Pondělí, 21. dubna 2008Tiskové zprávy
V úterý 22. dubna 2008 v 16:00 se na Staroměstském náměstí v centru Prahy v restauraci Kovárna setkají světoví diktátoři a dají si společně kávu. Poté předají představitelům ČR dopis, ve kterém jim poděkují za to, že naše země doposud nepřistoupila k Mezinárodnímu trestnímu soudu, který má stíhat pachatele nejvážnějších zločinů. ČR tak pro ně zůstává posledním bezpečným státem EU.
Mezi diktátory, kteří do Prahy zavítají, budou Pol Pot z Kambodži, Kim Čong-il ze Severní Koreje, Mengistu Haile Mariam z Etiopie a Charles Taylor z Libérie.
Happening předchází projednávání Mezinárodního trestního soudu v Poslanecké sněmovně a Senátu na jejich schůzích, které začínají v úterý 22. dubna, respektive ve středu 23. dubna 2008.
K Mezinárodnímu trestnímu soudu doposud přistoupilo 106 států po celém světě a všechny členské státy EU, kromě ČR. „To, že Česká republika doposud Mezinárodní trestní soud aktivně nepodporuje, snižuje prestiž naší zahraniční politiky, protože lidská práva mají být jednou z jejích hlavních priorit,“ říká Magdaléna Lásková z Amnesty International ČR.
Vznik Mezinárodního trestního soudu je přitom mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožňuje stíhání osob zodpovědných za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu. Bez existence tohoto orgánu by mohli pachatelé vážných zločinů dál unikat spravedlnosti. „Na několika místech světa jsou v tomto momentě páchány válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Ženy, děti a muži jsou masakrováni, znásilňováni a vyháněni ze svých domovů. Nemohou čekat další měsíce. Každý nový stát, který přistoupí k Mezinárodnímu trestnímu soudu, posiluje jeho účel, kterým je těmto zločinům zabránit,“ uvedl Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Mezinárodní trestní soud v tuto chvíli vyšetřuje situaci ve čtyřech afrických státech – Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice, Súdánu a Ugandě. V únoru letošního roku byl soudu předán třetí obviněný Mathieu Ngudjolo Chui, který je obžalován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během násilí v Demokratické republice Kongo.
Happening pořádají organizace Amnesty International, Člověk v Tísni, Liga lidských práv, Česká ženská lobby a Český červený kříž.
Bližší informace poskytne:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038
Čtvrtek, 3. dubna 2008Tiskové zprávy
Tisková zpráva Ligy lidských práv, Poradny pre občianske a ľudské práva a občanského sdružení Vzájemné soužití.
Brno, Košice, Ostrava – 3. dubna 2008 – V pátek 4. dubna 2008 se v Ostravě uskuteční již druhé setkání protiprávně sterilizovaných žen ze Slovenska a Česka. V rámci asi pětihodinového odpoledního programu budou účastnicím předneseny příspěvky týkající se historického kontextu problematiky a situace v České republice a na Slovensku. Během volné diskuse pak ženy dostanou prostor pro vzájemnou výměnu zkušeností. Akce, kterou pod heslem „Vzájemná solidarita posiluje“ zorganizovala Poradňa pre občianské a ľudské práva, potrvá až do soboty.
Liga lidských práv by v této souvislosti ráda upozornila na průtahy při přijetí podnětů k řešení nezákonných sterilizací vládou ČR. Rada vlády ČR pro lidská práva schválila na svém zasedání 13. prosince 2007 podnět Výboru pro lidská práva a biomedicínu ke sterilizacím prováděným v rozporu s právem. Rada vlády ČR pro lidská práva na základě tohoto podnětu doporučila vládě, aby uznala fakt, že v minulosti k protiprávnímu provádění sterilizací docházelo, vyslovila nad touto skutečností politování a zavázala se podniknout kroky, které by do budoucna podobnému jednání zamezily. Vláda by také měla ustanovit pracovní komisi k prošetření provádění sterilizací od 1. července 1966.
Nyní je na ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamile Stehlíkové, aby podnět předložila vládě ČR. Ministryně Stehlíková tak ale dosud neučinila. Liga lidských práv, Poradňa pre občianske a ľudské práva a Vzájemné soužití, které se řešením případů sterilizovaných žen dlouhodobě zabývají, se proto obávají, aby v této souvislosti nedošlo k podobné situaci jako před rokem. Rada vlády pro záležitosti romské komunity totiž přijala podobný podnět již v únoru 2007. A přestože povinností ministryně Stehlíkové bylo podnět vládě předložit, nikdy tak neučinila. Podnět byl bez uspokojivého vysvětlení „pozdržen“ a k projednání do vlády se nedostal. Je proto potřeba věnovat pozornost tomu, aby se podobný postup neopakoval.
