Reportáž zveřejněnou dne 23. 3. 2009 na www.ceskatelevize.cz si můžete stáhnout zde.
Liga velmi vítá přijetí zákona o generální inspekci. Jde o orgán, který by měl propříště efektivněji prošetřovat přečiny policistů. Prosazujeme, aby v nově vznikající inspekci byli také zástupci nevládního sektoru.
Liga lidských práv a Porodní dům U čápa, o.p.s. upozorňují na skutečnost, že české úřady omezují možnost, aby si ženy vybraly místo, kde chtějí porodit své dítě, a odborníka, který jim při normálním, zdravém porodu pomůže. Volba místa a patřičného odborníka pro pomoc při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu je jednak mezinárodně uznávaným právem žen, jednak běžnou praxí v zemích Evropské unie. Porodní asistentka je mezinárodně uznávaným odborníkem pro péči o ženu během normálního těhotenství a porodu. Ministerstvo zdravotnictví svým přístupem brání porodním asistentkám, aby pomáhaly při normálním, zdravém, nekomplikovaném porodu ženám, které si pro svůj porod vybraly jiné než nemocniční prostředí.
Liga lidských práv dnes podala žalobu proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví jménem jedné porodní asistentky, které toto rozhodnutí nezákonně omezuje její oprávnění vykonávat svou profesi. Zítra, v úterý 17. března 2009 od devíti hodin bude Městský soud v Praze projednávat žalobu týkající se podobného omezení činnosti Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa.
Ve Středočeském kraji nemohou porodní asistentky pomáhat ženám během normálního porodu a v době poporodní, pokud si vyberou pro svůj porod jiné prostředí než porodnici. Tyto ženy jsou tak odsouzeny, aby během porodu a těsně po něm zůstaly bez odborné péče. Důvodem je restriktivní praxe krajského úřadu, kterou posvětilo i ministerstvo zdravotnictví. Úřady se snaží zabránit svobodné, informované volbě žen omezením oprávnění porodních asistentek. Zatímco v Olomouckém kraji má neomezované oprávnění všech 30 porodních asistentek, které pracují samostatně, a mohou tak ženám své služby nabídnout, ve středních Čechách má všech 8 porodních asistentek svá oprávnění okleštěna. Liga dnes jménem jedné z těchto porodních asistentek, paní V., podala žalobu, jejímž prostřednictvím požaduje, aby tato praxe úřadů byla prohlášena za nezákonnou.
Právník Ligy lidských práv David Zahumenský k tomu uvádí: „Postup krajského úřadu i ministerstva zdravotnictví omezuje přístup žen, které se rozhodnou porodit mimo porodnici, k odborné zdravotní péči. Ve snaze zabránit normálním porodům mimo porodnici úřady vyžadují, aby porodní asistentka, která chce pracovat samostatně, vlastnila takové vybavení a zaměstnávala takové odborníky, jaké potřebuje porodnice pro zvládání péče o patologické případy. Tento přístup kraje i ministerstva je protizákonný a nerespektuje kvalifikaci porodní asistentky jako odborného zdravotnického pracovníka, vyškoleného pro samostatné poskytování odborné péče během normálního porodu.“
Společnost Porodní dům U čápa, o.p.s. podala žádost o registraci Centra porodních asistentek Porodní dům U čápa již v roce 2005. Od té doby vede právní spor s českými úřady s cílem získat neomezené oprávnění pro to, aby v porodním domě mohly ženy také normálně porodit. Porodní dům nemá být další porodnicí, ale útulným prostředím připomínajícím domov, kde mohou zdravé rodící ženy přivést na svět své dítě za pomoci odborníka na normální porody – porodní asistentky. V případě, že porodní asistentka zjistí blížící se komplikaci, pomůže ženě zajistit transport do blízké porodnice.
„Zvláště v Praze přibývá žen, které nejsou spokojené s přístupem k normálnímu zdravému porodu v porodnicích. Porodní dům by měl být jinou možností pro zdravé rodící ženy. V řadě evropských zemí je samozřejmostí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. České porodnictví je stále příliš autoritativní, což odráží přístup ministerstva zdravotnictví a potažmo pak Magistrátu. O tom, zda ženy budou mít v budoucnosti možnost volit porod v porodním domě, bude muset, bohužel, rozhodnout soud“, říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Porodní dům U čápa Zuzana Štromerová.
Pozvánka na jednání soudu:
Dne 17. 3. 2009 v 9,00 hod. proběhne v budově Městského soudu v Praze, Hybernská 18, v 1. patře, číslo dveří 260 jednání ve věci žaloby společnosti Porodní dům U čápa, o.p.s proti rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, kterým se potvrzuje rozhodnutí Magistrátu zamítnout udělení souhlasu s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením Porodní dům U čápa, o.p.s.
Podrobné informace poskytnou:
– ohledně registrace porodní asistentky, paní V.: David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, tel. 608 719 535, e-mail: dzahumensky@llp.cz
– ohledně registrace Porodního domu U čápa, o.p.s.: Zuzana Štromerová, ředitelka společnosti, tel. 602 958 396, e-mail: stromer@chello.cz
Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo dne 26. ledna 2009 Usnesení 1642 (2008) o přístupu k právům pro lidi s postižením a jejich plném a aktivním zapojení do společnosti. Parlamentní shromáždění vyzvalo členské státy k zohlednění problémů osob s postižením při tvorbě politik ve všech oblastech a k zajištění, aby programy týkající se osob s postižením byly dostatečně financovány a aby osoby s tělesným nebo duševním postižením mohly využívat svá občanská práva na rovnoprávném základě s ostatními.
