Úterý, 15. března 2016Aktuality
Inkluze sem, inkluze tam, až se nám z toho točí hlava. Všude se o ní mluví. Každý má na ni svůj názor. Víme však opravdu co to je? Co magické slovo „inkluze“ nebo „školní inkluze“ opravdu znamená? Při sledování médií, debat či dokonce odborných fór mám někdy pocit, že nejen, že to mnozí nevíme, ale dokonce vytváříme pro své potřeby vlastní vysvětlení a své přikrášlené a všemožně pozohýbané teorie. Pokud máte chuť, pojďme se podívat té inkluzi na zoubek a ujasnit si, co to vlastně je…
Kořeny inkluzivních myšlenek sahají daleko do minulosti. Avšak inkluzivní směřování, které ovlivňuje realitu v současných školách, je patrné v euro-americkém prostředí až poslední dvě desetiletí. Inkluze, školní inkluze či inkluzivní vzdělávání jsou pojmy, které se používají od doby konání konference v Salamance v roce 1994.
Inkluzivní vzdělávání můžeme podřadit pod inkluzi sociální, která zasahuje do všech oblastí lidského života, kam také mimo školství patří oblast zaměstnání, volného času, bydlení apod.
Inkluzivní vzdělávání významně podporuje sociální inkluzi, která se snaží zabraňovat či odstraňovat již vzniklou sociální exkluzi, tedy vyloučení ze společnosti, izolaci (Pančocha, 2008, s. 33).
Vymezení inkluzivního vzdělávání, se kterým se v laické a bohužel i v odborné veřejnosti setkáváme a následné pojmenování cílových skupin, kterých by se mělo týkat, je často mylné. Dochází ke zjednodušujícím formulacím a zkresleným představám o tom, že inkluze je určena zejména minoritním skupinám nebo jedincům se speciálními vzdělávacími potřebami. Ty jsou dle těchto představ v podstatě pozitivně diskriminovány, nebo lépe řečeno stát se zde snaží uplatňovat tzv. afirmativní opatření. Smyslem afirmativních opatření, je vyrovnat nerovnosti, k nimž dochází na základě příslušnosti k marginalizované skupině – na základě rasy, pohlaví, postižení, regionu atp., nebo zvýšit etnickou či jinou diverzitu. Na následujících řádcích se pokusíme tato zjednodušující vysvětlení uvést na pravou míru.
Inkluze je takový systém základního vzdělávání, který umožňuje všem dětem navštěvovat běžné základní školy, ideálně v lokalitě jejich bydliště.
Učitelé na inkluzivně orientovaných školách musí přistupovat ke každému žákovi individuálně jako k mimořádné osobnosti. Na individualizovaném přístupu k žákům je postavena nejen výuka, ale i celá organizace a filozofie školy. Každý žák má svou vzdělávací strategii, která se přizpůsobuje jeho schopnostem, talentům i handicapům. Výuka v inkluzivních školách se soustřeďuje zejména na to, aby každý žák plně využil svůj potenciál a zároveň se naučil komunikovat a spolupracovat s ostatními. Odlišnost žáků je zde vnímána jako příležitost k rozvíjení respektu k sobě i ostatním a ne jako problém či přítěž. V inkluzivně orientované škole se nerozlišují žáci na děti s potřebami a děti bez nich, na postižené a intaktní, na děti s hendikepem nebo bez něj. Všichni jsou vnímáni jako jedinci, kteří vykazují potřebu zohledňovat svá osobní specifika. Pro inkluzi nelze jako synonymum použít pouze otevřenost, poněvadž otevřenost je pouze předpoklad, který musí být nezbytně dále doplněn o efektivnost tohoto procesu. Pro inkluzivně směřující školu je jedním z hlavních cílů připravit žáky na kvalitní a úspěšný život v současné moderní společnosti, která samozřejmě schopnost fungovat v inkluzivním prostředí předpokládá. Škola akceptující princip inkluze tak žáky nepřipravuje na tuto skutečnost uměle obsahem, ale naopak přirozeně svou atmosférou, formou výuky i prostředím.