K protiprávním sterilizacím docházelo nejen v ČR a na Slovensku. Některé země se však se svou minulostí dokázaly vyrovnat se ctí. Například ve Švédsku vznikla zvláštní komise, která během několika let zmapovala rozsah problému, doporučila vládě určitá řešení a následně se angažovala i při odškodnění obětí nucené sterilizace. Odškodnění získaly tři čtvrtiny ze zhruba dvou tisíc osob, které si o něj požádaly.
Další informace poskytnou:
David Zahumenský, Liga lidských práv, +420 608 719 535
Vanda Durbáková, Poradňa pre občianske a ľudské práva, +421 908 695 531
Sri Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, +420 777 760 191
Pondělí, 31. března 2008Tiskové zprávy
Vysoce postavení právníci z Dárfúru a mezinárodního společenství vyzvali dnes Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila Súdánu v souvislosti s jeho odmítáním předat Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) Ahmada Haruna a Aliho Kushayba, kteří jsou podezřelí ze spáchání 92 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Dárfúru.
Například v Bindisi (západní Dárfúr) Harun a Kushayb údajně organizovali vraždy civilistů, znásilňování žen a dívek, ničení mešit a vyhnání 34 000 osob. Súdánská vláda odmítla tyto zločiny stíhat, což před třemi lety (31. března 2005) přinutilo Radu bezpečnosti k předání tohoto případu Mezinárodnímu trestnímu soudu. Bez trvalého tlaku Rady bezpečnosti je však nepravděpodobné, že ICC bude schopen oba muže podezřelé z hrůzných zločinů spáchaných v Dárfúru předvést před soud.
Signatáři otevřeného dopisu vyzvali Radu bezpečnosti k návštěvě Chartúmu a naléhají na súdánskou vládu, aby Haruna a Kushayba předala Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dále požadují zmrazení aktiv členů súdánské vlády, která oba podezřelé chrání. Od Rady bezpečnosti pak signatáři očekávají silné předsednické prohlášení, které by mělo být vydáno v červnu poté, co Rada bezpečnosti obdrží od prokurátora ICC další zprávu o vyšetřování v Dárfúru.
Signatáři vyjadřují své pobouření nad tím, že „bez ohledu na svá obvinění, Ahmad Harun pokračuje ve své funkci ministra súdánské vlády odpovědného za humanitární záležitosti a v současné době dohlíží na humanitární snahy v celé zemi. Byl jmenován jedním z předsedů komise, která má za úkol vyšetřovat stížnosti na porušení lidských práv a komunikuje s mírovými jednotkami UNAMID v Dárfúru. Ali Kushayb byl podle dostupných zpráv jmenován do Komise pro humanitární otázky. Tímto se oba hlavní podezřelí ve vyšetřování masových zvěrstev stali odpovědnými také za osud těch, kteří zůstali na živu.“ Na obvinění vznesená proti Ahmedu Harunovi a Ali Kushaybovi odpověděla v loňském roce súdánská vláda veřejnou výhružkou useknutí hlavy každému, kdo se je pokusí zatknout. (Sudan Tribune, March 2, 2007,
http://www.sudantribune.com/spip.php?article20536&var_recherche=behead)
Nick Donovan, vedoucí kampaně Aegis Trustu říká: „V současnosti jsme svědky druhé fáze súdánského řešení dárfúrského problému. Ahmad Harun údajně organizoval první fázi násilí, při které byli nearabští civilisté vražděni nebo úmyslně nahnáni do utečeneckých táborů. Nyní řídí druhou fázi, ve které jsou tyto tábory obklíčeny, jejich obyvatelé napadáni a jejich bezpečnost i přístup k jídlu a vodě podléhají Harunovým rozmarům. Tento muž by měl být u soudu a ne kontrolovat osud obětí zločinů, z nichž je sám podezřelý.“
Mezi signatáře patří: Carla del Ponte a Richard Goldstone, někdejší hlavní prokurátoři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu; Henry King, prokurátor z Norimberku; Femi Falana, prezident advokátní komory západní Afriky; David M Crane, prokurátor Zvláštního tribunálu pro Sierra Leone; Hon. Irwin Cotler, bývalý ministr spravedlnosti Kanady; Salih Mahmoud Osman, dárfúrský držitel Sacharovy ceny Evropského parlamentu; Abdelrhman M. Gasim, Mohamed Abdalla Eldoma, a Elsadig Ali Hassan z Dárfúrské advokátní komory; Lord Falconer, bývalý ministr spravedlnosti Velké Británie a Héctor Diaz-Bastien Lopez, Union Internationale des Avocats (Mezinárodní asociace advokátů).
