Přináší povinné očkování více prospěchu, nebo jsou rizika příliš velká? Odpůrci a zastánci vakcinace v pondělí debatovali na půdě Poslanecké sněmovny. Veřejná výměna názorů se odehrála v době, kdy se čeká na policejní závěry kvůli smrti kojence po podání hexavakcíny, očkování proti šesti nemocem. (Pokračování textu…)
Letošní Nobelovu cenu za mír získal indický aktivista Kailáš Satjárthí a pákistánská bojovnice za právo dívek na vzdělání Malala Júsufzaiová. Oznámil to dnes v Oslu norský Nobelův výbor.
Zprávu vydala agentura ČTK.
Členové výboru u vyznamenaných ocenili „jejich boj proti útlaku dětí a mladých lidí a za právo všech dětí na vzdělání“. „Respektování práv dětí a mladých lidí je předpokladem mírového rozvoje světa. Zvlášť ve válkou zmítaných oblastech vede porušování dětských práv k pokračování násilností po generace,“ konstatoval výbor. Zdůraznil rovněž, že „považuje za důležité, že se hinduista a muslimka, Ind a Pákistánka, spojili ve společném boji za vzdělání a proti extremismu“.
Sedmnáctiletá Júsufzaiová, která byla již loni tipována na vítězství, je vůbec nejmladší nositelkou Nobelovy ceny v historii. Podle agentury Reuters překonala britského vědce australského původu Lawrence Bragga, který ve svých 25 letech společně se svým otcem získal v roce 1915 Nobelovu cenu za fyziku.
Júsufzaiová začala už ve svých 11 letech prosazovat v televizních rozhovorech možnost vzdělávání pro ženy v konzervativní pákistánské muslimské společnosti. Vycházela přitom z vlastních špatných zkušeností poté, co bojovníci Talibanu přepadli její domovské město Mingora, terorizovali místní občany a vyhrožovali, že vyhodí dívčí školy do povětří.
V roce 2012 zaútočil Taliban přímo na Júsufzaiovou. Radikálům byl trnem v oku její blog popisující život místních žen a dívek a kritizující nerovnoprávnost, který začala psát pro servis BBC. Útočníci dívku cestou ze školy v pákistánském údolí Svát v autobusu střelili do hlavy a krku. Několik dní byla pak v kritickém stavu a podrobila se operacím v Pákistánu a Británii, kde nyní žije a vede nadaci prosazující vzdělání pro dívky v různých zemích světa.
Světové veřejnosti méně známý šedesátiletý Satjárthí, který se v 80. letech vzdal své elektroinženýrské profese, vedl různé formy demonstrací „zaměřených proti vážnému zneužívání dětí pro finanční zisky“ a mírovou formou protestů se zasloužil o udržení tradice Mahátmy Gándhího, konstatoval Nobelův výbor.
„Bylo spočteno, že ve světě v současnosti žije 168 milionů dětí, které jsou nuceny pracovat. V roce 2000 bylo toto číslo o 78 milionů vyšší. Svět pokročil na cestě k vymýcení dětské práce,“ podotkl předseda Nobelova výboru Thorbjörn Jagland.
Satjárthí dnes svou cenu věnoval dětem v otroctví. „Je to pocta všem dětem, které stále trpí v otroctví, při nucených pracích a v důsledku obchodování s lidmi,“ řekl podle agentury Reuters Ind televizní stanici CNN-IBN.
Júsufzaiové blahopřál hned pár minut po udělení ceny pákistánský premiér Naváz Šaríf. Dívku označil za „pýchu“ Pákistánu. „Její úspěch nemá obdoby. Dívky a chlapci na celém světě by se měli inspirovat jejím bojem a odhodláním,“ napsal premiér v prohlášení.
Oběma laureátům gratulovala také německá kancléřka Angela Merkelová, Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), jež s nimi úzce spolupracuje, či italský premiér Matteo Renzi. „Čest Malale, která v OSN řekla: ‚Když jsme viděli zbraně, pochopili jsme důležitost pera a knihy‘,“ uvedl Renzi na Twitteru.
Júsufzaiová se zatím k ocenění nevyjádřila, podle své mluvčí byla v době vyhlášení Nobelovy ceny „jako obvykle ve škole“. Tu navštěvuje Pákistánka v britském Birminghamu, kde žije v současné době se svou rodinou v exilu kvůli výhrůžkám hnutí Taliban. Otec čerstvé držitelky Nobelovy ceny prohlásil, že ocenění „posílí odvahu Malaly a rozšíří její možnosti pomáhat dívkám získat vzdělání“.