Za prioritní oblast v boji s diskriminací lidí s postižením Parlamentní shromáždění označilo zajištění práva na zachování a uplatňování způsobilosti k právním úkonům na rovnoprávném základě s ostatními. Za další klíčové úkoly států považuje Parlamentní shromáždění například prosazování práva osob s postižením na život v komunitě, na přístup k udržitelnému zaměstnání, na rovnoprávný přístup ke vzdělávání, a to zejména u dětí žijících ve specializovaných ústavech, a na rovnoprávný přístup při poskytování zdravotní péče, včetně práva na poskytování informací o zdravotní péči ve srozumitelné formě.
Kromě toho vyzvalo Parlamentní shromáždění členské státy, aby prokázaly svou politickou vůli urychlit přístup osob s postižením k jejich právům tím, že ratifikují a implementují nedávno přijatou Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a její Opční protokol, který umožňuje jednotlivcům podávat stížnosti týkající se porušení jejich práv. Vláda České republiky před několika týdny vyslovila souhlas s ratifikací Úmluvy, její Opční protokol se však rozhodla neratifikovat. Liga lidských práv dlouhodobě prosazuje ratifikaci Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením i jejího Opčního protokolu a k implementaci Úmluvy přispěla mj. připomínkováním právní úpravy opatrovnictví v návrhu nového občanského zákoníku a nových zdravotnických zákonů.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Po měsících debat policie definitivně končí na fotbalových stadionech. Se svazem podepsala dohodu, podle které budou o víkendu bezpečnost lidí při ligových zápasech zajišťovat výhradně pořadatelé. Muži a ženy v uniformách ale dále zůstanou před branami stadionů.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Zásadní průlom nebo nafouknutá bublina? Před novináři nejdřív 45 minut obecných prohlášení a frází typu: chceme, aby bylo na stadionech bezpečno, dále ministrův příběh o tom, jak chodí s malým synem na fotbal a nechce se bát chuligánů. A pak konečně demonstrativní podpis dokumentu označeného jako dohoda. Následně ale absence konkrétních faktů. Kolik peněz teď zaplatí kluby za bezpečnost navíc? Jak týmy obměnily dosud často chybující a nedostatečné pořadatelské služby? Nebo kolik policie nepřítomností na stadionech ušetří?
Petr SEHNOUTKA, ředitel pořádkové policie
——————–
Já si troufnu říct, že nějaké prostředky ušetřené budou.
Ivan LANGER, ministr vnitra /ODS/
——————–
Toto opatření primárně vůbec nesouvisí s úsporou finanční.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Jak to tedy teď bude na fotbale vypadat? U rizikových zápasů policie nasadí podobné množství mužů jako dosud. Neumístí je na stadiony, ale před ně.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Můžou být v pohotovosti nebo můžou plnit i jiné úkoly bezpečnostní povahy.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Přesto ale bude policie fanoušky i nadále doprovázet na fotbal i z něj. Do útrob stadionu však nahlédne pouze poté, co si ji pořadatelé zavolají a její zásah zaplatí.
Petr SEHNOUTKA, ředitel pořádkové policie
——————–
Budeme to řešit komplexně a budeme vyčíslovat ty náklady jako takové.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Bezpečnostní slabinou stále zůstávají chybějící rámy u vstupu nebo nedostatečné kamerové systémy.
Pavel MOKRÝ, předseda Českomoravského fotbalového svazu
——————–
Nejsou centralizovaný, tak jak by asi měly být a není, není tam takové, takové monitorovací zařízení, které by mělo být. A není to hlavně projednáno ani s tím ústavem pro ochranu osobních dat.
Luboš ROSÍ, redaktor
——————–
Ostrá zkouška čeká pořadatele fotbalových zápasů v Česku už tento víkend. Odehrají se dvě riziková střetnutí – Brno s Baníkem Ostrava a Olomouc s pražskou Spartou. Luboš Rosí, Česká televize.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak a představme si aktéry dnešní dohody. Za Policii České republiky je tu její prezident Oldřich Martinů. Dobrý večer.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Za Českomoravský fotbalový svaz je tu jeho bezpečnostní manažer Miroslav Platil.
