Čtvrtek, 29. července 2010Aktuality
Článek byl publikován dne 29. 7. 2010 na jinepravo.blogspot.com a naleznete jej zde.
Letošní rok je mnohými označován za supervolební rok. Široká mediální pozornost byla věnovaná nejen parlamentním volbám v Česku, ale také volbám ve Velké Británii a u našich jižních sousedů – v Maďarsku a na Slovensku, kde volby také přinesly překvapivé výsledky. Do kontextu supervolebního roku skvěle zapadla dvě přelomová rozhodnutí soudů v otázce souvislosti způsobilosti k právním úkonům s výkonem volebního práva. Konkrétně šlo o květnový rozsudek ESLP Alajos Kiss proti Maďarsku a červencový nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 3102/08. Obě stížnosti vzešly z iniciativy Centra advokacie duševně postižených (MDAC), organizace, která se dlouhodobě věnuje ochraně lidí s duševním postižením.
I když se oba případy zaobíraly toutéž otázkou, a to jestli stát má právo omezovat volební práva lidí s částečně nebo úplně omezenou způsobilostí k právním úkonům, rozhodnutí v nich se lišila. V případě pana Kisse ESLP rozhodoval o tom, zda ustanovení maďarské ústavy, které odepírá volební právo lidem zbaveným nebo omezeným ve způsobilosti k právním úkonům, je v souladu se zněním čl. 3 Dodatkového protokolu k EÚLP. ESLP ve svém odůvodnění navázal na svou předchozí judikaturu týkající se článku 3, ve které opakovaně zdůrazňuje význam volebního práva v demokratické společnosti. I když státy mají určitý prostor pro uvážení a můžou volební právo zákonem omezit, omezení musí být proporcionální[1] a nesmí narušit všeobecnost voleb. Například automatická ztráta volebního práva u všech lidí ve výkonu trestu odnětí svobody proporcionální není a do prostoru pro uvážení státu nespadá. Právě z případu Hirst proti Velké Británií, ze kterého pochází závěr uvedený v předchozí větě, vycházel ESLP ve své argumentaci v případě pana Kisse. Podobně jako u Hirsta, i u Kisse rozhodnutí soudu založilo automatickou ztrátu volebního práva, v tomto případě šlo o soudní omezení způsobilosti k právním úkonům. U Kisse pak ESLP ještě zdůraznil, že přetrvávající přístup států k lidem s mentálním či duševním postižením, kdy jsou všichni „házeni do jednoho pytle“, je značně sporný, naopak je povinností států dbát na to, aby při rozhodování o základních právech byla respektována individualita každého člověka.
Případ pana J.S. se rovněž týkal omezení volebního práva v důsledku soudního zásahu do způsobilosti k právním úkonům. Na rozdíl od Maďarska však v České republice nezakládá toto omezení přímo ústava, ale § 2 písm. b) volebního zákona, které stanoví, že zbavení způsobilosti (tedy nikoliv již omezení jako v Maďarsku) k právním úkonům je překážkou výkonu volebního práva. ÚS se také zabýval proporcionalitou napadeného ustanovení. Dovodil ovšem, že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem, nýbrž že problémem je špatná praxe obecných soudů v řízení o způsobilosti k právním úkonům. Podle názoru ÚS totiž soudy při svém rozhodovaní vůbec neberou v potaz veřejnoprávní důsledky zbavení způsobilosti k právním úkonům, konkrétně vznik překážky výkonu volebního práva. V rámci nálezu pak ÚS vydal precedenční výrok, kterým zavazuje obecné soudy k tomu, aby v každém konkrétním řízení o způsobilosti zkoumaly schopnost člověka posoudit smysl, účel i důsledek voleb. V případě, že se ve svém odůvodnění s touto otázkou dostatečně nevypořádají, rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům bude protiústavní.
Zajímavostí v rozhodnutí ESLP je také, že soud ve svém odůvodnění odkázal přímo na ustanovení Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, mezinárodního instrumentu, který si klade za cíl odstranit přetrvávající diskriminaci lidí s postižením ve světě. Článek 29 Úmluvy přímo zavazuje státy k tomu, aby zaručily osobám se zdravotním postižením politická práva včetně aktivního i pasivního volebního práva, bez omezení postaveném výlučně na existenci postižení. Ačkoli Úmluvu loni ratifikovala i Česká republika a odkázal na ni i J.S. ve své stížnosti, ÚS se s nesouladem zákonného ustanovení s článkem 29 Úmluvy vůbec nevypořádal.
