Otevřený dopis ministru školství ke stažení diskriminačního návrhu vyhlášky

Vážený pane ministře,

tímto otevřeným dopisem se na Vás obracíme s žádostí o stáhnutí, resp. nepřijetí návrhu novely vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Návrh vyhlášky je v rozporu se školským zákonem a je přímo diskriminační. Pokud by byla novela vyhlášky přijata, žáci s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení přijdou o podpůrná opatření, jako jsou služby asistenta pedagoga, pedagogická intervence nebo hodiny speciální pedagogiky.

Vyhláška je podzákonným právním předpisem a jejím účelem je provádět školský zákon, nikoli omezovat práva, která zákon garantuje. Školský zákon od roku 2016 přiznává všem dětem se speciálními vzdělávacími potřeba nárok na potřebná podpůrná opatření. Vždy se individuálně zkoumá, jaká podpůrná opatření jsou pro konkrétní dítě nejvhodnější. Opakem je přístup diagnostický, kdy poskytnutí podpůrného opatření závisí primárně na diagnóze dítěte. Projednávaná vyhláška stojí právě na diagnostickém přístupu a představuje značný krok zpět na cestě k efektivnímu inkluzivnímu vzdělávání, ve kterém by měly mít všechny děti rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání.

Navrhovaná změna vyhlášky je také diskriminační, neboť v rozporu s antidiskriminačním zákonem omezuje podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich přístup ke vzdělání primárně na základě jejich zdravotního postižení.

Podle důvodové zprávy k projednávané vyhlášce využívalo například služby asistenta pedagoga k září 2019 přes 5 tisíc dětí s tělesným postižením, vadami řeči a specifickými poruchami učení. Tyto děti by nově o pomoc asistenta pedagoga přišly. Dalších několik tisíc dětí přijdou o nárok na předmět vedený speciálním pedagogem. Novela také změní způsob využívání tzv. pedagogické intervence. Nově totiž bude plně na uvážení školy, jakým způsobem toto podpůrné opatření využije. Nebude garantovaný rozsah intervence a pedagogové ji budou poskytovat v rámci svých úvazků. Budou tak ještě více vytíženi, než jsou nyní, a nedostanou za tuto práci náležitou odměnu. Hlavními oběťmi však budou samotné děti, kterým se nedostane potřebné podpory.

Přijetí takto navrhované změny inkluzivní vyhlášky se devastačně projeví nejen na úrovni vzdělání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také na samotném právu na přístup těchto dětí k vzdělání, který jim garantují právní předpisy a principy na zákonné i ústavní úrovni, nemluvě o závazcích státu souvisejících s rovným přístupem všech dětí ke vzdělání, jež České republice plynou například z Úmluvy o právech dítěte či Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Své znepokojení nad možností přijetí novely vyhlášky tento týden vyjádřil Výbor pro práva dítěte, jehož je Liga lidských práv členem, a připojil se k němu také Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. K projednávané novele vydala Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) stanovisko, s nímž vyjádřilo souhlas a podporu mnoho dalších organizací, subjektů a osob, zabývajících se mimo jiné právem dětí na vzdělání, včetně naší organizace.

Z výše uvedených důvodů Vás žádáme o stažení návrhu z projednávání a navrhujeme vytvořit platformu k diskusi potřebných efektivních změn v oblasti inkluzivního vzdělávání s odborníky z praxe, např. formou kulatého stolu. S vytvořením tohoto diskusního prostoru naše organizace ráda pomůže.

Pakliže bude vyhláška přijata, je Liga lidských práv připravena pomoci rodičům dětí, které v důsledku novely utrpí na svých ústavně garantovaných právech, s podáním žaloby na stát, jakož i s dalšími možnostmi obrany, které jim český právní řád nabízí. Jsme také připraveni podat podnět veřejnému ochránci práv, aby navrhl Ústavnímu soudu zrušení příslušných problematických částí vyhlášky.