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
A pohled ze třetí strany zprostředkuje Miroslav Krutina z Ligy lidských práv. Dobrý večer i vám.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Dobrý den.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak, pánové, pojďme si v rychlosti na praktické ukázce, což asi bude nejjednodušší, říct, jak bude vypadat ode dneška či od víkendu situace na stadionu. Hraje Baník se Spartou, Pražáci přijíždějí do Ostravy. Kdo je eskortuje na stadion, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Zápas Baník se Spartou Praha považujeme za rizikový, to znamená policejní síly tomu budou věnovat patřičnou pozornost a s největší pravděpodobností je bude doprovázet. Ale není to o doprovodu jako takovém, je to o ochraně života, zdraví a majetku zbytku obyvatelstva.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Chápu. Posuňme se na stadion, jsme na stadionu, situace se vymyká kontrole tak, jak někdy vidíme, fanoušci se začínají bít mezi sebou, začínají demolovat stadion. Fanoušci, kteří se neúčastní, jsou z toho trochu vyděšeni. Na hřiště začínají létat předměty, světlice, dýmovnice a tak dále. Bude na místě přítomna Policie České republiky, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
V případě, že to je takovéto rizikové utkání, tak přirozeně tam bude přítomen velitel opatření na tom dispečinku a policisté budou připraveni zakročit a pomoct pořadatelské službě v případě, že by to nezvládla sama.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Budou před branami stadionu připraveni.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Můžou být před branami, můžou být ve vozidlech, můžou být i na policejní služebně, to znamená připraveni v pohotovosti. Nemusí být na stadionu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Já jsem zvolil extrémní, extrémní případ Baníku a Sparty. Ale tak vezměme si nějaké normálnější, řekněme, ligové fotbalové utkání, kde se nepředpokládá taková výtržnost, která ale přesto může vzniknout. Za takových okolností bude na stadionu přítomen policista nebo policisté?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Vždy to je podle vyhodnocení rizikovosti konkrétního utkání. Ta smlouva je o profesionalizaci pořadatelské služby, o profesionalizaci toho provozovateli, to znamená fotbalového klubu a policie nebude na stadionu …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tomu já rozumím. Já vám jenom řeknu, kam mířím /nesrozumitelné/. Tak ve chvíli, kdy zápas nebude vyhodnocen jako rizikový, policisté tedy budou, řekněme, někde shromážděni před stadionem …
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Ne, oni nemusí být ani shromážděni, oni vykonávají běžnou službu, protože nemusí být na stadionu. Tam to zvládá pořadatel sám.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
V tu chvíli, když i na zápase, který je vyhodnocen jako ne zcela rizikový, pořadatelé usoudí, že je čas povolat Policii České republiky, tak vás povolají.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
No, oni mají povinnost policii povolat v případě, že nejsou schopni vlastními silami a přijetím adekvátních opatření vrátit do pokojného stavu celou situaci na stadionu. A dokonce policie za to může požadovat náhradu vynaložených nákladů, to znamená apriori je to postaveno tak, že to je odpovědnost toho provozovatele, vlastníka klubu tak, aby zajistil prostě bezpečnost osob a majetku v průběhu této soukromé akce, to znamená, aby policie tam nemusela být a není to o ušetření peněz, je to o lepším využití kapacit naplnění úkolů bezpečnostní povahy ne třeba vedle stadionu, ale my vykonáváme běžnou službu v rámci služby pořádkové dopravní policie. To znamená být vůbec na stadionu.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Pokud dovolíte, tak k té, řekněme, finanční stránce se ještě dostaneme. Pane Platile, pojďme si dál modelovat tu situaci. Ať už rizikový či nerizikový zápas, situace se nevyvíjí úplně dobře. Pořadatelé usoudí, že jimi najatá bezpečnostní agentura situaci ne zcela zvládá těmi prostředky, které mají k dispozici. Tak kdo přesně tedy v tu chvíli rozhodne o nasazení policie?
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
O nasazení policie rozhodne pořadatel, hlavní pořadatel toho, toho utkání. Samozřejmě s tím, že je tam ještě delegát nebo dva delegáti Českomoravského fotbalového svazu, se účastní toho utkání, když je to závažnější teda utkání. A oni, když dojdou k závěru, že nejsou schopni, že ty prostředky, které tam jsou nasazeny, to znamená počty pořadatelů, eventuálně jejich specializace, a bude se to nějakým způsobem negativně vyvíjet, tak oni klasicky požádají, požádají policii tak, jak mají místně domluven systém, operační středisko, prostě styčný důstojník. Ten model je na tom založen tak, že kluby a, kluby a krajská ředitelství Policie České republiky mají nebo budou, budou sjednávat takzvaná místní ujednání na základě této dohody. A mohou si tam domluvit právě podmínky té spolupráce.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Nestává se potom Policie České republiky v takovém případě, kdy o nasazení policistů na pacifikaci fanoušků rozhoduje de facto buď pořadatel nebo funkcionář Českomoravského fotbalového svazu, nestává se policie, řekněme, nějakou obdobou bezpečnostní agentury, pane prezidente?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Ne, to v žádném případě. My samozřejmě máme obecnou povinnost nebo odpovědnost za veřejný pořádek a bezpečnost a vždy tam máme svého styčného důstojníka nebo velitele opatření, který tu situaci na místě posuzuje. Ale není to o … vždycky může dojít k nějaké eskalaci nebo k nějaké záležitosti. Je to o prevenci, o spolupráci před utkáním, v průběhu utkání, ale i po něm. Zpravidla se nebijí na tom stadionu, ale ty fanoušci se potkávají někde mimo, v restauracích.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Na druhou stranu, na druhou stranu i to jsme mnohokrát viděli. Tak pane Krutino, jaké vy máte zkušenosti s bezpečnostními agenturami, které by měly zajistit klid na stadionu? Jsou vůbec schopné to zvládat i možná teď při větším nasazení po této dohodě?