Oba soudy se ovšem shodly na tom, že skupina lidí s duševním či mentálním postižením byla v minulosti značně diskriminována a v některých státech Evropy tato diskriminace stále pokračuje v důsledku dosud platných socialistických předpisů. Podle názoru ESLP se právě z popsaných historických důvodů prostor pro uvážení v takových případech podstatně zužuje a o to striktněji musí být posuzovány podmínky jakéhokoliv odlišného zacházení postaveného na základě postižení. Naopak ÚS chápe prostor pro uvážení státu dostatečně široce k tomu, aby mohl zahrnovat i omezení výkonu volebního práva u celé skupiny lidí, pokud to sleduje „legitimní cíl, jímž je zajistit, aby se elektorát skládal z osob, které jsou schopny racionálně se rozhodovat a porozumět významu, účelu a účinkům voleb“. Podle obou soudů je však nutné při rozhodování o právní ochraně lidí s duševním postižením věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby ukládané omezení naplňovalo všechny podmínky proporcionality a respektovalo princip inkluze.
I když ÚS svým interpretativním výrokem zavázal soudy k tomu, aby posuzovaly způsobilost k výkonu všech konkrétních práv včetně volebního práva osob zbavovaných způsobilosti k právním úkonům či na ni omezovaných, otázkou zůstává, jak efektivní bude toto posuzování v praxi. Obecné soudy v ČR i přes několikanásobnou kritiku Ústavního soudu (například v nálezech pod sp. zn. IV. ÚS 412/04 a I. US 557/09) pořád přistupují k řízení o způsobilosti k právním úkonům formalisticky, nekriticky přebírají (často velice subjektivní) názory soudních znalců a řízení dostatečně neindividualizují. V praxi neexistuje žádný nástroj k posouzení způsobilosti k výkonu volebního práva a bude zřejmě obtížné takový test vytvořit. Navíc, vzhledem k tomu, že ÚS výrokem ukládá další povinnost již tak vytíženým soudům, hrozí, že nález ÚS se v praxi uplatní jenom jako doplňující formální větička nebo paragraf v odůvodnění, podle nichž neschopnost volit bude vyplývat již ze samotné diagnózy člověka s duševním či mentálním postižením. Na druhou stranu ovšem precendenční výrok poskytuje novou možnost lidem zbaveným způsobilosti k právním úkonům, aby podali návrh na navrácení způsobilosti třeba i jen z důvodu, že jsou schopni volit, případně napadnout rozhodnutí o zbavení způsobilosti z důvodu, že soud odebrání jejich možnosti volit dostatečně neodůvodnil. V případě, že soud uzná schopnost člověka účastnit se voleb, nemůže ho pak zbavit způsobilosti k právním úkonům zcela, maximálně mu ji může omezit.
Čtvrtek, 29. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 30. 7. 2010 na www.zdn.cz a naleznete jej zde.
Děti Gabriely a Viléma Čechových z Kroměřížska nemohou chodit do školky. Nechtějí je tam pustit hygienici, protože nejsou očkované. Kvůli stejnému problému museli Čechovi zaplatit na pokutách osm tisíc korun. Soud ale nyní rozhodl, že jejich trestání nebylo oprávněné.
„Řada rodičů běžně komentuje očkování tím, že děcka mají pár dní horečku. My jsme nechtěli malé tělíčko našich narozených dětí vystavovat takové zátěži,“ vysvětluje matka čtyř dětí.
Pro odmítnutí povinné vakcíny se Čechovi rozhodli před několika lety. Hygienická stanice za to v roce 2008 každému z rodičů dala pokutu tři tisíce, tisícovku navíc musel každý zaplatit jako náhradu řízení. Po dvou letech se jim ale podařilo vysoudit peníze zpět.
Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden rozhodl, že stát nesmí dle současné právní úpravy za porušení povinnosti očkování trestat. Stanovuje ji totiž vyhláška ministerstva zdravotnictví a to podle soudců nestačí. Aby mohl stát za odmítnutí vakcíny potrestat, musí pravidla podrobně stanovit přímo zákonem. Čechovým se tak podařilo dosáhnout po dlouholeté diskusi o očkování prvního vážnějšího zvratu.
O tom, zda má stát vakcinaci nařizovat, nebo ji nechat na dobrovolném posouzení rodičů, se přou lékaři, rodiče i různá občanská sdružení. Odmítnutí očkování často hrálo roli i ve chvílích, kdy stát odebíral matkám jejich děti. Jako jeden z argumentů to sociálním úředníkům posloužilo před několika lety při odebrání holčičky, které chtěla matka dát jméno Půlnoční bouře.
