Čtvrtek, 27. srpna 2009Tiskové zprávy
Kvůli průtahům vyplatila Česká republika v loňském roce téměř 45 milionů korun na odškodnění. O tom, že se české soudnictví potýká s průtahy v řízení svědčí také řada rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Ze statistik a informací, které si Liga lidských práv vyžádala od ministerstva spravedlnosti však vyplývá, že samy české soudy si tento fakt nepřiznávají.
Průtahy v řízení jsou nejčastějším důvodem stížností, které podávají účastníci soudních sporů (tabulka č. 1). „Jedná se o jeden z největších problémů českých soudů. Svědčí o tom také počty stížností. V roce 2008 bylo ze všech vyřízených stížností na soudy v České republice téměř 65% na průtahy. V předchozích dvou letech to bylo dokonce přes 70%.“ Říká právnička Ligy Kateřina Červená. Stížnosti na průtahy jsou však převážně posuzovány jako nedůvodné (tabulka č. 2). Soudy často nejsou ochotny přiznat, že k průtahům dochází.
Aby řízení urychlili, mohou účastníci táhnoucích se soudních sporů podat soudu také návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, např. pro nařízení soudního jednání. České soudy však k nápravě průtahů nevyužívají ani tohoto prostředku. V loňském roce uznaly jako oprávněné jen 36 návrhů z 260 (tabulka č. 3).
K průtahům však nedochází pouze u soudů. Potýká se s nimi samotné ministerstvo spravedlnosti při vyřizování žádostí o odškodnění za průtahy v řízení u soudu. Ministerstvo má ze zákona lhůtu šest měsíců na vyřízení žádosti o odškodnění. Až tři čtvrtiny vyřizovaných žádostí však stanovenou lhůtu přesahují (graf: Žádosti o odškodnění vyřizované ministerstvem spravedlnosti).
V České republice tedy neexistuje rychlý a účinný prostředek, kterým by se účastníci řízení mohli bránit proti soudním průtahům. Pokud chce Česká republika zabránit dalšímu zvyšování částek vyplacených na odškodnění (tabulka č. 4), musí přijmout takovou právní úpravu, která bude umožňovat efektivní ochranu proti průtahům. Vyplývá to také z analýzy, kterou Liga lidských práv zveřejnila v červnu tohoto roku.
Bližší informace poskytne:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, mobil: 777189926, e-mail: kcervena@llp.cz
David Zahumenský, právník Ligy lidských práv, mobil: 608719535, e-mail:dzahumensky@llp.cz
Analýzu Soudní průtahy: preventivní a kompenzační prostředky nápravy naleznete zde.
Tiskovou zprávu k analýze naleznete zde.
Úterý, 25. srpna 2009Aktuality
Skutečnost, na kterou již několik let poukazujeme, a sice segregační praxe českého školství vůči romským dětem, byla bohužel znovu potvrzena nejnovějším výzkumem Ústavu pro informace ve vzdělávání. Na reprezentativním vzorku škol byl proveden výzkum, který dokazuje, že šance romských dětí v českém školství se ani zdaleka nerovnají šancím neromských dětí. (Shrnutí výsledků výzkumu) Romské děti jsou stále nadměrně zařazovány do škol, kde je úroveň výuky na úrovni bývalých zvláštních škol.
Takzvaně nestandardní školy poskytující žákům vzdělání, které k dobrému uplatnění na trhu práce nestačí, navštěvuje až třetina školou povinných romských dětí, zatímco neromských dětí jsou v těchto školách pouhá dvě procenta. Ministerstvo školství přitom dosud nepodniklo žádné účinné kroky, které by nabízely řešení tohoto trvalého a pro společnost zásadního problému nebo vedly ke zlepšení stávající situace.
