Poslanci pro policii

Úpravy policejního zákona jsou zmatečné a dávají policii nesmyslná práva.

Poslanecká sněmovna ve středu ve třetím čtení schválila zbrusu nový policejní zákon a zároveň zákon doprovodný, novelizující přes padesát jiných předpisů. Poslanci hlasovali o desítkách pozměňovacích návrhů a procedura se protáhla až do deváté hodiny večerní. Při hlasování o změti pozměňovacích návrhů došlo i k některým zásadním chybám. Vyšetřování trestných činů policistů patří k těm kuriozním, byť s potenciálně tragickými důsledky pro právní stát.
V rámci samotného zákona o Policii ČR poslanci nejdříve jednohlasně schválili pozměňovací návrh, který odnímal pravomoc vést fázi vyšetřování trestných činů policistů současné Inspekci ministra vnitra, jak navrhovalo původně Ministerstvo vnitra.
Pár hodin na to však poslanci neschválili související pozměňovací návrh v doprovodném tisku, který oproti návrhu vnitra pravomoc vyšetřování policistů vracel státním zástupcům. Ta je totiž upravena podrobně v trestním řádu. Nepovedlo se to ani na třetí pokus, když první dvě hlasování o pozměňovacím návrhu byla zpochybněna. Pro návrh nehlasovali zástupci opozičních stran a ani někteří koaliční poslanci.
V důsledku tak od ledna 2009, bude-li takto zákon schválen, nebude podle jedné interpretace v České republice orgán s pravomocí vyšetřovat trestné činy spáchané policisty. Podle druhého názoru to může být jedině sama Policie ČR. To by však vedlo k tomu, že by prohřešky policistů vyšetřovali sami policisté, což je v diametrálním rozporu s programovým prohlášením vlády. Taková situace by byla zcela absurdní a zjevně v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, které vyžadují, aby trestné činy policistů vyšetřoval nezávislý orgán.
V rámci hlasování nebyly také schváleny pozměňovací návrhy týkající se omezení širokých pravomocí policie předvádět na stanice osoby i při podezření z páchání přestupku. Měly uvést původní vládní návrh do souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Pro návrh však hlasovali jen zástupci opozice a dva lidovci, poslanci Strany zelených se zdrželi, čímž policii umožnili pokračovat v porušování práva na osobní svobodu. Návrh tak těsně neprošel a česká vláda se nadále zbytečně vystavuje nebezpečí odsuzujících rozsudků u Evropského soudu pro lidská práva.
Jan Kratochvíl

Článek vyšel dne 30.6.2008 v Literárních novinách.

Přečtěte si nejnovější články expertů Ligy a MDAC na práva osob s duševním postižením.

Autoři analyzují praxi českých soudů, které zastavují řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče, pokud je pacient propuštěn ještě před tím, než soud stihne o zákonnosti převzetí rozhodnout. Tento postup je podle autorů v rozporu s Listinou základních práv a svobod i Evropskou úmluvou o lidských právech a současně znemožňuje odškodnění osob nezákonně hospitalizovaných proti jejich vůli.

  • Mgr. David Zahumenský, Pohled středoevropských ústavních soudů na otázku zbavování způsobilosti, Soudní rozhledy, 5/2008, s. 164-168.

Článek se zabývá nedávnými rozhodnutími ústavních soudů České republiky, Slovinska a Polska, které se dotýkají problematiky zbavování způsobilosti k právním úkonům. Ze všech těchto rozhodnutí vyplývá, že paternalistický a formalistický přístup obecných soudů ke zbavování či omezování způsobilosti typický právě pro středoevropský region je nadále neudržitelný. Tento trend odpovídá i nové mezinárodní Úmluvě o právech osob s postižením, která jde ještě dál a předpokládá, že ke zbavování způsobilosti k právním úkonům by vůbec nemělo docházet. Osobám s postižením, jejichž schopnost samostatně činit právní úkony je snížena, by při rozhodování měla být naopak poskytována podpora, což přispěje i k jejich větší samostatnosti a sociálnímu začleňování.