Samotný spor o tom, zda očkování nařizovat, nebo ne, rozsudek NSS neřeší. Měl by ale do budoucna zabránit, aby stát trestal rodiče neprávem, a přinutit ministerstvo, aby pravidla nastavilo správně. Co teď úřad udělá, zatím neví. Budou to řešit jeho právníci.
„Vidíme problém hlavně v tom, že nebyli pokutováni jen rodiče, kteří své děti zanedbávají. Ale zbytečně i ti, kteří chtěli očkování ze zdravotních důvodů dítěte třeba jen odložit,“ říká David Zahumenský z Ligy lidských práv, která Čechovým bezplatně pomáhala připravit argumentaci, se kterou by u soudů uspěli. „Rozhodnutí NSS by mělo vést k celospolečenské diskusi o tom, jak vyvážit zájem na zajištění ochrany veřejného zdraví a zájem na respektování svobodné volby rodičů,“ říká Zahumenský.
Ročně se kvůli pochybnostem o očkování obrátí na Ligu desítky rodičů. Případ Čechových se nyní vrací Městskému soudu v Praze, který loni zamítl jejich žalobu proti ministerstvu. Pro další rozhodování je ale teď vázán názorem NSS.
Další rodiče, kteří už dříve zaplatili kvůli odmítnutí vakcíny pokutu, ale své peníze zpět asi nevysoudí. Uplynula totiž většina lhůt. Nějakou šanci by dle právníků mohli mít snad jen ti, jejichž případ je starý nejvíce rok nebo už leží u soudu.
Pravidla očkování by se však mohla už brzy alespoň trochu uvolnit. Exministryně zdravotnictví Dana Jurásková chtěla před svým odchodem z úřadu vyhovět námitkám pediatrů proti očkování na tuberkulózu. Dětem se totiž vpichuje jen pár dní po narození a může přinést vážné potíže.
Ministerstvo proto pracuje na tom, aby se proti tuberkulóze očkovalo jen dobrovolně.
Čtvrtek, 22. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 22. 7. 2010 v Hospodářských novinách.
Ústavní soud se zastal muže, který nesměl volit kvůli psychické poruše Soudy musí nově řešit i to, jak se nesvéprávný orientuje v politice.
Jiří Soldán z Brna trpí psychickým onemocněním, kvůli kterému má v občance od roku 2006 tuto poznámku: zbaven způsobilosti k právním úkonům.
Muž nesmí uzavírat žádné smlouvy ani disponovat penězi – vše za něj musí vyřizovat soudem určený opatrovník. Soldánovi se však nelíbilo, že jej poznámka v občance automaticky vyřazuje i z možnosti jít volit. Obrátil se proto na Ústavní soud, který se ho včera zastal.
Soldán chtěl jít v roce 2008 k senátním volbám, úřady mu to však neumožnily s odkazem na jeho nesvéprávnost. Podle ústavního soudce Miloslava Výborného to byla chyba – to, že někdo nesmí zacházet s penězi ještě neznamená, že není schopen i zodpovědně odvolit.
Jaké znáte politiky?
Soudům tak přibude nový úkol. Pokud budou řešit, zda někoho úplně zbavit právní způsobilosti, musí k tomu zadat ještě speciální posudek. Ten řekne, jestli je zkoumaná osoba schopna dohlédnout důležitost voleb a jestli se orientuje v politice.
Tyto posudky by vypracovávali psychologové a psychiatři. Pokud dojdou k závěru, že posuzovaný člověk k volbám jít může, v občance pak bude mít napsáno, že je jeho způsobilost k právním úkonům pouze omezená – nikoliv zcela zrušená. Volební komise pak těmto lidem nesmí klást žádné překážky.
