Čtvrtek, 16. listopadu 2023Aktuality, Tiskové zprávy
Liga lidských práv uspořádala 14. 11. 2023 u příležitosti ukončení projektu podpořeného z Norských fondů: Vypořádejme se s porodnickým násilím tiskovou konferenci, na které zhodnotila podstatné aspekty projektu, jeho výzvy a výsledky.
Panelu se zúčastnila právnička, statutární zástupkyně Ligy lidských práv a koordinátorka projektu Anna Štefanidesová, lidskoprávní aktivistka, koordinátorka Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace a oběť nedobrovolné sterilizace Elena Gorolová, právnička LLP Jana Řepová a Gwendolyn Albert, nezávislá lidskoprávní aktivistka, členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.
Projekt byl spuštěn v říjnu 2021 a bude ukončen ke konci listopadu 2023. V rámci projektu vznikla Centra pro oběti porodnického násilí a nedobrovolné sterilizace. Tato zdánlivě různá témata jsme spojili v jednom projektu, protože protiprávní sterilizace považujeme za nejzávažnější projevy porodnického násilí na území České republiky. Porodnické násilí jako odborný pojem začíná být čím dál častěji předmětem diskuze. Objevilo se v minulých dvou letech i na odborných konferencích v oborech lékařství a porodní asistence.
“Vážíme si také závazku vlády České republiky, díky které je lepší porodní péče součástí Strategie vlády pro rovnost žen a mužů 2020-2030, a v této strategii je také zmíněn problém porodnického násilí”, uvedla Anna Štefanidesová
V oblasti porodnictví jsme vzdělávali zdravotníky, lékaře, porodní asistentky a studenty a studentky daných oborů ve 3 tématech: Komunikace pod vedením psychoterapeutky Kateřiny Hájkové Klíčové, tématu Evidence-based péče se ujala biostatistička Markéta Pavlíková a právničky z Ligy lidských práv školily obor Právo. Proškolily jsme více než 250 lidí. Vznikla také vzdělávací videa ve stejných tématech, která najdete na YouTube Ligy lidských práv. Odkaz na vzdělávací videa najdete zde.
Zorganizovali jsme 2 letní školy pro studenty a studentky práv a medicíny, které se věnovaly reprodukčním právům. Mezi hosty byli například senátoři Václav Láska a Ondřej Šimetka, režisérka Maia Martiniak nebo prezidentka Unie porodních asistentek Magdaléna Ezrová. Do této chvíle jsme pomohli také více než 10 klientkám, které nebyly spokojeny s péčí poskytnutou v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělí. Nejčastěji nebyl dodržen informovaný souhlas, například u epiziotomie nebo podání medikace, stále dochází k neopodstatněné separaci novorozenců od matky nebo není ženám umožněna jiná poloha při porodu než poloha na zádech.
“Letos ÚZIS zveřejnil po letech soudů vybraná data až na poskytovatele péče, např. na epiziotomiích (nástřihy hráze) je vidět, že v některých zařízeních jde o rutinní zásahy (až 60% žen), zatímco jinde v souladu s doporučením WHO mají do 10% nástřihů hráze,” uvedla Anna Štefanidesová.
Situace v českém porodnictví se nicméně stále zlepšuje, v některých porodnicích samozřejmě více než v jiných, a ukazují to i níže uvedené statistiky. Je ale potřeba brát v potaz i potřeby žen a reagovat na ně, nebagatelizovat dopady porodnického násilí, které dopadají na psychiku ženy i její rodiny. Ženy se na nás mohou i nadále obracet v případě porušení jejich práv v období těhotenství, při porodu či šestinedělí.
Níže uvedené statistiky se týkají odškodnění protiprávních sterilizací:
Aktuální čísla z MZDR:
K pátku 10. 11. 2023 1519 žádostí. Z toho bylo 785 žádostí vyřízeno, 500 žádostem bylo vyhověno, ve 107 případech řízení zastaveno a 178 žádostí bylo zamítnuto.