Senát možná reformu policie vrátí kvůli otázce kontroly policistů

Praha 27. června (ČTK) – Senát možná nový zákon o policii sněmovně vrátí kvůli otázce vyšetřování policistů. Poslanci zákon schválili v podobě, kdy policisty nemůže vyšetřovat ani inspekce policie, ani státní zástupci. Policisty by tak zřejmě mohli vyšetřovat jen jejich kolegové. Pokud se taková chyba v zákoně potvrdí, byl by to podle předsedy senátorů ODS Jiřího Stříteského důvod vrátit normu zpět do dolní komory.
„V úterý si na klub pozveme ministra vnitra, probereme s ním všechny možnosti a pokud se bude jednat o tak závažné chyby, jako je tato, tak samozřejmě bude plná vůle to napravit,“ řekl dnes ČTK Stříteský. Podle dalších senátorů ODS bude Senát, kde má ODS většinu, stát před složitým rozhodnutím. „Jestli je menší riziko zákon opravit a vrátit Poslanecké sněmovně ke schválení, nebo ho nechat projít a chyby novelizovat,“ řekl ČTK místopředseda senátního výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost Tomáš Jirsa.
O tom, že by Senát mohl předlohu do sněmovny vrátit se dosud hovořilo především v souvislosti s tím, že poslanci zakázali obecní policii měřit rychlost na silnicích. Podle Stříteského jsou ale v této otázce senátoři ODS rozděleni zhruba půl na půl. Omezení pravomocí městské policie by podle něj proto nemuselo být důvodem pro vracení zákona.
Spor o pravomoci městské policie rozdělil občanské demokraty již ve sněmovně. Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) před tímto krokem důrazně varoval. V médiích později uvedl, že senátory požádá, aby paragraf zakazující obcím měřit rychlost opravili. Dolní komora přitom změnu přijala na návrh Langerova stranického kolegy Jana Klase.
Sněmovna policejní reformu schvalovala několik hodin ve středu večer. Vypořádat se přitom musela s téměř dvěma stovkami pozměňovacích návrhů. Mezera v zákoně týkající se vyšetřování policistů vznikla právě kvůli úpravám, které navrhli jednotliví poslanci.
Vládní návrh počítal s tím, že trestné činy příslušníků policie bude vyšetřovat její inspekce. Někteří poslanci ale chtěli větší nezávislost vyšetřování. Sněmovna na návrh poslankyně ČSSD Hany Orgoníkové nejprve inspekci odebrala pravomoc policisty vyšetřovat. Poslanci ale pak odmítli související návrh poslankyně Kateřiny Jacques, který měl zajistit, aby v trestním řádu zůstala pravomoc vyšetřovat policisty státním zástupcům.
„Bude-li takto zákon schválen, nebude, podle jedné interpretace v České republice orgán s pravomocí vyšetřovat trestné činy spáchané policisty. Podle druhého názoru to může být jedině sama Policie ČR. To by však vedlo k tomu, že by prohřešky policistů vyšetřovali sami policisté,“ uvedla v dnešní tiskové zprávě Liga lidských práv.

Článek vyšel dne 27.6.2008 na www.ceska-media.cz a www.ceskenoviny.cz, naleznete jej zde a zde.

Kdo bude vyšetřovat trestné činy policistů? Od ledna 2009 asi nikdo.

V rámci samotného zákona o Policii ČR poslanci nejdříve jednohlasně
schválili pozměňovací návrh, který odnímal pravomoc vést fázi vyšetřování
trestných činů policistů současné Inspekci ministra vnitra, jak navrhovalo
původně ministerstvo vnitra. Návrh ministerstva Liga lidských práv
připomínkovala, neboť Inspekce nesplňuje požadavek nezávislosti, jak
vyžadují mezinárodní smlouvy o lidských právech a apelovala na poslance,
aby tuto pravomoc ponechali státním zástupcům, jak je tomu v současnosti.