„Problém je, že v této věci neexistuje žádná metodologie – ani právní, ani psychologická, ani psychiatrická. Soudy tak v rukou nemají žádný nástroj, jak schopnost lidí jít volit posuzovat. V praxi to bude hodně záležet na znalcích, kteří budou rozhodovat čistě subjektivně,“ říká Maroš Matiaško, právník ze sdružení Liga lidských práv, které Soldána zastupovalo. Podle Matiaška v Česku žije asi 25 tisíc lidí zbavených právní způsobilosti. Ti všichni teď na základě nálezu Ústavního soudu mohou teoreticky žádat o přezkum toho, jestli jsou i přes svou nesvéprávnost schopni jít k volbám. Na Západě už to nemají Podle právníka Ladislava Proška však soudy mají posuzovat schopnost jít volit už teď. Jenže to nedělají. „Zbavení způsobilosti k právním úkonům se posuzuje hlavně na základě materiálních hledisek, jako jestli je dotyčný schopen zacházet s penězi a podobně. Právo jít k volbám do toho soudci obvykle nezahrnují,“ řekl Prošek. „Nález Ústavního soudu beru spíše jako připomenutí obecným soudům, aby se tím začaly zabývat,“ řekl Prošek. Verdikt Ústavního soudu chápe jako „rozhodnutí důležité pro demokratický stát“.
V mnoha západoevropských zemích se už lidé právní způsobilosti nezbavují – pokud je to nutné, je jim v některých věcech pouze omezena. Takoví občané třeba nesmějí podepisovat smlouvy, ale mohou disponovat určitou peněžní částkou – třeba na běžné nákupy, aby je za ně nemusel vyřizovat opatrovník. „Od úplného zbavení právní způsobilosti v 90. letech ustoupili v Německu, Rakousku a ve Švédsku, v posledních letech v Británii a ve Francii. Ten trend je naprosto jasný,“ řekl Matiaško z Ligy lidských práv.
S tím, že už nebude možné lidi činit zcela nesvéprávnými, počítala i novela občanského zákoníku připravená vládou Mirka Topolánka. Poté, co jeho kabinet v březnu 2009 uprostřed předsednictví EU padl, se však už zákon projednat nestihl.
Kdo může být prohlášen za nezpůsobilého k právním úkonům
Posuzuje to vždy soud
Způsobilost k právním úkonům vzniká v den 18. narozenin. Soudy ji člověku mohou omezit nebo úplně zrušit. Nejčastějšími důvody jsou psychická onemocnění, mentální retardace nebo různé závislosti.
Úplné versus částečné
Pokud je někdo zcela zbaven právní způsobilosti, nesmí podepisovat smlouvy ani nakládat s penězi. Vše mu musí zařizovat opatrovník.
Plně nesvéprávný dosud nesměl automaticky ani volit. Opatrovníka dostávají i lidé s částečně omezenou právní způsobilostí. Mohou však disponovat určitou peněžní částkou nebo jít k volbám.
Co budou soudy řešit
Soudy budou nově posuzovat i to, jestli je nesvéprávný schopen dohlédnout důležitost voleb a jestli se orientuje v politice. Ústavní soud totiž řekl, že když někdo nesmí nakládat s penězi, neznamená to ještě, že není schopen jít zodpovědně odvolit.
Středa, 21. července 2010Tiskové zprávy
Brno – 21. července – Lidé s duševním postižením nesmí být bez individuálního posouzení zbaveni možnosti volit. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu, který přikazuje obecným soudům posuzovat v řízení o způsobilosti k právním úkonům schopnost volit. Člověk s duševním postižením, který je schopen volit, nesmí být zbaven způsobilosti k právním úkonům. Ústavní soud tak reagoval na stížnost Jiřího Soldána, kterého v roce 2006 zbavil způsobilosti k právním úkonům okresní soud.
V dnešním rozhodnutí Ústavní soud poukázal na nadměrné zbavování způsobilosti lidí s postižením, na něž dlouhodobě upozorňuje i Liga lidských práv a které je, jak uvedl soudce Miloslav Výborný, pozůstatkem předlistopadového režimu. Ústavní soud ostře napadl praxi obecných soudů, které automaticky zbavují způsobilosti k právním úkonům, aniž by každý případ posuzovaly individuálně, přistupovaly častěji pouze k omezení způsobilosti a ponechávaly volební právo lidem, kteří jsou takové volby schopni.
Ústavní soud v odůvodnění rozhodnutí důrazně přikázal obecným soudům, aby „v zájmu odstranění tohoto protiústavního stavu při rozhodování o zbavení či omezení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům zvlášť posuzovaly i to, zda je konkrétní osoba schopna porozumět smyslu, účelu a důsledkům voleb; své rozhodnutí v této věci pak musejí řádně odůvodnit.“
Rozhodnutí Ústavního soudu však není pro lidi s postižením úplnou výhrou. Na jednu stranu sice zavazuje obecné soudy k tomu, aby nezbavovaly způsobilosti k právním úkonům ty osoby, které jsou schopné projevit politické preference, na straně druhé však ponechává v platnosti překážku výkonu volebního práva. Za tu je zákonem považováno i zbavení způsobilosti, což je z mezinárodněprávního hlediska problematické.
