Stát odškodnil oběť policejního násilí

Přinášíme první a zároveň pozitivní zprávu v tomto roce. Náš klient, s kterým policisté nelidsky zacházeli na policejní cele, dostal od státu zadostiučinění ve výši požadovaných 100.000 Kč a přes 5.000 Kč za utrpěnou škodu na zdraví. Muž uspěl se svou stížností na policejní brutalitu a následné nevyšetření jeho trestního oznámení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který poprvé odsoudil Českou republiku za špatné zacházení ze strany policie.

Odškodnění muž obdržel na základě dohody o narovnání s Ministerstvem vnitra. Jedná se o jeden z mála případů, kdy se oběť nepřiměřeného a brutálního jednání policistů a následné nečinnosti státu domohla odškodnění. Klienta nejprve zastupovala Liga lidských práv, později jeho zastoupení převzal advokát David Netušil skrze Pro bono centrum.

Více informací o případu naleznete zde.

Následujeme principy svobody v práci

Do roku 2014 startujeme s novou organizační strukturou, která podle nás lépe odráží naši vizi svobodné, spravedlivé a angažované společnosti.

Rozhodnutí dlouholetého předsedy Ligy Davida Zahumenského odejít z čela organizace byl pro nás impulz k novému nastavení prostředí pro naši práci. Po celoročních debatách jsme se společně rozhodli šířeji uplatňovat „svobody v práci“ a dosavadní více hierarchizovanou strukturu vedení představovanou předsedou a oblastními řediteli jsme vyměnili za leadership. Ten tvoří 4 členové statutárního výboru, jejichž postavení není nadřazené, ale spíše podporující.

David Zahumenský bude s Ligou nadále spolupracovat externě prostřednictvím své advokátní kanceláře.

Reakce Ligy lidských práv na tiskovou zprávu ministerstva zdravotnictví ke změnám v porodnictví

Liga lidských práv reaguje na tendenční sdělení ministerstva ohledně vedení porodu porodní asistentkou v nemocnici a tzv. ambulantního porodu. Ministerstvo vydává obě možnosti za „novinky“ a „kompromis“, přitom jde o již dnes existující možnosti a práva žen, která jsou ovšem běžně v nemocnicích porušována.

„Ministerské novinky v porodnictví jsou zástěrkou, jak zakonzervovat či dokonce zhoršit současný nevyhovující stav, který odporuje jak doporučením Světové zdravotnické organizace, tak i svobodě a právům žen a dětí,“ kritizuje ministerstvo právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Podle ní je ministerstvo ovládáno lékaři, kteří lobují za udržení svého mocenského postavení, finančních zájmů a za omezování pravomocí porodních asistentek.

K porodu s porodní asistentkou

Dosud žádný právní předpis nebránil vedení porodu porodní asistentkou, a to ani v nemocnici ani mimo ni. Naopak již při vstupu do Evropské unie jsme sladili naši úpravu s evropskou, která upravuje kompetenci porodních asistentek samostatně a bez dohledu a indikace lékaře vést spontánní porody, rozpoznat patologii či vyšetřit novorozence.

Především v moravských porodnicích je již po delší dobu běžnou praxí, že normální porod vede porodní asistentka, která přivolá lékaře v případě komplikací. Kromě toho má každá žena ze zákona o zdravotních službách právo odmítnout nabízenou péči nebo její část (např. odmítnout péči lékaře u porodu a trvat pouze na péči porodní asistentky). Stejně tak má žena právo si vzít do porodnice jako doprovod soukromou porodní asistentku, ke které má důvěru, nebo jinou zvolenou osobu.

Ministerstvo naopak nepřijatelně zavádí možnost porodu s porodní asistentkou, pouze pokud to schválí ošetřující porodník, který provede vstupní vyšetření. Zabraňuje tedy ženám, aby mohly rodit od počátku s porodní asistentkou, jak je to běžné v řadě zemí Západní Evropy.

