Úmluva o právech dítěte platí již 22 let. OSN však Českou republiku neustále kritizuje za velký počet dětí žijících v ústavech

Valné shromáždění OSN přijalo Úmluvu o právech dítěte 20. listopadu 1989. Tuto neděli tak listina slaví již 22. výročí své platnosti. Podle Úmluvy musí stát mimo jiné dohlížet na to, aby dítěti byla zajištěna lékařská pomoc, bezplatné základní vzdělání i ochrana před mučením nebo sexuálním vykořisťováním. Konvence také podporuje výchovu dětí v rodinném prostředí; ústavní péče by měla být až tím nejzazším možným řešením. Za to je však Česká republika neustále kritizována. Podle OSN totiž žije v ústavech příliš mnoho dětí. (Pokračování textu…)

O kauze brněnské záchranky informovala MF Dnes zcela neseriózně

Přečtěte si dopis právničky Ligy Zuzany Candiglioty, která je právní zastupkyní rodičky, adresovaný šéfredaktrovi MF DNES! Liga se v něm ohrazuje proti tendenčnímu a neobjektivnímu přístupu Mladé fronty DNES v případu sporu domácí rodičky a brněnské záchranky ze srpna letošního roku. Jedná se o články redaktorky Ivany Karáskové „Dítě zachráníme i proti vaší vůli, vzkazují lékaři rodičům“ a „Pomohl dítěti. Pak přišla stížnost, stres a náhlá smrt“ ze dne 3. listopadu 2011.
Hlavní kritika směřuje k absenci jakékoli objektivity zmíněných článků, v nichž novinářka zcela proti pravidlům férové žurnalistiky poskytla prostor pouze jedné straně. Texty obsahují také řadu manipulujících a nepravdivých tvrzení, které jsou v rozporu s fakty a rozsudkem soudu. Oba články také přebírají absurdní obvinění, že podání stížnosti na záchranáře mělo napomoci jeho smrti.

I přesto, že v článcích nebyl dán prostor rodičce, její právničce ani soudci, se šéfredaktor listu redaktorky zastal. Spokojil se s jejím argumentem, že shromáždila stanoviska „opravdu kompetentních lidí“.

Rozsudek soudu je k dipozici zde, a naše tisková zpráva k případu zde.

Nejvyšší správní soud se zastal porodní asistentky. Ukáže se, zda potřebuje k porodu doma porodní sál

Porodní asistentka Marie již od roku 2007 usiluje o získání registrace k činnostem, které souvisejí s profesí samostatné porodní asistentky. Díky tomu by mohla vést domácí porody bez dozoru lékaře. V tom jí však zabránil Krajský úřad Středočeského kraje, podle kterého musí mít asistentky vybavení, jakým disponují porodní sály v nemocnicích. Když neuspěla u Městského soudu v Praze, podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který se jí na konci října zastal a vrátil případ k novému projednání.

Podle Evropského soudu pro lidská práva si rodičky mohou zvolit místo porodu a rodit například doma. K tomu, aby byl domácí porod bezpečný, potřebují zkušenou porodní asistentku, která k samostatnému výkonu své profese musí mít platnou registraci. Tuto registraci poskytují krajské úřady, které nejprve vydají takzvaný souhlas s vybavením. Požadavky na vybavení ale dlouhou dobu nebyly upraveny v právních předpisech a úřady si to svévolně vysvětlovaly tak, že po soukromé porodní asistentce mohou chtít, aby doložila, že má vybavení a najaté lékaře jako v porodnici. To paní Marie nemá, neboť dochází za rodičkami do jejich domovů. Úřad jí proto plnou registraci odmítl udělit.

Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty, postup úřadů odporuje praxi běžné v řadě západních zemí, kde se samostatné porodní asistentky řadí mezi poskytovatele péče rodičkám a ženám v těhotenství, ať už ve formě porodních domů nebo při asistenci v domácnostech rodiček. „Obstrukcemi při udělování registrací se úřady snaží bránit porodním asistentkám ve výkonu jejich profese. To zároveň omezuje ženy ve volbě místa porodu a poskytovatele péče,“ uvedla Candigliota.

Úřady chtějí, aby porodní asistentky disponovaly vybavením porodního sálu

Proti rozhodnutí krajského úřadu se proto porodní asistentka odvolala a následně podala žalobu s tím, že je rozhodnutí nezákonné, protože na ni úřad kladl požadavky nad rámec právní úpravy, a také, že požadované vybavení (porodní sál) by jí bylo k ničemu, protože ona hodlá poskytovat péči při porodech v domácnostech rodiček.