Liga a MDAC považují nález Ústavního soudu v některých ohledech za problematický. „Pro okresní soudy bude velice těžké schopnost volit posoudit. Neexistuje totiž žádná právní ani psychologická metodologie, jak takovou schopnost zkoumat. Tuto skutečnost Ústavní soud vůbec nezohlednil. Jsme přesvědčeni, že je lepší nezbavovat volebního práva vůbec, což dokazují i zkušenosti ze zahraničí,“ upozorňuje právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Současný postoj mezinárodního společenství k otázce volebního práva lidí s postižením je jasný, státy by nejenom měly umožnit dospělým lidem s postižením volit, ale musí také vytvořit mechanizmus podpory a asistence při výkonu volebního práva. To vyplývá z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
Návrh na zrušení překážky výkonu volebního práva, který pan Soldán podal spolu s Ligou a MDAC v zastoupení advokátem Davidem Strupkem, se opíral o novou Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, kterou Česká republika loni ratifikovala, poukazoval na zahraniční praxi a odkazoval i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Stížnost pana Soldána podpořily české i mezinárodní neziskové organizace, včetně akademických institucí z celého světa.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228
Podrobné informace k tématu volebního práva lidí s postižením:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/evropsky-soud-pro-lidska-prava-prolomil-tabu-lide-s-postizenim-maji-pravo-volit–z415
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/ceska-republika-prijala-novou-lidskopravni-umluvu-ted-musi-radikalne-zmenit-zakony-z394
Středa, 21. července 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 21. 7. 2010 na www.denik.cz, obdobně také na www.tyden.cz, www.aktualne.cz, www.lidovky.cz, www.rozhlas.cz, ihned.cz, idnes.cz, ct24.cz
Brno – Lidé bez způsobilosti k právním úkonům nesmí být paušálně zbavení volebního práva. Soudy musejí přezkoumávat okolnosti jednotlivých případů a zjistit, zda konkrétní lidé porozumí významu, účelu a účinkům voleb.
Pokud soudy zjistí, že postižení a nemocní volbám rozumí, nesmí je zbavit způsobilosti úplně, ale jen částečně, a tak jim umožnit výkon volebního práva. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu. Soud nyní čte odůvodnění.
Případ Jiřího Soldána z Brna
Nyní jsou lidé bez způsobilosti automaticky zbaveni volebního práva, což je podle řady nevládních organizací chyba. Problém se v Česku podle údajů Ligy lidských práv týká asi 25.000 lidí.
Ústavní soud se konkrétně zabýval případem Jiřího Soldána z Brna, jenž se nemohl zúčastnit voleb do Senátu v roce 2008. Způsobilosti k právním úkonům jej už dříve pravomocně zbavil soud, což je podle stávající úpravy překážkou výkonu volebního práva. Soldánovu stížnost i návrh na zrušení části zákona sice ústavní soudci zamítli, avšak v nálezu naznačili, jak mají soudy v podobných případech postupovat.
Společný dopis
Podle Soldánovy stížnosti je právo volit jedním ze základních práv v demokratické společnosti. Soudy dosud většinou detailně nezkoumaly, zda je konkrétní člověk bez způsobilosti k právním úkonům schopen vybrat poslance nebo senátora.
V souvislosti s kauzou se na Ústavní soud obrátilo 25 mezinárodních nevládních organizací, akademických pracovišť a odborníků, kteří se zabývají právy postižených lidí. Ve společném dopise vyjádřili pisatelé přesvědčení, že právní úprava je nevhodná. „Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech osob s postižením a má povinnost zrušit zákony, které odpírají výkon volebního práva osobám se zdravotním postižením,“ stojí v dokumentu.
Pondělí, 19. července 2010Tiskové zprávy
Brno – 19. července – Česká republika stále není schopna odškodňovat ty, kterým státní instituce svým protiprávním jednáním způsobily značnou újmu. Tuto dlouhodobou zkušenost Ligy lidských práv před několika dny znovu potvrdil Obvodní soud pro Prahu 2, který za 8 let nezákonného zbavení způsobilosti k právním úkonům přiznal poškozené ženě směšných 10 tisíc korun. Liga spolu s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC) dnes podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání.