Vnucuje jim bez jejich informovaného souhlasu podrobení se lékařské péči, která není nutná. Přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) „jsou porodní asistentky nejvhodnějšími poskytovateli primární zdravotní péče při normálním porodu“ a přínos porodních asistentek je v tom, že „se snaží o uchování normality a zabránění nepotřebným intervencím“. WHO upozorňuje, že lékaři na rozdíl od porodních asistentek mají tendenci více zasahovat do porodu.

Shrnutí: Nyní má žena právo na porod jen s porodní asistentkou, což je běžná praxe v řadě nemocnic. Návrh ministerstva představuje „povinné“ vyšetření každé rodičky lékařem a patrně i podrobení se lékařské péči, pokud ji nebude chtít předat do péče porodní asistentky. Návrh je v rozporu s právem ženy na svobodný a informovaný souhlas a nemá oporu v zákoně.

Ambulantní porod

Ambulantní porod neboli odchod ženy s dítětem po porodu domů také není žádnou novinkou. Podle zákona mohou lékaři bránit propuštění dítěte pouze v případě jeho přímého ohrožení a při nutnosti neodkladné péče. To znamená, že u zdravého novorozence neexistuje zákonný důvod pro vynucování si jeho několikadenní hospitalizace. V současné době některé nemocnice ambulantní porod umožňují, ovšem velmi často se současným zastrašováním rodičů, hlášením na sociální odbor pro zanedbání péče nebo svévolným kladením si podmínek jako sdělení jména zvoleného pediatra. Některé nemocnice se ovšem matkám v odchodu snaží nezákonně bránit zcela s tím, že ambulantní porod „není možný“.

„Zavádění“ ambulantního porodu ministerstvem není projevem respektu k právům žen a dětí, ale reakcí na právě probíhající řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice (č. stížnosti 43643/10). Jde o případ, kdy bylo bezdůvodně a hrubým způsobem zasaženo do soukromí rodiny tím, že žena se zdravým dítětem byla přinucena vrátit se po svém předčasném odchodu do porodnice za asistence policie. Stěžovatelka paní Nolčová, dříve Hanzelková, má jasno, proč podala stížnost: „Rodiče mají mít svobodnou volbu, každému vyhovuje něco jiného. V České republice ale za rodiče chce někdo rozhodovat, kvůli penězům. Změna je nutná.“ Případ ve spolupráci s Ligou zastupuje advokátka Radka Korbelová Dohnalová.

Liga nový metodický návod pro předčasné propouštění novorozenců připomínkovala a upozornila na jeho zjevnou jednostrannost. Návod vypracovaný lékaři bez zapojení porodních asistentek trpí dvěma zásadními nedostatky. Jednak se snaží nepravdivě navozovat dojem, že nemocniční péče je bezpečnější a lepší pro dítě. Přitom podle WHO nezávisí kvalita poporodní péče na délce pobytu v nemocnici a u zdravé matky a zdravého dítěte je vhodnější péče v domácím prostředí.

Druhým problémem je chybějící poučení rodičů o zajištění návazné péče a jejich právu na hrazené návštěvy porodní asistentky i pediatra v domácnosti. Již nyní existuje možnost následné domácí péče, o které ovšem nejsou rodiče informováni a pro nemocnice je snadnější na ně vyvíjet nátlak, aby se matka s dítětem raději podrobila rutinní hospitalizaci. Není tedy pravda, jak tvrdí ministerstvo, že by se matka s dítětem při předčasném propuštění nacházely ve vakuu.

Shrnutí: Dřívějšímu odchodu matky se zdravým dítětem po porodu z nemocnice dnes žádná zákonná překážka nebrání. Nový metodický návod by byl přínosem, pokud by pravdivě informoval rodiče o výhodách i rizicích nemocniční i domácí péče a o všech možnostech navazující domácí péče včetně péče porodní asistentky, což by umožnilo svobodné a informované rozhodnutí rodičů.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 607 005 043

Nelidské a ponižující zacházení musel snášet pacient na psychiatrii

Když se Lukáš B. omylem předávkoval léky a dezorientovaný se pohyboval po ulicích, doufal, že převoz do nemocnice jeho stav zlepší. Místo toho musel trpět ponižující zacházení a nedobrovolné držení na psychiatrii mu doživotně poškodilo zdraví. Pochybení léčebny i státu uznal Evropský soud pro lidská práva, který odsoudil stav českých psychiatrických zařízení.

