Prohlášení k zahájení řízení Evropské komise proti ČR
13. listopadu 2014 uběhne sedm let od chvíle, kdy Evropský soud pro lidská práva potvrdil, že v českém školství dochází k diskriminaci romských dětí. I sedm let po rozsudku dochází v České republice nadále k porušování jejich práva na vzdělání a diskriminaci. Kvůli neřešení nezákonného stavu zahájila Evropská komise vůči České republice 25. září 2014 řízení pro porušení povinnosti, které může skončit sankcemi.
V případu D. H. a ostatní proti České republice šlo o skupinu mladých lidí z Ostravy, kteří byli zařazeni do zvláštní školy, tedy školy pro děti s lehkým mentálním postižením. Soud rozhodl, že umístění romských dětí do zvláštních škol znamená diskriminaci. Podle posledních zjištění České školní inspekce a Veřejného ochránce práv tvoří romské děti i sedm let po rozsudku zhruba třetinu všech žáků praktických (dříve zvláštních) škol.
Kromě toho se romské děti ještě dnes vzdělávají odděleně od svých vrstevníků také v běžných základních školách. V mnoha obcích a městech existují školy či třídy známé jako „romské“. Pár set metrů dále přitom stojí další školy, kam zase chodí převážně děti z majority. „Romské“ školy a třídy mají také často od žáků snížená očekávání a zaměřují se na praktické dovednosti na úkor akademických znalostí, nezbytných pro pokračování na další stupně vzdělávání. I když se někteří ředitelé snaží poskytovat kvalitní vzdělání romským i neromským dětem ve stejné škole, často narážejí na problémy a nedostatek podpory.
Tento stav je v rozporu s českou anti-diskriminační legislativou, mezinárodním i evropským právem. Z tohoto důvodu zahájila Evropská komise 25. září 2014 vůči České republice řízení pro porušení povinnosti plynoucí z evropské legislativy, konkrétně zákazu diskriminace ve vzdělávání. Jsme si vědomi probíhající novelizace školského zákona, která má za cíl inkluzi žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol hlavního vzdělávacího proudu. Máme však za to, že ani probíhající reforma nezamezí existenci segregovaných škol, které oddělují děti z majority a minority již od prvních let školní docházky.
Jako nevládní neziskové organizace, které pracují se školami, rodiči a žáky, proto apelujeme na českou vládu, aby zahájení řízení ze strany Evropské komise proměnila v šanci odstranit protiprávní stav a ukončila diskriminaci romských dětí.
Pod tuto výzvu iniciovanou Nadací Open Society Fund Praha se připojily organizace Amnesty International, European Roma Rights Centre, Liga lidských práv, IQ Roma servis, o.s. a Vzájemné soužití o.p.s.
Pro více informací:
Štěpán Drahokoupil, Nadace Open Society Fund Praha
email: stepan.drahokoupil@osf.cz, tel.: +420 226 227 709
Marek Szilvási, European Roma Rights Centre
e-mail: marek.szilvasi@errc.org, tel: + 36 30 500 1459
Barbora Černušáková, Amnesty International
e-mail: barbora.cernusakova@amnesty.org, tel.: +44 20 7413 5759
Prohlášení k budoucnosti Evropského soudu pro lidská práva
Ve dnech 7. – 8. dubna se v norském Oslu potkají akademičtí pracovníci, zaměstnanci Rady Evropy, zástupce států a evropské nevládní organizace, aby diskutovali na konferenci věnované budoucnosti Evropského soudu pro lidská práva. Při této příležitosti se Liga připojila k prohlášení nevládních organizací z východní a střední Evropy, ve kterém vyslovují obavy o další fungování ESLP. Vyzýváme účastníky konference, aby se nečinili kroky, které by mohli zhoršit postavení našeho nejefektivnějšího mechanismu ochrany lidských práv.