O pár hodin na to však poslanci neschválili související pozměňovací návrh
v doprovodném tisku, který navracel oproti návrhu vnitra pravomoc
vyšetřování policistů vracel státním zástupcům. Ta je totiž upravena
podrobně v trestním řádu. Nepovedlo se to ani na třetí pokus, když první
dvě hlasování o pozměňovacím návrhu byly zpochybněny. Pro návrh
nehlasovali zástupci opozičních stran a ani někteří koaliční poslanci.

V důsledku tak od ledna 2009, bude-li takto zákon schválen, nebude, podle
jedné interpretace v České republice orgán s pravomocí vyšetřovat trestné
činy spáchané policisty. Podle druhého názoru to může být jedině sama
Policie ČR. To by však vedlo k tomu, že by prohřešky policistů vyšetřovaly
sami policisté, což je v diametrálním rozporu s programovým prohlášením
vlády. Podle Jana Kratochvíla z Ligy lidských práv „by taková situace byla
zcela absurdní a zjevně v rozporu s mezinárodními závazky ČR, které
vyžadují, aby trestné činy policistů vyšetřoval nezávislý orgán.“ A
dodává: „Doufejme, že Senát tuto sněmovní kuriozitu napraví.“

V rámci hlasování nebyly také schváleny pozměňovací návrhy týkající se
omezení širokých pravomocí policie předvádět na stanice osoby i při
podezření z páchání přestupku. Tyto návrhy měly uvést původní vládní návrh
do souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Pro návrh však
lasovali jen zástupci opozice a dva lidovci, poslanci Strany zelených se
zdrželi, čímž policii umožnili pokračovat v porušování práva na osobní
svobodu. Návrh tak těsně neprošel a česká vláda se nadále zbytečně
vystavuje nebezpečí odsuzujících rozsudků u Evropského soudu pro lidská
práva.

Článek vyšel dne 27.6.2008 na www.blisty.cz, naleznete jej zde.

Kdo bude vyšetřovat trestné činy policistů? Od ledna 2009 asi nikdo.

Praha – 26. června 2008 – Poslanecká sněmovna ve středu ve třetím čtení schválila zbrusu nový policejní zákon a zároveň zákon doprovodný novelizující přes padesát jiných předpisů. Poslanci hlasovali o desítkách pozměňovacích návrhů a procedura se protáhla až do deváté hodiny večerní. Při hlasování o změti pozměňovacích návrhů došlo i k některým zásadním chybám. Vyšetřování trestných činů policistů patří k těm kuriózním, byť s potenciálně tragickými důsledky pro právní stát.
V rámci samotného zákona o Policii ČR poslanci nejdříve jednohlasně schválili pozměňovací návrh, který odnímal pravomoc vést fázi vyšetřování trestných činů policistů současné Inspekci ministra vnitra, jak navrhovalo původně ministerstvo vnitra. Návrh ministerstva Liga lidských práv připomínkovala, neboť Inspekce nesplňuje požadavek nezávislosti, jak vyžadují mezinárodní smlouvy o lidských právech a apelovala na poslance, aby tuto pravomoc ponechali státním zástupcům, jak je tomu v současnosti.
O pár hodin na to však poslanci neschválili související pozměňovací návrh v doprovodném tisku, který navracel oproti návrhu vnitra pravomoc vyšetřování policistů vracel státním zástupcům. Ta je totiž upravena podrobně v trestním řádu. Nepovedlo se to ani na třetí pokus, když první dvě hlasování o pozměňovacím návrhu byly zpochybněny. Pro návrh nehlasovali zástupci opozičních stran a ani někteří koaliční poslanci.
V důsledku tak od ledna 2009, bude-li takto zákon schválen, nebude, podle jedné interpretace v České republice orgán s pravomocí vyšetřovat trestné činy spáchané policisty. Podle druhého názoru to může být jedině sama Policie ČR. To by však vedlo k tomu, že by prohřešky policistů vyšetřovaly sami policisté, což je v diametrálním rozporu s programovým prohlášením vlády. Podle Jana Kratochvíla z Ligy lidských práv „by taková situace byla zcela absurdní a zjevně v rozporu s mezinárodními závazky ČR, které vyžadují, aby trestné činy policistů vyšetřoval nezávislý orgán.“ A dodává: „Doufejme, že Senát tuto sněmovní kuriozitu napraví.“
V rámci hlasování nebyly také schváleny pozměňovací návrhy týkající se omezení širokých pravomocí policie předvádět na stanice osoby i při podezření z páchání přestupku. Tyto návrhy měly uvést původní vládní návrh do souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Pro návrh však lasovali jen zástupci opozice a dva lidovci, poslanci Strany zelených se zdrželi, čímž policii umožnili pokračovat v porušování práva na osobní svobodu. Návrh tak těsně neprošel a česká vláda se nadále zbytečně vystavuje nebezpečí odsuzujících rozsudků u Evropského soudu pro lidská práva.
Bližší informace: Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, tel. 608 021 038, email: jkratochvil@llp.cz