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
No, tak ty zkušenosti právě nejsou nejlepší. Řada nevládek a zejména Liga lidských práv právě řeší excesy těchto securit, různých organizací, které zabezpečují bezpečnost například, já nevím, v obchodních střediscích, na různých jiných akcích a tak dále. A setkávají se s tím, že ty reakce, řekněme, ochránců toho pořádku soukromých nebývají vždy tak profesionální. Dost často dochází k excesům, násilí nepřiměřenému a tak dále. Takže, spíš s tím jsou zkušenosti špatné a i ta důvěra v to řešení, že by se zajišťovala bezpečnost prostřednictvím těchto osob, a dokonce snad, že by měly možnost použít třeba fyzického, fyzické síly jako donucovacího prostředku, nám připadá velmi nebezpečná.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Ta poslední věta, to je předmětem asi hloubání mnoha lidí. V té dohodě, kterou ČMFS, pokud jsem dobře dneska sledoval tiskovou konferenci, slíbilo zveřejnit na svých webových stránkách, tak je v té dohodě někde něco psáno o tom, že by bezpečnostní agentury mohly používat nějaké fyzické násilí na pacifikaci fanoušků?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
My nemůžeme jít nějakou smlouvou nad rámec zákona. Ten jasně definuje pravomoci, odpovědnost, povinnosti policie jako státní instituce a ty bezpečnostní služby mohou vystupovat pouze jako jakýkoliv jiný občan. To znamená, že to …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Pan Krutina se jemně usmívá, abych to interpretoval.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Já ho, já ho vnímám.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Já beru samozřejmě vážně, co je řečeno a teoreticky to vypadá dobře. Představme si ovšem praktickou situaci, kdy budou psychologicky, řekněme, ne zcela kvalifikovaní jedinci, ne zcela vzdělaní jedinci, kteří třeba i mnohdy neprošli výběrovým řízením na policii nebo na příslušníka Vězeňské služby, prací v této třeba profesionalizované službě a jak budou oddělovat například právě násilné jedince od, od třeba zbytku fanoušků, kteří se chovají slušně, a jak budou zakročovat proti bezprostřednímu nebezpečí, jak budou jednat, zda jejich zákrok nebude zvyšovat vlastně ten exces nebo to násilí. Zda skutečně budou schopni zklidňovat situaci za dané konkrétní, řekněme, až téměř bojové situace, která může nastat. I když samozřejmě to je extrémní případ. To je otázka a já se obávám, že tam pravomoc by měla skončit někde před tím, někde u pořadatelství, směrování lidí na sedačky, pomoci lidí, lidem zorientovat se na stadionu a podobně.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak to je pohled ze strany nevládních organizací. Pojďme, prosím, pane prezidente, k tomu, co vy jste naznačil. Vy jste říkal, že za určitých okolností může velitel zásahu či Policie České republiky požadovat náklady na ten zásah. Po kom? Po pořadatelích?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Samozřejmě po pořadatelích.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
A za jakých okolností to udělá policie?
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
To znamená, že ten pořadatel nesplnil povinnosti, které mu ze zákona vyplývají. Situace eskalovala a on musel požádat policii o spolupráci. To znamená, my jsme suplovali, suplovali jeho činnost.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Můžete mi to nějak upřesnit. Já často nechodím na fotbal. Jak to vypadá, když pořadatelé nebudou dělat svoji činnost a vy potom rozhodnete o tom, že budete chtít …
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Já jenom, já jenom chci říct, že to musíme posuzovat v celém komplexu a ne jenom jednu konkrétní individuální situaci nebo to, co tam může nastat. Tady se bavíme o systémové změně, která je zaměřena na podporu fotbalu, na podporu slušných fanoušků, je zaměřena proti diváckému násilí, a to ať již z toho preventivního hlediska, kdy se zaměřujeme na spolupráci před utkáním, v průběhu i po něm. A policie nebude vykonávat pořadatelskou službu na soukromé akci, protože její role za peníze daňových poplatníků je naprosto někde jinde. Na druhé straně jsme připraveni zakročit, provést rychlý zákrok ve spolupráci s pořadateli. To znamená, tato záležitost, na kterou se mne ptáte, ta je až ta krajní a já předpokládám, že vůbec nenastane. To znamená, pokud tam bude nějaký exces ze strany jednoho individuálního fanouška, tak policie bude o tom vyrozuměna, i kdyby byl na určitou dobu být nucen přerušen zápas, tu osobu si převezme a bude vyvozovat odpovědnost, ať již v rámci přestupkového nebo trestního řízení.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Poslední, poslední krátká otázka na vás, pane Platile. Má už Českomoravský fotbalový svaz či majitelé klubů a pořadatelé těch utkání vymezen nebo vyhrazen nějaký obnos financí na to, aby zaplatili nějaké vícenáklady?
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Ne, ne, tato věc se neřešila. A osobně se domnívám, že jsme přeskočili takovou tu etapu toho, co, čím se nejvíc teď zabýváme, a to je právě tou prevencí a vlastně celou tou profesionalizací, školeními pořadatelů ve spolupráci s policií právě, celým komplexem dalších věcí, které povedou preventivně k tomu, aby se tyto věci nestaly, respektive aby tito lidé se na ten stadion vůbec nedostali.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
——————–
Tak uvidíme všichni už od tohoto víkendu, jak to bude dále vypadat, jestli se vyplní vaše či vaše slova. Pánové, děkuji za vaši účast v Událostech, komentářích. Hezký večer.
Miroslav PLATIL, bezpečnostní manažer, Českomoravský fotbalový svaz
——————–
Hezký večer taky.
Oldřich MARTINŮ, policejní prezident
——————–
Na shledanou.
Miroslav KRUTINA, advokát, Liga lidských práv
——————–
Na shledanou.
Textový záznam televizní debaty v pořadu Události, komentáře na ČT 2 ze dne 16. 2. 2009.
New York – 13. února 2009 – Zvláštní pracovní skupina ustavená ke zločinu agrese dnes na půdě OSN v New Yorku zakončila svou mnohaletou činnost a schválila závěrečnou zprávu, která obsahuje návrh na definici zločinu agrese. V rámci pracovní skupiny se od roku 2002 několikrát ročně scházeli delegáti všech států světa a nevládních organizací, aby připravili návrh definice zločinu agrese pro potřeby Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.
Při sjednávání Římského statutu v roce 1998 se státy nemohly na definici tohoto zločinu shodnout a tak rozhodly, že Mezinárodní trestní soud zatím tento zločin trestat nebude. Tuto pravomoc získá až případným přijetím dodatku ke statutu na první revizní konferenci, která je nyní naplánována na první polovinu roku 2010 v ugandské Kampale. Úkolem pracovní skupiny bylo připravit podkladový návrh pro účastníky revizní konference. Zástupce Ligy lidských práv se zasedání pracovní skupiny pravidelně účastnil jako pozorovatel z řad nevládních organizací od roku 2006.
Dnes jednohlasně přijatá zpráva věrně odráží stav vyjednávání. Mezi státy existuje všeobecná shoda, co se týče definice samotného zločinu. Panuje konsensus, že zločin agrese mohou spáchat pouze osoby ve vedoucím postavení – vojenském nebo politickém. Vojáci, kteří příkaz vykonají a agrese se zúčastní, tedy trestáni nebudou. Konsensus se již formuje také ve výčtu aktů státu, které představují akt agrese – vždy jde o použití vojenské síly proti území jiného státu.
Zatím nepřeklenutelné rozdíly přetrvávají v definování podmínek, za nichž může Mezinárodní trestní soud vykonávat nad zločinem jurisdikci. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN trvají na tom, že k tomu Soud bude potřebovat zvláštní zmocnění Rady bezpečnosti. Důvodem zřejmě je, že nad takovým rozhodnutím chtějí mít právo veta. Většina států v čele s Německem naopak oponuje, že takový postup by vedl k selektivitě a politizaci Mezinárodního trestního soudu. Tyto státy nevidí důvod proč činit rozdíly mezi zločinem agrese a jinými trestnými činy v působnosti Soudu.
Další problém, který delegace rozděluje, je způsob přijetí dodatku o zločinu agrese. Zdánlivě technická otázka má však zcela zásadní význam pro to, vůči komu bude smět Soud jurisdikci vykonávat. Zda – za předpokladu splnění určitých podmínek – vůči všem členským státům Statutu nebo pouze vůči těm, které dodatek ratifikují. Také proces přijetí ovlivňuje to, zda bude třeba, aby agresorský stát přijal jurisdikci Soudu nad zločinem agrese nebo bude postačovat, aby tak učinil stát, který je obětí agrese.
Všechny tyto otázky budou ještě mezi státy neformálně konzultovány, definitivní rozhodnutí pak padne na revizní konferenci v Ugandě. Bude-li se Česká republika chtít účastnit jednání v Kampale a mít právo hlasovat, bude muset do té doby Římský statut ratifikovat. Vláda i parlament již návrh na ratifikaci schválily, avšak prezident jej zatím odmítá podepsat.
Podrobné informace poskytne:
Jan Kratochvíl, právník, tel.: +1 786 302 0464, e-mail: jkratochvil@llp.cz
Minulý týden se na ministerstvu zdravotnictví uskutečnil kulatý stůl na téma mimosoudního odškodňování pacientů. Tuto akci pořádala Liga lidských práv s cílem otevřít odbornou diskusi, která by vedla k lepší vymahatelnosti práv pacientů a zajištění spravedlivého odškodnění za zásahy do jejich důstojnosti, těla a zdraví. U kulatého stolu se sešlo téměř čtyřicet odborníků z řad advokátů, zástupců akademické obce, státní správy a nemocnic.
O mimosoudním odškodňování pacientů v Rakousku hovořila Belinda Jahn a Gerald Bachinger z rakouské organizace Patientenawaltschaft. Ta poskytuje pomoc poškozeným pacientům během mimosoudního vyjednávání o náhradě škody s lékaři a pojišťovnami, jedná-li se o újmu, která vznikla v důsledku pochybení na straně lékaře. Druhou oblastí, na niž se Patientenawaltschaft specializuje, je vedení fondu sloužícího ke kompenzování újmy, kterou nezpůsobil lékař. Taková újma může vzniknout např. v důsledku výskytu nepříznivých následků léčby, se kterými však byl pacient dopředu seznámen a s nimiž souhlasil. Příkladem posledně jmenovaného je situace, kdy tělo odmítne transplantovaný orgán.
Rakouští právníci upozornili na to, že počet pacientů, kteří se obracejí na Patientenawaltschaft rok od roku roste. Důvod však nevidí v tom, že by se zhoršovala lékařská péče, ale ve větší odvaze a sebedůvěře pacientů. Účastníci diskuse zhodnotili jako zajímavý zejména přístup a praxi rakouských nemocnic a lékařů, kteří sami odkazují pacienty na organizaci Patientenawaltschaft, pokud jim během léčby vznikla újma ať už kvůli pochybení lékaře nebo z jiných důvodů.
Pro účastníky kulatého stolu byly přínosné také výstupy českých přednášejících advokáta a mediátora Roberta Cholenského a zkušené advokátky Marie Cilínkové, kteří se podělili o zkušenosti s mimosoudním odškodňováním v českém prostředí. Diskutující se shodli na tom, že tento způsob řešení sporu mezi pacientem a zdravotnickým zařízením u nás bohužel není příliš rozšířen. Odborníci vidí problém zejména na straně pojišťoven, které svým přístupen znemožňují mimosoudní řešení. Pojišťovny odmítají proplácet náhrady za újmu, které vyjednají pacienti s nemocnicemi sami. Pacienti jsou tak nuceni obrátit se na soud, který může trvat i několik let.
Brno, Praha – 5. února 2009 – Liga lidských práv a ekologické organizace sdružené v asociaci Zelený kruh kritizují poslední úpravy návrhu nového občanského zákoníku. Ministerstvo spravedlnosti, které je předkladatelem návrhu, oproti očekávání nezaneslo do finální verze návrhu potřebné změny týkající se vzniku spolků. V novém návrhu občanského zákoníku tak zůstává starý, demokratickým zásadám odporující registrační princip, kdy o vzniku jakéhokoli spolku rozhoduje státní orgán. Naopak ministerstvo spravedlnosti nově „obohatilo“ návrh zákona o mnoho zbytečných povinností, které mohou mít za následek zánik malých zájmových sdružení. Státním úředníkům by tak zůstalo v rukou právo zabránit vzniku sdružení, aniž by vůbec zahájilo svou činnost.
