Úterý, 30. června 2009Tiskové zprávy
Po třech letech od novely zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu vydává Liga lidských práv analýzu, která rozebírá slabá místa odškodňování občanů za průtahy v soudních řízeních. Pod tlakem rozsudků Evropského soudu pro lidská práva umožnila tato novela vůbec poprvé na vnitrostátní úrovni peněžitě odškodňovat občany za imateriální újmu utrpěnou průtahy.
Mechanismus odškodňování si však vynutil nárůst byrokracie na ministerstvu spravedlnosti a začal přetěžovat Obvodní soud pro Prahu 2. Právě tam začali zasílat žaloby lidé, kteří se nesmířili s nízkými nebo nulovými náhradami od ministerstva. Pracovníci Ligy lidských práv se proto v uplynulých měsících setkávali se zástupci justice, advokacie i ministerstva spravedlnosti, aby vyhodnotili, jak zlepšit stávající praxi. Jak vyplynulo z rozhovorů, největší problém spočívá v nedostatku preventivních prostředků, které by průtahům zabránily. Analýza dále ukazuje, že ministerstvo spravedlnosti nedostatečně informuje občany jednak o existenci odškodňovacího mechanismu a rovněž o metodice, podle které se odškodnění za průtahy přiznává a v jaké výši.
Na základě provedené analýzy Liga lidských práv navrhuje především:
• zavést preventivní prostředek nápravy průtahů, který by účinně zamezil vzniku nepřiměřené délky řízení nebo zamezil jejímu pokračování;
• provést důkladnou analýzu efektivity předběžného projednávání návrhů na přiznání újmy ministerstvem spravedlnosti;
• zveřejnit, průběžně aktualizovat a systematicky šířit informace o dostupných prostředcích nápravy nepřiměřené délky řízení a zejména o metodice, na základě níž ministerstvo spravedlnosti stanovuje výši zadostiučinění.
• umožnit žadatelům, kteří nárokují újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., požadovat v rámci nákladů řízení také náklady vzniklé v souvislosti s právním zastupováním před ministerstvem spravedlnosti.
• provést důkladnou analýzu příslušnosti soudů pro projednávání nároků podle zákona č. 82/1998 Sb., a s přihlédnutím k personální vybavenosti soudu zvážit vhodnost změny příslušnosti tak, aby Obvodní soud pro Prahu 2 nebyl při vyřizování této agendy přetížen.
Celé znění analýzy naleznete zde.
Bližší informace:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, mobil: 777 189 926
Čtvrtek, 4. června 2009Tiskové zprávy
Ministerstvo spravedlnosti v květnu rozhodlo, že je potřeba získávat nezkreslené informace o současných kauzách a ne se potřebné informace dozvídat s několikaletým zpožděním. Možnost přečíst si nepravomocné rozsudky umožňuje udělat si představu o tom, jak soudy rozhodují v jednotlivých oblastech práva. Veřejnost má tedy nově možnost dozvědět se například jak vysoké částky přiznávají soudy při rozhodování o náhradě škody.
Doposud soudy na žádost vydávaly pouze rozsudky, které nabyly právní moci. Pro získání aktuálních informací o rozhodování v soudních síních bylo nezbytné zúčastnit se osobně jednání soudu. V rámci jednoho ze svých případů usilovala Liga také o zpřístupnění rozsudku, který dosud nenabyl právní moci. Soud však žádost Ligy zamítl. Ministerstvo spravedlnosti nyní rozhodlo, že tento přístup soudů odporuje jak znění zákona tak Listiny základních práv a svobod. „Vyjasňuje se tím dosud ne zcela jednoznačná právní úprava v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Nebude již tedy nutné čekat řadu let, než proběhne odvolací řízení a rozsudek nabude právní moci.“ Vysvětluje právnička Ligy Kateřina Červená.
Komunikace soudů s veřejností je v ČR dlouhodobě zanedbávána, což se odráží v nízké důvěře občanů. Rychlé zveřejňování soudních rozhodnutí by mohlo plnit nenahraditelnou funkci kontroly kvality činnosti soudů i jednotlivých soudců. „Doufáme, že nepravomocná rozhodnutí budou zpřístupněna veřejnosti také v rámci nových internetových stránek věnovaných justici, které již ministerstvo spravedlnosti spouští.“ Dodává Červená.