S pozdravem

Mgr. Karel Lach
Právník Ligy lidských práv

Novela tzv. inkluzivní vyhlášky je v rozporu se školským zákonem

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje novelu tzv. inkluzivní vyhlášky, podle níž mnoho dětí se speciálními vzdělávacími potřebami přijde o možnost vzdělávat se v běžných školách s ostatními dětmi. Podle Ligy je v rozporu se školským zákonem a na včerejším zasedání Výboru pro práva dítěte jsme hlasovali pro usnesení vyjadřující znepokojení s přijetím novely. V nejbližšíchch dnech pošleme ministru školství otevřený dopis.

K usnesení výboru (které prozatím není zveřejněno) se připojil i Výbor pro práva osob se zdravotním postižením a novelou se zabývá také vládní zmocněnkyně pro lidská práva prof. Helena Válková.

Novela (odkaz níže) je podle Ligy rozporu se školským zákonem, který garantuje právo všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na nezbytnou podporu při vzdělávání, a navíc je i diskriminační, neboť plošně mezi dětmi rozlišuje na základě jejich zdravotního stavu bez toho, aniž by byl sledován konkrétní legitimní cíl, či šlo o přiměřené a nezbytné opatření.

Připravovaná změna se odvrací od nyní zavedeného individuálního přístupu, kdy jsou dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami přiznávána podpůrná opatření, která jsou konkrétně pro něho nejvhodnější. Naopak se plošně zavede tzv. diagnostický přístup, kdy bude např. podpora asistenta pedagoga dítěti přiznána pouze na základě jeho diagnózy. O toto podpůrné opatření tak plošně přijdou děti s tělesným postižením, s vadami řeči, specifickými poruchami učení, děti sociálně znevýhodněné či cizinci.

Kromě okleštění využití služeb asistenta pedagoga přestane být z veřejného rozpočtu financována tzv. pedagogická intervence, v rámci níž pedagogové doučují a rozvíjí děti v oblastech, ke kterým se ve výuce nedostanou. Nově bude zajištění této intervence na uvážení jednotlivých škol, které ji budou financovat z vlastního rozpočtu.

Proti změně těchto podzákonných právních předpisů se ohradila široká odborná veřejnost. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání k tomuto vydala stanovisko, ve kterém podrobněji shrnuje, proč je potřeba novelu odmítnout. Liga lidských práv se s tímto stanoviskem plně ztotožňuje.

Pozn.: Konkrétně jde o změnu vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, více zde.

Návrh změn v inkluzi odporuje mezinárodním závazkům, tvrdí ministerstva

Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely.

(Pokračování textu…)

Připojili jsme se k otevřenému dopisu proti plánovaným změnám ve školství

Ministerstvo školství předložilo do připomínkového řízení novelu vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných žáků. Tento návrh mění dosavadní kurz vývoje českého školství a hrozí návratem k segregaci dětí ve vzdělávání. Místo podpory společného vzdělávání otevírá ministerstvo legální cestu segregovanému vzdělávání dětí s postižením a zhoršení podmínek pro jejich vzdělávání ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Liga se proto ráda připojila do iniciativy českých i mezinárodních organizací a připojila se k tomuto otevřenému dopisu (ke stažení zde):

 

Vážený pan předseda vlády České republiky
Ing. Andrej Babiš 

Vážený pan ministr školství
Ing. Rober Plaga, Ph.D. 

Vážená paní náměstkyně
Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D. 

Vážený pan náměstek
Mgr. Václav Pícl 

Úřad vlády České republiky
Nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01 Malá Strana 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5, 118 00 Praha 

V Praze dne 6. 12. 2018 

Otevřený dopis k návrhu novelizace vyhlášky 

č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, paní náměstkyně, pane náměstku, 

obracíme se na Vás jako vnitrostátní i mezinárodní nevládní neziskové organizace působící mimo jiné v oblasti podpory inkluzivního vzdělávání. Jsme totiž znepokojeni informacemi o plánované novelizaci vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále také jen „vyhláška“). 