Podle předchozích verzí návrhu neměly spolky vznikat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, ale již účinností stanov přijatých na ustavující členské schůzi. Zápis do veřejného rejstříku by tak neměl vliv na vznik spolku, ale pouze by osvědčoval jeho existenci a zveřejňoval jeho statutární orgány. „Takové řešení by bylo v souladu s demokratickými principy fungování právního státu a koneckonců i s naším ústavním pořádkem. Podle Listiny základních práv a svobod se totiž žádný akt státní správy k zajištění sdružovacího práva nevyžaduje,“ uvádí Luděk Šikola z Ekologického právního servisu. Česká republika se tak mohla přiblížit moderní úpravě v Nizozemí, Švédsku či Švýcarsku.
Po zásazích ministerstva vnitra v připomínkovém řízení se však v poslední verzi návrhu zákona znovu objevil starý registrační princip vzniku spolku. V praxi to tedy znamená, že kdokoli si bude chtít založit spolek, bude muset podat návrh na zápis do veřejného rejstříku a čekat na rozhodnutí, zda bude zápis povolen. V případě, že bude zápis na základě nejasných kritérií odmítnut, spolek vůbec nevznikne. Zatím není známo, kdo by měl o registraci konkrétně rozhodovat. Ponechat tyto kompetence v rukou ministerstva vnitra, s jehož arbitrárními postupy mají občanská sdružení velice špatné zkušenosti, by však bylo z demokratického hlediska naprosto nepřijatelné. V západních zemích je běžné, že občanská sdružení informují o svém založení rejstříkový soud. Pokračování registrace prostřednictvím ministerstva vnitra by tak i dále navazovalo na období komunismu.
Občanská sdružení si uvědomují nutnost existence veřejného rejstříku, kde by každý mohl dohledat základní údaje o spolku, a sama po vzniku takového rejstříku již léta volají. Stát by ale rozhodně neměl mít možnost rozhodovat o tom, které sdružení vznikne a které nikoli.
Problémová se jeví rovněž přebujelá právní úprava týkající se obsahu stanov, likvidace, fůze a dalších otázek života spolků. Blíží se absurdně spíše úpravě obchodních společností. Například stanovy spolku by podle aktuálního návrhu musely povinně obsahovat i zdroje příjmů a popis vnitřní organizace spolku. Občanská sdružení pokládají přehnanou důkladnost, s jakou se návrh zákona snaží vypořádat se všemi těmito otázkami, za odporující principům soukromého práva, v jehož rámci nemají být všechny podrobnosti občanského života regulovány státem. Vhodnější je proto ponechat řešení těchto otázek čistě na vůli občanů. Ti by měli mít možnost sami si upravit ve stanovách, co uznají za důležité.
Občanská sdružení jsou přesvědčena, že takto složitá úprava bude odrazovat občany od zakládání spolků a povede ke snížení rozmanitosti občanského života. Podle Jany Marečkové z Ligy lidských práv „je zřejmě potřeba více zdůrazňovat státním orgánům, že občanský zákoník je nejdůležitějším právním předpisem především pro občany. Zbytečné zasahování do tvorby tohoto předpisu ze strany ministerstva vnitra představuje nebezpečí pro občanské svobody a je třeba ho co nejvíce eliminovat.“
Podrobné informace poskytnou:
Robert Cholenský, advokát, tel.: 608 967 423, e-mail: r.cholensky@centrum.cz
Jana Marečková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: jmareckova@llp.cz
Kateřina Ptáčková, ředitelka Zeleného kruhu, tel.: 724 112 782, e-mail: katerina.ptackova@zelenykruh.cz
Jaké ponaučení si bere policie ze zabití Hoang Son Lama
Figurant přežije vždy, horší je to v reálu.
Scénář toho večera patří pro spoustu lidí k nočním můrám.
Tentokrát se naplnil poté, co občané jedné z brněnských ulic zavolali policii na vietnamského souseda, který se jim zdál příliš hlučný. Třiačtyřicetiletý Hoang Son Lam zásah nepřežil. Detaily neznáme, ale vše nasvědčuje tomu, že jeden z trojice policistů mu za přihlížení kolegů zlámal žebra a protrhl slezinu. Tragický případ řeší inspekce, policistům hrozí až patnáctileté vězení, ministr vnitra násilí odsoudil a uklidnil veřejnost, že se jedná o ojedinělé selhání. Podrobnější pohled na to, co česká policie podniká, aby se podobné útoky neopakovaly, ale moc klidu nenabízí.
Kde má ta čísla?
V policejní škole všichni probírali, že nejdůležitější je vše dobře vyhodnotit a najít správný postup. Smysl je jasný: zklidnit situaci a zabránit zbytečnému násilí, v případě zranění ihned zavolat lékaře a informovat ho, co se stalo. V brněnské Körnerově ulici se to začátkem ledna nepodařilo hned několikrát. Obrana nočního klidu přinesla útok uniforem na jednoho z nájemníků. Policisté ho tutlali a nezavolali zraněnému záchranku. Lékař přijel až poté, co oběť na služebně zkolabovala. Nikdo ho ale neinformoval o tom, co se přesně stalo. Zranění, která vedla ke smrti, odhalila až pitva.
Hoang Son Lam měl zřejmě kontakty s brněnským podsvětím, a tak se policii dařilo dva týdny vše držet pod pokličkou. Incident se provalil až poté, co byli zasahující policisté postaveni mimo službu: jsou vyšetřováni za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, pravděpodobný útočník ještě za ublížení na zdraví s následkem smrti.
Policie to stíhání vydává za důkaz, že v Česku je násilí ozbrojených strážců pořádku pod kontrolou. Jak se to vezme. Znepokojivý je například fakt, že nikdo na vnitru neví, co přesně vlastně policisté lidem dosud provedli. Příklad: v uplynulých šesti letech bylo za zneužívání pravomoci veřejného činitele ročně odsouzeno průměrně 150 policistů. Za posledních deset let bylo 234 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví.