Celé rozhodnutí ministerstva spravedlnosti naleznete zde.
Bližší informace:
Kateřina Červená, právnička Ligy, tel. 777 189 926, e-mail: kcervena@llp.cz
Pondělí, 4. května 2009Tiskové zprávy
Praha – 4. května 2009 – Šest set korun za každý den nezákonné hospitalizace v psychiatrické léčebně musí podle rozhodnutí soudu zaplatit Česká republika klientce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Rozhodl tak Obvodní soud pro Prahu 2. Jako odškodnění za šedesát dní nezákonné hospitalizace musí stát paní Horové vyplatit celkem třicet šest tisíc korun.
Před několika lety začala paní Horová sbírat oblečení, knížky a jiné věci, které lidé nechávali u popelnic. Toto počínání se nelíbilo jejím sousedům, kteří si na ni opakovaně stěžovali. Pražská městská část se proto rozhodla pro nekompromisní řešení. Úředníci Městské části vnikli za asistence policie násilím do jejího bytu, aby odstranili všechny „hygienicky závadné“ věci. Současně na paní Horovou zavolali záchranku, která ji za spolupráce policie odvezla do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Z jejího bytu pak pracovníci Městské části vynesli všechno včetně osobních věcí.
Při převozu byla paní Horová připoutána k lůžku tak, aby se nemohla hýbat. V léčebně pak byla zřízencem sprchována střídavě teplou a studenou vodou a proti své vůli dostávala nitrožilně léky. Vzhledem k tomu, že paní Horová nikdy se svou hospitalizací nesouhlasila, oznámila léčebna tuto skutečnost soudu. Ten rozhodl, že její hospitalizace je v souladu se zákonem. Paní Horová se proto za pomoci právníka MDAC a Ligy odvolala k Městskému soudu v Praze. Ten usnesení obvodního soudu změnil a nedobrovolnou hospitalizaci paní Horové prohlásil za nezákonnou.
„S případy nedobrovolné hospitalizace, která není v souladu se zákonem, se setkáváme poměrně často. Zejména soudy prvního stupně jsou při posuzování jejich zákonnosti velmi povrchní,“ komentuje situaci v České republice právnička MDAC a Ligy Jana Marečková. Fakt, že přezkoumávání nedobrovolných hospitalizací je u nás pouze formální záležitostí a zdaleka nenaplňuje standardy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, dokazují také soudní statistiky. „Je zarážející, že okresní soudy v obvodech, kde se nachází psychiatrická léčebna, posuzovaly více než čtrnáct tisíc případů za rok a pouze v jednadvaceti z nich rozhodly, že nedobrovolná hospitalizace nebyla v souladu se zákonem. Tato čísla signalizují, že v systému není něco v pořádku.“ Upozorňuje Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy.
Na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze o nezákonnosti nedobrovolné hospitalizace paní Horové se právní zástupce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění za imateriální újmu, která byla paní Horové nezákonnou hospitalizací způsobena. Ministerstvo spravedlnosti však tuto žádost vyhodnotilo jako nedůvodnou. Právník se proto obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2 a zažaloval Českou republiku o odškodnění. Obvodní soud rozhodl, že Česká republika je povinna paní Horovou za způsobenou újmu odškodnit ve výši 36 000 Kč. Ministerstvo spravedlnosti se proti tomuto rozhodnutí odvolalo. „Je mi líto, že se Ministerstvo spravedlnosti odvolalo, jakékoliv finanční odškodnění je v takovýchto případech málo.“ uzavírá Matiaško.
Bližší informace o případu poskytne:
Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy, tel.: 545 210 446; 773 621 228, e-mail: mmatiasko@mdac.info
Pondělí, 16. března 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv a Porodní dům U čápa, o.p.s. upozorňují na skutečnost, že české úřady omezují možnost, aby si ženy vybraly místo, kde chtějí porodit své dítě, a odborníka, který jim při normálním, zdravém porodu pomůže. Volba místa a patřičného odborníka pro pomoc při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu je jednak mezinárodně uznávaným právem žen, jednak běžnou praxí v zemích Evropské unie. Porodní asistentka je mezinárodně uznávaným odborníkem pro péči o ženu během normálního těhotenství a porodu. Ministerstvo zdravotnictví svým přístupem brání porodním asistentkám, aby pomáhaly při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu ženám, které si pro svůj porod vybraly jiné než nemocniční prostředí.
