její synovec Jaroslav Šamaj s ní žil od svých jedenácti let.

„Za prvé bych rozhodně řekl, že je to absolutně banální proces. Začal vlastně tím, že jakoby projevovala svobodu slova. Má svůj blog, kam píše. A tím to všechno nějak začalo. Seznámil jsem se s diagnózou doktorů, podle které žádné bludy ani halucinace nemá, nikdy nic takového vlastně neměla,“ přiblížil.

Kdy se Květoslava Šamajová dostane nakonec domů, není ještě jisté. Může to být v řádu dnů i týdnů.

Článek byl publikován 9. května 2012 na webu Českého rozhlasu. Reportáž zpracovala Petra Benešová.

Za pomluvu na blogu se důchodkyně ocitla v psychiatrické léčebně

Stačila jedna pomluva na blogu a důchodkyně Květoslava Šamajová se ocitla v Bohnicích. Na internet napsala o jednom člověku, že spolupracoval s tehdejší Státní bezpečností a za to ji soud poslal do psychiatrické léčebny. Osmašedesátiletá žena se teď snaží dovolat práva a chce odškodnění za to, že jí jeden psychiatrický znalecký posudek zničil život. Případ řeší Liga lidských práv i ombudsman.

„Dostávala jsem Flouxanon Depot, což je medikace, která je s dlouhodobým účinkem. V lednu mi dali tři injekce a v březnu jednu. Zhoršil se mi zrak. Ze dvou mám čtyři,“ říká důchodkyně.

Květoslava Šamajová sedí v malém pokoji na bílé posteli. Během rozhovoru strnule hledí před sebe, občas vstane a přešlapuje na místě. Neustále si mne ruce. V ochranném léčení v Bohnicích je už půl roku. Za tu dobu výrazně zhubnula, má jen 47 kilo.

„Co ale nebylo typické, že mi na holé tělo přikurtovali pásy. Ve spisu bylo napsáno, že jsem neklidná a dali mě na neklidné oddělení 27. Tam mi dali hodně neuroleptik, které mě dost poškodily. Vyslovilo kóma na 17 hodin,“ vzpomíná Šamajová na svůj příjezd do pražské léčebny.

Pod dohled psychiatrů ji poslal soud za to, že před třemi lety napsala na svůj internetový blog pomluvu. Byla o muži, kterého považovala za konfidenta a spolupracovníka Stb.

Stejné informace zaslala také na policii. Soudkyně Obvodního soudu Prahy 2 Mária Petrovková proto do spisu při řízení v roce 2011 napsala: „Jednání obžalované soud považuje za značně společensky nebezpečné, neboť je třeba zohlednit skutečnost, že se jej dopouštěla po delší dobu a dokonce v něm pokračovala i po zahájení trestního stíhání.“

Spolupráce muže s tehdejší Státní bezpečností se nikdy neprokázala a soud tak obvinil Květoslavu Šamajovou z trestného činu pomluvy. Od potrestání ale nakonec soudkyně upustila a poslala ženu do Bohnic.

Právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová to považuje za extrémní případ: „Myslím si, že u takového trestného činu, i kdyby se stal, by nedostala ani odnětí svobody“

V civilním řízení by se pak zřejmě musela Šamajová omluvit muži za pomluvu a zaplatit odškodné. Jenže psychiatr ve znaleckém posudku prohlásil blogerku za duševně nemocnou s halucinacemi a bludy.

Přitom ženu už dříve vyšetřovali jiní znalci a to když jí svěřovali do péče nezletilé dítě: „Schizofrenii nemám. Jsem pěstounka, prokázala jsem, že jsem 12 let pěstounkou.“

Psychologické posudky na pěstounství od lékařů z Olomouce má paní Šamajová pořád u sebe. Ukazovala je i právníkům od ombudsmana, který se teď jejím případem zabývá. Veřejný ochránce zkoumá, jestli se s paní Šamajovou v léčebně nezachází špatně.

Z bohnického pavilonu, kde pohublá žena sedí na chodbách s dalšími pacientkami, které trpí stařeckou demencí nebo jinými duševními poruchami, se chce za každou cenu dostat. Její nadějí je teď další květnové soudní řízení:

„Já nepoškozuju sebe, ani neohrožuju okolí, nejsem nikomu nebezpečná. Potom je takzvané ochranné léčení je dáno na občany, kteří jsou neškodní.“

Jestli ale nakonec opustí léčebnu, není jisté. Má však určitou naději. Primář bohnické léčebny Richard Krombholz v písemném vyjádření Radiožurnálu sdělil, že už není nutné paní Šamajovou nadále držet v ochranné léčbě.

„Aniž bych mohl konkretizovat podrobnosti o zdravotním stavu této konkrétní pacientky, inicioval jsem návrh na přeměnu jejího ochranného léčení a propuštění z ústavního ošetřování, neboť jsem přesvědčen, že to její zdravotní stav umožňuje. Toto stanovisko bude také u soudu předneseno.“

Paní Šamajová doufá, že se jí zastane také ombudsman a Ústavní soud, kterým poslala stížnost. Chce za nařízenou ochrannou léčbu nějaké odškodnění. Zatím si ale dlouhý čas v bohnickém pavilonu krátí absolventka pražské FAMU čtením, televizí a občas zajde na keramiku. Na vycházky se dostane jen o víkendu.

 

Článek byl publikován 7. května 2012 na webu Českého rozhlasu. Reportáž zpracovala Petra Benešová.

Otevře nejvyšší státní zástupce odložené případy policejní brutality?

Přestože čtyřiapadesátiletý Vladimír Kummer vyvázl po pobytu na policejní cele v Aši loni v květnu jen s lehčími zraněními, podal na policisty trestní oznámení a očekával, že věc bude řádně prošetřena. Inspekce policie však po důkazech raději nepátrala a případ odložila. Také podle Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vše  proběhlo v souladu se zákonem. Liga lidských práv, která pana Kummera zastupuje, nyní  žádá nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby případ znovu otevřel.
Závěry policejní inspekce a státního zastupitelství, značně zpochybnila i nezávislá zpráva veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského, který se z vlastní iniciativy rozhodl postup policistů na služebně prošetřit. Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Kummera na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru,  že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.

Právníci Ligy se setkávají s mnoha případy policejního násilí,  většinu z nich se však Inspekce policie snaží odložit, aniž by je řádně prošetřila. Trojice mužů ze Zlínského kraje po setkání s policisty loni v srpnu skončila poměrně hůře – dva z nich byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jeden s bolestivě vykloubenou rukou. Trestním oznámením se v tomto případě policejní inspekce zcela odmítla zabývat s tím, že nejde o „žádné důvodné podezření“ z trestného činu, přestože měla k dispozici lékařské zprávy. I tady funkce okresního státního zastupitelství zcela selhala.

 „Tyto případy ilustrují, jak zoufale potřebujeme nezávislý a důvěryhodný vyšetřující orgán trestné činnosti policistů, jinak se prakticky žádný pachatel násilí v policejní uniformě před soud nikdy nedostane,“ vysvětluje podstatu problému Zuzana Candigliota, právnička Ligy. Současný stav, kdy policista vyšetřuje policistu a státní zástupci jsou nečinní, navíc podle expertů odporuje mezinárodním závazkům České republiky na důkladné, účinné, nestranné a nezávislé vyšetření případů podezření z krutého zacházení.

Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535


Další informace k případu
pana Kummera naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/inspekce-poslala-dalsi-pripad-policejniho-nasili-k-ledu-z449

Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem.
http://www.llp.czhttp://llp.cz/_files/file/publikace/LLP_manual_Policista_07-2_E-VERZE_FINAL.pdf

Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.

Tématu lidských práv a policie se věnujeme také zde:
http://www.llp.czhttp://llp.cz/_files/file/ligove_noviny/240x320_llp_noviny_LETO2010_web.pdf

Veřejný ochránce práv kritizuje chyby při posuzování nároku na příspěvek na péči u lidí s duševním postižením

Veřejný ochránce práv shledal nedostatky při posuzování nároku na příspěvky na péči u lidí s duševním postižením.tiskové zprávě to zdůraznila zástupkyně Veřejného ochránce práv, RNDr. Jitka Seitlová. Podle ochránce právě u lidí s duševní nemocí či mentálním postižením dochází poměrně často k chybám v posouzení jejich stavu.
Při vyhodnocování jejich soběstačnosti a schopnosti vykonávat úkony péče o vlastní osobu velmi často sociální pracovníci i posudkoví lékaři podceňují nutnost pomoci nebo alespoň dohledu další osoby. Duševně nemocní či mentálně postižení jsou v mnoha případech schopni posuzovaný úkon fyzicky zvládnout, ale nejsou sami schopni rozpoznat potřebu takového úkonu.
Podle zástupkyně ochránce je nutné, aby se sociální pracovníci či posudkoví lékaři nespoléhali např. pouze na tvrzení posuzované osoby, že úkon zvládne, ale aby si takovou samostatnost ověřovali např. svědeckou výpovědí poskytovatele sociální služby. Zdravotní stav těchto osob by pro účely přiznání příspěvku na péči měl vždy posuzovat lékař s atestací z psychiatrie a psychiatr by také měl být členem posudkové komise MPSV, alespoň pokud se takový žadatel o příspěvek proti rozhodnutí odvolá.
Právě v případě dětí a duševně nemocných, či mentálně postižených, se stávající bodový systém jeví jako neodpovídající k postižení problematiky jejich stavu v širších souvislostech. V důsledku toho jim není příspěvek na péči přiznáván nebo je přiznán v nižším stupni, ačkoli obvykle vyžadují neustálý dohled a pomoc jiné osoby.