Účinnější ochrana sociálních práv: Hozená rukavice členským státům OSN

Jedním ze tří pilířů Organizace spojených národů je ochrana lidských práv. Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen Deklarace), která představuje první ucelený katalog lidských práv na mezinárodní úrovni, byla přijata v roce 1948 a letos tak oslavíme její 60. výročí. Deklarace prohlásila ochranu lidských práv za společný cíl pro všechny národy světa. Občanská a politická práva v ní stojí vedle hospodářských, sociálních a kulturních práv (dále jen sociální práva) bez nějakého oddělování a rozlišování. Následující období však již tak příznivé k sociálním právům, která chrání takové základní zájmy člověka jako bydlení, zdraví, práce nebo svoboda od hladu, nebylo.
I přes bezpočet deklarací, ať již na půdě OSN či jinde, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná (tedy, že všechna jsou důležitá), vzájemně závislá a provázaná, jsou sociální práva fakticky právy druhé kategorie. To se odráží i ve skutečnosti, že mechanismy na jejich ochranu vytvořené na mezinárodní úrovni zdaleka nedosahují takové kvality jako u práv občanských. Oběti porušování občanských práv se mohou obracet v rámci OSN na Výbor pro lidská práva, nebo na Evropský soud pro lidská práva a na jiné orgány. V oblasti sociálních práv však žádná taková možnost pro jednotlivce neexistuje To v důsledku přispívá i k jejich mnohem menšímu dodržování. Nicméně, to se může již brzy změnit.

Učinný opční protokol
Od počátku devadesátých let se vedou diskuze o vytvoření Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ten by jednotlivcům umožnil podávat stížnosti na porušování sociálních práv k Výboru OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva. I když závěry výborů při OSN nejsou striktně vzato právně závazné, požívají velké autority a jednalo by se o velmi významný krok k lepší ochraně sociálních práv.
V rámci Rady OSN pro lidská práva byla v roce 2006 vytvořena pracovní skupina, která má za úkol vypracovat návrh opčního protokolu. Pracovní skupina po dlouhých a rozsáhlých jednáních návrh přijala 4. dubna 2008 a postoupila jej Radě. Navrhovaný text je kompromisem. Na jedné straně se některé státy v čele s Velkou Británií snažily záruky protokolu co nejvíce oslabit. Prosazovaly například, že státy by si mohly při ratifikaci vybrat pouze některá práva, jejichž porušování by Výbor mohl posuzovat. Nebo bude moci posuzovat pouze závažné porušování práv. Tyto návrhy nakonec schváleny nebyly. Jako kompromis bylo ale přijato, že Výbor bude moci odmítnout posouzení stížnosti, která neprokazuje, že stěžovatel utrpěl zjevnou škodu.
I přes uspokojivý výsledek, který ocenila i koalice téměř 300 nevládních organizací z celého světa podporující vznik účinného opčního protokolu, rozhodnuto ještě zcela není. Kvalitu a vyváženost vypracovaného návrhu však dokazuje skutečnost, že byl 19. června 2008 jednomyslně přijat Radou OSN pro lidská práva, která jej postoupila Valnému shromáždění Spojených národů. Teprve po případném schválení Valným shromážděním bude opční protokol otevřen státům k podpisu a ratifikaci. V platnost by měl vstoupit po ratifikaci minimálně deseti státy. Cesta je tedy ještě dlouhá a nebude jednoduchá.
Soudní – v tomto případě kvazisoudní – ochrana sociálních práv je stále proti mysli řady lidí. Opční protokol je snahou o prolomení této psychologické bariéry a umožnit tak efektivnější ochranu sociálních práv. Na národních úrovních můžeme po světě najít řadu dobrých příkladů soudní ochrany sociálních práv. Dokladem je Jihoafrická republika, kde má ústavní soud pravomoc rozhodovat zcela rovnocenně o právech občanských i sociálních.
V Evropě máme určitou zkušenost s kolektivními stížnostmi v rámci Evropské sociální charty. Technické problémy k přijetí opčního protokolu tedy neexistují.