Navrhované znění vyhlášky počítá s několika změnami, které jsou v rozporu se závazkem České republiky postupně zavádět inkluzivní vzdělávací systém a realizovat tak právo každého žáka na inkluzivní vzdělávání i povinností předcházet diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání. 

Připomínáme, že podle článku 24 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále také jen „Úmluva“) mají všichni žáci právo na přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému vzdělávání v místě, kde žijí, a také na to, aby nebyli z důvodu svého postižení vyloučeni ze všeobecné vzdělávací soustavy. 

Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (dále také jen „Výbor OSN“), který poskytuje členským státům autoritativní interpretaci Úmluvy, ve svém Obecném komentáři č. 4 z roku 2016 (OSN dok. CRPD/C/GC/4) výslovně konstatuje, že tento závazek není slučitelný 

s udržováním dvou vzdělávacích systémů – systému běžného a systému speciálního (§ 39). Stejným způsobem Výbor OSN zdůrazňuje, že Úmluva zakazuje vylučování žáků s postižením z běžné vzdělávací soustavy podmiňováním jejich zařazení úrovní jejich vzdělávacích schopností, tedy zaváděním inkluze „na základě potenciálu žáka“ (§ 18). 

Ačkoli je zřejmé, že přechod ze segregovaného (dvouproudého) vzdělávacího systému nelze realizovat ze dne na den, kroky, které nevedou k postupnému odstraňování speciálního vzdělávacího systému, jsou v rozporu s tímto mezinárodním závazkem a právem žáků na inkluzivní vzdělávání. Domníváme se, že připravovaná novela vyhlášky, je právě takovýmto krokem. 

Jsme znepokojeni zejména navrhovaným zněním § 19, kterým Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „Ministerstvo“): 

  1. a) opět odstraňuje jasnou deklaraci preference vzdělávání v běžném vzdělávacím systému oproti systému speciálnímu (§ 19 odst. 1); 
  2. b) znovu umožňuje vylučování dětí, žáků a studentů s postižením pouze na základě existence postižení, nikoli jejich speciálních potřeb, které mohou z určitého typu postižení vyplývat (§ 19 odst. 2); 
  3. c) znovu zavádí možnost ve školách pro žáky s mentálním postižením vzdělávat i žáky bez tohoto typu postižení (§ 19 odst. 4). 

Z mezinárodních závazků České republiky plyne povinnost státu činit postupné kroky k odstraňování speciálního vzdělávání systému. Novelizace předpisů týkající se vzdělávání proto musí směřovat k tomuto cíli. Postupnými kroky lze chápat zejména upřesňování legislativy tak, aby se vzdělávání v segregovaném (speciálním) systému umožňovalo stále užšímu spektru žáků (a jejich podíl v tomto systému se tedy snižoval), a zároveň tak, aby vyšší podpora naopak směřovala do běžného systému vzdělávání. Cílem je, aby přístupnost běžného vzdělávacího systému a v něm poskytovaná podpora byla pro všechny žáky nejméně srovnatelná s tou v systému speciálním. 

V tomto ohledu je formulace v současnosti obsažená v § 19 odst. 1 vyhlášky velmi důležitou deklarací, že Ministerstvo hodlá tyto základní závazky a směřování vzdělávacího systému respektovat a podporovat. Z toho důvodu nesouhlasíme s názorem Ministerstva, že tato deklarace je, s ohledem na existenci obdobného pravidla ve školském zákoně (zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základní, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), nadbytečná.1 Pokud Ministerstvo deklaruje, že motivací je negativní reakce veřejnosti na povinnost primárně vzdělávat žáky v běžné škole, je nezbytné poukázat na povinnost Ministerstva o výhodách inkluzivního vzdělávání srozumitelně informovat, nikoli nekonzistentně „mlžit“ o své skutečné podpoře inkluzivního vzdělávání. 