Tato čísla ale zahrnují úplně všechno: dopravní nehody i zabití člověka. Inspekce podle své mluvčí nesleduje ani počet zabitých, ani zraněných, ani v jaké souvislosti k tragédiím došlo. „Už několik let říkáme, že by policie měla sledovat data o agresivním jednání policistů,“ říká právník Ligy lidských práv Jiří Kopal a dodává, že podle něj ve většině pochybení policistů ani nedojde k obvinění.
Policejní funkcionáři namítají, že to není pravda, ale žádná čísla, která by skutečný počet případů — a výsledky vyšetřování — doložila, nikdo nemá.
Policie tápe, jak zamezit brutalitě ve vlastních řadách.Zkusme si udělat neúplný obrázek sami. Zběžný pohled do starých novin nabízí alespoň několik střípků — tedy násilí, po nichž k obvinění došlo. Třeba případ policisty Jaroslava Krafta, který v roce 1994 na Rokycansku dal opilému řidiči Josefu Šoltýsovi tak silné rány do břicha, že Šoltys zemřel. Kraft čekal na konečné rozhodnutí soudu 13 let, dostal tříletý trest. Ve stejném roce zemřel ve Františkových Lázních Němec Matthias Poser, který na varování policie nezastavil, jeho krajana Markuse Rankela zabila kulka, která omylem vyšla ze zbraně kontrolujícího policisty Pavla Šacha. Před čtyřmi lety zkopal kriminalista Daniel Grofek v Olomouci podezřelého lupiče tak, že zadržený na následky zranění zemřel. První jmenovaní odešli ze soudní síně s trestem osm měsíců, olomoucký policista dostal dva a půl roku vězení (za ublížení na zdraví s následkem smrti pachateli běžně hrozí až pět let). Teď nejde o to, že popsané příklady úmrtí policejní rukou se nakonec dostaly až do soudní síně. Podstatnější je, že žádný z nich — a ani žádný z mnoha jiných — nepoužívá policie jako model, díky němuž by bylo možné dalším neštěstím předcházet.
Žádná školení
S nepřiměřeným policejním násilím se samozřejmě potýkají i jiné země. Za hranicemi jde často o ostře sledované případy. Tlak veřejnosti někdy nese výsledky, jako se to stalo v devadesátých letech v New Yorku, kde byli za násilné excesy potrestáni nejen zasahující policisté, ale i šéfové, kteří je nedokázali ihned odhalit.
V Česku, kde policejní šéfové beztrestně obhajují násilí svých lidí při zákrocích proti technařům a schvalují fakt, že mlátičky si zakrývají identifikační štítky, je vše složitější. Na otázku, proč si policie nevede statistiku nepřiměřeného násilí ve vlastních řadách a jak se kontroluje, zda policisty neovlivňují při práci předsudky vůči menšinám, nedokáže odpovědět ani ministr, ani jeho inspekce.
„To nedohledáme, je to už nějaký pátek,“ popisuje Ladislav Böhm, tiskový mluvčí chebské policie, jak jeho lidé analyzovali zmíněnou smrt Matthiase Posera. Podobnou praxi potvrzuje i vedoucí rokycanské policie Ladislav Königsmark, který měl ve svém týmu odsouzeného Jaroslava Krafta: „Policistů ve službě je nedostatek, musí být v ulicích, a ne na školení.“ A v Olomouci se všechno svádí na přílišnou brutalitu jednoho kolegy. „Všichni byli ještě jednou seznámeni s předepsaným postupem při zákroku,“ říká Zdeněk Šebestík, někdejší nadřízený odsouzeného Daniela Grofka.
Náměstek policejního prezidenta Jiří Houba v této situaci doporučuje spoléhat na systém. „Systémově je všechno ošetřeno dostatečně, policista někdy prostě násilí použít musí. Hlavní je, že v případě zranění zadrženého musí ihned zavolat záchranku,“ vrací se Houba k brněnskému případu. Poukazuje na to, že pokud se prokáže, že policisté z Brna udělali chybu právě tady, hrozí jim až dva roky ve vězení za neposkytnutí pomoci nebo za těžkou újmu z nedbalosti.
Česká policie je navíc přesvědčena, že agresivní jedince do budoucna odhalí přijímací test. Právě na psychotestech dnes pohoří až 60 procent uchazečů o práci. Případy násilí u policistů mají ale podle psychologů z branže hlubší podtext. „Osobnost člověka se během let výrazně vyvíjí. Potřebovali bychom s policisty pracovat průběžně a navštěvovat je pravidelně na jejich pracovišti,“ přiznává policejní psycholog Vladimír Voska. Potíž je v tom, že na 42 tisíc sloužících policistů je „nasazeno“ pouhých 34 psychologů. Na dotaz, jestli se bude jejich počet zvyšovat, odpovídá tiskové oddělení ujištěním, že „v současné době se situace analyzuje a připravuje se nová koncepce“. Jestli bude psychologů více a jak budou s policisty pracovat, však nevíme. Dnes je pro policisty konzultace s psychologem dobrovolná a využívá ji jen málo příslušníků. „Bojí se, že kdyby na sebe něco prozradili, tak přijdou o práci,“ doplňuje praxi Vladimír Voska.
Článek byl zveřejněn dne 2. 2. 2009 v časopise Respekt a na jeho internetových stránkách (http://www.respekt.cz/).