Podle právníků Ligy, kteří segregaci romských žáků dlouhodobě sledují a řeší, spočívá problém mimo jiné také v nedůsledných kontrolách České školní inspekce. Ta by měla dohlížet na to, zda si základní školy při přijímání žáků nepočínají diskriminačně. Česká školní inspekce však praktiky škol uplatňovaných vůči romským žákům nesleduje ani nehodnotí. Její kontroly se zaměřují na zcela jiné oblasti. Vyplývá to mj. z inspekčních zpráv, které byly právníkům Ligy poskytnuty na několika školách. Přehlížení tohoto problému Českou školní inspekcí je zarážející zejména necelé dva roky poté, co byla Česká republika za segregaci romských žáků odsouzena Evropským soudem pro lidská práva.
Koalice Společně do školy, jejímž členem je také Liga, v současné době jedná o případné spolupráci s vedením České školní inspekce. Cílem jednání je otevřít oblast rovných příležitostí také pro práci Inspekce, která by měla své kontroly na školách zaměřit i na to, v jaké míře a jakým způsobem splňují předpoklad rovných příležitostí pro všechny vzdělávané děti.
Kromě toho koalice nabídla ministerstvu ke zvážení další opatření vedoucí k nápravě segregačních praktik, které znemožňují řadě romských dětí získat hodnotnější vzdělání. Na podpoře integrace ve vzdělávání spolupracuje koalice Společně do školy také s osobnostmi známými z veřejného života.
Pondělí, 24. srpna 2009Aktuality
V sobotu 25. července 2009 lidé po celém světě různými způsoby vyjádřili nesouhlas s povolebním děním v Íránské islámské republice, spojeným s masivním zatýkáním odpůrců režimu a prezidenta Mahmúda Ahmadínedžáda. Také v Praze proběhla demonstrace před íránským velvyslanectvím, uspořádaná Amnesty International, při které účastníci psali jména zatčených Íránců křídou na ulici před budovou ambasády.
Podle Amnesty International měli v této formě protestu zájemci pokračovat ještě následujících 20 dní, přičemž celá akce byla podle jejich slov konzultována jak s pražským magistrátem, tak s Policií ČR. Přesto když v pondělí 27. července jedna aktivistka chtěla s psaním začít, městská policie její počínání vyhodnotila jako přestupek znečištění veřejného prostranství podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a udělila jí pokutu ve výši 1000 Kč.
Podle Ligy lidských práv je takové jednání městské policie v rozporu se zákonem a zavání politickým podtextem. Nehledě na nejednotnost postupu strážníků, kdy podobné formy protestu nebyly dříve ani později sankcionovány, nenaplnil dívčin skutek znaky, které musí mít každý přestupek. Pro spáchání zmíněného přestupku totiž nestačí jen faktické znečištění veřejného prostranství, ale – tak jako u všech přestupků – musí dojít primárně k ohrožení nebo porušení zájmu společnosti. Jaký veřejný zájem by ale mohl být v tomto případě v sázce? Není naopak zájmem každé demokratické společnosti podpora šíření demokracie a ochrany základních lidských práv a svobod i v ostatních státech? Vedle toho psaní křídou nepředstavuje žádný radikální, nežádoucí a nevratný zásah do veřejného pořádku, pokud není spojeno s jiným protiprávním jednáním (například se zablokováním silnice). V opačném případě bychom totiž mohli rovnou postihovat i malé děti, respektive jejich rodiče, které si křídou kreslí na ulici před domem.
Popsaný postup městské policie proto znamenal nepřípustný (a patrně účelový) zásah do základního práva na svobodu projevu, který by se v demokratickém právním státě neměl ani objevovat, ani tolerovat.
Pondělí, 10. srpna 2009Zprávy z médií
Řada odborníků sleduje s velikým znepokojením kroky hejtmana Davida Ratha, který ve Středočeském kraji zastavil proces transformace ústavů sociální péče. Podle něho se lidé s postižením mají vrátit zpátky do izolovaných ústavů. Nejenže je tato politika ve své podstatě antisociální, ale porušuje základní lidská práva a svobody.
Lidé s postižením mají podle čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením právo na život v přirozených podmínkách mimo ústav. Souhlas s ratifikací úmluvy vyslovili letos v červnu poslanci a v červenci ji doporučil k ratifikaci i Senát. Pro hlasovali téměř všichni zákonodárci ČSSD. Už před více než padesáti lety uvedly toto právo do praxe švédské sociálnědemokratické vlády. Opíraly se přitom o hodnoty solidarity, sociální spravedlnosti a rovnosti všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech. K těmto hodnotám se hlásí i ČSSD. Je nutné zdůraznit otázku sociálního vyloučení osob s postižením.
Naše společnost si z doby před rokem 1989 nese břímě izolovaných ústavů, kde se tísní desítky lidí, kteří v nich psychicky strádají a spíše přežívají. Přestěhování lidí s postižením do normálního prostředí měst a obcí jim nabídne hodnotnější život a zvýší důvěru ve vlastní schopnosti. Soužití s lidmi s postižením přispěje k posílení vzájemné solidarity ve společnosti, úcty ke stáří, k nemoci a k postižení. A to je velice sociální.
Důležitým argumentem pro transformaci je i její ekonomický přínos. Zatímco život lidí v ústavech připravuje státní pokladnu o nemalé prostředky, náklady na provoz chráněného bydlení jsou nižší. To dokládají mezinárodní srovnávací studie, například studie autorů z univerzity v Kentu (Deinstitutionalisation and community living) z roku 2007.
I v České republice můžeme najít ústavy, které se už úspěšně transformovaly. Vzorem může být ústav v Horní Poustevně. Proto věřím, že vedení Středočeského kraje přehodnotí svou politiku a v plné míře obnoví transformační proces.
***
Mají se lidé s postižením vrátit do ústavů?
Proti
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC)
Pro(ti)
David Rath, poslanec ČSSD a hejtman Středočeského kraje
Článek byl zveřejněn dne 10. 8. 2009 v časopise Týden, str. 61, Názory a komentáře.
Čtvrtek, 6. srpna 2009Aktuality
V článku z 27. července 2009 „Porody doma: čekáme na víc mrtvol?“, uveřejněném v MF Dnes, Ludmila Hamplová expresivním způsobem varuje před domácími porody. Autorka líčí ženy rodící doma jako poblouzněné, sdružené v sektě porodů doma a volá po trestních sankcích za nespecifikované chyby. Jakkoli Mladá fronta následně zveřejnila také dvě věcné reakce – jednu v rubrice komentáře a druhou v dopisech od čtenářů – je důležité se nad tímto článkem zastavit i na našem právním blogu.
Celý článek Zuzany Candiglioty a Jiřího Kopala si můžete přečíst zde.
Středa, 29. července 2009Zprávy z médií
Co můžete dělat: když vám poškodí zdraví, chtějí po vás úplatky, pokud dostáváte nekvalitní péči?
Na rozdíl od Američanů, u nichž jsou žaloby na lékaře na denním pořádku, Češi se na právníky obracejí jen v krajní nouzi. Velkou roli hrají rozhodně finance a to, že pacienti neznají svá práva a bojí se ozvat nahlas. Blesk zdraví se zeptal odborníků, jak se můžete bránit.
O závažných soudních sporech se občas dozvídáme z titulních stránek novin. Jsou to ale kauzy, nad kterými se v duchu pozastaví snad každý z nás s otázkou, jak se to vůbec mohlo stát. Případ heparinového vraha, který si odpykává doživotní trest vězení za vraždu sedmi pacientů a deseti pokusů o vraždu, pobouřil celý český národ.
Kauza vyměněných novorozenců z třebíčské porodnice rychlostí blesku obletěla snad celý svět. V těchto sporech podání žaloby na nemocnici nikoho nepřekvapí. Ale často se stává, že lékař nepostupuje podle zavedených metod svého oboru. Může tak vědomě či nevědomě poškodit zdraví pacienta. Na internetových diskuzních fórech se to jen hemží stížnostmi na lékaře a na některá zdravotnická zařízení. Někteří z pacientů dokonce tvrdí, že po nich lékaři požadují různé úplatky. Bohužel, stížností na webu to pro mnohé z nich končí.
Lékař může vědomě či nevědomě poškodit zdraví pacienta.
Víte, jak správně napsat stížnost?
Nečekejte, že instituce věnují pozornost anonymům. Stížnost by měla obsahovat dostatek informací k tomu, aby se reklamace mohla začít vyřizovat. Ve složitějších situacích týkajících se zdravotního stavu je nutné vyžádat si kopii zdravotnické dokumentace. Vzory stížností jsou uvedeny na webových stránkách www.ferovanemocnice.cz.
Jste nespokojeni s morálním zacházením ze strany svého lékaře?
I ve zdravotnictví platí, že lidé by měli být v prvé řadě schopni zkusit se spolu domluvit. Pacient by proto měl navštívit nebo jinak kontaktovat lékaře, který podle jeho názoru v něčem pochybil, a takzvaně si to s ním vyříkat. „Pokud to nepůjde, měl by se obrátit na jeho nadřízeného, případně přímo na vedení nemocnice.“ tvrdí David Zahumenský z Ligy lidských práv. »Nemocnice stížnost prověří a do 60 dnů zašle své vy vyjádření.« Pokud s vyjádřením nejste spokojeni, obraťte se na zřizovatele, který ho registroval. „Zákony upravují hned několik možností, jak si pacient může na pochybení zdravotníka nebo nemocnice stěžovat,“ říká David Zahumenský. Všichni lékaři jsou členem lékařské nebo stomatologické komory. Obrátit se tedy můžete přímo na ně. Reklamaci můžete také podat reviznímu lékaři své zdravotní pojišťovny. Pod svá křídla vás ochotně vezme také Svaz pacientů České republiky nebo pacientský ombudsman.
Článek byl zveřejněn dne 29. 7. 2009 v časopise Blesk zdraví, str. 8.
Středa, 29. července 2009Zprávy z médií
Kdo a jak stanovuje výši náhrady škody?
Odškodňovací vyhláška č. 440/2001 Sb. upravuje částky, které mohou být pacientovi přiznány za jednotlivá poranění. Na jejím základě navrhuje výši odškodnění lékař nebo případně před soudem znalec. Nízká výše přiznávaných odškodnění bývá často kritizována. Ústavní soud již řekl, že vyhláška není pro soudy závazná a i ona samotná jim dává prostor pro zvýšení odškodnění. Soudy se však vyhláškou v naprosté většině případů řídí.
Jak se cení život vašich blízkých?
Samostatně je v zákoně upraveno odškodnění za smrt blízké osoby. „Tady manželka, druh, rodič nebo dítě zemřelého pacienta dostanou v případě prokázání odpovědnosti zdravotníků jednorázovou částku 240 000 korun, sourozenec 175 000 korun.“ uvádí David Zahumenský.
Žiju, ale zmrzačili mě.
Vedle těchto částek je možné požadovat také náhradu za zásah do práva na ochranu osobnosti. Zde není stanovena žádná tabulka, přiznávané odškodnění však nebývá velké. Navíc existují velké rozdíly mezi jednotlivými soudy. Za protiprávní sterilizaci přiznal ženě v Ostravě soud 500 000 korun. Odvolací soud ale odškodnění prohlásil za promlčené a žena tak dostala jen omluvu. V Ústí nad Labem soud za sterilizaci přiznal jiné ženě desetkrát méně.
Rozhovor s Davidem Zahumenským, právníkem Ligy lidských práv, www.ferovanemocnice.cz
V jakých případech je už lepší obrátit se na pomoc k právníkovi?
„S právníkem se poraďte v případě, že se jedná o závažnější újmu na zdraví s dlouhodobými nebo trvalými následky. Medicínské spory jsou nesmírně složité a je důležité zvolit odborný postup. Zdravotnický právník často musí i studovat lékařskou literaturu a konzultovat své otázky s odborníky.“
Jaké jsou přibližné náklady na soudní řízení?