Evropský soud tlačí vládu k odškodnění za nedobrovolné sterilizace romských žen
Dočkají se Iveta Červeňáková, Helena Ferenčíková a další desítky převážně romských žen, které se v uplynulých čtyřiceti letech podrobily nedobrovolné sterilizaci, také finančního odškodnění? Omluvy od české vlády se jim již dostalo, když před pěti lety vyjádřil politování Fischerův kabinet. Ženy však nepovažují morální satisfakci za dostatečnou a žádají i peníze. A protože u českých soudů neuspěly, obrátily se na Evropský soud pro lidská práva. (Pokračování textu…)
Podali jsme vůbec poprvé amicus curiae k Evropskému soudu pro lidská práva
Amicus curiae (v překladu doslova přítel soudu) je institut právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ. Rozhodnutí, zda přijmout takovou informaci, leží na úvaze soudu.
Liga lidských práv se v rámci svého programu Férové dětství věnuje i právům dětí v trestněprávních řízeních – především jejich postavení při zadržení a výslechu. Rozhodla se proto nabídnout svůj právní názor na případ Galvins vs. Lotyšsko, který právě projednává Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. A ten to přivítal.
V případu šlo o to, že 15letý chlapec čelil podezření ze žhářství. Policie si pro něj přijela domů a odvezla ho s sebou na policejní stanici. Tam mu policie sdělila, z čeho ho podezřívá. Chlapec nejdříve svou účast na žhářství popřel. Policie na to chlapci řekla, že jeho kamarád-spolupachatel už vše vypověděl (včetně účasti tohoto chlapce-stěžovatele), a vybídla ho, ať jim řekne všechno co ví, že potom bude moct jít domů. Chlapci nebyl zajištěn u tohoto úkonu právník (podle práva se nejednalo o výslech, ale o podání vysvětlení, což je stejné jako u nás v Česku), ani mu nebyl umožněn kontakt s jeho rodiči-zákonnými zástupci. Chlapec sepsal sebeobviňující prohlášení, ve kterém přiznal svou účast na žhářství (to bylo asi mezi 14:00 a 15:00 toho dne). Vzápětí byl formálně obviněn (v 15:05) a byl mu ustanoven obhájce. Mezi 17:00 a 18:40 byl k věci znovu vyslechnut, tentokrát už jako obviněný. Tohoto výslechu už se účastnil i obhájce chlapce, chlapci však nebylo umožněno si s ním před zahájením výslechu důvěrně pohovořit. Později si chlapec zvolil jiného obhájce a v jeho přítomnosti a v přítomnosti svého otce na policii vypověděl, že žhářstvím poškozený dům nezapálil, ale čekal venku, zatímco jeho kamarád byl uvnitř.
My jsme se při podávání amicus curiae soustředili především na 4 otázky:
1) podezřelým dětem by měla být vždy zajištěna právní pomoc od prvního kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, bez ohledu na to, zda již byly formálně obviněny, či nikoli;
2) tato právní pomoc musí navíc dosahovat určité kvality a měla by splňovat určitá kritéria – právník by měl být především specializovaný na práci a komunikaci s dětmi; před procesním úkonem, kterého se dítě účastní, by měl s dítětem v soukromí promluvit, vysvětlit mu povahu úkonu i celého řízení, všechna jeho práva, stejně jako to, co může následovat a co je pro dítě v sázce;
3) dítěti by měly být přizpůsobeny i další okolnosti výslechu či jiného procesního úkonu – ten by se měl odehrát v prostředí, které dítě nestresuje víc, než je nezbytně nutné; specifickým potřebám dítěte by měla být přizpůsobena délka úkonu, denní doba, ve které se úkon odehrává, způsob komunikace apod.
4) podezřelé děti mají právo na to, aby jejich rodiče nebo jiní zákonní zástupci byli při nejmenším vyrozuměni o procesním úkonu (nejčastěji výslechu), kterého se má dítě účastnit, a současně i právo na přítomnost důvěrníka u takového procesního úkonu, kterým mohou být i rodiče dítěte, pokud to není nevhodné (např. proto, že rodiče dítěte jsou podezřelí ze stejného protiprávního činu).