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytnou:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038 (Česko)
Nick Donovan, Aegis Trust, nick.donovan@aegistrust.org, tel. +44 207 613 5258 nebo mobil +44 7990 555 756 (Evropa)
Poznámka pro editory:
1. Mezinárodní trestní soud je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Více než polovina států světa (106 zemí) se již k ICC připojila. Česko je jedinou členskou zemí EU, která tak dosud neučinila. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí tři obvinění.
2. Padesát čtyři mezinárodních organizací se spojilo, aby přiměly Radu bezpečnosti OSN přijmout kroky proti beztrestnosti, která nyní v Súdánu panuje. Jejich webová stránka nazvaná “Wanted for War Crimes,” má za cíl dostat oba podezřelé k soudu v Haagu. Více informací na www.wantedforwarcrimes.org.
Účastníky jsou: Aegis Trust (UK), Centre for International Human Rights Studies (Egypt), Center for Peace (Chorvatsko), Society for Threatened Peoples (Švýcarsko), Physicians for Human Rights (USA), Collectif Urgence Darfour (Francie), Waging Peace (UK), Japanese for Darfur (Japonsko), Human Rights First (USA), IDP Action (UK), Italians for Darfur (Itálie), Darfur Australia Network (Austrálie), Polska dla Darfuru (Polsko), Sudan Organisation Against Torture (UK, Súdán), Investors Against Genocide (USA), Americans Against the Darfur Genocide (USA), Enough Project (USA), STAND Canada (Kanada), Independent Advocacy Project (Nigérie), RADDHO (Senegal), Prepared Society (Keňa), UN Watch (Švýcarsko), Bahrain Society for Public Freedom and Democracy Watch (Bahrajn), Darfur Union (UK), Massachusetts Coalition to Save Darfur (USA), People Against Injustice – PAIN (Gambie), SERAP (Nigérie), STAND USA, Land Centre for Human Rights (Egypt), Darfur Consortium (Rwanda), Liga lidských práv (Česko), Global Grassroots (Rwanda), Sudan Divestment UK, Genocide Intervention Network (USA), Amnesty International Ghana, Gulf Centre for Democratic Development (UK), ICC Student Network (UK), Stop Genocide Now (USA) GATS (US) Sudan Divestment (USA), Save Darfur Canada, Minority Rights Group (UK), Dream for Darfur (USA), American Jewish Committee (USA), Kimathi Peacenet (Kenya), Justice for the World (Nizozemí), Coast Legal Aid and Resource Foundation (Kenya) Arab Program for Human Rights Activists (Egypt), American Islamic Congress (US), Fonte di Speranza (Itálie), Society for Threatened Peoples (Německo), Sauver le Darfour (Francie).
3. Plný text dopisu:
Your Excellencies,
It is almost one year since the International Criminal Court (ICC)
issued arrest warrants for Ahmad Harun and Ali Kushayb, who together
are wanted for 92 counts of war crimes and crimes against humanity in
Darfur. For instance, in Bindisi it is alleged that they organised
the murder of civilians, the rape of women and girls, the destruction
of the mosque, and the forced expulsion of 34,000 people.
The Government of Sudan’s non-compliance with the arrest warrants is
clear. Despite his indictment, Ahmad Harun has continued working for
the Government of Sudan and now serves as the Minister of State for
Humanitarian Affairs and currently oversees humanitarian efforts
throughout the country. He has been appointed to co-chair a
committee charged with investigating human rights complaints and
liaises with the United Nations peacekeeping force in Darfur. It is
also reported that Ali Kushayb has been appointed to the Humanitarian
Affairs Committee. Thus, the chief suspects in an investigation into
mass atrocities in Darfur are now responsible for the fate of the
survivors.
The Government of Sudan has no serious intention to investigate past
or ongoing crimes in Darfur. Three years ago, UN Security Council
Resolution 1593 referred the case of Darfur to the ICC in order to
uphold international law and combat impunity. The resolution placed
all states under a legal obligation to comply with the ICC’s
investigation and any subsequent prosecution. The challenge for the
international community, embodied in the UN Security Council, is to
fulfil the promise of the law, to enforce judicial decisions, and to
ensure the arrest of sought individuals.