„Poškozený pacient musí počítat nejen s advokátním palmáre, ale také se zálohou na znalecký posudek a u ochrany osobnosti se soudním poplatkem. Soudních jednání může být několik, což znamená neplacené cené volno v práci a někdy i náklady na cestování. Odměna advokátovi může být velmi rozdílná.“
Jakou sumu zaplatím ještě před soudem?
„ Znalecký posudek může stát okolo pěti tisíc a více, u ochrany osobnosti se platí i poplatek za podání žaloby a jeho výše je 4 % z požadované částky. Pokud tedy žaluji o půl milionu, musím předem soudu zaplatit 20 000 korun.“
Vrátí se pacientovi vložené peníze zpět?
„Bude-li u soudu úspěšný, může tuto částku žádat zpět po protistraně. Celkové náklady mohou být v řádu desítek tisíc, ale při skutečně velkých táhnoucích se sporech až stovek tisíc korun. Pokud pacient uspěje, může náklady zastoupení uhradit žalovaná nemocnice, ale není to tak vždy. Někteří advokáti nabízejí možnost, že pacient neplatí předem nic, a odměnu určují jako část z vysouzené částky.“
S jakými problémy se na vás pacienti nejčastěji obracejí?
„ Nejčastěji mají pacienti pocit, že lékaři něco zanedbali, pokazili operaci a podobně. Stává se, že lidé jsou bez sebe vzteky a chtějí lékaře žalovat. Protože když se na něj obrátili s tím, že péče nebyla v pořádku, odmítl se s nimi bavit a byl arogantní. V komunikaci mají čeští zdravotníci opravdu největší rezervy. Pokud by pochybení přiznali a pacientovi se omluvili, popřípadě nabídli určité odškodnění, nemusel by vše řešit soud.“
Článek byl zveřejněn dne 29. 7. 2009 v časopise Blesk zdraví, str. 12.
Čtvrtek, 23. července 2009Zprávy z médií
Reportáž byla zveřejněna dne 23. 7. 2009 na ČT1 v pořadu Události.
Roman PISTORIUS, moderátor
——————–
Možné tresty pro desítku pravicových radikálů obviněných z propagace nacismu na začátku června jsou pořád v nedohlednu. Pět z nich dál zůstává ve vazbě, protože státní zástupce zamítl jejich stížnost. K vývoji případu se teď ale nechce vyjadřovat. Na podporu zadržených se zhruba před hodinou sešlo v pražské Bartolomějské ulici asi 30 mladých neonacistů.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
V červnu policie zatýká 10 příznivců neonacistického Národního odporu. V akci je i zásahová jednotka, zadržené sváží na jedno místo z celé republiky. Následují několikahodinové výslechy a pak cesta do vazební cely. Výsledek? Všech 10 je obviněných z propagace nacismu, kdy dojde k procesu se stále neví.
Klára SLÁMOVÁ, zástupkyně některých obviněných
——————–
Ve věci neprobíhají žádné výslechy, spis je nějakým způsobem utajován, takže my vlastně nevíme vůbec do dneška, co tam je za důkazy.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
K případu teď nemáme co říct, tvrdí ÚOOZ i státní zastupitelství v Brně. Podle mluvčí kriminální policie Pavly Kopecké jde o standardní vyšetřování.
Pavla KOPECKÁ, mluvčí Kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium
——————–
My se opravdu snažíme ten skutek dobře zadokumentovat tak, aby ten pachatel mohl být obviněn a následně postaven před soud a odsouzen.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
Zadržení bývalého vůdce Ku-Klux-Klanu Davida Duka, další akce bez jasného konce. Místo utajených přednášek strávil 7 hodin na služebně, nakonec musel z Česka odjet kvůli popírání holocaustu. Možný trest pro něj, zatím vzdálená budoucnost. A do třetice. V květnu masivní zásah policie proti Dělnické straně. Akci ukončil úředník kvůli podněcování k rasové nesnášenlivosti. Obvinění a trest? I tady v nedohlednu.
Jiří KOPAL, právní, Liga lidských práv
——————–
Ukážou veřejnosti, že jsou schopni zasáhnout jednorázově, ale vlastně to nejsou schopni dotáhnout.
Miroslav NĚMEC, vrchní policejní rada, Policejní akademie ČR
——————–
Když se něco takového chystá, tak to policie radši předimenzuje, aby zabránila těm důsledkům a pak se někdy může stát, že některé ty důkazy nejsou tak pádné.
Richard SAMKO, redaktor
——————–
Menší úspěchy policie přesto má. Ojediněle se jí daří prokázat vinu jednotlivcům, například v květnu teplický soud poslal do vězení na rok a půl Petra Nikoluka a Jana Dufka za to, že se nechali v baru natočit na video, jak hajlují. Edita Horáková a Richard Samko, Česká televize.
Středa, 22. července 2009Tiskové zprávy
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) vydaly nové systémové doporučení „Řízení o způsobilosti k právním úkonům“, které upozorňuje na porušování lidských práv osob trpících duševním postižením v řízení o způsobilosti k právním úkonům.
Systémové doporučení poukazuje na špatnou legislativu a praxi českých soudů, která vytváří prostor pro porušování základních práv a svobod lidí s postižením. Jedná se zejména o právo být slyšen, právo na doručení rozhodnutí a právo na efektivní právní zastoupení. „S despektem soudů k lidem s postižením se setkáváme velice často. Soudce s nimi málokdy jedná jako s plnoprávnými účastníky řízení, byť je to jeho povinností,“ říká právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Právníci Ligy a MDAC mají se zastupováním klientů v řízeních o způsobilosti k právním úkonům mnohaleté zkušenosti. O tragickém přístupu českých soudů k lidem s postižením svědčí kromě mnoha dalších také případ pana Milana, který byl dvakrát zbaven způsobilosti, aniž by se o tom dozvěděl. Řízení trvalo téměř dvanáct let. Okresní soudce pana Milana nikdy osobně neviděl, nikdy jej nepředvolal na jednání, nikdy jej nevyslechl a dvakrát za sebou mu rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům ani nedoručil. „Takový přístup má často neblahé důsledky na psychiku člověka s postižením, jeho sebedůvěru a vůbec důvěru ve státní moc,“ uvádí Matiaško.
Právě na tyto problémy reaguje Liga a MDAC systémovým doporučením, v němž řízení o způsobilosti k právním úkonům podrobně analyzuje, uvádí nedostatky a nabízí šestnáct konkrétních doporučení, jak českou právní úpravu změnit, aby k tak zřejmému porušování lidských práv osob se zdravotním postižením dále nedocházelo.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy lidských práv
tel.: 545 210 446; 773 621 228
e-mail: mmatiasko@mdac.info
Systémové doporučení naleznete zde.
Úterý, 21. července 2009Aktuality
Na počátku prázdnin se předseda Ligy a zástupce Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) Jiří Kopal účastnil v Kazachstánu a Tádžikistánu seminářů určených zástupcům nevládních organizací i státních orgánů. Evropská komise zorganizovala oba semináře s cílem posílit v těchto zemích výměnu zkušeností z oblasti ochrany lidských práv.
Záměrem EU je především přenést připomínky ochránců lidských práv pracujících na místní úrovni do oficiálního Dialogu o lidských právech, který EU pravidelně vede se třiceti státy světa. Hlavním tématem na seminářích v Almaty a Dušanbe bylo fungování všech složek justice a podmínky na místech omezování svobody, s důrazem na prevenci mučení.
Své příspěvky přednesli zástupci justice, univerzit i nevládních organizací z více než desítky států EU. Zástupce Ligy se přitom zaměřil na otázku, jak vnitrostátní orgány v zemích Evropské unie reagují na doporučení mezinárodních orgánů na ochranu lidských práv a jak mohou být oběti jejich porušování vládními orgány nebo v rámci soudního systému odškodněny.
Na závěr seminářů byla představena podrobná doporučení, která byla vždy pečlivě připomínkována zástupci místních nevládních organizací. Ta budou sloužit jako východisko oficiální diskuse s vládami.
Na počátku prázdnin se předseda Ligy a zástupce