Za stěžejní problematické body navrhovaného znění považujeme opětovné odstranění možnosti vzdělávat děti, žáky a studenty s postižením jen ve školách, které jsou specificky zřízeny jako specializované na podporu žáků s určitým druhem postižení. Důvodem pro tuto úpravu je podle Ministerstva2 problém s dostupností takto specializovaných škol, například 

v oblastech s nižší populací, a pravděpodobně rovněž problém s nízkou naplněností speciálních škol, ve kterých se mohou vzdělávat jen někteří žáci s postižením. Řešením nedostupnosti kvalitního a na potřeby orientovaného vzdělávání pro žáky s postižením je však implementace inkluzivního vzdělávání a zajištění dostačující podpory v běžných místních základních školách, nikoli opětovné rozšiřování možnosti umístění žáků do speciálních škol. Není vůbec patrné, jak mohou školy, které jsou zaměřeny na vzdělávání žáků se všemi druhy postižení, těmto žákům poskytnout kvalitní specializovanou podporu. Každý žák s postižením má své vysoce individuální vzdělávací potřeby a tyto nejen, že se liší u každého žáka v rámci téhož typu postižení, ale jsou zcela nesouměřitelné s žáky s odlišným druhem postižení. Je zřejmé, že jedinou motivací tohoto kroku je vyloučení žáků s postižením z běžného vzdělávacího systému. Je proto zjevně segregační a nemá nic společného se snahou zajistit kvalitní a dostupné vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 

V této souvislosti je nutné připomenout, že rozšíření možnosti do škol pro žáky s mentálním postižením umisťovat i žáky bez mentálního postižení se úzce dotýká také vzdělávání romských žáků, kteří v českém vzdělávacím systému historicky čelí systémové diskriminaci a segregaci, která se projevovala a projevuje zejména výrazně disproporčním zastoupením těchto žáků ve speciálních školách a zejména tzv. školách praktických (jejichž školní vzdělávací plán byl upraven podle rámcového vzdělávacího plánu s přílohou LMP). Právě toto disproporční zastoupení romských žáků ve školách pro žáky s mentálním postižením bylo shledáno diskriminačním Evropským soudem pro lidská práva již v roce 2007 (D. H. a ostatní proti České republice, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, č. 57325/00) a opět v roce 2014 Evropskou komisí, která ze stejného důvodu zahájila proti České republice řízení pro porušení členského státu (tzv. infringement proceedings). 

V reakci na obě tyto události přijala Česká republika několik opatření, která lze hodnotit pozitivně. Patří mezi ně také například Strategie romské integrace do roku 2020, která v oblasti vzdělávání v cíli 5.2 specificky hovoří odstranění praxe nesprávného zařazování romských dětí do vzdělávání s nižšími vzdělávacími ambicemi. Navrhovaná novela vyhlášky jde přímo proti těmto snahám i doposud přijatým opatřením. Vyvstává proto podezření, že cílem této nově navrhované úpravy je pouze opět umožnit vzdělávání dětí bez mentálního postižení, popř. dětí s poruchami učení a chování v bývalých praktických školách, mj. z důvodu úbytku žáků na těchto školách. 

Jediným řešením Ministerstvem formulovaných výzev je proto co nejvyšší rozšíření podpory do běžných základních škol tak, aby vzdělávací systém poskytoval skutečně kvalitní vzdělávání zaměřené na individuální potřeby. Minimem v rámci této snahy je zajistit, aby podpora poskytovaná na běžných základních školách byla nejméně srovnatelná s podporou poskytovanou ve speciálních školách, a rodiče proto nebyli vystaveni dilematu mezi „kvalitním vzděláním“ a vzděláním v běžné základní škole. Této snaze však Ministerstvo odporuje rovněž navrhovaným zněním § 17 vyhlášky, podle kterého se omezí maximální počet pedagogických pracovníků na dva ve třídách běžných škol. Ministerstvo deklaruje, že omezení se nebude vztahovat na třídy škol speciálních, u kterých se naopak v zájmu významného posílení kvality poskytovaného vzdělávání3počítá s automatickou přítomností dvou pedagogických pracovníků. Zvyšování kvality vzdělávání ve speciálních školách na úkor škol běžných je v rozporu s výše popsanými závazky vyplývajícími z práva na inkluzivní vzdělávání. 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, páni náměstci, věříme, že Ministerstvo svůj postoj k mezinárodním závazkům České republiky přehodnotí, a vydá se cestou postupného, konzistentního a transparentního zavádění inkluzivního vzdělávacího systému tak, jak přislíbilo. Navrhované znění vyhlášky by v tomto ohledu představovalo znepokojující krok zpět. 