Solidarita s méně šťastnými
Je na vůli jednotlivých členských států OSN, zda 60. výročí vyhlášení Deklarace oslavíme přijetím opčního protokolu. Byl by tak učiněn další významný krok k postupnému naplnění Deklarace, v níž se praví, že „vybudování světa, ve kterém lidé zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu“. Obyvatelé Česka mají to štěstí, že žijí v zemi, kde nemusí každý den řešit, zda vůbec přežijí do dalšího dne. Přesto, nebo právě proto, bychom měli prokázat solidaritu s obyvateli těch méně šťastných oblastí a zasadit se o přijetí a co nejširší následnou ratifikaci účinného opčního protokolu.

Jan Kratochvíl

Článek vyšel v časopise UN Bulletin 2’08.

Liga vyzvala Karla Schwarzenberga a Alexandra Vondru, aby na summitu EU podpořili přijetí sankcí vůči představitelům súdánské vlády

Je to již více než rok, kdy Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatýkací rozkazy pro Muhammad Ahmed Harouna, současného ministra pro humanitární záležitosti a Aliho Kosheiba, bývalého vůdce Janjawid milicí, v souvislosti s podezřením, že jsou odpovědní za páchání zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v Dárfúru. Dosud však podezřelí nebyli předáni ICC, a ani nebyli obviněni z těchto zločinů súdánskou vládou. Ve skutečnosti Ahmed Haroun zůstává ministrem pro humanitární záležitosti a byl jmenován členem výboru, který se zabývá vyšetřováním válečných zločinů v Dárfúru, a je kontaktní osobou pro mírové síly OSN.

Súdán tak flagrantně porušuje své závazky vyplývající z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1593 z 31. března 2005 a v Dárfúru dále umírají lidé. Podle odhadů OSN 300 000 mužů, žen a dětí již přišlo o život, více než 2,5 milionu bylo vysídleno a více než 4 miliony jsou pro přežití závislé na mezinárodní pomoci.

Liga lidských práv se v této souvislosti ve spolupráci se svými mezinárodními partnery obrátila na ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga a místopředsedu vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondru s výzvou k tvrdšímu postoji vůči představitelům súdánského režimu. V případě pokračující nespolupráce Súdánu s ICC požadujeme po České republice, aby na summitu EU ve dnech 19. – 20. června 2008, podpořila přijetí cílených sankcí vůči těm súdánským představitelům, kteří nesou největší odpovědnost za to, že Súdán nespolupracuje s ICC.

Takové opatření je nezbytné k zajištění toho, aby ICC byl schopen působit jako účinný nástroj pro spravedlnost a jako odstrašující prostředek před budoucími zločiny. Je důležité, aby bylo jasně ukázáno, že zatýkací rozkazy ICC nesou se sebou určitou váhu a jsou členskými státy a EU vykonávány. Česká republika, byť stále není smluvní stranou Římského statutu, nemůže této situaci nadále nečinně přihlížet, pokud chce, aby její zahraniční politika založená na úctě k lidským právům byla brána vážně.