Městský soud v Praze však žalobu zamítl s tím, že žalobkyně postupovala procesně špatně. Podle něj totiž udělala chybu v tom, že nepodala odvolání proti prvnímu rozhodnutí – nesouhlasu s vybavením – a tím nevyčerpala opravné prostředky. Záležitostí se proto začal zabývat Nejvyšší správní soud v Brně, který rozhodnutí městského soudu zrušil. Podle něj se měl soud prvního stupně zabývat zákonností obou rozhodnutí úřadu, i když proti prvnímu z nich žalobkyně nepodala odvolání – to v tomto specifickém řízení totiž není nutné.

Věc se nyní znovu vrací k Městskému soudu. Ten se tentokrát bude muset zabývat tím, zda úřad může po porodní asistentce, která chce asistovat výhradně u porodů doma, bez opory v právních předpisech vyžadovat, aby měla vybavený porodní sál i s lékaři, který jí je však zcela k ničemu, neboť si ho k porodu doma s sebou vzít nemůže.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871

David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně si můžete přečíst zde.

Analýza Liga lidských práv „Péče porodních asistentek mimo porodnice“ je zde.

Kritika stavu českého porodnictví ze strany Výboru pro odstranění diskriminace žen je zde.

Zpráva neziskovek pro OSN: Situace postižených v ČR se zhoršuje

Praha – Podmínky lidí s postižením se v posledních letech v Česku výrazně nelepší, a naopak se ještě zhoršují. Handicapovaní nemají rovný přístup ke vzdělání, na trh práce či k rozhodování o politice. Tvrdě na ně dopadají i sociální reformy. Vyplývá to z alternativní zprávy pro výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, kterou připravilo 17 neziskových organizací. Autoři ji dnes představili novinářům. Svou zprávu výboru zaslala i vláda.

Obě zprávy mají zhodnotit pokrok dva roky poté, co v Česku začala platit Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Podle tohoto dokumentu musí stát přijmout opatření ke zlepšení podmínek handicapovaných. Má upravit zákony, zpřístupnit budovy i informace a jinak podporovat plné začlenění postižených do běžného života.

„Situace se jednoznačně zhoršila. Veškerá úsporná opatření jsou na úkor zdravotně postižených. Ušetří se přitom maximálně tři miliardy korun. Jestli si někdo představuje, že tato částka narovná finance Česka, tak je to komické. Místo stimulace se volí restrikce,“ řekl šéf Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Rada se spolu s Ligou lidských práv, Společností pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR a dalšími organizacemi či vysokoškolskými katedrami na sepsání alternativní zprávy podílela.

Denisa Slašťanová z Ligy lidských práv poukazovala například na to, že v Česku bylo zbaveno způsobilosti přes 26.500 lidí. Podle úmluvy by ale postižení měli mít všechna práva. Podle právničky pak přes 9300 lidí skončilo nedobrovolně v léčebnách a ústavech. Odvolala se ale jen stovka z nich. Slašťanová připomněla, že ČR má sice dobrou koncepci přeměny velkých ústavů v menší a přívětivější zařízení, mělo by ji ale prý rozšířit i na psychiatrické léčebny a seniorské domovy.

Podle Camille Latimier ze Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR vázne také vzdělávání a postižení stále chodí do speciálních, ne do běžných škol. Handicapovaní kvůli omezené způsobilosti nemohou rozhodovat ani o politice, protože nemohou volit. Postižení by měli také dostávat informace v podobě, které rozumějí – třeba jako piktogramy. „Nediskriminace je jedna věc, ale plné uplatnění ve společnosti druhá,“ podotkla Latimier.

Podle právníka rady postižených Jana Hutaře se zhoršuje i zaměstnávání lidí s handicapem. Osoby se třetím stupněm invalidního důchodu nemohou pracovat vůbec, jinak by o penzi přišli. Lidé s průměrným invalidním důchodem prvního stupně se pak pohybují na hranici chudoby, uvedl Hutař. Kvůli škrtům se omezí i státní podpora míst pro postižené či podpora rodičů handicapovaných dětí, kteří přijdou měsíčně o několik tisícovek, dodal právník rady postižených.

Autoři se chystají svůj dokument odeslat do Ženevy OSN tento týden. Shrnují v něm hlavně nedostatky. Chválí pak to, že se daří postupně odstraňovat bariéry a zpřístupňovat také dopravu a kulturu. Kabinet už svou zprávu poslal. Kdy by se výbor OSN mohl situací v Česku zabývat, ale není jasné. Panuje obava, že by to mohlo být až za několik let.

Článek byl publikován dne 7.11.2011 na www.ceskenoviny.cz a najdete jej zde. Obdobně také na www.rozhlas.cz, www.denik.cz.

Autor článku ČTK.