Neděle, 15. června 2008Zprávy z médií
Jedním ze tří pilířů Organizace spojených národů je ochrana lidských práv. Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen Deklarace), která představuje první ucelený katalog lidských práv na mezinárodní úrovni, byla přijata v roce 1948 a letos tak oslavíme její 60. výročí. Deklarace prohlásila ochranu lidských práv za společný cíl pro všechny národy světa. Občanská a politická práva v ní stojí vedle hospodářských, sociálních a kulturních práv (dále jen sociální práva) bez nějakého oddělování a rozlišování. Následující období však již tak příznivé k sociálním právům, která chrání takové základní zájmy člověka jako bydlení, zdraví, práce nebo svoboda od hladu, nebylo.
I přes bezpočet deklarací, ať již na půdě OSN či jinde, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná (tedy, že všechna jsou důležitá), vzájemně závislá a provázaná, jsou sociální práva fakticky právy druhé kategorie. To se odráží i ve skutečnosti, že mechanismy na jejich ochranu vytvořené na mezinárodní úrovni zdaleka nedosahují takové kvality jako u práv občanských. Oběti porušování občanských práv se mohou obracet v rámci OSN na Výbor pro lidská práva, nebo na Evropský soud pro lidská práva a na jiné orgány. V oblasti sociálních práv však žádná taková možnost pro jednotlivce neexistuje To v důsledku přispívá i k jejich mnohem menšímu dodržování. Nicméně, to se může již brzy změnit.
Učinný opční protokol
Od počátku devadesátých let se vedou diskuze o vytvoření Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ten by jednotlivcům umožnil podávat stížnosti na porušování sociálních práv k Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva. I když závěry výborů při OSN nejsou striktně vzato právně závazné, požívají velké autority a jednalo by se o velmi významný krok k lepší ochraně sociálních práv.
V rámci Rady OSN pro lidská práva byla v roce 2006 vytvořena pracovní skupina, která má za úkol vypracovat návrh opčního protokolu. Pracovní skupina po dlouhých a rozsáhlých jednáních návrh přijala 4. dubna 2008 a postoupila jej Radě. Navrhovaný text je kompromisem. Na jedné straně se některé státy v čele s Velkou Británií snažily záruky protokolu co nejvíce oslabit. Prosazovaly například, že státy by si mohly při ratifikaci vybrat pouze některá práva, jejichž porušování by Výbor mohl posuzovat. Nebo bude moci posuzovat pouze závažné porušování práv. Tyto návrhy nakonec schváleny nebyly. Jako kompromis bylo ale přijato, že Výbor bude moci odmítnout posouzení stížnosti, která neprokazuje, že stěžovatel utrpěl zjevnou škodu.
I přes uspokojivý výsledek, který ocenila i koalice téměř 300 nevládních organizací z celého světa podporující vznik účinného opčního protokolu, rozhodnuto ještě zcela není. Kvalitu a vyváženost vypracovaného návrhu však dokazuje skutečnost, že byl 19. června 2008 jednomyslně přijat Radou OSN pro lidská práva, která jej postoupila Valnému shromáždění Spojených národů. Teprve po případném schválení Valným shromážděním bude opční protokol otevřen státům k podpisu a ratifikaci. V platnost by měl vstoupit po ratifikaci minimálně deseti státy. Cesta je tedy ještě dlouhá a nebude jednoduchá.
Soudní – v tomto případě kvazisoudní – ochrana sociálních práv je stále proti mysli řady lidí. Opční protokol je snahou o prolomení této psychologické bariéry a umožnit tak efektivnější ochranu sociálních práv. Na národních úrovních můžeme po světě najít řadu dobrých příkladů soudní ochrany sociálních práv. Dokladem je Jihoafrická republika, kde má ústavní soud pravomoc rozhodovat zcela rovnocenně o právech občanských i sociálních.
V Evropě máme určitou zkušenost s kolektivními stížnostmi v rámci Evropské sociální charty. Technické problémy k přijetí opčního protokolu tedy neexistují.
Solidarita s méně šťastnými
Je na vůli jednotlivých členských států OSN, zda 60. výročí vyhlášení Deklarace oslavíme přijetím opčního protokolu. Byl by tak učiněn další významný krok k postupnému naplnění Deklarace, v níž se praví, že „vybudování světa, ve kterém lidé zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu“. Obyvatelé Česka mají to štěstí, že žijí v zemi, kde nemusí každý den řešit, zda vůbec přežijí do dalšího dne. Přesto, nebo právě proto, bychom měli prokázat solidaritu s obyvateli těch méně šťastných oblastí a zasadit se o přijetí a co nejširší následnou ratifikaci účinného opčního protokolu.
Jan Kratochvíl
Článek vyšel v časopise UN Bulletin 2’08.
Středa, 16. dubna 2008Zprávy z médií
Připravovaná novela zákona o policii vadí ochráncům lidských práv
PRAHA Novela zákona o policii se dostala pod palbu kritiky ochránců lidských práv. Podle nich totiž nová norma, která už prošla prvním čtením ve sněmovně, zasahuje do práv občanů. Policii prý dává širší pravomoci, než umožňuje Evropská úmluva o lidských právech.
Podle předsedy Ligy lidských práv Jiřího Kopala lze chystané novele vytknout tři základní body: “Především nezavádí nezávislou kontrolu policie, příliš zasahuje do soukromí občanů a policii dává nepřiměřené pravomoci pro omezování osobní svobody občanů,” vyjmenoval Kopal.
Kromě toho vytýkají ochránci lidských práv ministru vnitra Ivanu Langrovi, že zákon nedává inspekci, která vyšetřuje zločiny policistů, dostatečnou nezávislost. Postavení inspekce se podle aktivistů mělo změnit tak, aby nespadala pod pravomoc vnitra.
Mluvčí ministerstva Jana Malíková ale upozornila, že úředníci připravují takzvanou generální inspekci. Ta by měla být v budoucnu podřízena přímo vládě a měla by kontrolovat i ostatní bezpečnostní složky.
Nevládní organizace také chtějí, aby v inspekci nepracovali jen policisté. “Měla by tak jako v zahraničí absorbovat i civilní prvek: právníky nebo investigativní žurnalisty,” řekl Kopal.
Aktivisté Českého helsinského výboru však nekritizují jen kontrolní systém policie. Poukazují také na nebezpečnost elektrických paralyzérů, které už v zahraničí způsobili smrt lidí. Hrozí prý, že tzv. taser budou policisté používat nadmíru.
“Posvítí” si na konta V bezpečnostní legislativě se chystá ještě jedna velká změna: připravovaný nový zákon o tajných službách počítá s tím, že by zpravodajci mohli získávat informace o soukromých kontech z bank a dalších finančních institucí. Dosud mohou zpravodajské služby získávat údaje jen od orgánů veřejné správy.
Odborníci návrh odůvodňují především nutností sledovat peníze určené na podporu terorismu. Přesuny peněz jsou přitom často klíčem k odhalení nejen terorismu, ale i organizovaného zločinu a dalších kriminálních aktivit. Návrh věcného záměru zákona zatím schválila Bezpečnostní rada státu a nyní čeká na projednání vládou.
Článek vyšel dne 16.4.2008 v Lidových novinách.
Středa, 27. února 2008Aktuality
Rada vlády pro lidská práva schválila podnět prosazující státem zajišťovanou právní pomoc pro chudé. Po letech lhostejnosti k tomuto tématu začalo ministerstvo spravedlnosti nad ustavením efektivního systému poskytování právní pomoci konečně vážněji uvažovat. Zmocněnec pro lidská práva by měl na základě mandátu od Rady iniciativně spolupracovat s ministerstvem spravedlnosti na přípravě nového zákona ošetřujícího systém bezplatné právní pomoci nemajetným. Podnět vzešel z iniciativy Poradny pro občanství, občanská a lidská práva , jejíž experti se touto problematikou podrobně zabývají.
Česká republika je jednou z posledních zemí EU, která nemá kvalitní komplexní systém právní pomoci nemajetným. Například na Slovensku fungují od roku 2005 čtyři speciální centra, která rozdělují poptávku nemajetných občanů po bezplatné právní pomoci mezi advokáty, právníky nebo mediátory. Ti je zastupují zejména v civilních sporech.
Bezplatnou právní pomoc poskytují pouze advokáti skrze Českou advokátní komoru. Také její představitelé však nejsou se současným systémem zajišťování právní pomoci nemajetným spokojeni. Nepomohou zde ani nevládní organizace, které mají možnost alespoň v omezeném počtu zaměstnat právníky. Jednak jsou vždy specificky zaměřené a navíc nedisponují dostatkem finančních či lidských zdrojů na to, aby mohly zastupovat všechny nemajetné. Lidé, kteří potřebují efektivní právní pomoc zdarma nebo za sníženou odměnu, se tak často nemají na koho obrátit. Velmi palčivý je tento problém zejména tam, kde žijí lidé s nižšími příjmy, v regionech mimo Prahu a Brno.
Liga lidských práv dlouhodobě podporuje aktivity nevládních organizací pro ustavení nového systému právní pomoci nemajetným, a proto v úvodní fázi připomínkovala i aktuálně schválený podnět. Argumenty zástupců Poradny k tomuto podnětu jsme podpořili také ve Výboru pro lidská práva a biomedicínu a v Radě vlády pro lidská práva, kde zasedají naši členové a spolupracovníci.
Kromě státem zajišťované právní pomoci, která přes svou důležitost závisí na jisté libovůli a finančních prostředcích státu, propagujeme právní pomoc pro bono. S pro bono se setkáváme v rozvinutých právních kulturách, kde v závažných případech poskytují bohaté advokátní kanceláře nemajetným právní pomoc zdarma jako součást svojí korporátní identity. Tak tomu je v masovém měřítku například ve Spojených státech a Velké Británii.
Čtvrtek, 31. října 2002Tiskové zprávy
při jeho snaze zajistit nestrannou kontrolu zacházení se zadržovanými osobami na policejních služebnách v průběhu pražského listopadového summitu NATO.
Jak Veřejný ochránce práv, tak Výbor proti mučení v dopisech adresovaných ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu prezidentovi Jiřímu Kolářovi podpořili snahu o přítomnost nezávislých pozorovatelů na policejních služebnách. Oba upozornili též na dobré zkušenosti policie s činností OPH. Veřejný ochránce práv se podle slov obsažených v jeho dopise navíc domnívá, že „plánovaná účast kontrolních orgánů policie nebo dokonce Inspekce ministra vnitra není vhodným řešením. Tyto orgány nejsou vybaveny zákonnou pravomocí a jejich přítomnost by mohla vést k tomu, že by mohly být vyloučeny z vykonávání úkonů případného trestního řízení.“
Zástupci Výboru proti mučení tvořeného ze zástupců státních institucí i nevládních organizací dokonce sami nabídli svojí účast na policejních služebnách! Tuto možnost navrhovaly státním orgánům a ministerstvu vnitra i Občanské právní hlídky, které si v žádném případě nenárokují provádění nezávislé kontroly pouze ze strany svých zástupců. Inspekce je pevně vázána zákonem, který jí neumožňuje dohlížet na dodržování lidských práv zajištěných osob na policejních služebnách. Oproti tomu nevládním organizacím občanů zákon tuto možnost nebere a je tudíž možná.
Podle názoru Jiřího Kopala z OPH, nechtějí reprezentanti osvícenějších státních orgánů již opakovat trpkou zkušenost s excesy policie z polistopadového období, jejichž důsledkem bylo týrání desítek osob na policejních stanicích, které nebylo v žádném z případů vyšetřeno a následná mezinárodní ostuda pro českou republiku. Kopal naráží kupříkladu na události po Velké Pardubické 1993, zásah v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998, 1. Máj 1999 a zasedání MMF a SB 2000 (1). Občanské právní hlídky apelují na ministra vnitra a vedení policie, aby využili nabídek dalších státních institucí a umožnili veřejnou kontrolu na policejních služebnách po vzoru některých civilizovaných evropských zemí (2). Systém preventivní kontroly vnitřními policejními orgány a inspekcí, by byl nejen nepřípustným překročením pravomoci, ale i výsměchem desítkám bezdůvodně týraných osob (včetně některých novinářů) z minulých let, stejně jako doporučením mezinárodních institucí, které dohlížejí na plnění smluv, které se čR zavázala dodržovat. Právě systém vyšetřování ze strany inspekce a orgánů vnitřní kontroly zajišťuje absolutní beztrestnost policistů za zásahy do tělesné integrity zadržovaných osob. Kdyby česká republika respektovala doporučení nezávislých mezinárodních institucí, jako třeba země EU, musela by systém tvořený inspekcí a orgány kontroly zrušit a nahradit nezávislým orgánem. Jen za poslední rok tento požadavek čR adresoval jak Výbor pro lidská práva, tak Výbor proti mučení (oba působí při OSN).
Podle dlouholetých zkušeností od nás i ze světa dochází k nejrozsáhlejšímu porušování lidských práv, bití a bezdůvodnému týrání nikoli přímo v ulicích při veřejných shromážděních, ale zejména později na policejních služebnách. Tuto skutečnost byly nakonec nuceny potvrdit nakonec po právním postupu OPH a státních zástupců i některé závěry inspekce ministra vnitra po zasedání MMF. Inspekce však po zjištěných skutečnostech nechtěla nebo nedokázala odhalit viníky. Systém nezávislé veřejné kontroly je pak jedním ze základních prvků prevence proti nebezpečí násilí ze strany jednotlivých policistů. Nebezpečí, kterému je nutno čelit nejen po demonstracích, ale i v každodenní policejní činnosti. O tom svědčí například alarmující případ úmrtí romského občana pana Vladimíra Pechy na brněnské policejní stanici v červnu tohoto roku.
Poznámky:
1. Podle šetření nejrespektovanější světové organizace na ochranu lidských práv, Amnesty International, dokonce zákroky policie po zasedání MMF vyústily v některých případech až do „mučení“ předvedených. OPH považují dodnes za politováníhodné, že na zprávu Amnesty z března 2001 zareagovali ministr vnitra S. Gross, stejně jako ředitel inspekce, policejní plukovník M. Tomin naprosto stejně jako někdejší státní představitelé [komunistického režimu] na zprávy o porušování lidských práv v době předlistopadové totality.
2. Nezávislá kontrola policejních služeben probíhá například v Rakousku, Nizozemí či Velké Británii, projekty nezávislé kontroly probíhaly také v Maďarsku od roku 1996. V Rakousku státní a nestátní činitelé (zástupci ministerstev, univerzit i nevládních organizací) společně navštěvují nejen policejní stanice, ale sledují počínání policie i při demonstracích, po nichž sepisují objektivní zprávy o její činnosti. Veřejná kontrola přispěla podle expertních výzkumů ve všech zemích k větší transparentnosti práce policie, k širší důvěře veřejnosti a posílení kreditu policejní činnosti.
Kontakt:
Jiří Kopal, právní koordinátor Občanských právních hlídek Liga lidských práv,
Bratislavská 31
602 00 Brno
Mobil: 608 719 535