Zvláštní školy Romům škodí

Ministerstvo školství chce, aby v “běžných” školách studovalo více dětí z menšin

PRAHA Bývalé zvláštní školy, které se nyní jmenují praktické, jsou stále plné převážně romských dětí. V Česku je stále ještě jen velmi málo “normálních” základních škol, které by se snažily začlenit děti z jiného sociálního, kulturního či národnostního prostředí.
A to by chtělo ministerstvo školství změnit. Připravuje proto několik opatření, která by měla systém umísťování – převážně romských -dětí do praktických škol upřesnit a zpřísnit.
Podle ministra školství Ondřeje Lišky je velmi důležité, aby v jedné třídě byly děti z různých sociálních skupin. “Naší prioritou je, aby vzdělávání bylo přístupné pro všechny bez rozdílu. Aby byl každý žák vzděláván v souladu se svými možnostmi a schopnostmi a dostal šanci na rozvinutí svého potenciálu,” řekl Liška s tím, že by mělo být vzdělávání schopné reagovat na potřeby komunit z odlišného kulturního a sociálního prostředí a lidí se zdravotním postižením.
Děti, které dokončí tyto bývalé zvláštní školy, je sice absolvují s nějakým uspokojivým výsledkem, nicméně na středních školách pak bývají neúspěšné a končí je hned v počátku. Pokud by vychodily základní školu, kde by byly mezi ostatními dětmi, měly by větší šanci uspět i na dalších školách.
“Různé složení třídy je velmi přínosné. Výsledky průzkumů ukazují, že brzká selekce vede k nerovnosti ve vzdělávání a má negativní dopad na dosažené výsledky znevýhodněných žáků,” dodal ministr.
Přestože je všeobecně známé, že praktické školy jsou z velké části zaplněné hlavně dětmi Romů, žádné statistiky, kolik jich ve skutečnosti opravdu na tyto školy chodí a kolik jich je na běžných základních školách, neexistují.
I to chce ministerstvo školství změnit. Na školách chce udělat velký průzkum a jeho výsledky pak zveřejní do konce roku. “Všichni se bojí takovouto statistiku udělat jen proto, že by mohla být brána rasisticky. Jenomže to, že tyto děti do těchto škol chodí, je skutečnost,” řekl náměstek ministra školství Dušan Lužný. Zatím poslední vlastní průzkum udělala v roce 2005 Liga lidských práv. Z toho vyplynulo, že ve zvláštních školách bylo 75 procent romských dětí a že se stále učí podle speciálně upravených programů.
Problém je však v tom, že většina těchto dětí ve skutečnosti speciální programy nepotřebuje. “Jejich rodiče ale často chtějí, aby studovaly zvláštní školy, protože je vystudovali i oni. Musejí si uvědomit, že tím dětem škodí, protože je svým způsobem připravují o slibnou budoucnost,” uvedl předseda sdružení Dženo Ivan Veselý.
Podle něj je velká vina i na straně základních škol a učitelů. Právě oni mají stále problém s tím, jak s dětmi z komunit mluvit a pracovat. “Osvěta je důležitá i pro pedagogy,” myslí si Veselý.

Děti, jež dokončí “zvláštní” školy, bývají na středních školách neúspěšné a končí je hned na počátku

Článek vyšel dne 6.6.2008 v Lidových novinách.

Romským žákům pomůže nový projekt

PRAHA Základní školy mají motivaci, jak všem ukázat, že se snaží integrovat znevýhodněné děti. Těmi jsou v Česku převážně Romové. Liga lidských práv totiž vymyslela projekt, díky kterému budou moci školy, které se snaží znevýhodněné děti integrovat, dostat certifikát Férová škola. “Certifikát je nástrojem, kterým se snažíme zlepšit podmínky v oblasti lidských práv a diskriminace ve vzdělávání na základních školách,” řekl ředitel ligy Jan Vodák.
Do projektu se mohou školy hlásit dobrovolně. Odborná komise pak bude zjišťovat, jestli na škole skutečně žádné děti nejsou diskriminované kvůli svému sociálnímu, kulturnímu či národnostnímu postavení nebo kvůli jinému, třeba zdravotnímu postižení. Školy tak budou muset splnit několik podmínek. Například začlenění antidiskriminačních zásad do školských vzdělávacích programů nebo aktivní přístup k dětem se znevýhodněním.

Článek vyšel dne 5.6.2008 v Lidových novinách.