Ombudsman a Výbor proti mučení Rady vlády podpořili Občanské právní hlídky

při jeho snaze zajistit nestrannou kontrolu zacházení se zadržovanými osobami na policejních služebnách v průběhu pražského listopadového summitu NATO.

Jak Veřejný ochránce práv, tak Výbor proti mučení v dopisech adresovaných ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi podpořili snahu o přítomnost nezávislých pozorovatelů na policejních služebnách. Oba upozornili též na dobré zkušenosti policie s činností OPH. Veřejný ochránce práv se podle slov obsažených v jeho dopise navíc domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“

Zástupci Výboru proti mučení tvořeného ze zástupců státních institucí i nevládních organizací dokonce sami nabídli svojí účast na policejních služebnách! Tuto možnost navrhovaly státním orgánům a ministerstvu vnitra i Občanské právní hlídky, které si v žádném případě nenárokují provádění nezávislé kontroly pouze ze strany svých zástupců. Inspekce je pevně vázána zákonem, který jí neumožňuje dohlížet na dodržování lidských práv zajištěných osob na policejních služebnách. Oproti tomu nevládním organizacím občanů zákon tuto možnost nebere a je tudíž možná.

Podle názoru Jiřího Kopala z OPH, nechtějí reprezentanti osvícenějších státních orgánů již opakovat trpkou zkušenost s excesy policie z polistopadového období, jejichž důsledkem bylo týrání desítek osob na policejních stanicích, které nebylo v žádném z případů vyšetřeno a následná mezinárodní ostuda pro českou republiku. Kopal naráží kupříkladu na události po Velké Pardubické 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, 1. Máj 1999 a zasedání MMF a SB 2000 (1). Občanské právní hlídky apelují na ministra vnitra a vedení policie, aby využili nabídek dalších státních institucí a umožnili veřejnou kontrolu na policejních služebnách po vzoru některých civilizovaných evropských zemí (2). Systém preventivní kontroly vnitřními policejními orgány a inspekcí, by byl nejen nepřípustným překročením pravomoci, ale i výsměchem desítkám bezdůvodně týraných osob (včetně některých novinářů) z minulých let, stejně jako doporučením mezinárodních institucí, které dohlížejí na plnění smluv, které se čR zavázala dodržovat. Právě systém vyšetřování ze strany inspekce a orgánů vnitřní kontroly zajišťuje absolutní beztrestnost policistů za zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob. Kdyby česká republika respektovala doporučení nezávislých mezinárodních institucí, jako třeba země EU, musela by systém tvořený inspekcí a orgány kontroly zrušit a nahradit nezávislým orgánem. Jen za poslední rok tento požadavek čR adresoval jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení (oba působí při OSN).

Podle dlouholetých zkušeností od nás i ze světa dochází k nejrozsáhlejšímu porušování lidských práv, bití a bezdůvodnému týrání nikoli přímo v ulicích při veřejných shromážděních, ale zejména později na policejních služebnách. Tuto skutečnost byly nakonec nuceny potvrdit nakonec po právním postupu OPH a státních zástupců i některé závěry inspekce ministra vnitra po zasedání MMF. Inspekce však po zjištěných skutečnostech nechtěla nebo nedokázala odhalit viníky. Systém nezávislé veřejné kontroly je pak jedním ze základních prvků prevence proti nebezpečí násilí ze strany jednotlivých policistů. Nebezpečí, kterému je nutno čelit nejen po demonstracích, ale i v každodenní policejní činnosti. O tom svědčí například alarmující případ úmrtí romského občana pana Vladimíra Pechy na brněnské policejní stanici v červnu tohoto roku.

Poznámky:

1. Podle šetření nejrespektovanější světové organizace na ochranu lidských práv, Amnesty International, dokonce zákroky policie po zasedání MMF vyústily v některých případech až do „mučení“ předvedených. OPH považují dodnes za politováníhodné, že na zprávu Amnesty z března 2001 zareagovali ministr vnitra S. Gross, stejně jako ředitel inspekce, policejní plukovník M. Tomin naprosto stejně jako někdejší státní představitelé [komunistického režimu] na zprávy o porušování lidských práv v době předlistopadové totality.

2. Nezávislá kontrola policejních služeben probíhá například v Rakousku, Nizozemí či Velké Británii, projekty nezávislé kontroly probíhaly také v Maďarsku od roku 1996. V Rakousku státní a nestátní činitelé (zástupci ministerstev, univerzit i nevládních organizací) společně navštěvují nejen policejní stanice, ale sledují počínání policie i při demonstracích, po nichž sepisují objektivní zprávy o její činnosti. Veřejná kontrola přispěla podle expertních výzkumů ve všech zemích k větší transparentnosti práce policie, k širší důvěře veřejnosti a posílení kreditu policejní činnosti.

Kontakt:
Jiří Kopal, právní koordinátor Občanských právních hlídek Liga lidských práv,
Bratislavská 31
602 00 Brno
Mobil: 608 719 535