Paní Martu zbavil v roce 2000 způsobilosti pražský obvodní soud kvůli nedoplatku na nájemném. Žádost o zbavení způsobilosti tehdy podal úřad příslušné městské části, který byl vlastníkem bytu, a soud jej posléze ustanovil také opatrovníkem. Paní Marta nebyla k soudu vůbec přizvána a během celého řízení ji dokonce zastupovala paní z úřadu, který žádost o zbavení způsobilosti podával. Rozsudek paní Martě vůbec neposlali. O pět let později podala sama návrh na navrácení způsobilosti. Soud tomuto návrhu nevyhověl, i když z důkazů bylo zřejmé, že ve způsobilosti může být nanejvýš omezena. Práva paní Martě vrátil až Ústavní soud, na který se s pomocí Ligy lidských práv a MDAC v roce 2007 obrátila.
Podle Ústavního soudu nebyly pro úplné odebrání způsobilosti nikdy dostatečné důvody. Jak soud dále zdůraznil ve svém rozhodnutí, „závěry znaleckého posudku z tehdejšího řízení, o které se rozhodnutí soudu výlučně opíralo, nevyznívaly v tom smyslu, že stěžovatelka není způsobilá k žádným právním úkonům. Závěr soudu o úplné nezpůsobilosti stěžovatelky ke všem právním úkonům se tak dostal do extrémního rozporu s provedenými důkazy.“
Koncem roku 2008 byla paní Martě způsobilost částečně vrácena a právníci Ligy a MDAC požádali stát o odškodnění. Paní Marta po dlouhých osm let nemohla volit, vdát se, musela se vždy podřídit rozhodnutí opatrovnice, nemohla sama uzavřít žádnou smlouvu, čímž také nebyla rovnocenným partnerem pro jakékoli jednání s druhými. Zbavení způsobilosti mimo jiné vážně poškodilo ženinu důstojnost a její sebehodnocení. Právníci újmu vyčíslili na 490 000,- Kč. Přestože Ústavní soud konstatoval porušení několika základních práv, Ministerstvo spravedlnosti paní Martě žádné odškodnění nepřiznalo. Liga a MDAC proto podali žalobu na Českou republiku. U Obvodního soudu pro Prahu 2 paní Marta částečně uspěla, soud jí nicméně jako odškodnění za imateriální újmu přiznal pouhých 10. 000,- Kč.
„Je zřejmé, že Ústavní soud považoval již rozsudek o zbavení způsobilosti k právním úkonům z roku 2000 za nezákonný. Naše klientka tak byla nezákonně zbavena způsobilosti po dobu více než 8 let. Deset tisíc korun je za takovou újmu skutečně nepřiměřeně málo, proto jsme dnes podali proti tomuto rozhodnutí odvolání. Pokud neuspějeme, obrátíme se pravděpodobně na Evropský soud pro lidská práva.“ Uvádí právník Ligy a MDAC Maroš Matiaško.
Liga lidských práv a Centrum advokacie duševně postižených opakovaně upozorňují na to, že systém odškodňování za zásahy státních institucí do lidských práv je nedokonalý. Buď lidé na odškodnění vůbec nedosáhnou, nebo jim soud přizná symbolickou částku. „Proto podáváme odvolání. Stát by měl nést adekvátní odpovědnost za pochybení svých orgánů a lidé by měli být odškodněni tak, aby znovu nabyli důvěru v instituce, které jejich práva porušily“, doplňuje Matiaško.
Bližší informace poskytne:
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228, email: mmatiasko@mdac.info
Podrobné informace k případu:
TZ o rozhodnutí Ústavního soudu
Původní rozsudek i nález Ústavního soudu viz případ Paní R
Pátek, 16. července 2010Tiskové zprávy
POZVÁNKA NA VEŘEJNÉ VYHLÁŠENÍ NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU
VE VĚCI VOLEBNÍHO PRÁVA LIDÍ S POSTIŽENÍM
ve středu 21. července 2010 od 8.30 do 9.00
v budově Ústavního soudu na Joštově 8 v Brně,
v senátní místnosti č. 152
Liga lidských práv a MDAC si vás dovolují pozvat na veřejné vyhlašování nálezu Ústavního soudu ohledně kontroverzní otázky volebního práva lidí zbavených způsobilosti k právním úkonům, která se přímo dotýká 25 000 lidí v České republice.
Případ, který Ústavní soud posuzoval, se týká pana Jiřího, kterému v roce 2008 nebylo umožněno hlasovat ve volbách do senátu, protože byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, což je podle českého zákona překážkou výkonu volebního práva.