Analýza anonymizovaných 388 rozhodnutí – k dispozici díky Gwendolyn Albert a Romea.cz:
Celkem 388
Přiznáno 271
Zamítnuto 117
Zamítnuto
Bez dokumentace 52
S dokumentací 65
Pouze 2 žádosti byly úspěšné s jiným důkazem (dokumentace neexistovala), jednou potvrzení o sociální dávce za sterilizaci a jednou závěrečná zpráva ombudsmana.
Ze 388 žádostí se 198 týká zákroku sterilizace, který byl proveden až po roce 1989.
Nejrychlejší rozhodnutí: 18 dní, nejpomalejší: 316 (z analýzy). Liga lidských práv má jednu nerozhodnutou žádost z konce července 2022.
Čísla k žádostem vyřizovaných Ligou lidských práv:
Pomohli jsme 100 ženám. V některých případech také s podáním rozkladu, druhé žádosti nebo podnětu ombudsmanovi.
Z 97 žádostí přiznáno 52x, zamítnuto 16x, zastaveno 2x, nerozhodnutých žádostí zbývá 29.
Z 97 žádostí rozhodnuto 70. Úspěšnost 74%.
Počet žádostí významně předčil všechna očekávání (k 10. 11. 2023 je evidováno přes 1500 žádostí). “Je tedy zjevné, že ministerstvo mělo být více personálně posíleno a nedostatek zaměstnanců se projevuje na délce řízení. Považujeme za politováníhodné, že ministerstvo nedostalo více podpory na personální zabezpečení agendy odškodnění obětí protiprávních sterilizací,” uvedla právnička LLP Jana Řepová
Ženy mají v mnoha případech ztíženou situaci, protože jejich zdravotnická dokumentace byla skartovaná. Ministerstvo má stále problém přijmout jiný důkaz než zdravotnickou dokumentaci. Zejména neuznává svědecké výpovědi. “Máme za to, že ministerstvo by mělo brát v potaz i nepřímá svědectví (tedy takové svědky, kteří nebyli přímo přítomni samotné sterilizaci). V řízeních, která se týkají sexuálního a domácího násilí, jsou nepřímá svědectví běžně uznávána a výpovědi svědků, kteří nebyli přímo přítomni protiprávnímu aktu, mohou společně s dalšími důkazy přispět k rozhodnutí o vině a trestu,” uvedla dále Řepová. Ve dvou řízeních sice došlo na jaře letošního roku k ústním projednání a pozvání nepřímých svědků, ale obě tyto žádosti byly zamítnuty. V dalších případech svědky už Ministerstvo zdravotnictví nepředvolává.
Kromě žádostí o odškodnění a rozkladů, jsme taktéž podali několik podnětů veřejnému ochránci práv, dále jsme podávali stížnosti nemocnicím a ke krajským úřadům, které se týkaly nezákonných skartací zdravotnické dokumentace. I v této věci jsme podávali podnět ombudsmanovi. Krajský úřad Moravskoslezského kraje dospěl k závěru, že Městská nemocnice Ostrava pochybila, když skartovala zdravotnickou dokumentaci po 10 letech místo po 40 letech, jak stanoví právní předpisy. Na základě tohoto rozhodnutí nemocnice loni upravila svůj skartační řád.
Dále jsme podávali správní žaloby, kde ještě stále čekáme na rozhodnutí. Můžeme nicméně říct, že do této chvíle se zatím soudy vždy postavily na stranu žen, když dospěly k závěru, že se ministerstvo v řízení o žádostech o odškodnění dopustilo procesních pochybení.
V poslední době se Eleně Gorolové ozvalo několik žen, které byly sterilizované po roce 2012, na které se odškodňovací zákon nevztahuje. Zde jsme zatím podali jednu stížnost, kde byla žena sterilizovaná proti své vůli v roce 2018. Ženy, které byly nedobrovolně sterilizovány po roce 2012, se mohou obrátit na Elenu Gorolovou nebo přímo Ligu lidských práv.
