Porodní asistentka Marie již od roku 2007 usiluje o získání registrace k činnostem, které souvisejí s profesí samostatné porodní asistentky. Díky tomu by mohla vést domácí porody bez dozoru lékaře. V tom jí však zabránil Krajský úřad Středočeského kraje, podle kterého musí mít asistentky vybavení, jakým disponují porodní sály v nemocnicích. Když neuspěla u Městského soudu v Praze, podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který se jí na konci října zastal a vrátil případ k novému projednání.

Podle Evropského soudu pro lidská práva si rodičky mohou zvolit místo porodu a rodit například doma. K tomu, aby byl domácí porod bezpečný, potřebují zkušenou porodní asistentku, která k samostatnému výkonu své profese musí mít platnou registraci. Tuto registraci poskytují krajské úřady, které nejprve vydají takzvaný souhlas s vybavením. Požadavky na vybavení ale dlouhou dobu nebyly upraveny v právních předpisech a úřady si to svévolně vysvětlovaly tak, že po soukromé porodní asistentce mohou chtít, aby doložila, že má vybavení a najaté lékaře jako v porodnici. To paní Marie nemá, neboť dochází za rodičkami do jejich domovů. Úřad jí proto plnou registraci odmítl udělit.

Podle právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty, postup úřadů odporuje praxi běžné v řadě západních zemí, kde se samostatné porodní asistentky řadí mezi poskytovatele péče rodičkám a ženám v těhotenství, ať už ve formě porodních domů nebo při asistenci v domácnostech rodiček. „Obstrukcemi při udělování registrací se úřady snaží bránit porodním asistentkám ve výkonu jejich profese. To zároveň omezuje ženy ve volbě místa porodu a poskytovatele péče,“ uvedla Candigliota.

Úřady chtějí, aby porodní asistentky disponovaly vybavením porodního sálu

Proti rozhodnutí krajského úřadu se proto porodní asistentka odvolala a následně podala žalobu s tím, že je rozhodnutí nezákonné, protože na ni úřad kladl požadavky nad rámec právní úpravy, a také, že požadované vybavení (porodní sál) by jí bylo k ničemu, protože ona hodlá poskytovat péči při porodech v domácnostech rodiček.

Městský soud v Praze však žalobu zamítl s tím, že žalobkyně postupovala procesně špatně. Podle něj totiž udělala chybu v tom, že nepodala odvolání proti prvnímu rozhodnutí – nesouhlasu s vybavením – a tím nevyčerpala opravné prostředky. Záležitostí se proto začal zabývat Nejvyšší správní soud v Brně, který rozhodnutí městského soudu zrušil. Podle něj se měl soud prvního stupně zabývat zákonností obou rozhodnutí úřadu, i když proti prvnímu z nich žalobkyně nepodala odvolání – to v tomto specifickém řízení totiž není nutné.

Věc se nyní znovu vrací k Městskému soudu. Ten se tentokrát bude muset zabývat tím, zda úřad může po porodní asistentce, která chce asistovat výhradně u porodů doma, bez opory v právních předpisech vyžadovat, aby měla vybavený porodní sál i s lékaři, který jí je však zcela k ničemu, neboť si ho k porodu doma s sebou vzít nemůže.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 893 871

David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně si můžete přečíst zde.

Analýza Liga lidských práv „Péče porodních asistentek mimo porodnice“ je zde.

Kritika stavu českého porodnictví ze strany Výboru pro odstranění diskriminace žen je zde.

diskriminace, domácí porod, lékař, porod, soud, sterilizace, zákon