Na letošní Nobelovu cenu za mír bylo nominováno rekordních 278 jednotlivců a organizací. Loni Nobelův výbor překvapil svět udělením Nobelovy ceny za mír Organizaci pro zákaz chemických zbraní, která v té době připravovala likvidaci syrského chemického arzenálu.
– Malala Júsufzaiová se narodila 12. července 1997 ve městě Mingora v oblasti Svát na severozápadě Pákistánu. Její rodiče jsou sunnitští muslimové, Paštunové. Jméno Malala dostala po afghánské národní hrdince, která v 19. století vedla Paštuny proti britským kolonizátorům.
– Již v září 2008 vystoupila jako jedenáctiletá v pákistánském klubu před tamními novináři a kritizovala uzavření dívčích škol Talibanem v jejím rodném údolí Svát. Její zápisky o nelehkém životě místních žen a dívek pak v první polovině roku 2009 pod pseudonymem pravidelně uveřejňoval server BBC.
– Malalin otec Ziauddín je sám otevřeným propagátorem vzdělání a stejně jako dcera opakovaně čelí od Talibanu výhrůžkám smrti. V Pákistánu vedl Ziauddín soukromou místní školu a také dceru inspiroval k psaní blogu.
– V říjnu 2012 se Malala stala terčem útoku ozbrojenců z Talibanu, kteří ji cestou ze školy v autobuse vážně postřelili do hlavy a krku. Po propuštění z nemocnice v britském Birminghamu, kde se podrobila sérii náročných operací, se znovu vrhla do boje za práva dětí na vzdělání. Začala chodit do školy v Birminghamu, kde její otec dostal práci na pákistánském konzulátu, a napsala knihu vzpomínek I am Malala (Jsem Malala).
– V září 2013 v Birminghamu Malala slavnostně otevřela novou knihovnu. Její jméno nese i nadace, jejímž cílem je prosazovat vzdělání pro dívky ve všech koutech světa.
– Jejím krédem je, že nejlepší způsob boje proti terorismu je vzdělat příští generaci. „Teroristé se bojí vzdělanosti,“ tvrdí Malala, jíž zástupci Talibanu stále vyhrožují smrtí.
– Malala je již držitelkou řady cen, mimo jiné Mezinárodní dětské mírové ceny nadace The KidsRights Foundation, pákistánské Státní ceny míru pro aktivisty mladší 18 let, ceny Anny Politkovské, Ceny Simone Beauvoirové, či Sacharovovy cenu za svobodu myšlení, kterou ji loni udělil Evropský parlament.
– Své myšlenky prezentovala třeba na půdě OSN (2013) či na summitu dívek v Londýně (2014). Setkala se s mimo jiné britskou královnou Alžbětou II. či s americkým prezidentem Barackem Obamu, jemuž se nebála sdělit svůj nesouhlas s užíváním dronů (nepilotovaných letadel) při bombardování v Pákistánu.
– Předseda a zakladatel indické organizace Bachpan Bachao Andolan (BBA; Hnutí za záchranu dětství), která se od roku 1980 zaměřuje na vymýcení dětské práce a obchodu s dětmi a požaduje právo na vzdělání pro všechny děti. Dosud údajně zachránila na 80.000 dětí před různými formami otroctví a pomohla jim v reintegraci a k přístupu ke vzdělání.
– Angažuje se i v řadě jiných organizací a hnutí, kupříkladu ve Světovém pochodu proti dětské práci, který sdružuje nevládní organizace, učitele a odborová hnutí a od konce 90. let bojuje proti dětské práci. V roce 1994 stál též u zrodu sítě nevládních organizací GoodWeave International (dříve Rugmark), která si klade za cíl ukončit dětskou práci v průmyslu vyrábějícím koberce a poskytuje firmám logo potvrzující, že v jejich výrobě nepracují děti.
– Narodil se 11. ledna 1954 v indickém městě Vidiša (též Besnágar).
– Žije v Dillí s manželkou, dcerou, synem a řadou dětí, které on a jeho organizace zachránily.
Liga lidských práv ve spolupráci českou Národní radou osob se zdravotním postižením a mezinárodní lidskoprávní organizací Mental Disability Advocacy Center podala stínovou zprávu k Výboru OSN pro práva osob s postižením, která poukazuje na konkrétní oblasti, ve kterých je v České Republice naplňování Úmluvy problémem. Upozornili jsme například na nadměrné umisťování dětí s postižením do ústavů a nepřístupnost veřejné dopravy a dalších služeb určených veřejnosti, včetně úřadů, pro osoby s postižením. Pacienti v ústavech stále nejsou dostatečně chráněni před ponižujícím a nelidským zacházením a velkým problémem je i nadále časté zbavování způsobilosti především ve výkonu rodičovských a dalších rodinných práv. Stát v rozporu s Úmluvou neumožňuje lidem s postižením plné zapojení do společnosti, kterému je zabraňováno již od nejnižšího věku diskriminací v přístupu ke kvalitnímu vzdělání, a pokračuje vyloučením z pracovního trhu.
Česká Republika je Úmluvou o právech osob s postižením vázána od roku 2009 a Výbor vydá vůbec první zprávu o naplňování této úmluvy u nás. Liga lidských práv pevně věří, že vláda si doporučení Výboru vezme za své a oblasti bude věnovat větší pozornost než doposud.
Celou stínovou zprávu si můžete přečíst v příloze této zprávy.
Ústavní soud minulé úterý ulehčil dokazování neplatnosti smluv v případech, kdy člověk jednal v duševní poruše. To pomůže lidem se zdravotním postižením ochránit se před následky velmi špatných rozhodnutí, které učinili, aniž by si z důvodu duševní poruchy uvědomovali následky svého rozhodnutí.
Podle ústavního soudu člověku s duševní poruchou postačí prokázat, že s vysokou mírou pravděpodobnosti trpěl v době, kdy uzavíral smlouvu, poruchou, v jejímž důsledku nerozuměl důsledkům smlouvy, nebo nebyl schopen se ovládnout. V této situaci se ocitají z různých důvodů typicky lidé s mentálním postižením, psychiatrickými nemocemi nebo starší lidé trpící demencí či Alzheimerovou chorobou. Tyto skupiny se můžou stát lehkou obětí různých podvodníků či manipulátorů, můžou uzavřít smlouvy na něčí příkaz, nebo si podpisy vůbec nepamatovat.
Doposud bylo velmi těžké takto uzavřené smlouvy zneplatnit, protože dotčený člověk musel složitě prokazovat, že s téměř 100% jistotou byla smlouva uzavřena v duševní poruše, která ho činila k rozhodnutí nezpůsobilým. To bylo mnohdy takřka nemožné, a rodiny i státní orgány se tak uchylovaly raději preventivně k omezování svéprávnosti.
Stěžovatel rozhodnutí Ústavního soudu vítá, protože mu jeho slovy „dává naději, že jedno rozhodnutí, které si ale pro svoji nemoc vůbec nepamatuji, mi nezničí celý můj život“. Radka Korbelová Dohnalová, advokátka zastupující případ před Ústavním soudem, k tomu dodává: „ Samozřejmě je nutné mít vždy na paměti i dobrou víru druhé strany, která smlouvu s člověkem se zdravotním postižením uzavírá. To zdůraznil i Ústavní soud. Soudy ale nemůžou od lidí s postižením požadovat zpětně stoprocentní prokázání vlivu duševní poruchy na rozhodování, to je prostě nepřiměřené“.
Podle Maroše Matiaška, advokáta spolupracujícího s Ligou lidských práv, jde o důležité rozhodnutí i pro praxi omezování svéprávnosti: „Ústavní soud dal lidem s postižením a jejich rodinám šanci ochránit se před špatným rozhodnutím bez toho, aby se přistupovalo k omezování svéprávnosti“.
Pro více informací kontaktujte:
– Maroše Matiaška, advokáta spolupracujícího s Ligou lidských práv, tel. 608 130 205, email mmatiasko@llp.cz, www.llp.cz
– Radku Korbelovou Dohnalovou, advokátku, tel. 604 310 187, e-mail korbelova.dohnalova@akkt.cz, www.akkt.cz
Poznámky:
1) Tiskovou zprávu Ústavního soudu naleznete pod tímto odkazem: http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews[tt_news]=2614&cHash=e72a027a75ebbb4c5a140daff12f4d37
2) Nález Ústavního soudu je umístěn ve formátu pdf zde: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/I._US_173_13_an.pdf
V článku Šátek je symbolem vyloučení (LN 30. 8.) představila čtveřice současných či bývalých zástupců nevládního sektoru, včetně bývalých představitelů Ligy lidských práv, své výhrady proti nošení šátků na českých školách. Volají po rozvážném přístupu, odlišném od liberálních pravidel, která dle nich zabránila bezproblémovému začlenění většiny muslimských komunit do společnosti, a navíc zvedla popularitu radikálů, jako je Marine Le Penová.
Autoři se ve svém komentáři především odvolávají na zkušenosti západoevropských zemí při řešení zákazů nošení šátků na veřejných místech. Francie a Belgie opravdu zapovídají na celonárodní úrovni zahalování celého obličeje, což posvětil i Evropský soud pro lidská práva. Všimněme si však, že jsou to pouhé dvě evropské země, a navíc omezují nikáby a burky, ne šátky zahalující pouze vlasy (hidžáby), což je u nás diskutovaný případ. Nelze tedy tyto případy interpretovat tak, že každý zákaz nošení náboženských symbolů je v souladu s mezinárodním právem. Naopak, štrasburský soud opakovaně zdůrazňuje význam svobody náboženského vyznání, včetně identifikace s náboženstvím na veřejnosti. Autoři také citují německý ústavní soud, zapomněli ale dodat, že i on nakonec dal za pravdu německé učitelce, která chtěla vyučovat s muslimským šátkem na hlavě. Podobně jako česká ombudsmanka řekl, že k takovému omezování nelze přistoupit bez náležité legislativy.
Podle našeho názoru omezení náboženských svobod nemůže být odůvodněno ani pokusem o násilnou emancipaci muslimských žen. Eurocentrický postoj, který pasuje západní liberální demokracie do pozice zachránců ubohých utlačovaných muslimských žen, naopak jen paradoxně reprodukuje jejich nerovné postavení ve společnosti, pokud je vnímá jako neschopné a bezmocné.
Často se vytahuje zkratka „hořících aut na předměstí“ při varování před imigrací do Evropy. Nelze ale klást zjednodušující rovnítko mezi islám a násilné nepokoje. Pokud chceme podpořit integraci cizinců, slouží k tomu právě vzdělávací systém. Naše organizace se snaží zasazovat o to, aby školství bylo inkluzivní, tedy aby školy uměly pracovat s odlišností a vnímaly ji naopak jako pozitivní. Je to reakce na náš současný rigidní školský systém, který se tváří rovnostářsky, ale naopak sociální nerovnosti jen reprodukuje, či dokonce posiluje. Vylučování ze škol pouze kvůli pokrývce hlavy jde přímo proti snahám o začleňování.
Česká společnost by si měla nejdříve ujasnit, jestli je součástí národní identity předepisování lidem, jak se mají odívat. A jestli tuto identitu mohou ohrozit školačky s šátkem přes vlasy. Jestli nám to nevadí u jeptišek či Židů, otázka, kterou bychom se měli zabývat, je, proč nám to vadí právě u muslimů. Domníváme se, že jde o skrytý strach z odlišnosti, který sice může být přirozený, avšak bez jeho řádného pojmenování mu nelze čelit.
Zuzana Durajová, Liga lidských práv, Marek Čaněk, Multikulturní centrum Praha
Pozn.:
Komentář vyšel v Lidových novinách dne 5.9. 2014, jako reakce na komentář autorů Franc, Janda, Hokovský Zahumenský (http://www.evropskehodnoty.cz/zahalovani-muslimek-cesku-rozvazne-se-poucme-ze-zapadni-evropy/)
Liga lidských práv a Instand kritizují nově připravovanou novelu občanského zákoníku, která by znamenala oslabení práv osob se zdravotním postižením. Těmito snahami stát nerespektuje doporučení neziskových organizací a příklady dobré praxe ze zahraničí. Analýza, kterou právě vydává LLP a Instand v rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, určuje směr, kterým by se ministerstvo mělo vydat pro maximální respektování práv osob s postižením.
Například soudcům se podařilo do návrhů změn prosadit prodloužení maximální doby, po kterou může být člověk omezen ve svéprávnosti ze tří na pět let. Navrhované opatření je jednoznačně krokem zpět. Před účinností nového občanského zákoníku nebyla stanovena žádná lhůta pro pravidelný přezkum zásahů do svéprávnosti, což bylo dlouhodobě kritizováno. Nastavení tříleté lhůty pro opětovné řízení bylo prvním krokem na cestě k úplnému odstranění institutu omezení svéprávnosti.
Opravdové problémy však v navrhované novele zůstávají zcela neřešeny. Jako příklad zde uvádíme tyto tři:
1) Rodiny s opatrovníkem mohou svévolně umístit svého příbuzného do uzavřeného ústavu, i když to jeho zdravotní stav nevyžaduje.
2) Zástupce z členů domácnosti nemůže disponovat s částkou vyšší než je životní minimum. Toto pravidlo zcela znemožňuje potřebnou pomoc a podporu příbuzného.
3) Naprostá nejasnost dále panuje v právu osoby s omezenou svéprávností sepsat závěť. Každý notář si nová ustanovení vykládá po svém a je potřeba aby zákon v tomto určil jasná pravidla.
„Opravdové problémy, na které upozorňují neziskové organizace, zůstaly v novém návrhu zcela neřešeny. Navrhované změny jsou evidentní reakcí na stížnosti přetížených soudců, kteří si těmito úpravami chtějí snížit množství agendy. Místo toho, aby stát zvýšil počty pracovníků soudů, rozhodl se jednoduše zmenšit ochranu práv osob s postižením“, říká Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a autorka analýzy.
Analýza, kterou právě vydává LLP a Instand, obsahuje doporučení k potřebným změnám legislativy a k efektivnějšímu využívání nových alternativ k omezení svéprávnosti. V analýze jsou představeny možné koncepce profesionálního opatrovnictví a podpůrcovství. Čtenáři se mohou seznámit s různými modely tzv. opatrovnického úřadu, mohou se dozvědět, kdo by mohl být profesionálním opatrovníkem nebo podpůrcem. Analýza byla vydána v rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, který je financován z ESF, reg. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00025.
Pro více informací kontaktujte Barboru Rittichovou (LLP) na telefonním čísle 773 621 228 a emailu brittichova@llp.cz, nebo Václava Štrunce (Instand) na telefonu 739 511 765 a emailu strunc@instand.cz
Poznámky:
1) Analýzu o možnostech vytvoření profesionálních opatrovníků a podpůrců naleznete v příloze této tiskové zprávy a na webových stránkách: https://llp.cz/publikace/analyza-moznosti-vytvoreni-institutu-profesionalniho-opatrovnika-a-podpurce-v-cr/
2) Zprávu ministerstva spravedlnosti o připravovaných změnách v novém občanském zákoníku a odkaz na jejich konkrétní znění: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=337646
Instand a Liga lidských práv vydali analýzu možnosti vytvoření institutu profesionálního opatrovníka a podpůrce v právním prostředí ČR.
V rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, který je financován z ESF, byla vytvořena unikátní analýza řešící postavení osob se zdravotním postižením. V rámci analýzy se autoři snaží inspirovat ze zahraniční legislativy i praxe a doporučují některé vhodné změny k aplikaci v ČR. Analýza se zaměřuje na novou právní úpravu svéprávnosti, jejího omezování i alternativ k němu. Součástí analýzy jsou i navrhovaného změny za účelem zefektivnění právních nástrojů využívaných osobami s postižením.
Dále se dokument zaměřuje na možné koncepce profesionálního opatrovnictví a podpůrcovství. Čtenáři se mohou seznámit s různými modely tzv. opatrovnického úřadu, mohou se dozvědět, kdo by mohl být profesionálním opatrovníkem nebo podpůrcem. V budoucnu by mělo být možné obracet se nejen na úřad obce, ale i na organizaci, která poskytuje službu profesionálního opatrovnictví či podpůrcovství s žádostí o pomoc a podporu.
Poznatky zachycené v analýze budou vyzkoušeny v Karlovarském kraji, kde již probíhá testování praxe profesionálních opatrovníků.
„Seznamuji se s opatrovankyněmi. Jsou báječné, i přesto, jak měly těžký život, jsou pozitivně naladěné. Podala jsem návrh na změnu opatrovníka místo současného Domova a spolupracuji při přípravách k odchodu opatrovankyň z instituce s týmem vedeným krajem. Vše se vyvíjí dobře,“ říká paní Eva Beránková, profesionální opatrovnice.
Česká republika v tuto dobu prožívá významné změny v oblasti statusu osob se zdravotním postižením. Aktuálně se řeší novelizace nového občanského zákoníku, stejně tak se již delší dobu pracuje na novém zákoně o opatrovnictví. Materiály, které obsahuje analýza, byly nabídnuty Ministerstvu spravedlnosti ČR k možnému využití pro přípravu obsahu opatrovnického zákona.
Pro více informací kontaktujte Barboru Rittichovou (LLP) na telefonním čísle 773 621 228 a emailu brittichova@llp.cz, nebo Václava Štrunce (Instand) na telefonu 739 511 765 a emailu strunc@instand.cz
Poznámky:
1) Analýzu naleznete v příloze tiskové zprávy, nebo pod odkazem: https://llp.cz/publikace/analyza-moznosti-vytvoreni-institutu-profesionalniho-opatrovnika-a-podpurce-v-cr/
2) Analýza byla vydána v rámci projektu Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, který je financován z ESF, reg. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00025.
Metodika nabízí praktické inovativní nástroje pro překonání institucionálních i společenských bariér a pro začlenění lidí se zdravotním postižením na volný trh práce. Praktické nástroje, inspirované ověřenými zkušenostmi ze zahraničí, jsou přizpůsobené české realitě tak, aby byly jednoduše implementovatelné do praxe. Jde o návrhy zejména pro státní zprávu a zaměstnavatele, které by měly sloužit k tomu, aby se zaměstnávání lidí s postižením nestalo jenom nutností, ale i přínosem pro společnost i pro ně samotné.
Liga lidských práv zjistila, že nová ochrana práv klientů umístěných do zařízení sociálních služeb, nebo v nich již pobývající bez jejich souhlasu zatím moc nefunguje. Důvodem může být jak nejasnost právní úpravy, tak i nízká informovanost poskytovatelů sociálních služeb i opatrovníků o novém právním nástroji – soudním přezkumu situace klienta. Proto jsme připravili nový seminář o této problematice Stříbrná klec a zlatá svoboda aneb jak vyvažovat ochranu klienta a jeho osobní svobodu. Jeho školiteli jsou právníci nejen z Ligy lidských práv, kteří se dlouhodobě problému práv osob se zdravotním postižením, i speciálně držení osob v těchto institucí zabývají.
Cílem semináře bude informovat účastníky o tom, jak vlastně soudní řízení o držení osoby v sociálních službách probíhá, vysvětlit, co vše se považuje za omezení osobní svobody a kdy se mají tyto případy hlásit na soud. Budou poskytnuty rady o tom, jak postupovat, když soudní řízení skutečně začne a mnoho dalších. Naši lektoři provedou účastníky krok za krokem všemi úskalími daného řízení, včetně ukázky na příkladech z praxe.
Další informace o našem semináři zde.
Případně na mailu: brittichova@llp.cz, či tel.: 734 158 281
Již více než půl roku mají osoby s postižením právo na soudní přezkum jejich nedobrovolného držení v zařízeních sociálních služeb. Liga lidských práv provedla průzkum, ze kterého vyplývá, že nová legislativa zatím nepomohla jedinému člověku.
Od 1. ledna 2014 je účinná nová právní úprava zakotvující ochranu pro osoby s postižením, které jsou nedobrovolně drženy v zařízení sociálních služeb. Nově mají tito lidé právo na soudní přezkoumání jejich pobytu v těchto institucích. Jak bylo zjištěno z dotazování okresních soudů, zatím žádné soudní rozhodnutí nepomohlo nikomu ven z ústavu.
Dotazováno bylo 86 okresních soudů, z nichž 84 poskytlo informace. Výsledky ukázaly, že v době od 1. ledna 2014 do 1. června 2014 se nové detenční řízení konalo jen u 4 soudů, z toho ve 3 případech nebylo stěžovateli vyhověno a jedno řízení nadále probíhá.
„Důvodem této situace je zejména nekvalitní právní úprava, ve které chybí jasná pravidla. Chybí informace o tom, kdo musí učinit oznámení soudu a v jaké lhůtě. Zcela nedostatečné je i vymezení podmínek, za kterých je přípustné omezení osobní svobody,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Barbora Rittichová.
Liga lidských práv se dlouhodobě snaží upozorňovat na porušování práv osob se zdravotním postižením. Například v případu pana Červenky, který je v současné době projednáván Evropským soudem pro lidská práva. V obdobných kauzách dalších evropských zemí soudy rozhodly ve prospěch osob s postižením a deklarovaly tak právo na soudní přezkum jejich držení (např. případ Stanev proti Bulharsku).
V současné době probíhá jednání pracovní skupiny na Ministerstvu práce a sociálních věcí, která se snaží o reformu právní úpravy tak, aby práva osob nebyla porušována. „I když je možno sledovat snahy o zlepšení legislativy a řešení problému, klienti ani poskytovatelé sociálních služeb o nových možnostech nevědí, a proto je téměř nevyužívají. Právě sociální služby by přitom měly situace osob držených v zařízeních aktivně soudům hlásit“ dodala Rittichová.
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228, e-mail: brittichova@llp.cz