Navzdory všem výše uvedeným komplikacím, vzkázala Gwendolyn Albert všem, kteří byli sterilizováni proti své vůli: “Přihlaste se do tohoto procesu, jedině tak můžeme mít pro historii záznam o tom, co se vám stalo. Nenechte se však naklonit lidem, kteří tvrdí, že když jim zaplatíte, mohou vám zaručit, že vaše žádost bude úspěšná. Nikdo, kdo je etický, vám takový slib nedá. Ráda bych také zopakovala, že řízení končí 31. prosince 2024 a poté již nebude možnost žádost o odškodnění podat.” K sepsání žádostí mohou ženy využít například pomoci IQ Roma Servis, popřípadě se mohou obrátit na Českou advokátní komoru s žádostí o bezplatné právní zastoupení z důvodu nemajetnosti.
Liga lidských práv bude i po skončení tohoto projektu pokračovat v sepisování rozkladů a správních žalob, nebude už ale pomáhat se sepisováním žádostí o odškodnění.
Více informací poskytne garantka projektu s koordinátorkou Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace:
Anna Štefanidesová, právnička Ligy lidských práv, garantka projektu
E-mail.: anna.stefanidesova@llp.cz , Tel.: +420 739 922 878
Elena Gorolová, koordinátorka Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace
Tel.: +420 775 761 194
Středa, 31. května 2023Případy, Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes rozhodl, že účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil rozhodnutí obecných soudů. Ty musí posoudit zákonnost mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakázalo přítomnost otců u porodu.
V březnu 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, kterým zakázalo přítomnost jakéhokoliv doprovodu u porodu, a to včetně otce dítěte. Tímto opatřením zasáhli do práv tisíců rodin. Advokát Ondřej Pecák, kterého zastoupila naše spolupracující advokátka Zuzana Candigliota, zkusil kvůli povaze mimořádných opatření nejprve cestu správního soudnictví. Ve správním soudnictví nicméně neuspěl, protože mimořádné opatření bylo mezitím zrušeno. Následně jsme podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím za něj, jeho partnerku a dceru, ve které požadoval pro každého 50 000 Kč. Ani u obecných civilních soudů jsme však nebyli úspěšní. Podrobný popis případu naleznete u nás na webu.
Ústavní soud dnes vydal nález, v němž konstatoval, že stěžovatelům bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Zároveň se vyjádřil tak, že účast otce u porodu spadá mezi základní práva, a to konkrétně do práva na rodinný život. Původní rozhodnutí obecných soudů zrušil a věc vrátil k novému projednání. Obecné soudy proto budou muset posoudit zákonnost mimořádného opatření a provést test proporcionality znovu, a to s ohledem na toto rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavní soud zdůraznil, že “narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného života, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany.”
Liga lidských práv od samého počátku stojí za názorem, že mimořádné opatření zasáhlo do základních práv mnoha rodin a doufáme, že soudy to posoudí tak, že šlo o zásah nepřiměřený.
Kontakty:
Advokát Ondřej Pecák, pecak@ondrejpecak.cz
Za Ligu lidských práv Anna Štefanidesová, anna.stefanidesova@llp.cz
Čtvrtek, 10. listopadu 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) dnes rozhodl, že Česká republika porušila právo naší klientky na účinné vyšetřování podezření z policejního násilí, které je součástí práva nebýt mučen nebo podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení. Vyšetřování prováděla sama policie, a ne nezávislý orgán, a také bylo vyšetřování ledabylé a nedostatečné. Soud klientce za nemajetkovou újmu přiznal 6.000 EUR, tedy necelých 150.000 Kč.
Případ má počátek v roce 2013 v Praze, kdy policisté zasahovali proti klientce, převezli ji na policejní stanici, kde se k ní chovali velmi hrubě a kde byla vystavena jak fyzickým, tak i slovním útokům. Následně byla převezena na záchytnou stanici a ráno pro ni opět přijeli policisté, kteří pokračovali v ponižování klientky. Celý popis případu naleznete zde.
Zážitek s policií byl pro klientku velmi traumatizující, proto podala trestní oznámení, ke kterému připojila lékařské zprávy dokumentující pohmožděniny a poranění rtu. Trestní oznámení neřešil nezávislý orgán, který k tomu účelu byl zřízený, tedy Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Věc prošetřovala sama policie, která dospěla k závěru, že k žádnému pochybení nedošlo. Když se klientka obrátila přímo na GIBS, GIBS to odmítla řešit. Nepomohla stížnost ke státnímu zastupitelství, ani ústavní stížnost k Ústavnímu soudu.
Klientka se v roce 2015 s pomocí Ligy lidských práv se stížností obrátila na ESLP. „Ve stížnosti jsme mimo jiné poukázali na selhání vyšetřujícího orgánu při zajišťování videozáznamu z policejní stanice, který mohl významně přispět k objasnění věci. Zatímco klientka podala trestní oznámení dne 21. 2. 2013, což bylo dva dny po jejím propuštění z policejní stanice, videozáznamy z policejní stanice byly vyšetřujícím orgánem vyžádány až 7. 3. 2013, kdy údajně již byly smazány. Přitom Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření konstatovalo, že záznamy jsou automaticky mazány až po 30 dnech.“ vysvětluje Zuzana Candigliota, právní zástupkyně stěžovatelky.
Soud dal klientce zapravdu, že podezření ze špatného zacházení měl od počátku vyšetřovat nezávislý a specializovaný orgán, tedy GIBS. Policejní orgán, který věc namísto GIBS řešil, dle soudu neudělal všechny potřebné kroky k objasnění věci. Soud zmínil, že klientka vůbec nebyla vyslechnuta, nebyla prověřována její věrohodnost, nebyla vyžádána zpráva odborníka ohledně tvrzených psychických problémů, nebyl zpracován lékařský znalecký posudek. Rovněž nezajištění kamerových záznamů podle soudu ukazuje, že vyšetřování nebylo pečlivé.
Soud tedy shledal, že neprovedením účinného vyšetřování došlo k porušení procesního aspektu práva nebýt podroben špatnému zacházení. Na druhou stranu neshledal, že by bylo prokázáno samotné špatné zacházení se stěžovatelkou, neboť k tomu chyběly jednoznačné důkazy. Soud nicméně podotkl, že je to minimálně z části zaviněno státem, který neprovedl účinné a nezávislé vyšetřování. Soud ženě přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 6.000 EUR a náklady řízení 2.000 EUR.
Není to poprvé, co Liga lidských práv uspěla se stížností na nevyšetřování podezření z policejního násilí v České republice. V roce 2013 ESLP shledal porušení práva na účinné vyšetřování špatného zacházení, za což stěžovatel dostal náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč. V roce 2012 ESLP rozhodl o porušení práva na život spojené s neúčinným vyšetřováním, za což pozůstalým přiznal 20.000 EUR. V dalších případech neúčinné vyšetřování shledal již Ústavní soud. Se stížnostmi se ale nepodaří uspět pokaždé, kdy Liga lidských práv považuje vyšetřování za neúčinné. Před týdnem byla jiná stížnost ze strany ESLP zamítnuta.
Pondělí, 7. listopadu 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Od 1. 1. 2022 je účinný zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. Již od počátku účinnosti žadatelky a žadatelé o odškodnění ale naráží na problémy. Na některé jsme upozornili již v srpnu otevřeným dopisem adresovaným premiérovi a ministru zdravotnictví. Žádný z těchto problémů se doteď nevyřešil. Ministerstvo zdravotnictví navzdory dvouměsíční lhůtě má stále některé nevyřízené žádosti až z ledna a prakticky nejsou uznávány jiné důkazy než zdravotnická dokumentace (víme jen o jednom jiném uznaném důkazu, kdy bylo uznáno potvrzení o sociální dávce).