Liga lidských práv dnes podala žalobu proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jménem jedné porodní asistentky, které toto rozhodnutí nezákonně omezuje její oprávnění vykonávat svou profesi. Zítra, v úterý 17. března 2009 od devíti hodin bude Městský soud v Praze projednávat žalobu týkající se podobného omezení činnosti Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa.
Ve Středočeském kraji nemohou porodní asistentky pomáhat ženám během normálního porodu a v době poporodní, pokud si vyberou pro svůj porod jiné prostředí než porodnici. Tyto ženy jsou tak odsouzeny, aby během porodu a těsně po něm zůstaly bez odborné péče. Důvodem je restriktivní praxe krajského úřadu, kterou posvětilo i ministerstvo zdravotnictví. Úřady se snaží zabránit svobodné, informované volbě žen omezením oprávnění porodních asistentek. Zatímco v Olomouckém kraji má neomezované oprávnění všech 30 porodních asistentek, které pracují samostatně, a mohou tak ženám své služby nabídnout, ve středních Čechách má všech 8 porodních asistentek svá oprávnění okleštěna. Liga dnes jménem jedné z těchto porodních asistentek, paní V., podala žalobu, jejímž prostřednictvím požaduje, aby tato praxe úřadů byla prohlášena za nezákonnou.
Právník Ligy lidských práv David Zahumenský k tomu uvádí: „Postup krajského úřadu i ministerstva zdravotnictví omezuje přístup žen, které se rozhodnou porodit mimo porodnici, k odborné zdravotní péči. Ve snaze zabránit normálním porodům mimo porodnici úřady vyžadují, aby porodní asistentka, která chce pracovat samostatně, vlastnila takové vybavení a zaměstnávala takové odborníky, jaké potřebuje porodnice pro zvládání péče o patologické případy. Tento přístup kraje i ministerstva je protizákonný a nerespektuje kvalifikaci porodní asistentky jako odborného zdravotnického pracovníka, vyškoleného pro samostatné poskytování odborné péče během normálního porodu.“
Společnost Porodní dům U čápa, o.p.s. podala žádost o registraci Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa již v roce 2005. Od té doby vede právní spor s českými úřady s cílem získat neomezené oprávnění pro to, aby v porodním domě mohly ženy také normálně porodit. Porodní dům nemá být další porodnicí, ale útulným prostředím připomínajícím domov, kde mohou zdravé rodící ženy přivést na svět své dítě za pomoci odborníka na normální porody – porodní asistentky. V případě, že porodní asistentka zjistí blížící se komplikaci, pomůže ženě zajistit transport do blízké porodnice.
„Zvláště v Praze přibývá žen, které nejsou spokojené s přístupem k normálnímu zdravému porodu v porodnicích. Porodní dům by měl být jinou možností pro zdravé rodící ženy. V řadě evropských zemí je samozřejmostí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. České porodnictví je stále příliš autoritativní, což odráží přístup ministerstva zdravotnictví a potažmo pak Magistrátu. O tom, zda ženy budou mít v budoucnosti možnost volit porod v porodním domě, bude muset, bohužel, rozhodnout soud“, říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Porodní dům U čápa Zuzana Štromerová.
Pozvánka na jednání soudu:
Dne 17. 3. 2009 v 9,00 hod. proběhne v budově Městského soudu v Praze, Hybernská 18, v 1. patře, číslo dveří 260 jednání ve věci žaloby společnosti Porodní dům U čápa, o.p.s proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, kterým se potvrzuje rozhodnutí Magistrátu zamítnout udělení souhlasu s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením Porodní dům U čápa, o.p.s.