We urge the UN Security Council to issue a strong Presidential
Statement in response to the ICC prosecutor’s next report to the
Security Council in June, to visit Khartoum at the earliest possible
opportunity to demand that the suspects are handed to the ICC, and to
take the strongest possible measures, such as the freezing of
personal assets, against Sudanese Government officials harbouring
suspects and those who continue to commit international crimes in
Darfur.
Signed:
Čtvrtek, 28. února 2008Tiskové zprávy
Brno – 28. února 2008 – Česko stále pokračuje v praxi odebírání dětí do ústavů pouze proto, že rodina nemá vhodné bydlení. Opakovaná kritika ČR ze strany Evropského soudu pro lidská práva nepomáhá. Liga lidských práv převzala od ombudsmana případ manželů, kteří se již více než dva roky snaží získat své dvě děti zpět do vlastní péče.
Děti byly rodině K. z brněnska odebrány v srpnu 2005 na základě předběžného opatření. Jediným důvodem bylo tehdy nevyhovující bydlení. Rodina v té době žila v podnájmech, které často měnila, a v srpnu 2005 se krátce ocitla zcela bez bydlení. Oba rodiče proto po dohodě se sociálním odborem souhlasili s dočasným umístěním svých malých dvojčat v kojeneckém ústavu do doby, než svou bytovou situaci vyřeší.
Aby dostala děti zpátky, rozhodla se matka, že se s nimi přestěhuje na Slovensko ke svým rodičům. I přesto však sociální odbor podal návrh na předběžné opatření, kterým byly děti svěřeny dočasně do péče kojeneckého ústavu a posléze také návrh na nařízení ústavní výchovy.
Soud o nařízení ústavní výchovy rozhodl velmi rychle, již v září 2005, a to i přesto, že v době vynesení rozsudku měli manželé adekvátní bydlení zajištěno. Soud však konstatoval, že rodina zde bydlí pouze krátce a nestálost jejích bytových poměrů narušuje řádnou výchovu dětí. Sociální pracovnice pak lživě a účelově informovaly rodiče, že pokud se proti tomuto rozhodnutí neodvolají, budou děti nejpozději do vánoc doma.
Po rozhodnutí soudu navštěvovali rodiče své děti v kojeneckém ústavu velmi intenzivně, brali si je na víkendy domů a snažili se o zlepšení svých poměrů. K vhodnému bydlení se podařilo otci sehnat také stálé zaměstnání. Manipulace s rodiči dosáhla svého vrcholu po roce a půl od soudního rozhodnutí, když i přes zřetelné a trvalé zlepšování situace rodiny, rozhodl sociální odbor o předběžném svěření dětí do péče pěstounů.
Rozhodnutí sociálního odboru tak způsobilo, že velmi dobré vztahy rodičů s dětmi umístěnými v kojeneckém ústavu byly násilně zpřetrhány. Pěstouni totiž odmítali s rodiči komunikovat a neumožňovali jim žádný kontakt s dětmi. Šokovaní rodiče pak s vědomím, že mohou své děti natrvalo ztratit, podali soudu návrh na zrušení ústavní výchovy a navrácení dětí zpět do své péče. Návrh na svěření dětí do své péče zároveň podali také pěstouni. O obou návrzích v současnosti rozhoduje soud a Liga v řízení před soudem rodiče zastupuje.
Případ se svou podstatou velmi blízce podobá kauze rodiny Wallových, kterou nakonec musel rozhodnout Evropský soud pro lidská práva. Ten konstatoval, že odebráním dětí Wallovým kvůli nevyhovujícím bytovým podmínkám porušila Česká republika jejich právo na soukromý a rodinný život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Bohužel ani takové zásadní rozhodnutí dosud nezměnilo praxi rozhodování některých českých soudců ani fungování některých sociálních odborů.
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytne:
Liga lidských práv, Jana Havigerová, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, e-mail: jhavigerova@llp.cz
Poznámka pro editory:
Zprávu o tomto případu přinesla také MF Dnes:
http://zpravy.idnes.cz/manzele-bojuji-o-dvojcata-prisli-o-ne-kvuli-bydleni-f8b-/domaci.asp?c=A080227_135106_domaci_dmk
Neděle, 17. února 2008Tiskové zprávy
Praha – 13. února 2008 – Druhá diskuse u kulatého stolu věnovaná problematice obětí trestného činu a návrhům systémových změn v této oblasti proběhla dne 13.2.2008 v prostorách Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy v Praze. Kulatý stůl uspořádala pod záštitou ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila Liga lidských práv ve spolupráci s Public Interest Lawyers Association.
