Čtvrtek, 16. února 2012Zprávy z médií
Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu újmy dohromady 20 tisíc eur, tedy v přepočtu asi půl milionu korun.
Další čtyři tisíce eur má rodina dostat jako náhradu nákladů. Eskorta Roma špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně a nezávisle prošetřeno.
Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv na tiskové konferenci.
Rozhodnutí nicméně neznamená, že se bude muset česká policie a justice úmrtím znovu zabývat.
Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil po hlavě nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.
Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.
Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu.
První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Čtvrtek, 16. února 2012Zprávy z médií
Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu nemajetkové újmy dohromady 20 tisíc eur (asi 506 tisíc korun). Další 4000 eur (asi 101 tisíc korun) mají dostat jako náhradu nákladů.
Eskorta Roma podle verdiktu soudu špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně prošetřeno.
Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv.
Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.
Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.
Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu. První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.
Evropský soud pro lidská práva kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na www.tyden.cz a najdete jej zde. Obdobně také na aktualne.centrum.cz, zde, na www.ceskatelevize.cz, zde a na www.ceskenoviny.cz, zde a www.lidovky.cz, zde.
Pátek, 20. ledna 2012Zprávy z médií
V Česku roste počet nesvéprávných lidí. Soudy jim odebírají občanský průkaz čím dál častěji. Kritizuje to nejenom ombudsman, ale i Evropský soud pro lidská práva. Zásadní omezení svobody se u nás týká 26 tisíc lidí. Jedním z nich je i Jaroslav Červenka z Prahy, jehož výjimečným případem se teď zabývá Ústavní soud.
Jaroslavu Červenkovi je 55 let. Žije sám v malé garsonce v Praze, rád hraje na klavír a hodně čte. Už sedm let ale nemůže samostatně rozhodovat o svém životě. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako opatrovníka mu přidělil městskou část Praha 11.
Na začátku loňského roku pana Červenku odvezla jedna z úřednic, údajně pod záminkou rehabilitace, do lázní v Letinech – domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé.
„Ona mě sedmého února bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla do lázní Letiny u Plzně a tam mě umístila, utekla jak dítě a nechala mě na židli. Tam jsou lidi schizofrenicky poškození a s Alzheimery a já jsem se tam ocitnul. Mám IQ 127 a deset let Univerzity Karlovy,“ vypráví Jaroslav Červenka.
Stačil jeden podpis opatrovnice a muž už se nemohl vrátit zpět do Prahy. V Letinách pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.
„Ocitnul jsem se na židli mezi babičkama, které tam jejich děti nechaly a prodaly jim baráček. Babička tam roní slzy, neví si rady a já tam mám řešit třeba problémy jídla, kdy tam se nedá absolutně nic jíst. Osm měsíců jsem byl zavřený jak zvíře,“ popisuje.
Úřady chybu nepřipouští
Pan Červenka se u policie ani soudů práva nedovolal. Ředitel Lázní Letiny Aleš Patera Radiožurnálu napsal, že vše proběhlo podle zákona. Domov přijal pana Červenku na základě smlouvy o poskytnutí sociální služby, kterou podepsala opatrovnice.
Jestli opravdu do takového zařízení pětapadesátiletý muž patřil, nechtěl Patera komentovat. Sociální odbor Prahy 11 pochybení nepřipouští.
„O veškerých opatřeních byl a je průběžně informován opatrovnický soud. Veškeré neběžné právní úkony, včetně uzavření smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, které opatrovník za opatrovaného učinil, byly schváleny rozsudkem opatrovnického soudu,“ napsal pražský úřad.
Proč Jaroslavu Červenkovi sebrali občanský průkaz a proč skončil v ústavu, úřad odmítá vysvětlit. Podle opatrovnice Zdeňky Jebavé jde o citlivé údaje.
„Já vám k tomu nemůžu říct vůbec nic. To jsou osobní údaje klienta, takže jeho diagnóza, počet hospitalizací v psychiatrických léčebnách, to jsou samozřejmě velmi důvěrné informace,“ uvedla Jebavá.
Prvního zastání se tak Jaroslav Červenka dočkal až u ombudsmana. Podle něj je umístění do ústavu s režimovým opatřením zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod.
Případ míří k Ústavnímu soudu
Soud podle ombudsmana musí posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdí, že se ho nikdo na názor neptal. Případem se proto také začala zabývat Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová.
„Případem pana Červenky jsme se začali zabývat na základě jeho podnětu a potom se do toho zařízení vydal náš kolega, zjistil, jaký je stav, a byl z toho velmi překvapen. Na základě toho jsme se pustili do celé řady dalších právních kroků,“ říká.
Případ pana Červenky proto Liga podala k Ústavnímu soudu. Požaduje po státu finanční náhradu újmy. Právnička upozorňuje, že k takovému omezování práv nemá v budoucnu docházet.
„Máme stále institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, respektive i institut omezení způsobilosti k právním úkonům. V některých státech už od toho upustili a funguje to. Namísto toho, aby tu byl nějaký opatrovník, který rozhoduje za člověka, tak jsou tu takzvaní podpůrci. Mimo jiné v novém občanském zákoníku už tyto instituty jsou, takže uvidíme, jak vejdou do praxe,“ vysvětluje Rittichová.
Celý článek a reportáž Petry Benešové z Českého rozhlasu si můžete přečíst zde.