Podrobné informace poskytnou:
– ohledně registrace porodní asistentky, paní V.: David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, e-mail: dzahumensky@llp.cz
– ohledně registrace Porodního domu U čápa, o.p.s.: Zuzana Štromerová, ředitelka společnosti, tel. 602 958 396, e-mail: stromer@chello.cz
Pátek, 13. února 2009Tiskové zprávy
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
Čtvrtek, 5. února 2009Tiskové zprávy
Brno, Praha – 5. února 2009 – Liga lidských práv a ekologické organizace sdružené v asociaci Zelený kruh kritizují poslední úpravy návrhu nového občanského zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem návrhu, oproti očekávání nezaneslo do finální verze návrhu potřebné změny týkající se vzniku spolků. V novém návrhu občanského zákoníku tak zůstává starý, demokratickým zásadám odporující registrační princip, kdy o vzniku jakéhokoli spolku rozhoduje státní orgán. Naopak ministerstvo spravedlnosti nově „obohatilo“ návrh zákona o mnoho zbytečných povinností, které mohou mít za následek zánik malých zájmových sdružení. Státním úředníkům by tak zůstalo v rukou právo zabránit vzniku sdružení, aniž by vůbec zahájilo svou činnost.
Podle předchozích verzí návrhu neměly spolky vznikat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, ale již účinností stanov přijatých na ustavující členské schůzi. Zápis do veřejného rejstříku by tak neměl vliv na vznik spolku, ale pouze by osvědčoval jeho existenci a zveřejňoval jeho statutární orgány. „Takové řešení by bylo v souladu s demokratickými principy fungování právního státu a koneckonců i s naším ústavním pořádkem. Podle Listiny základních práv a svobod se totiž žádný akt státní správy k zajištění sdružovacího práva nevyžaduje,“ uvádí Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Česká republika se tak mohla přiblížit moderní úpravě v Nizozemí, Švédsku či Švýcarsku.
Po zásazích ministerstva vnitra v připomínkovém řízení se však v poslední verzi návrhu zákona znovu objevil starý registrační princip vzniku spolku. V praxi to tedy znamená, že kdokoli si bude chtít založit spolek, bude muset podat návrh na zápis do veřejného rejstříku a čekat na rozhodnutí, zda bude zápis povolen. V případě, že bude zápis na základě nejasných kritérií odmítnut, spolek vůbec nevznikne. Zatím není známo, kdo by měl o registraci konkrétně rozhodovat. Ponechat tyto kompetence v rukou ministerstva vnitra, s jehož arbitrárními postupy mají občanská sdružení velice špatné zkušenosti, by však bylo z demokratického hlediska naprosto nepřijatelné. V západních zemích je běžné, že občanská sdružení informují o svém založení rejstříkový soud. Pokračování registrace prostřednictvím ministerstva vnitra by tak i dále navazovalo na období komunismu.
Občanská sdružení si uvědomují nutnost existence veřejného rejstříku, kde by každý mohl dohledat základní údaje o spolku, a sama po vzniku takového rejstříku již léta volají. Stát by ale rozhodně neměl mít možnost rozhodovat o tom, které sdružení vznikne a které nikoli.
Problémová se jeví rovněž přebujelá právní úprava týkající se obsahu stanov, likvidace, fůze a dalších otázek života spolků. Blíží se absurdně spíše úpravě obchodních společností. Například stanovy spolku by podle aktuálního návrhu musely povinně obsahovat i zdroje příjmů a popis vnitřní organizace spolku. Občanská sdružení pokládají přehnanou důkladnost, s jakou se návrh zákona snaží vypořádat se všemi těmito otázkami, za odporující principům soukromého práva, v jehož rámci nemají být všechny podrobnosti občanského života regulovány státem. Vhodnější je proto ponechat řešení těchto otázek čistě na vůli občanů. Ti by měli mít možnost sami si upravit ve stanovách, co uznají za důležité.
Občanská sdružení jsou přesvědčena, že takto složitá úprava bude odrazovat občany od zakládání spolků a povede ke snížení rozmanitosti občanského života. Podle Jany Marečkové z Ligy lidských práv „je zřejmě potřeba více zdůrazňovat státním orgánům, že občanský zákoník je nejdůležitějším právním předpisem především pro občany. Zbytečné zasahování do tvorby tohoto předpisu ze strany ministerstva vnitra představuje nebezpečí pro občanské svobody a je třeba ho co nejvíce eliminovat.“
Podrobné informace poskytnou:
Robert Cholenský, advokát, tel.: 608 967 423, e-mail: r.cholensky@centrum.cz
Jana Marečková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: jmareckova@llp.cz
Kateřina Ptáčková, ředitelka Zeleného kruhu, tel.: 724 112 782, e-mail: katerina.ptackova@zelenykruh.cz