Je důležité si uvědomit, že inkluze není stav, ale proces. Není moment, kdy bychom mohli konstatovat, že právě v tomto okamžiku nebo od tohoto okamžiku škola je již zcela inkluzivní. Inkluze je nekončící proces, ve kterém se snažíme nacházet optimální řešení pro uplatnění stěžejní myšlenky inkluze, a ta zní efektivní vzdělávání všech dětí v hlavním – běžném vzdělávacím proudu. Právě z tohoto důvodu se často setkáváme s používáním pojmů „inkluzivní zaměření“, „inkluzivní orientace“ nebo „inkluzivní směřování školy“, namísto „inkluzivní škola“, která svědčí spíše o stavu než o procesu.
Cílem inkluze je tedy začlenit všechny žáky do hlavního proudu vzdělávání, zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech žáků a podpořit vzdělávací úspěšnost každého žáka (Walterová, 2004, s. 389).
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu Průvodce školní inkluzí od naší pedagožky Moniky Tannenbergerové.
Pondělí, 14. března 2016Aktuality
Poslanci schválili novelu školského zákona, o které se mluví nejčastěji v souvislosti s inkluzivním vzděláváním. Změny se však netýkají pouze inkluze, ale také vzdělávání nejmenších dětí. Novela totiž zavádí povinnou roční předškolní docházku. V případě, že návrh odsouhlasí senát, bude od září 2017 platit, že dítě musí docházet do školky nebo jej rodiče musejí vzdělávat doma.
V případě povinné předškolní docházky nebude vyžadováno, aby bylo dítě řádně očkováno.
Vyplývá to z ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví a z důvodové zprávy k tomuto předpisu. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě k zákonu (na str. 113) se výslovně uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy.
Do posledního ročníku školky tedy budou muset ředitelé přijmout dítě i v případě, že nebude zcela očkováno.
Potvrdil to také hlavní hygienik Vladimír Valenta na třetím jednání Komise pro problematiku očkování.
Věříme, že rodiče dětí, které nejsou řádně očkovány dle vyhlášky, tuto změnu uvítají. V případě, že by rodiče preferovali alternativní způsob předškolního vzdělávání v dětském klubu či doma, bude i tato forma vzdělávání možná.
Líbí se vám naše aktivity v problematice povinného očkování? Pomozte nám dosáhnout změny v podobě svobodné volby rodičů. Děkujeme.
Pondělí, 14. března 2016Tiskové zprávy
Česká republika je na 88. místě na světě ve statistikách sledujících zastoupení žen ve vrcholné politice. Za posledních deset let zůstal počet ministryň, poslankyň a senátorek víceméně stejný a k naplnění závazku 40% zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vede ještě dlouhá cesta. Je to zhruba 100 let od doby, kdy získaly ženy v tehdejším Československu volební právo. A podle odhadů se zdá, že to bude trvat nejméně dalších 100 let, než budeme nejen smět volit, ale také budeme voleny v menší než zanedbatelné míře. Nerovné zastoupení v rozhodovacích pozicích je však pouze jednou z oblastí, ve které jsou ženy diskriminovány. (Pokračování textu…)
Středa, 17. února 2016Aktuality
V poslední době se s novinovými články na téma inkluzivní vzdělávání doslova “roztrhl pytel”. Vlnu reakcí spustila novelizace školského zákona, která nabude účinnosti dnem 1. 9. 2016. Často se v médiích potkáváme s dezinterpretacemi ohledně významu novely a jejích jednotlivých ustanovení. Přinášíme Vám proto krátké shrnutí toho, co podstatného novela opravdu přináší a jaké dopady do praxe tyto změny mohou mít.
Přijímání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do vzdělávání v běžných školách
Novela školského zákona v tomto ohledu nepřináší v podstatě nic nového. Přijímání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do základního vzdělávání „běžného typu“ doposud upravuje především § 36 školského zákona, kterého se novela nedotýká. Tak jako dnes bude jediným důvodem odmítnout přijetí dítěte do jeho spádové školy nedostačující kapacita školy. Při vydávání správního rozhodnutí o nepřijetí dítěte do základního vzdělávání škola nesmí aplikovat diskriminační kritéria, tedy i (podle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona) zdravotní postižení, odlišné kulturní zázemí nebo mateřský jazyk dítěte. Protože si je již mnoho škol této úpravy dobře vědomo, v případě, že rodič žáka (samozřejmě i žáka s SVP) trvá na vzdělávání ve spádové škole, přijímání se většinou nebrání. Také proto je většina dětí se SVP v současné době již integrována na běžných základních školách, bohužel však ne vždy s dostačující podporou.
Systém podpůrných opatření a jejich financování
Právě na výše uvedený problém reaguje novelizace školského zákona, která činí velmi důležitý krok odklonu od „škatulkování“ dětí podle diagnóz k jejich podpoře podle skutečných potřeb. Na podpůrné opatření bude mít nárok každé dítě, jemuž toto opatření doporučí školské poradenské zařízení. Škola na podpůrné opatření obdrží normované finanční náklady automaticky (tedy bez žádosti jako doposud) a přímo od příslušného krajského úřadu. Již by se tedy neměla opakovat situace, že si školy neví rady s tím, že mají na škole integrované dítě, které potřebuje asistenta pedagoga, na tohoto asistenta však škola nemá finanční prostředky. Novela tedy přináší výraznou podporu školám, které děti se SVP vzdělávají.
Diagnostika dítěte poradenským zařízením
Pro nárok na podpůrné opatření bude zásadní doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ). Oproti stávající situaci však rodič bude mít právo zažádat o revizi doporučení ŠPZ v případě, že s tímto doporučením nebude souhlasit. Toto opatření by mělo přispět ke sjednocení v současnosti velmi roztříštěné praxe doporučování podpůrných opatření.
Odklad novelizace
V médiích se také objevují spekulace, že ministerstvo školství přijalo dvouletý odklad inkluze. Tato informace vychází z § 32 nové vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která umožňuje re-diagnostiku dítěte odložit na dobu maximálně dva roky od účinnosti této novely. Odklad v žádném případě neznamená “odklad inkluze”. Znamená pouze snahu o zmírnění dopadů na poradenská zařízení, která by všechny děti nezvládla znovu diagnostikovat během několika nadcházejících měsíců, a zároveň zajistit, že děti, které novou diagnostikou neprojdou, nebudou v tomto mezidobí bez podpory. Do doby nové diagnostiky dítěte (kdykoli mezi 1.9. 2016 a 1.9. 2018) budou tyto děti dostávat podporu na základě minulého znění vyhlášky, č. 73/2005 Sb.
Přeřazování dítěte do speciální školy a role rodiče
Přeřazování dítěte do speciální školy bude možné na základě doporučení školského poradenského zařízení, informovaného souhlasu rodiče nejlepšího zájmu žáka a pouze v případě, že by zajištění podpůrných opatření v běžné základní škole nepostačilo zajištění vzdělávacích potřeb dítěte. Ani v tomto smyslu se od předchozího znění zákona příliš mnoho nemění – do speciální školy bylo dítě možno umístit také pouze v případě, že to jeho speciální vzdělávací potřeby spočívající ve zdravotním postižení vyžadují, na základě informovaného souhlasu rodiče a nejlepšího zájmu žáka. Jediným rozdílem po novelizaci je tedy nutnost zhodnocení, zda by podpůrná opatření na běžné základní škole k tomuto zajištění vzdělávacích potřeb nestačila. Toto nastavení má pomoci předejít situacím, kdy je v nejlepším zájmu žáka vzdělávání v běžné základní škole, ale tato škola nemá pro jeho vzdělávání dostatečné prostředky a profesionální kapacity. Jinými slovy – toto ustanovení má zajistit, že děti nebudou na speciálních školách pouze proto, že jejich běžná škola neměla zajištěnu tu podporu, která se dítěti dostane ve škole speciální.
V rozporu se současnou náladou v médiích tak ve skutečnosti tato novelizace školského zákona a související vyhlášky nepřináší tolik nového – a to nové, co přináší, je naopak s cílem pomoci školám zvládat náročnou situaci se vzděláváním dětí s rozličnými vzdělávacími potřebami. Tyto děti totiž v běžných základních školách budou a to nezávisle na novele. Je naopak velmi dobře, že ministerstvo školství na tuto situaci reaguje a školám se snaží zajistit pro tuto situaci vhodné podmínky.
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu 