Jak si nenechat líbit neprofesionální jednání úřednice při vyřizování stížnosti proti nemocnici

Právnička Ligy lidských práv nedávno doprovodila klientku na ústní projednání její stížnosti proti nemocnici kvůli porušení práva na nepřetržitý kontakt dítěte s rodičem. Stížnost byla podána k odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kde jednání proběhlo. S ohledem na naprosto neprofesionální jednání úřednice a porušování práv klientky jsme se rozhodli tímto příspěvkem informovat o tomto jednání jako o příkladu špatné praxe a zároveň veřejnost informovat, jaká má práva při vyřizování stížnosti krajským úřadem a jak si nenechat líbit porušování práv ze strany nekompetentních úředníků.

Šlo o případ matky s dnes již osmiletou dcerou, kterou po úrazu oka na začátku dubna 2020 doprovodila do Dětské nemocnice v Brně. Tamější lékaři matce sdělili, že by její dcera měla být na pár dní hospitalizována. Matka se proto vrátila domů sbalit dceři nějaké oblečení a další osobní věci. Když se do nemocnice vrátila, zdravotnický personál ji již k dceři nechtěl pustit s odkazem na nebezpečí nákazy virem covid-19. Matka si pohotově začala celou situaci nahrávat na diktafon a v klidu se snažila s personálem nemocnice domluvit a vysvětlit, že má právo být se svým dítětem. To bohužel k ničemu nevedlo, proto zavolala na Policii ČR, která jí potvrdila, že nemocnice nesmí bránit rodiči ve styku s jeho dítětem. V tu chvíli k matce přistoupili strážníci městské policie, které přivolala vrchní sestra, aby ji z nemocnice vyvedli. Nakonec se matce podařilo domluvit se se zdravotní sestrou a strážníky tak, že dceři mohla zdálky alespoň zamávat a pozdravit ji. Poté nemocnici opustila.

Po stížnosti se nemocnice omluvila, ale chybu nepřiznala

Matka proti postupu nemocnice podala stížnost ve smyslu § 93 a násl. ZZS, kterou adresovala přímo nemocnici (více ke stížnostem ve zdravotnictví zde). Ta se matce sice omluvila, avšak svou chybu nepřiznala. Postup svých zaměstnanců odůvodnila mimořádným protiepidemiologickým opatřením. Tato opatření však nikdy nezasahovala do práva dítěte na nepřetržitý kontakt (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 1 zákona o zdravotních službách – dále jen „ZZS“), naopak Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodiku, která nepřetržitý kontakt dětí a rodičů i v době nouzového stavu plně podporuje. Postup nemocnice byl proto v rozporu se zákonem. K právu dítěte na nepřetržitý kontakt se svým zákonným zástupcem více v našem článku zde.

Matka se proto s novou stížností obrátila na Krajský úřad Jihomoravského kraje, který požádala o uložení povinnosti nemocnici přijmout nápravná opatření k tomu, aby se podobné situace již nestávaly. Pro účely doplnění informací ke stížnosti a vyjasnění některých nesrovnalostí svolala vedoucí oddělení správních činností odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje PhDr. Jarmila Pavlíková s matkou a zdravotní sestrou příslušné nemocnice, která byla u incidentu přítomna, osobní setkání.

Způsob, jakým pracovnice krajského úřadu jednání vedla a jak komunikovala se stranami, byl naprosto neprofesionální a v rozporu s principy správního řízení:

1. Bránění právnímu zastoupení stěžovatelky

Úřednice se hned v úvodu rozhořčila nad tím, že naše klientka nepřišla sama, ale se svou právní zástupkyní (právničkou Ligy lidských práv). Tu třikrát za sebou vyzvala, aby “zůstala za dveřmi”, a až když chtěla právní zástupkyně písemné potvrzení o odmítnutí její přítomnosti na jednání, úřednice ustoupila. Klientce přitom vyčetla, že doteď právního zástupce neměla a nyní chce prostřednictvím tohoto zastoupení vyvolávat konflikt. Jde přitom o manipulaci, kterou se úřednice snažila odradit klientku od využití svého ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 Listiny základních práv a svobod, § 33 správního řádu). Účelem právního zastoupení je efektivně chránit práva a zájmy zastoupeného (tj. klientky), nikoli vyvolávat konflikty. Jediný, kdo hned na začátku vyvolával konflikt, byla úřednice.

2. Zaujaté vedení celého jednání

Úřednice několikrát během jednání zmínila, že je v roli mediátora celého sporu a chce dát stranám prostor vyjádřit se k němu. Mediátor je nestranným profesionálem, který dá oběma stranám sporu prostor se vyjádřit, vyslechne je, pracuje s jejich emocemi, pojmenovává vzniklé problémy, ale nehodnotí je a nenabízí stranám řešení (viz Asociace mediátorů ČR). V tomto případě však úřednice nebyla nestranná. Zcela očividně favorizovala zdravotní sestru, která se schůzky účastnila za nemocnici. Dala jí dostatečný prostor k vyjádření, dávala najevo souhlas s ní a vyzdvihovala náročnost práce zdravotníků v této krizové době. Naopak naší klientce a její právní zástupkyni mnohdy nechtěla dát vůbec prostor k vyjádření, nenechala klientku dokončit myšlenku, skákala jí do řeči, výpověď klientky zlehčovala a negativně hodnotila. Úřednice už na první pohled neměla nestranný přístup a jednala neprofesionálně.

3. Nepravdivé informace ohledně procesních práv klientky

Úřednice opakovaně klientce sdělovala informace, které neměly oporu v právním řádu, případně s ním byly přímo v rozporu. Kromě toho, že na jednání nejprve nechtěla vpustit právní zástupkyni klientky, nechtěla ani uznat sepsanou plnou moc, kterou klientka zmocnila právničku Ligy k zastupování. Když chtěla právnička nechat do spisu zaprotokolovat, že ji úřednice nechtěla na jednání vpustit, bylo jí řečeno, že žádný spis neexistuje, protože pro tyto věci se spisy nezakládají. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože přímo ze zákona o zdravotních službách vyplývá právo stěžovatele nahlížet do stížnostního spisu a pořizovat z něj kopie, z čehož logicky vyplývá, že se spis musí vždy založit (§ 94 odst. 1 písm. e) ZZS).

Dále bylo klientce řečeno, že krajský úřad nemá pravomoc nemocnici cokoli přikazovat a zakazovat, proto úřednice chtěla od klientky vědět, co vlastně po krajském úřadu požaduje. Zákon přitom výslovně stanoví, že pokud krajský úřad při šetření stížnosti zjistí, že došlo k porušení práv či zájmů pacienta, uloží nemocnici nápravná opatření a stanoví lhůtu pro jejich splnění, popřípadě podá podnět jinému orgánu (např. České lékařské komoře) a o uložených nápravných opatřeních nebo podnětu informuje zdravotní pojišťovnu pacienta (§ 96 ZZS).

Doporučení pro jednání o stížnosti

Způsob, jakým úřednice krajského úřadu jednání vedla, je učebnicovým příkladem špatné praxe, kterou je potřeba změnit. Pokud se tedy s podobným jednáním setkáte, nenechte si ho líbit. Po přečtení tohoto textu a našich dalších článků (např. k právu na nepřetržitý kontakt nebo k tomu, jak správně podávat stížnosti ve zdravotnictví) budete vědět, na co si dát pozor. Nyní jen pár bodů k připomenutí:

 

  • Vždy jednejte v klidu, slušně a s respektem, a to i když s vámi druhá strana komunikuje způsobem zcela opačným.
  • Rozhovory se zdravotníky a posléze s pracovníky krajského úřadu si nahrávejte na diktafon. Nemusíte se ptát, zda můžete zapnout nahrávání a nemusíte to ani oznamovat. Na pořizování zvukového záznamu pro ochranu svých práv máte právo (§ 88 odst. 1 občanského zákoníku).
  • Do stížnosti nezapomeňte uvést, co po nemocnici, případně po krajském úřadu, požadujete. Pokud nemocnice či konkrétní lékař udělali chybu, požadujte nápravu a přijetí opatření, která zaručí, že se podobná situace nebude opakovat (například proškolení zaměstnanců). Po nemocnici můžete také požadovat omluvu. Do stížnosti také uveďte, že si přejete být vyrozuměni o způsobu vyřízení stížnosti a o přijatých nápravných opatřeních. Vše pište srozumitelně a výstižně.
  • Nebudete-li spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti směřované poskytovateli zdravotních služeb, podejte druhou stížnost krajskému úřadu. Nebudete-li spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete si na postup krajského úřadu stěžovat u veřejného ochránce práv (víc v letáku ombudsmana Stížnosti ve zdravotnictví).

Úhrada „velkého“ ultrazvuku v těhotenství

V průběhu nízkorizikových těhotenství (tj. nekomplikovaných, fyziologických těhotenství) jsou ženám plně hrazena celkem tři ultrazvuková vyšetření. V praxi se ale ženy setkávají s tím, že tzv. „velký“ ultrazvuk (ultrazvuk prováděný v 18. – 20. týdnu těhotenství) bývá zpoplatňován. A to přesto, že mají nárok na jeho úhradu ze zdravotního pojištění. V následujícím textu se proto věnujeme problematice úhrady za tento ultrazvuk a poskytujeme doporučení co dělat, pokud gynekolog vyžaduje úhradu.

Rozsah péče v těhotenství

Počet ultrazvukových vyšetření hrazených pojišťovnou vychází z doporučených postupů České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČGPS ČLS JEP), které se jmenují „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“ a „Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“. Tyto doporučené postupy lze považovat za standard péče o těhotnou ženu s nízkým rizikem, který je třeba dodržovat vždy, pokud nejsou závažné objektivní důvody k jinému postupu. Z takových důvodů může být například indikováno více ultrazvukových vyšetření.

Je důležité neopomenout, že právo využít hrazenou péči neznamená povinnost. Pokud si to žena nepřeje, nemusí v těhotenství absolvovat žádné vyšetření. Pokud tuto péči ale využít chce, je důležité být informovaná o tom, která péče je hrazená a která nikoliv.

Péče o těhotnou ženu v úhradové vyhlášce

Jak probíhají úhrady poskytovatelům zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven, najdete v tzv. úhradové vyhlášce (vyhláška č. 268/2019 Sb., od 1. 1. 2021 vyhláška č. 428/2020 Sb.). Péče o těhotné ženy je hrazena v paušálních úhradách za každý trimestr. Zdravotní pojišťovna tedy nehradí každý výkon zvlášť. Některé výkony, mezi které patří i „velký“ ultrazvuk, jsou tzv. signálními výkony a jejich provedením je vykazován kontakt těhotné s poskytovatelem zdravotní péče. Někteří lékaři se mylně domnívají, že jim tyto výkony pojišťovna neproplácí. Není to tak, tyto výkony jsou součástí paušálních plateb za jednotlivé trimestry.

Pokud některý ze signálních výkonů provede jiný než váš registrující lékař, který za vás obdržel paušální platbu za celý trimestr, pojišťovna poskytujícímu lékaři výkon plně uhradí. Zároveň ale platbu odečte vašemu registrujícímu lékaři, protože tyto výkony se hradí pouze jednou.

Ultrazvukový screening ve druhém trimestru neboli „velký“ ultrazvuk

Jde o speciální screeningové vyšetření k včasnému záchytu patologií, které se provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství. Ověřuje se správný vývoj plodu, biometrie, odhad hmotnosti plodu, morfologie plodu, lokalizace placenty, množství plodové vody apod. Toto vyšetření je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a jedná se o výkon pod kódem 63411. Zdravotní výkony jsou plně hrazeny podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., která obsahuje Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.

Pro doplnění uvádíme, že i když je ve vyhlášce uvedeno, že se vyšetření provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství, podle výše zmíněných odborných standardů lze vyšetření provést v 18. – 23. týdnu těhotenství. Pozdější termín provedení nemá vliv na to, že je výkon hrazen ze zdravotního pojištění.

Pokud váš lékař toto vyšetření sám neprovádí, vypíše na něj žádanku, kde uvede, že chce provést zdravotní výkon 63411 a z jakých důvodů. Jeho provedení bude požadovat od jiného gynekologa, který ho běžně provádí, případně od vyššího pracoviště. V takovém případě je vyšetření zdravotní pojišťovnou hrazeno plně neregistrujícímu poskytovateli zdravotní služby.

Podobným vyšetřením, jako je tzv. „velký“ ultrazvuk, může být „podrobné morfologické vyšetření plodu“, které ale není hrazené zdravotní pojišťovnou a hradí ho žena. Pokud by však gynekolog těhotné ženě vůbec nenabídl zdravotní výkon 63411, který je hrazený zdravotní pojišťovnou, a chtěl ho nahradit výkonem „podrobné morfologické vyšetření plodu“ (toto vyšetření nemá kód, protože je za přímou úhradu), jednal by v rozporu se smlouvou se zdravotní pojišťovnou.

Také superkonsiliární vyšetření ultrazvukové (kód 63415), jehož obsahem je také podrobné morfologické vyšetření plodu, je ze zdravotních důvodů plně hrazeno. Musí však být provedeno nebo vyžádáno vaším registrujícím gynekologem.

Co dělat, pokud máte zájem pouze o péči hrazenou pojišťovnou?

V prvé řadě doporučujeme udělat si přehled o tom, na které výkony máte právo. Pro tento přehled můžete nahlédnout do již zmíněných doporučených postupů „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“ a „Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“. V případě, že máte zájem pouze o standardní ultrazvuk hrazený pojišťovnou a nemáte zájem o jiný výkon za přímou úhradu, požadujte po gynekologovi výkon s kódem 63411.

Jako pacientka máte právo být předem informována o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady (§ 28 odst. 3 písm. f) a § 31 zákona o zdravotních službách). Pokud za některý zdravotní výkon platíte, vždy si vyžádejte účtenku. Mělo by z ní být patrno, o jaký výkon se jednalo, kdo a kdy vám jej poskytl a kolik činila zaplacená částka.

A co když gynekolog přesto odmítne hrazený výkon zajistit?

Pokud by gynekolog odmítl provést hrazený výkon nebo vás na něj odeslat, požadujte po něm vydání písemné zprávy o odmítnutí provedení tohoto úkonu. Pro ochranu svých práv také můžete pořizovat zvukovou nahrávku z komunikace s gynekologem, a to i bez jeho souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku). Nahrávka se vám bude hodit, pokud se rozhodnete si na lékaře stěžovat.

V případě, že vám gynekolog odpírá hrazený výkon, máte možnost:

  • zvolit si jiného poskytovatele (§ 11/1b zákona o veřejném zdravotním pojištění), nebo
  • požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb (§ 40/7 téhož zákona) – jinými slovy pojišťovna má povinnost zajistit vám dostupnost péče, takže po pojišťovně můžete požadovat, aby vám našla smluvního poskytovatele, který vám hrazený výkon poskytne.

Kam podat stížnosti

Pokud vám gynekolog odmítl zajistit hrazený výkon a nabízel vám pouze výkon za přímou úhradu, můžete na něj podat stížnost ke krajskému úřadu. Návod na podání stížnosti najdete v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. Neodborný a neetický postup lékaře může být také důvodem ke stížnosti k České lékařské komoře.

Vzhledem k tomu, že nezajištěním hrazeného úkonu gynekolog pravděpodobně porušil svoji smluvní povinnost vůči zdravotní pojišťovně, je na místě informovat i pojišťovnu a požadovat zjednání nápravy. Pro kontrolu se můžete také u pojišťovny informovat, které výkony vašemu gynekologovi uhradila. Pojišťovny mají povinnost poskytovat pojištěnci informace o uhrazených výkonech (§ 11/1g-h a 43/2 zákona o veř. zdr. pojištění), zpravidla pojišťovny tyto informace zpřístupňují pojištěncům on-line na svých stránkách. Nesrovnalost v úhradách je také důvodem k informování pojišťovny.

Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně

Stalo se vám někdy, že jste nebyli spokojeni s poskytováním zdravotních služeb nebo s jeho výsledkem? Proti chování i jednání v rozporu s lékařskou etikou je možné si stěžovat. Pojďme se nyní společně podívat na to, jak takovou stížnost podat.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že podání stížnosti vám dle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách nesmí být na újmu, tudíž se nemusíte bát, že byste se dostali do ještě více nepříjemné situace.

V jakých případech můžete stížnost podat? Zákon poskytování zdravotních služeb v ustanovení § 93 říká, že si můžete stěžovat na postup lékaře při poskytování zdravotních služeb (typicky jde o průběh léčby, její výsledek či nevyslovíte s poskytováním souhlas). Dále si můžete stěžovat i na činnosti související s poskytováním zdravotních služeb (např. vnitřní nastavení a podmínky v zařízení či chování a jednání dalších pracovníků daného zdravotnického zařízení).

Kdo všechno může stížnost podat?

  • pacient
  • jeho zákonný zástupce
  • osoba blízká (pokud pacient nemůže stížnost podat sám)
  • osoba pacientem zmocněná

Z hlediska formy stížnosti máte několik možností. My ji však doporučujeme podat buď datovou schránkou, nebo písemně (doporučeně). Je to nejsnadnější a zároveň praktické – budete mít v ruce důkaz o tom, že jste stížnost skutečně odeslali a kdy se tak stalo.

Obsah stížnosti

Celá stížnost by měla být posuzována dle svého obsahu. Nicméně doporučujeme text nazvat “stížností”. Co všechno by však dle § 37 správního řádu měla obsahovat?

  • kdo ji podává – uveďte své celé jméno, datum narození, místo trvalého pobytu a případně i adresu pro doručování, pokud reálně bydlíte jinde
  • označení poskytovatele zdravotních služeb – název / jméno poskytovatele a adresu
  • o jakou věc jde – vylíčíte všechny podstatné skutečnosti, ve kterých spatřujete porušení povinnosti, zneužití práva či jiné neetické chování poskytovatele
  • co navrhujete, aby správní orgán učinil – prošetřit věc, ověřit skutečnosti a vydat o tom rozhodnutí
  • větu o tom, že chcete být informováni o způsobu vyřízení věci
  • datum a podpis

Ještě jsme si neřekli, kam byste stížnost měli podat. Nejprve byste se s ní měli obrátit na poskytovatele, proti kterému bude stížnost směřovat. Jinými slovy, pokud si chcete stěžovat na jednání vašeho zubaře, podáte stížnost přímo jemu.

V případě, kdy si chcete stěžovat např. na lékaře v nemocnici, doporučujeme nejdříve kontaktovat primáře oddělení a zkusit se s ním domluvit neformálně. Doporučujeme si případný hovor s ním (i s dalším personálem nemocnice) nahrávat na diktafon. V tomto případě nejde o protiprávní jednání, ale o ochranu vašich práv v souladu s § 88 občanského zákoníku. Pokud ani konverzace s primářem oddělení k ničemu nepovede, podejte oficiální stížnost vedení nemocnice.

Poskytovatel je povinen o stížnosti rozhodnout do 30 dnů, přičemž tuto lhůtu může dle § 93 odst. 3 písm. b) zákona o zdravotních službách v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů..

Pakliže nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se dle § 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách s další stížností obrátit na správní orgán, který udělil poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb (typicky krajský úřad). Opět podejte stížnost s náležitostmi uvedenými výše. Ke stížnosti přiložte i Vaši původní stížnost a vyjádření vedení daného zařízení.

Lhůty pro vyřízení stížnosti jsou:

  • 30 dnů od přijetí (v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 30 dnů)
  • 90 dnů od přijití, když bude ustanoven nezávislý odborník k posouzení věci (např. nezávislý lékař); v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 60 dnů
  • 120 dnů od přijetí, pokud je ustanovena nezávislá odborná komise (v odůvodněných případech opět možné prodloužit o 60 dnů)

Pokud nebudete spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete se obrátit na kancelář veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření toho, jakým způsobem výše uvedené orgány rozhodovali o vaší věci. Ochránce nebude řešit pochybení původního lékaře, ale činnost správních orgánů, které poté rozhodovaly o vaší stížnosti.

Další možností je soudní přezkum celé věci. O tom si ale povíme v jiném článku.

Nejdůležitější zákonná ustanovení:

 

  • 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
  • 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
  • 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis

Jak se vyznat v právech pacienta?

Příručka pro seniory a jejich rodiny. Informace o právech pacienta a možnostech jeho rozhodování o vlastní léčbě. Popis řešení možných konfliktních situací a sporů, ať už soudní nebo mimosoudní cestou. Kam se obrátit o pomoc v tíživé životní situaci.