S úctou 

Maroš Matiaško
Fórum pro lidská práva, předseda

Steven Allen
Validity, ředitel

Dorde Jovanović
European Roma Rights Centre, prezident

Klára Šimáčková Laurenčíková
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, předsedkyně 

Pavla Baxová
Rytmus, ředitelka 

Michal Miko
RomanoNet, z. s., ředitel 

Nikola Taragoš
Romodrom, o. p. s., ředitel programů 

Jelena Silajdžić
Slovo 21, z. s., ředitelka 

Petr Máčal
ředitel IQ Roma servis, z. s. 

Sri Kumar Vishwanathan
ředitel, Vzájemné soužití, o. p. s. 

Marta Smolíková
ředitelka Otevřená společnost, o. p. s. 

David Tišer
ředitel Ara Art, z. s. 

Zdeněk Ryšavý
ředitel, Romea, o. p. s. 

Martin Cichý
ředitel, Romano Jasnica, z. s. 

Petra Szaffnerová Bímonová
ředitelka, Kleja, z. s. 

Miroslav Zima
ředitel Drom, romské středisko – Brno 

Miroslav Klempár
ředitel Awen Amenca, z. s. 

Žaneta Mirgová
ředitelka Asociace romských rodičů, z. s. 

Martina Horváthová
předsedkyně Klub Barvaľipen, z. s. 

Emil Voráč
ředitel Khamoro, o. p. s. 

Helena Balabánová
ředitelka Společně-Jekhetane, o. p. s. 

Štefan Grinvalský
ředitel, Beleza, z. s 

Šárka Souchopová
projektový manažer platformy NADĚJE PRO AUTISMUS 

Milena Němcová
koordinátorka platformy NADĚJE PRO AUTISMUS
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
členka Výkonného výboru Unie pečujících
členka Jednoty pro deinstitucionalizaci
zakládající členka aliance Rodiče za inkluzi 

Marta Pečeňová
předsedkyně organizace Za sklem o. s.
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
koordinátorka platformy Naděje pro Autismus 

Lucie Rybová
Český helsinský výbor, z.s., ředitelka 

Monika Šimúnková
bývalá zmocněnkyně pro lidská práva 

Dan Petrucha
Liga lidských práv, leader

Á propos k inkluzi … Integrace vs. inkluze – díl čtvrtý (4/4)

Pojem, který bývá úzce spojován s inkluzí, je integrace. Často jsou pojmy mylně ztotožňovány, definovány či zaměňovány.

Světová zdravotnická organizace (WHO) charakterizuje integraci jako sociální rehabilitaci, schopnost příslušné osoby podílet se objektivně na společenských vztazích. Integrace je tedy stav, kdy se jedinec se zdravotním postižením vyrovnal se svou vadou, žije s jedinci bez postižení a spolupracuje s nimi, prokazuje výkony a vytváří hodnoty, které společnost intaktních uznává jako rovnocenné, společensky významné a potřebné (Pipeková, 1998, s. 13–15).

Integrované vzdělávání je chápáno jako přístupy a způsoby zapojení žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do běžných škol. Cílem je poskytnout i žákům s těžkými a trvalými zdravotními postiženími společnou zkušenost s jejich zdravými vrstevníky, a přitom respektovat jejich specifické potřeby (Průcha, Walterová, & Mareš, 2003, s. 87).

