Brno – 15. září 2009 – Ústavní soud vydal přelomový nález pod spis. zn. I. US 557/09 týkající se zbavení způsobilosti k právním úkonům. Dal za pravdu ženě, které soudy odmítly navrátit způsobilost k právním úkonům i přes to, že trpěla jen lehkou mentální poruchou a byla schopna vést plnohodnotný život ve společnosti. Ústavní soud kritizoval zejména formalistické posudky soudních znalců a neschopnost soudů zvážit všechny důkazy a okolnosti konkrétního případu. Toto rozhodnutí Ústavního soudu může být prvním krokem ke zrušení institutu, který nepřiměřeným způsobem zasahuje do základních ústavních práv člověka.

Podle názoru soudu je institut zbavování způsobilosti k právním úkonům „reliktem starého režimu“, ve kterém vládla idea totožnosti zájmu jednotlivce se zájmem společnosti či státu. Ve světle nových ústavních hodnot se však tento institut stává podle soudu „ústavně značně problematickým“. Ústavní systém České republiky garantuje právo na zachování lidské důstojnosti, které vylučuje, „aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem“. Podle Zuzany Durajové, právničky Ligy a MDAC, „má každý člověk právo na to, aby byla respektována jeho důstojnost, součástí které je i možnost výkonu svých základních lidských práv.“

Ústavní soud ve svém nálezu poukázal zejména na dva důležité principy pro posuzování návrhů na zbavení způsobilosti. Jednak považuje za nutné vždy dobře zvážit, zda je zásah do základních práv člověka z hlediska ochrany jiné důležité hodnoty nevyhnutelný. Podle Ústavního soudu „samotná skutečnost, že osoba trpí duševní poruchou (…) ještě není důvodem pro omezení její způsobilosti k právním úkonům (…) ale musí být vždy konkrétně uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná způsobilost k právním úkonům (…) osoby omezované.“

Druhým principem, na který Ústavní soud ve svém nálezu upozornil je nutnost „zvážit všechny mírnější alternativy, (…) kterými by bylo možno ještě dosáhnout sledovaného cíle v podobě ochrany konkrétně označených konkurujících práv či veřejných zájmů vyvoditelných z ústavního pořádku, přičemž omezení způsobilosti k právním úkonům musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější.“

Náš právní systém však v současné době nemá ke zbavení způsobilosti k právním úkonům mnoho alternativ. „Nový nález Ústavního soudu znamená výrazný posun v judikatuře českých soudů, které dosud upřednostňovaly zbavení způsobilosti před jinými možnostmi ochrany lidí s duševním či mentálním postižením,“ říká Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC. Tuto situaci dlouhodobě kritizují neziskové organizace, jejichž připomínky se promítly také do návrhu nového Občanského zákoníku. Připravovaný kodex již zbavení způsobilosti k právním úkonům nezná a namísto toho upravuje řadu alternativ na ochranu osob s postižením.

Toto přelomové rozhodnutí je v souladu s vlnou reforem opatrovnictví ve státech západní Evropy, ze kterých už většina od zbavování způsobilosti k právním úkonům upustila. Je také v souladu s čl. 12 Úmluvy o právech osob s postižením, který mění filozofii ochrany osob s postižením při jejich rozhodování a zavádí tzv. podporované rozhodování.


Bližší informace poskytne:

Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel. 545 210 446, mobil: 773 692 282, e-mail: zdurajova@mdac.info,
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, tel. 545 210 446, mobil: 773 621 228, e-mail: mmatiasko@mdac.info

právo, způsobilost