Ve dnech 17. – 21. ledna proběhla na území Izraele, Egypta a okupovaných palestinských územích mise organizovaná Mezinárodní federací lidských práv (FIDH), Evropsko-středomořskou sítí lidských práv a Mezinárodní komisí právníků. Cílem mise bylo vyzvat strany konfliktu k okamžitému ukončení bojů, k umožnění přístupu nestátních neziskových organizací a novinářů do okupovaných palestinských území. Renomovaní ochránci lidských práv a významní aktivisté ze zemí Evropské unie a Spojených států, kteří se mise účastnili, dále vyzvali k ukončení obléhání Gazy, k vyslání mezinárodní mise pod záštitou OSN, která zdokumentuje závažná porušení lidských práv v rámci konfliktu, a k trestnímu stíhání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva. Kromě toho se mise zaměřila na vyjádření podpory a solidarity s občanskou společností, zejména organizacemi na ochranu lidských práv v Izraeli i Palestině.
Účastníci mise, mezi nimiž byl i český zástupce Petr Uhl, vydali po návratu z Blízkého východu závěrečná stanoviska. „Jsme zděšeni hrůzami války zahájené v pásmu Gazy, významnými ztrátami na životech civilistů a velkým rozsahem ničení majetku civilistů a infrastruktury v rámci operace ‚Lité olovo‘ a rovněž selháním mezinárodního společenství, které této tragédii nezabránilo.“ Od izraelských a palestinských lidskoprávních organizací, které tento ozbrojený konflikt sledují, získala delegace informace, z nichž vyplynulo, že Izrael závažně porušil mezinárodní humanitární právo, včetně Čtvrté ženevské konvence o ochraně civilistů ve válečném období a mezinárodního obyčejového práva, kterým se řídí vedení ozbrojených konfliktů.
Některá z těchto porušení jsou zločiny podle mezinárodního práva. Zejména izraelská armáda se dopustila nevybíravých či nepřiměřených útoků a nesplnila svou právní povinnost chránit civilisty a civilní infrastrukturu před takovými útoky. Operace také závažně poškodily občanská, kulturní, hospodářská, politická a sociální práva obyvatel Gazy.
„Žádné porušení mezinárodního humanitárního práva ze strany palestinských bojovníků nemůže nikdy ospravedlnit podobná nebo ještě závažnější porušení ze strany Izraele,“ píše se v závěrečné zprávě. Proto členové mise odsuzují neschopnost Spojených států a Evropské unie, partnerů izraelské vlády, přijmout důrazná opatření směřující k prevenci či zastavení války. Delegace tedy žádá o spolupráci mezinárodní společenství, které by mělo vyvinout tlak na Izrael, aby upustil od obléhání Gazy a ukončil okupaci všech palestinských území. Dále požadují, aby Evropská unie a Spojené státy okamžitě a plně podpořily nezávislé vyšetřování, které by mělo být zahájeno ihned. Lidskoprávní organizace vyzvaly rovněž izraelské a egyptské úřady, aby zajistily okamžitý přístup pozorovatelů, kteří sledují dodržování lidských práv, do pásma Gazy.
Podle rámcového vzdělávacího programu, který školy musely zakomponovat do svého vzdělávacího systému již před rokem a půl, by měla být posílena výchovná úloha školy. Učitelé mají vybavit děti například sociálními kompetencemi či kompetencemi k řešení problémů. V rámci nového školského systému byla zavedena takzvaná průřezová témata, která se tematicky dotýkají několika vyučovaných předmětů zároveň, a měla by se tak prolínat celým vzděláváním. Školy mají jejich prostřednictvím děti formovat v rozhodné, tolerantní a zodpovědné osobnosti.
K průřezovým tématům, která by měla být využívána ve všech předmětech, patří osobnostní a sociální výchova, multikulturní výchova, výchova demokratického občana, mediální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a environmentální výchova. Ze všech výše uvedených témat se české školy nejčastěji zaměřují na environmentální problematiku, tedy ochranu životního prostředí, zatímco multikulturní výchova, jejímž smyslem je především tolerance vůči jinakosti, zatím zůstává v pozadí. Liga lidských práv v současné době provádí výzkum, jehož výsledky by měly ukázat, jakým způsobem školy vyučují multikulturní výchovu, jaký smysl v ní spatřují a které metody přitom považují za nejefektivnější.
První výsledky výzkumu ukazují, že pro školy je změna, jakou byl přechod z klasických učebních osnov na školní vzdělávací program, velmi obtížná. Snadná a přínosná byla doposud jen pro školy, které již před vznikem Rámcového vzdělávacího programu učily „moderně“ a používaly alternativní učební metody. Řada škol se s jeho vytvořením potýkala velmi dlouho a kantoři se cítí za práci, kterou na něm odvedli, neodměněni. Požadavek celé koncepční změny vzdělávacího systému totiž, jak se ukázalo, vyžaduje aktivitu nejen od pedagogů, ale i odbornou a materiální podporu ministerstva školství.
Výzkum dále ukázal, že školy mají problém s tím, jak téma multikultury ve výuce prezentovat, a často jim uniká také samotný její smysl. Velká část českých škol vnímá multikulturu převážně jako vyučovací předmět, jehož prostřednictvím se děti mají seznámit s cizími kulturami. Je škoda, že takto zajímavé a přínosné téma podává většina pedagogů klasickou frontální metodou, která se ve vyspělých zemích s kvalitním vzdělávacím systémem již dávno nepoužívá. Mezi českými základními školami existují však i výjimky, které se snaží obohatit výuku o modernější metody – například projektové dny, skupinovou výuku nebo využití zážitkové pedagogiky.
Školám, které mají s realizací výuky tohoto průřezového tématu problémy nebo by rády získaly další informace ohledně multikulturní výchovy, inkluzivního vzdělávání či školské legislativy, nabízí Liga lidských práv odborné konzultace.
Bližší informace a inspiraci pro učitele lze najít také na www.ferovaskola.cz.