Přestože soud nikdy nezkoumá, je-li člověk schopen volit poslance nebo senátora, je lidem zbaveným způsobilosti tato možnost automaticky odebírána. Automatické odebrání volebního práva je přitom v rozporu s mnoha mezinárodními smlouvami, které požadují, aby byl každý zásah do základních práv a svobod posuzován individuálně a také důsledně odůvodněn. Proto se pan Jiří a jeho právní zástupce obrátili k Ústavnímu soudu se stížností a s návrhem na zrušení tohoto ustanovení zákona.
Ústavní soud ve středu 21. července oznámí, zda tisícům lidí navrátí jejich volební právo a odstraní tak další historickou překážku, která brání lidem s postižením účinnějšímu zapojení do společnosti.
Veřejného vyhlášení se zúčastní
Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC
Bližší informace poskytne
Maroš Matiaško, právník Ligy a MDAC, tel. 773 621 228, email: mmatiasko@mdac.info
Mgr. David Strupek, právní zástupce pana Jiřího před Ústavním soudem, tel. 603 815 445
Podrobné informace k tématu volebního práva lidí s postižením naleznete na
http://www.llp.czhttps://llp.cz/_files/file/Extraligove-noviny_2009-zima.pdf
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/evropsky-soud-pro-lidska-prava-prolomil-tabu-lide-s-postizenim-maji-pravo-volit–z415
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/ceska-republika-prijala-novou-lidskopravni-umluvu-ted-musi-radikalne-zmenit-zakony-z394
Pondělí, 28. června 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 28. 6. 2010 na http://denikreferendum.cz a naleznete jej zde.
Oběti násilných trestných činů mohou během procesu prožít své trauma znovu, přitom se jim nedostane žádného odškodnění.
Pokud má oběť násilného trestného činu traumatický zážitek a chce se domoci spravedlnosti, v rámci českého soudního systému jí nezbývá než si trauma zopakovat. V souvislosti s případem dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou znásilnil její gynekolog, na to upozornila Liga lidských práv.
Soudy totiž narozdíl například od roztrhaného oblečení nepovažují psychickou újmu za škodu, v případě znásilnění je navíc značně složité skutek dokazovat, protože proti sobě stojí dvě opačná tvrzení. V případě mosteckého znásilnění se dívka navíc bála, že jí nebudou věřit kvůli jejímu romskému původu.
„Zpočátku neměla důvěru v policii a v průběh trestního řízení. Její největší obava spočívala v tom, že pravda vůbec nevyjde najevo a že si naopak ještě uškodí,“ řekla Deníku Referendum Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která dívku před soudem zastupovala. Lidský přístup policie, státního zastupitelství i soudu však dívku příjemně překvapil, stejně jako to, že soud na základě výpovědí a nepřímých důkazů uznal její verzi jako pravdivou.
Proti rozsudku, který uznal lékaře vinným, ale nepřiznal dívce odškodnění, se ale všechny strany odvolaly, výsledek odvolacího řízení zatím nelze předvídat. „V každém případě je pozitivní, že soud dal dívce za pravdu,“ řekla Candigliota.
Podle Candiglioty je sice v trestním řádu uvedeno, že škoda se nahrazuje, soudy to však chápou pouze ve smyslu hmotné, a nikoliv psychické škody. Jako psychickou újmu chápou pouze duševní poruchu, která musela být psychiatricky léčena.
Pokud se chce oběť zneužití přesto domáhat odškodnění za traumatizující zážitek, musí podat žalobu na ochranu osobnosti a podstoupit další soudní řízení, tentokrát civilní, kde si traumatizující zážitek zopakuje.
„Tuto situaci mohl vyřešit návrh poslance Jiřího Pospíšila, podle kterého by šlo odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. To se však bohužel nepodařilo do konce volebního období schválit,“ uvedla Candigliota. Postavením obětí trestných činů by se proto podle Ligy lidských práv měla znovu zabývat nová Sněmovna.
Pátek, 25. června 2010Tiskové zprávy
25. června 2010 – Liga lidských práv obdržela tento týden rozsudek týkající se diskutovaného případu dvaadvacetileté dívky z Mostu, kterou během vyšetření sexuálně zneužil její gynekolog. Přestože kromě dívčiny výpovědi nebyly k dispozici další přímé důkazy, soud dospěl k závěru, že je lékař vinen. Jak vyplývá z rozsudku, soudce o tom přesvědčila celá řada nepřímých důkazů. Rozsudek zatím není pravomocný, všechny strany se proti němu odvolaly. Nejen samotné znásilnění, ale celý proces trestního řízení je pro ženu obrovským psychickým traumatem, podle současných zákonů však oběť nemá na odškodnění psychické újmy během trestního řízení nárok. Musela by pachatele sama zažalovat a absolvovat traumatizující soudní proces znovu.
Dívka nejprve čin nechtěla vůbec nahlásit. Měla obavy, že jí policie nebude věřit, protože je Romka. Domnívala se, že by se jednalo o tvrzení proti tvrzení a že by se nakonec všechno obrátilo proti ní samotné. Na naléhání rodiny věc ale nakonec ještě týž den oznámila a udělila plnou moc k zastupování právničce Ligy. Přesto cítila nejistotu, zda se čin podaří prokázat. Postup policie, státního zastupitelství i soudu ji však příjemně překvapil. Odpovědné orgány vůči ní během řízení vystupovaly citlivě a lidsky a důkladně věc vyšetřily.
Jak je uvedeno v rozsudku, soud dívce uvěřil nejen na základě hodnocení soudního znalce z oboru psychologie, který její výpověď hodnotil jako velmi věrohodnou a neshledal důvody pro křivé obvinění. Soud přesvědčilo také její skromné a spontánní vystupování i patrné známky studu a traumatu. Naopak obžalovaný podle soudu působil přesně opačně, jeho projevy byly nevhodné a snažil se oběť před soudem pošpinit. Například hanlivým způsobem poukazoval na to, že dívka měla trpět pohlavními přenosnými nemocemi, což bylo následně spolehlivě vyloučeno. Soud všechna tvrzení lékaře dokazováním vyvrátil a zhodnotil je jako účelová, podávaná ve snaze vyhnout se trestu.
Přestože byl lékař shledán vinným, soud nepřiznal dívce žádné odškodnění, dokonce se touto otázkou ani nezabýval. Jak uvádí právnička Ligy, která dívku zastupovala: „Jedná se o problém všech případů trestných činů, při kterých vznikne oběti psychická újma. Soudy totiž odškodňují pouze hmotnou újmu, v praxi tak znásilněné ženě vznikne například nárok pouze na náhradu za potrhané oblečení. Obětem v takových případech nezbývá nic jiného, než si najmout advokáta, zaplatit soudní poplatek a podat vlastní žalobu v rámci civilního řízení. Tím se zvyšuje i traumatizace oběti, která musí podstupovat nové řízení, místo toho, aby na špatný zážitek mohla zapomenout.“
Na tento nedostatek v zákoně upozorňuje Liga dlouhodobě. Novelu trestního řádu inicioval na začátku roku poslanec Jiří Pospíšil. Změna by umožnila odškodnit oběť za psychickou újmu už během trestního řízení vedeného s pachatelem. Návrh se ale do konce volebního období bohužel nepodařilo schválit. Je tedy potřeba, aby se zlepšením postavení obětí trestných činů zabývala nově zvolená poslanecká sněmovna.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Liga lidských práv, tel. 777 893 871, email: zcandigliota@llp.cz
Odsuzující rozsudek je k dispozici zde.
Analýza Ligy ohledně práv obětí trestných činů je ke stažení zde.
Čtvrtek, 24. června 2010Aktuality
K tomuto závěru dospěla Kancelář veřejného ochránce práv při prošetřování stížnosti ženy, která v říjnu 2008 plánovaně rodila doma s porodní asistentkou.
Otec novorozence narození oznámil matričnímu úřadu a předložil i tiskopis „hlášení o narození“, vyplněný a podepsaný porodní asistentkou. Matrikářkám to ale nestačilo a vydání rodného listu podmiňovaly potvrzením gynekologa o porodu a potvrzením pediatra o prohlídce novorozence, přestože ani jeden u porodu přítomen nebyl a nemohl tedy potvrdit ani místo, ani přesné datum narození dítěte.
Pražské matriky po dohodě s magistrátem dlouhodobě odmítaly uznávat tiskopisy vyplněné porodními asistentkami s odůvodněním, že na základě své registrace nebyly oprávněné poskytovat zdravotní péči během porodu. Na druhou stranu hlášení ze strany lékaře, byť by matce poskytl péči až po porodu, přijímaly jako spolehlivé a nesporné.
Podle zástupkyně ombudsmana je porodní asistentka poskytovatelkou zdravotní péče a je stejně jako lékař či porodnice oprávněna a zároveň i povinna vyplnit tiskopis o narození dítěte pro účely zápisu do matričních knih.
Další informace včetně zprávy ombudsmana najdete zde.