Oběti se bojí, že kvůli protahování lhůty na rozhodnutí se odškodnění již nedočkají. Bohužel i v případě jedné naší klientky a dlouholeté bojovnice za práva obětí protiprávní sterilizace, Vlasty Cickové, došlo k úmrtí. Kdyby bylo rozhodnutí vydáno ve lhůtě, mohla se ho dočkat. A není to jediné úmrtí v řadách obětí, ke kterému za uplynulý rok došlo.
Co se týče uznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace argumentuje Ministerstvo zdravotnictví tím, že musí být prokázána protiprávnost. V některých případech jsou však i přes to, že zdravotnická dokumentace protiprávnost prokazuje, žádosti zamítány. Jsou navíc zamítány i navzdory posouzení Odboru zdravotní péče, které si Ministerstvo zdravotnictví u některých případů vyžádalo.
V několika případech se stalo, že nebyl dodržen postup stanovený sterilizační směrnicí, která určila mimo jiné tuto podmínku: žena, na které měla být sterilizace provedena, podepsala prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní (§ 11 sterilizační směrnice): „Před zákonem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.“ I případy, ve kterých toto poučení chybí, byly zamítnuty.
V nejnovějším rozhodnutí, které se týká naší klientky, došlo k zamítnutí navzdory tomu, že jako důvod sterilizace je ve zdravotnické dokumentaci výslovně uveden romský původ žadatelky. Odbor zdravotní péče ve svém posouzení přímo uvádí následující: “Dle našeho názoru nelze pro sterilizaci [v tomto případě] uvést zdravotní důvody. Rovněž není přípustné uvádět jako důvod ke sterilizaci romský původ žadatelky. Ve zdravotnické dokumentaci chybí jakákoliv zmínka o tom, že byla žadatelka o významu a důsledcích zdravotního výkonu sterilizace poučena.”
Ačkoliv jsme všemi těmito argumenty argumentovali již v původní žádosti, Ministerstvo zdravotnictví se k nim v rozhodnutí ani nevyjádřilo.
Samotný rasový důvod ukazuje na protiprávnost provedené sterilizace. Ostatně i sama důvodová zpráva k zákonu zmiňuje eugenický charakter této státní politiky: “Dalším cílem však bylo i zajištění „kvalitnější populace,“ jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly. Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, anebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí.”
Přijetí odškodňovacího zákona bylo dlouhým bojem, který trval více než 18 let. Na Českou republiku apelovaly mezinárodní orgány, aby oběti odškodnila. Nyní, když tento zákon existuje, Ministerstvo zdravotnictví rozhoduje v rozporu s jeho účelem. Tak se ostatně vyjádřila i bývalá zástupkyně ombudsmana a současná členka Rady vlády pro lidská práva Monika Šimůnková: “Takové rozhodnutí, které hodnotí sterilizaci, u které je jako důvod uveden romský původ, jako sterilizaci v souladu s právem, jde bohužel přímo proti smyslu odškodňovacího zákona.”
Ministerstvo zdravotnictví ale nereagovalo na právní argumentaci ve více případech. V žádostech často argumentujeme judikaturou ESLP, diskriminací, náležitostmi a povahou informovaného souhlasu, povinným postupem, který stanovila sterilizační vyhláška nebo například dobrými mravy. Všechna tato argumentace zůstává v rozhodnutích ze strany Ministerstva zdravotnictví nezohledněna, dokonce nezmíněna.
Pro více informací kontaktujte Annu Štefanidesovou na e-mail anna.stefanidesova@llp.cz.
Anonymizované dokumenty:
Žádost o odškodnění
Posouzení Odborem zdravotní péče
Rozhodnutí MZČR
Žádost o sterilizaci + souhlas (výňatek ze zdravotnické dokumentace)
Čtvrtek, 3. listopadu 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Dnes bylo vyhlášeno rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v případě dvou stěžovatelů, kteří podali stížnost na policejní násilí při zásahu proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada v roce 2012. Stížnost byla shledána nepřijatelnou, neboť dle mínění ESLP byly námitky stěžovatelů řádně přezkoumány českými soudy. Rozhodnutí je v angličtině zveřejněno na webu soudu.
Proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada monstrózně zasáhla policie se zapojením vrtulníku a desítek těžkooděnců. Přestože nikdo z účastníků nekladl při zásahu policie odpor, policie vytvořila „bicí uličku“ a každou vyváděnou osobu čekalo kopání a bití pěstmi a obušky. Stěžovatelům i dalším účastníkům policisté způsobili zranění, která jsou potvrzena lékařskými zprávami. Dále policie zničila účastníkům hudební aparaturu a gramofonové desky. Jeden z účastníků akce (nejde o stěžovatele) pro Ligu lidských práv na videu popsal, co se stalo. Popis celého případu i s odkazy na rozhodnutí českých soudů je zde.
Stěžovatelé a další osoby se před českými soudy nepřiměřenému zásahu policie bránili správní žalobou proti nezákonnému zásahu, v žalobě uvedli k událostem po vniknutí policie do vily: „Policisté varovali, že jakýkoliv pohyb budou brát jako útok. Policisté lidem nadávali slovy jako zmrdi, mrdky, feťáci, svině, hovada. Policisté evidentně byli překvapeni, že nikdo nekladl odpor, což komentovali slovy typu „teď mlčej hrdinové, podívejte se na ně na zmrdy“. Skutečnost, že nikdo nekladl odpor, však policistům nezabránila v tom, aby použili bezdůvodně vůči lidem donucovací prostředky. Následně začali účastníky akce postupně odvádět a cestou k východu vytvořili tzv. bicí uličku, kde účastníci akci byli brutálním způsobem biti, a to kopáním, pěstmi, teleskopickými obušky. Účastníci akce museli mít hlavy dolů, jediným smyslem bylo to, aby nemohli následně identifikovat konkrétní policisty. Řada lidí měla v důsledku zásahu policie lehká zranění, ale někteří z účastníků krváceli a museli na ošetření do nemocnice.“
Tento průběh události doložili žalobci lékařskými zprávami o způsobených zraněních a také jej potvrdili svědci z řad ostatních účastníků, z nichž někteří rovněž měli lékařské zprávy. Policisté samozřejmě násilí popřeli. Městský soud v Praze (soudci Havlíková, Řeháková, Kříž) dokazování vyhodnotil v neprospěch žalobců s tím, že tvrzení o bití je nevěrohodné, protože žalobci mohli po svém vyvedení oznámit napadení přítomným osobám stojícím mimo policii, tedy hasičům, zdravotníkům či novinářům. Lékařská zpráva jednoho z žalobců o tržném zranění na hlavě z nemocnice Na Bulovce podle soudu neprokazovala, že zranění způsobili zasahující policisté.
„Důkazy ze strany soudu byly zhodnoceny zcela tendenčně. Soud vůbec nepřihlédl k lékařským zprávám potvrzujícím zranění, ani ke svědeckým výpovědím ostatních účastníků a vytvářel si konstrukce, jak jinak mohli účastníci přijít ke zraněním. Jednoduše řečeno, v podobné situaci oběť nemá jak prokázat policejní násilí, protože svědectví, ani lékařské zprávy soud nevezme v potaz a raději chrání policejní násilníky. A vyšší soudy v čele s Evropským soudem pro lidská práva vadný postup soudu nakonec přikryly namísto toho, aby se řídily judikaturou, která v případech podezření ze špatného zacházení přenáší důkazní břemeno na stát, který má možnost na rozdíl od obětí například pořizovat kamerové záznamy policejního zásahu,“ komentuje případ Zuzana Candigliota, právní zástupkyně stěžovatelů.
Závěrem je na místě zmínit, že předmětnou vilu Milada za ty roky stát nechal zcela zchátrat.
Pondělí, 15. srpna 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace půl roku po nabytí jeho účinnosti
Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zdravotnictví,
dovolte nám, abychom se na Vás obrátili s následujícím sdělením. Považujeme za mimořádně dobrou zprávu, že se Česká republika rozhodla čelit tváři v tvář krutým praktikám protiprávních sterilizací žen, a to přijetím příslušného zákona s drtivou podporou poslanců i senátorů Parlamentu ČR.
Ženy, které se staly obětmi těchto praktik, jež mají kořeny hluboko v totalitě, bojovaly dlouhých 18 let za spravedlnost. Mnoho z nich je dnes v pokročilém věku a v křehkém zdravotním stavu. Tyto ženy a jejich podporovatelé si velice váží tohoto odvážného rozhodnutí společenské vůle vyrovnat se s minulostí. Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o jejich odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti.
Zákon o odškodnění je v účinnosti již více než 6 měsíců. Naše prvotní hodnocení jeho účinnosti ovšem vede kromě uvedených přínosů i k vážným obavám o dílčí selhání při jeho praktické implementaci. Obracíme se na Vás jménem obětí, které jsou nyní kvůli výkladu a aplikaci předmětného zákona v nejistém postavení.
Hlavní problémy
- U většiny žádostí o odškodnění není splněna lhůta daná zákonem pro jejich vypořádání a řízení se protahuje na více měsíců, než kolik stanoví zákon. To samo o sobě podkopává víru žadatelek v tento proces.
- Ačkoliv přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán. To znamená, že žadatelky, jejichž dokumentace byla skartována, odškodnění zatím nezískávají, a to ani v případě, že šlo o skartaci v rozporu se zákonem nebo byly dokumentace ztraceny či zničeny. Zákon přitom přiznává odškodnění za protiprávní sterilizace již od roku 1966.
K 31. 5. 2022 bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí, což je méně než polovina.
Navrhovaná řešení
K nápravě stávajícího neutěšeného stavu by pomohla změna v provádění zákona v následujících bodech:
- Při posuzování jednotlivých žádostí zodpovědnými úředníky mít na paměti účel odškodňovacího zákona a nepostupovat při posuzování žádostí ryze formalisticky. Není chybou žadatelek, že České republice trvalo přijetí odškodňovacího mechanismu tolik let, že jsou jejich zdravotnické dokumentace nenávratně skartovány nebo jinak poškozeny.
- Dodržování lhůty pro vyřízení žádostí (tj. do 60 dní, jak předepisuje zákon).
- Přijetí metodiky pro určení, zda nepřímý důkaz nemůže stačit k uznávání nároku, by rovněž přispělo k řešení současných problémů. Touto problematikou se již dříve zabýval veřejný ochránce práv v Závěrečném stanovisku z roku 2005.
- Navázání intenzivnější spolupráce s odborníky z občanské společnosti, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. O tuto formu spolupráce doposud ministerstvo nejevilo dostatečný zájem.
Jsme přesvědčeni, že Vaše osobní angažmá pomůže současný neuspokojivý stav vyřešit a stát se inspirací ve společenství demokratických zemí, mezi které právem patříme.
Podepsáni:
Gwendolyn Albert, lidskoprávní aktivistka a překladatelka
Alena Drbohlavová Gronzíková, IQ Roma servis, z.s., občanská členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Fedor Gál, sociolog
Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Elena Gorolová, Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
Lenka Hečková, ČOSIV, z.s.
Jan Husák, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Božena Jirků, Nadace Charty 77
Ðorđe Jovanović, President of the European Roma Rights Centre
Michal Miko, RomanoNet, z.s.
Ankó Orsós, Amrita OBK Association
Ruben Pellar, překladatel
Čeněk Růžička, Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR
Zdeněk Ryšavý, ROMEA, o.p.s.
Marta Smolíková, Otevřená Společnost, o.p.s.
Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, z.s.
Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana
Anna Štefanidesová, Liga lidských práv
Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, o.p.s.
Ladislav Zamboj, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, z.s.
Otevřený dopis ve formátu PDF:
Otevřený dopis obecná verze
Otevřený dopis ministru zdravotnictví
Otevřený dopis předsedovi vlády
Odpověď ministra zdravotnictví
Pro více informací můžete kontaktovat právničku Annu Štefanidesovou na tomto e-mailu: anna.stefanidesova@llp.cz