Integraci Lechta (2010, s. 27) popisuje jako existenci vedle sebe rozdílných podskupin žáků, kdy děti s postižením mohou za určité podpory navštěvovat běžné školy. Principiálně jde tedy o školský systém, ve kterém paralelně funguje integrativní i segregovaná edukace. V případě, že je integrace neúspěšná, může se dítě vrátit do speciálního zařízení. V inkluzivním systému není existence paralelních proudů edukace možná, proces přechodu mezi nimi tam a zpět proto neexistuje.

V podmínkách současných běžných základních škol můžeme objevit dva základní typy integrace. Oba jsou jedním z vývojových stupňů inkluze (viz díl druhý). Jedná se o integraci individuální a integraci skupinovou. Individuální integrací se rozumí vzdělávání žáka-jednotlivce s postižením či žáka se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné základní škole mezi ostatními žáky v běžné třídě. Skupinová integrace znamená, že se žák vzdělává ve třídě, oddělení nebo skupině, zřízené pro žáky se zdravotním postižením (či jiným druhem odlišnosti) v běžné škole.

Integrace je dle Hájkové a Strnadové (2010, s. 13) v současné době širokým mezinárodním hnutím za prosazování práva člověka na rovnocennou a rovnoprávnou účast na společné, nevylučující a nevydělující kultuře. Ve vzdělávání to prakticky znamená začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných základních škol a nastavení podmínek pro jejich vzdělávání tak, aby mohly dosahovat funkčního minima.

Rozdílů, kterými od sebe můžeme dále oba koncepty odlišovat je více. Inkluze je vnímána jako proces, nikoliv jako stav, kterým často v rezortu školství označujeme integraci. Oba termíny v sobě samozřejmě zahrnují jak teoretickou, tak praktickou stránku. Integrace je ovšem více záležitostí praxe než filozofickým konceptem. V integraci se jedná zejména o faktické začlenění jedince, tedy o provedení všech nutných opatření k tomu, aby byl jedinec přijat do skupiny či společnosti. Integraci lze tedy chápat jako akt či opatření. Naproti tomu je inkluze pojímána jako systém či proces.

Dále můžeme uvažovat nad tím, koho a v jakém měřítku se mohou inkluze a integrace týkat. V souvislosti s integrací vždy mluvíme o jednotlivci či skupině, inkluze se naproti tomu vždy snaží pojímat společnost, školu či komunitu jako celek a následně pouze individualizovat samotný přístup k jednotlivci.

Jeden z hlavní rozporů můžeme pozorovat i u pohledu na dítě s jistou specifickou vzdělávací potřebou. U integrace si dítě musí „zasloužit“ zařazení do běžné základní školy. Dítě je nuceno „dokazovat“, že si přeřazení zaslouží a zvládne nové prostředí i požadavky. Naproti tomu v inkluzi je dítě automaticky přijímáno a nekladou se mu žádné podmínky přijetí, je to jeho přirozené právo a škola se snaží nastavit podmínky pro specifika dítěte. Odlišné je i chápání případného selhávání jedince. U integrace selhávání jedince vysvětlujeme na jeho předpokladech a možnostech. U inkluze selhávání vyjadřuje selhávání systému a nikoliv selhávání jednotlivce, hledají se tedy možnosti nápravy v systému a nikoliv „přenastavením“ či stigmatizací jednotlivce.

Zatímco koncept integrace se spojuje s pedagogikou speciálních potřeb, inkluze se pojí ke škole pro všechny – inkluzivní škole, ve které se heterogenita pokládá za obohacení edukačního procesu. Změna paradigmatu tedy určuje i změnu cíle, od integrace pro postižené k cíli škola pro všechny (Lindmeier, 2008, s. 353).

 

První díl seriálu Á propos k inkluzi – Definice

Druhý díl seriálu Á propos k inkluzi – Principy

> Třetí díl seriálu Á propos k inkluzi – Tradiční vs. inkluzivní

 

monika> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu Průvodce školní inkluzí od naší pedagožky Moniky Tannenbergerové.