Zástupci Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Probační a mediační služby, akademické obce a nevládních organizací diskutovali na základě předložené právní analýzy o doporučeních Ligy k přijetí legislativních opatření týkajících se bezplatné právní pomoci obětem, odškodňování morální újmy v adhezním řízení, finanční pomoci obětem od státu a zlepšení informovanosti obětí o jejich právech.
Z právní analýzy Ligy vyplývá, že poškození, kteří utrpěli pouze morální újmu mají v současné době nedostatečný přístup k bezplatné právní pomoci. Jedná se často o oběti závažných trestných činů, jako je například znásilnění nebo sexuální zneužívání.
Aby se do jisté míry předešlo takzvané sekundární viktimizaci – stavu, kdy je oběť trestného činu znovu vystavována nepřiměřenému psychickému tlaku v průběhu vyšetřování nebo trestního řízení – považuje Liga lidských práv za důležité zastoupení oběti násilného trestného činu zmocněncem.
Liga kritizuje také fakt, že není možné odškodnit morální újmy oběti v adhezním řízení. Poškozenému pak nezbývá jiná možnost, než uplatnit nárok na přiměřené zadostiučinění v občansko-právním řízení, což je však značně obtížné. Účastníci považovali za nutné zakotvit možnost odškodnění nemateriální újmy oběti v adhezním řízení. Jako nejlepší řešení se zde jeví stanovit minimální paušální částky odškodnění nemateriální újmy.
Systémové změny navrhuje Liga dále v oblasti státní finanční pomoci obětem. Zásadně zlepšit by se měla také informovanost obětí o jejich právech a dostupné psychosociální pomoci. Účastníci diskuse se shodli na tom, že by oběť měla být informována co nejdříve po spáchání trestného činu. Za její poučení by proto měla být primárně odpovědná policie.
Kontroverzní otázkou zůstala bezplatná právní pomoc obětem, které nemají nárok na náhradu škody v adhezním řízení a obětem zvlášť závažných trestných činů.
Vybraná doporučení Ligy k legislativním změnám:
Bezplatná právní pomoc
-
umožnit přístup všech poškozených k bezplatné právní pomoci
-
zakotvit právo obětí úmyslných násilných trestných činů a sexuálních trestných činů na bezplatné zastoupení advokátem bez ohledu na finanční situaci, pokud o to oběť požádá a pokud to okolnosti vyžadují
Morální újma a přiměřené zadostiučinění
-
upravit v právním řádu efektivní řešení otázky přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemateriální újmu včetně možnosti rozšíření adhezního řízení v tomto smyslu, (zvážit přijetí vyhlášky, která by stanovovala minimální výši přiměřeného zadostiučinění za morální újmu v případech jednotlivých trestných činů pro potřeby trestního řízení, poškozený by pak byl ve zbytku nároku odkázán na řízení před civilním soudem)
Informovanost obětí trestných činů
-
Doporučujeme zakotvit povinnost orgánů činných v trestním řízení při prvním kontaktu oběť trestného činu poučit o dostupných psychosociálních a jiných podpůrných službách obětem, o podmínkách přiznání bezplatné právní pomoci (ustanovení zmocněnce) a dostupnosti jiné formy bezplatného právního poradenství a pomoci, o nároku na náhradu škody od pachatele (včetně možnosti uplatnit nárok v občanskoprávním řízení), o možnostech poskytnutí peněžité pomoci od státu a jak o ni požádat, o průběhu následujícího trestního řízení a roli oběti v něm, o možnostech a podmínkách poskytnutí ochrany
Případné dotazy zodpoví:
právnička Veronika Kristková, Liga lidských práv, Cejl 43, 602 00 Brno, tel.: 545 210 446, mobil: 724 033 052, mail: vkristkova@llp.cz, http://www.llp.cz
Partnerem projektu Public Interest Lawyers Association (PILA). 
Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské spoleČnosti.
Středa, 30. ledna 2008Tiskové zprávy
Stručné shrnutí systémových problémů zákona o soudnictví ve věcech mládeže
(vzhledem k delikátnímu případu probíhajícího “řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let podezřelému ze spáchání činu jinak trestného”)
1. Vývoj případu
V březnu roku 2007 došlo ve středních Čechách k úmrtí čtyřletého dítěte. Policie prováděla vyšetřování, které trvalo 6 měsíců. Poté dospěla k závěru, že tento čin byl spáchán jeho příbužným, dítětem mladším 15ti let, tedy osobou trestně neodpovědnou. Na základě této skutečnosti bylo vyšetřování odloženo a státní zástupce podal vzhledem k tomu, že se podle závěru vyšetřování jedná o nezletilého, návrh na uložení zvláštního opatření. Přestože je totiž dítě mladší patnácti let v případě spáchání takového činu z důvodu věku trestně neodpovědné, lze vůči němu použít opatření potřebná k jeho nápravě, výchově i ochraně. Tato opatření jsou upravena zákonem o soudnictví ve věcech mládeže (§ 93, odst. 1, zákona č. 218/2003 Sb.). V tomto konkrétním případě proto došlo ze strany státního zástupce k podání návrhu na uložení ochranné výchovy.
Na základě tohoto návrhu v současné době probíhá u Okresního soudu v Kutné Hoře řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, které je podezřelé ze spáchání činu jinak trestného. V případě spáchání takového činu ze strany dospělého by se jednalo o závažný trestný čin, který byl v rámci této kauzy orgány činnými v trestním řízení kvalifikován jako ublížení na zdraví s následkem smrti.
2. Systémové problémy
Při zastupování v tomto řízení došla Liga k závěru, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže, byť je jeho účelem upravit specifický přístup a zaručit zvýšenou ochranu jak mladistvých, tak dětí, vykazuje závažné nedostatky. Právě u dětí totiž tento zákon náležitou ochranu, a to zejména ve fázi prošetřování činu, neposkytuje.
Celá situace je absurdní proto, že zákon správně přiznává zvýšenou ochranu mladistvému (což je osoba starší než patnáct a mladší než osmnáct let). Jeho zájmy musí být chráněny advokátem již od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle uvedeného zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu. Naproti tomu dítě (osoba mladší patnácti let) dosáhne na právní pomoc až v samotném řízení před soudem a nikoliv již během vyšetřování, kdy již zpravidla dochází k jeho výslechu! Výsledkem je situace, kdy dítěti neznalému svých práv, a to zejména práva odmítnout výpověď, je odepřeno právo poradit se se svým advokátem o dalším postupu.
Toto Liga považuje za zásadní nedostatek porušující základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod a závaznými mezinárodními smlouvami.
Další nedostatek tohoto zákona představuje zejména nedostatečná šíře vhodných opatření, které lze dítěti uložit. V současnosti mezi ně patří pouze tyto tři: dohled probačního úředníka; zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu v středisku výchovné péče; ochranná výchova.
V případě prokázání spáchání činu nezl. P. v tomto konkrétním případě však nevyhovuje ani jedno z výše uvedených opatření, jelikož jde o dítě s těžkou mentální retardací. Takové dítě potřebuje odbornou psychologickou a speciálně-pedagogickou péči. I v případě prokázání spáchání činu tímto dítětem je nutné s ním intenzivně odborně pracovat. Takovou odbornou péči mu v případě nařízení ochranné výchovy ve výchovném ústavu či detenčním zařízení, kam by byl zařazen, nelze zajistit.
Zastupování matky dítěte v této věci Liga poskytuje zejména vzhledem k tomu, že výsledek řízení zásadně přesahuje význam tohoto jednoho konkrétního případu. Liga bude usilovat o zabezpečení souladu zákona s Listinou základních práv a svobod. Proto začala – díky vedení tohoto případu – informovat zainteresovanou veřejnost a diskutovat s odborníky o výše uvedených nedostatcích. Vzhledem k závažnosti nedostatků v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže Liga zvažuje rovněž podání ústavní stížnosti, pomocí níž by se domáhala zrušení části zákona.
Poznámka pro editory:
Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá právní podporou rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavu. V říjnu loňského roku naši odborníci k uvedené problematice zpracovali komplexní analýzu s názvem „Děti z ústavů!“, která obsahuje řadu návrhů koncepčních změn. Celou analýzu je možné najít na: http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/deti_z_ustavu.pdf.
Vzhledem k ochraně soukromí nezletilého se k podrobnostem výše uvedeného případu nebude Liga dále až do rozhodnutí soudu vyjadřovat.
Případné dotazy k systémovým problémům zákona zodpoví:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobi : 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz, http://www.llp.cz
.gif)