Lukáš B. jel v roce 2010 na dovolenou a zapomněl si v zavazadlovém prostoru předepsané léky, které měl pravidelně užívat. Po příjezdu si jich proto vzal větší množství, což ovlivnilo jeho motoriku a chování. Police ho našla v dezorientovaném stavu na ulici a odvezla ho do psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, kde byl nedobrovolně a bezdůvodně několik hodin přikurtován na lůžku.

Muž se neprojevoval agresivně, naopak vítal příchod policie i převoz do léčebny s domněním, že se dočká pomoci a se všemi tedy spolupracoval. Přesto zde musel snášet nadávky a a agresivní zacházení ze strany personálu. Přikurtování na lůžku mu navíc poranilo zápěstí, což má pro něj doživotní zdravotní následky.

Štrasburský soud: Odškodnění a reforma psychiatrické péče

Štrasburský soud uznal pochybení státu při prošetřování případu, protože státní orgány se stavěly k okolnostem hospitalizace neochotně a bez zájmu. Dále soud kritizoval běžnou praxi zaměstnanců léčebny, kteří používají přikurtování jako rutinní postup bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Lukáše B. zastupoval.

Podle Štrasburského soudu došlo v tomto případě k nelidskému a ponižujícímu zacházení a situaci v českých psychiatrických léčebnách je celkově neutěšená. Dochází zde velmi často k omezování lidských práv a důstojnosti člověka. Rozsudek přiznal muži odškodnění a zároveň důrazně apeloval na reformu psychiatrické péče v České republice.

České soudy: Léčebna se nemusí omlouvat

Lukáš B. se souběžně domáhal spravedlnosti také u českých soudů. Požadoval omluvu a finančního zadostiučinění ze strany psychiatrické léčebny kvůli špatnému zacházení a ublížení na zdraví. Po více než čtyřletém soudním sporu však Krajský soud v Brně odmítl vzít v potaz rozhodnutí ze Štrasburku a neuznal jakékoliv pochybení léčebny. Poškozený se tak nedočkal ani pouhé omluvy.

 

Podniknuté kroky:

  • únor 2007 – Městský soud v Brně rozhodl o zákonnosti převzetí do léčebny.
  • červenec 2007 – Bylo podáno odvolání proti rozhodnutí Městského soudu, trestní oznámení na personál zařízení pro ublížení na zdraví a žaloba pro zmatečnost. Odvolací řízení bylo následně zastaveno, trestní oznámení i žaloba pro zmatečnost byly zamítnuté. Odmítnuta byla také následná odvolání.
  • duben 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli špatnému zacházení léčebny. Zároveň byla podána také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
  • prosinec 2008 – Byla podaná žaloba proti léčebně na ochranu osobnosti za zásah do důstojnosti. Poškozený požadoval omluvu a finanční zadostiučinění.
  • duben 2011 – Evropský soud pro lidská práva navrhl mimosoudní vyrovnání ve výši 30 000 eur, které poškozený odmítl.
  • říjen 2012 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení článku 3 a přiznal muži odškodnění ve výši 20 000 eur (anglické znění, český překlad).
  • duben 2013 – Krajský soud v Brně odmítá žalobu proti léčebně v plné výši i přes rozhodnutí Štrasburského soudu. Poškozenému nepřiznal finanční zadostiučinění ani omluvu ze strany léčebny.
  • červenec 2013 – Bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí. Poškozený následně zaslal léčebně návrh na mimosoudní vyrovnání. Léčebna tento návrh odmítla.
  • prosinec 2013 – Vrchní soud v Olomouci zrušil rozhodnutí Krajského soudu a celou věc vrátil k opětovnému projednání.

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.

 

Tiskové zprávy k případu: