Městský soud v Praze rozhodl o zrušení zamítavého rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ve věci odškodnění za protiprávní sterilizaci v případě žadatelky, které jsme jako Liga lidských práv pomohli s žádostí, rozkladem i podáním žaloby. Soud potvrdil, že ministerstvo nesprávně hodnotilo důkazy a mělo přihlédnout ke svědecké výpovědi sestry žalobkyně. Tento případ je přelomový – vůbec poprvé by mělo být odškodnění přiznáno na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka.
Ministerstvo dosud systematicky odmítalo rodinné příslušníky jako svědky, argumentovalo jejich podjatostí a požadovalo svědectví prakticky „přímo z operačního sálu“. V tomto případě však soud jasně uvedl, že výpověď sestry žalobkyně byla věrohodná a měla být ministerstvem hodnocena jako důležitý důkaz. „Žalobkyně v řízení předestřela plausibilní a hájitelné tvrzení, že byla sterilizována v rozporu s tehdy platným právem, protože nevěděla nic o (ne)reparabilitě zákroku. Její tvrzení potvrzuje též svědecká výpověď její sestry, což soud hodnotí jako významnou indicii svědčící o pravděpodobnosti žalobkyní tvrzených skutečností,“ konstatuje soud v rozsudku.
Soud při posuzování případu také vzal v úvahu kontext místní i časový. Viz bod 35 rozsudku: „Soud právě citovanou pasáž hodnotí jako zcela plausibilní tvrzení, které je v kontextu místním a časovém, jakož i s ohledem na osobu žalobkyně, zcela hájitelné. Žalobkyně byla doslova „prototypem“ osob, na kterých byl v rozhodném období zásah do integrity spočívající v jejich nedobrovolném zneplodnění páchán. Vylíčenou situaci si lze bez obtíží představit. Lze si též představit, že při příležitosti poučení o antikoncepčních prostředcích byla žalobkyni sice nastíněna možnost sterilizace, avšak bez adekvátního upozornění na rizika takového zákroku či jeho důsledky spočívající v nevratnosti takového zákroku. Žalobkyně v účastnickém výslechu uvedla, že nikomu neříkala o tom, že jde na interrupci, ani své sestře, byť se vídaly každý den. Toto tvrzení soud vnímá jako uvěřitelné jednak kvůli tomu, že jde o choulostivou záležitost, kterou ženy často nesdílí ani se svými nejbližšími, a také proto, že žalobkyně původně umělé přerušení těhotenství (natož sterilizaci) podstoupit nechtěla.”
Svědkyně sice nebyla přítomna přímo při zákroku, ale vypověděla, že se o sterilizaci dozvěděla od žalobkyně krátce po operaci a že žalobkyně byla po zjištění její trvalosti nešťastná. Ministerstvo se při hodnocení výpovědi soustředilo na nepodstatné detaily a snažilo se ji znevěrohodnit. Soud se proti tomuto postupu vymezil a zdůraznil, že v případech, kdy zdravotnická dokumentace chybí, je třeba využít jiných důkazních prostředků, včetně svědeckých výpovědí blízkých osob.
Tento rozsudek je důležitým precedentem, protože ukazuje, že ministerstvo nebude moci nadále odmítat žádosti jen kvůli absenci zdravotnické dokumentace a požadovat svědectví od osob, které byly přítomny přímo v operačním sále. „Žalovaný by měl mít neustále na paměti, že jde sice o řízení o žádosti, nicméně v něm jde o snahu státu odčinit křivdy, k nimž se stát sám přihlásil,“ připomněl soud v rozsudku.
Na ústním jednání převzala zastoupení žalobkyně advokátní kancelář Dentons, které tímto děkujeme za spolupráci v oblasti protiprávních sterilizací. Jejich právní podpora významně přispívá k prosazování spravedlnosti pro postižené ženy.
Soud vrátil věc ministru zdravotnictví k novému posouzení v rámci řízení o rozkladu. Ministr bude muset přihlédnout k právnímu názoru soudu a znovu rozhodnout s tím, že žalobkyně předložila věrohodné důkazy o protiprávní sterilizaci.
„Toto rozhodnutí vnímám jako klíčové, protože konečně dává jasné instrukce k tomu, jak postupovat v případě svědeckých výpovědí a jak je hodnotit. Soud tímto rozsudkem opět zdůraznil, že nelze automaticky odmítat svědectví rodinných příslušníků jen proto, že nejsou nezávislými třetími osobami. Ministerstvo dlouhodobě nastavovalo nesplnitelné požadavky na důkazní břemeno obětí protiprávních sterilizací, což tento rozsudek jasně odmítl. Navíc přináší další důležité vodítko – upřesňuje, co znamená hájitelné tvrzení a jaké indicie je třeba brát v úvahu,” říká právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides.
Podpořit naši práci můžete na portálu Darujme.cz. Buďte s námi blíže spravedlnosti, protože nebýt lhostejný*á má smysl!