Ochrání nás očkování před chřipkou, nebo jí spíš podlehneme?
Záznam pořadu „Máte slovo“ ve videorchivu Čeké televize.
Záznam pořadu „Máte slovo“ ve videorchivu Čeké televize.
Novela školského zákona v tomto ohledu nepřináší v podstatě nic nového. Přijímání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do základního vzdělávání „běžného typu“ doposud upravuje především § 36 školského zákona, kterého se novela nedotýká. Tak jako dnes bude jediným důvodem odmítnout přijetí dítěte do jeho spádové školy nedostačující kapacita školy. Při vydávání správního rozhodnutí o nepřijetí dítěte do základního vzdělávání škola nesmí aplikovat diskriminační kritéria, tedy i (podle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona) zdravotní postižení, odlišné kulturní zázemí nebo mateřský jazyk dítěte. Protože si je již mnoho škol této úpravy dobře vědomo, v případě, že rodič žáka (samozřejmě i žáka s SVP) trvá na vzdělávání ve spádové škole, přijímání se většinou nebrání. Také proto je většina dětí se SVP v současné době již integrována na běžných základních školách, bohužel však ne vždy s dostačující podporou.
Právě na výše uvedený problém reaguje novelizace školského zákona, která činí velmi důležitý krok odklonu od „škatulkování“ dětí podle diagnóz k jejich podpoře podle skutečných potřeb. Na podpůrné opatření bude mít nárok každé dítě, jemuž toto opatření doporučí školské poradenské zařízení. Škola na podpůrné opatření obdrží normované finanční náklady automaticky (tedy bez žádosti jako doposud) a přímo od příslušného krajského úřadu. Již by se tedy neměla opakovat situace, že si školy neví rady s tím, že mají na škole integrované dítě, které potřebuje asistenta pedagoga, na tohoto asistenta však škola nemá finanční prostředky. Novela tedy přináší výraznou podporu školám, které děti se SVP vzdělávají.
Pro nárok na podpůrné opatření bude zásadní doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ). Oproti stávající situaci však rodič bude mít právo zažádat o revizi doporučení ŠPZ v případě, že s tímto doporučením nebude souhlasit. Toto opatření by mělo přispět ke sjednocení v současnosti velmi roztříštěné praxe doporučování podpůrných opatření.
V médiích se také objevují spekulace, že ministerstvo školství přijalo dvouletý odklad inkluze. Tato informace vychází z § 32 nové vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která umožňuje re-diagnostiku dítěte odložit na dobu maximálně dva roky od účinnosti této novely. Odklad v žádném případě neznamená “odklad inkluze”. Znamená pouze snahu o zmírnění dopadů na poradenská zařízení, která by všechny děti nezvládla znovu diagnostikovat během několika nadcházejících měsíců, a zároveň zajistit, že děti, které novou diagnostikou neprojdou, nebudou v tomto mezidobí bez podpory. Do doby nové diagnostiky dítěte (kdykoli mezi 1.9. 2016 a 1.9. 2018) budou tyto děti dostávat podporu na základě minulého znění vyhlášky, č. 73/2005 Sb.
Přeřazování dítěte do speciální školy bude možné na základě doporučení školského poradenského zařízení, informovaného souhlasu rodiče nejlepšího zájmu žáka a pouze v případě, že by zajištění podpůrných opatření v běžné základní škole nepostačilo zajištění vzdělávacích potřeb dítěte. Ani v tomto smyslu se od předchozího znění zákona příliš mnoho nemění – do speciální školy bylo dítě možno umístit také pouze v případě, že to jeho speciální vzdělávací potřeby spočívající ve zdravotním postižení vyžadují, na základě informovaného souhlasu rodiče a nejlepšího zájmu žáka. Jediným rozdílem po novelizaci je tedy nutnost zhodnocení, zda by podpůrná opatření na běžné základní škole k tomuto zajištění vzdělávacích potřeb nestačila. Toto nastavení má pomoci předejít situacím, kdy je v nejlepším zájmu žáka vzdělávání v běžné základní škole, ale tato škola nemá pro jeho vzdělávání dostatečné prostředky a profesionální kapacity. Jinými slovy – toto ustanovení má zajistit, že děti nebudou na speciálních školách pouze proto, že jejich běžná škola neměla zajištěnu tu podporu, která se dítěti dostane ve škole speciální.
> ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí
– rodič se dovolává konkrétních svých ústavně zaručených práv, nejen svobody svědomí, ale též např. rodičovských práv, nedotknutelnosti osoby aj.,
> naléhavost důvodů, o které rodič opírá svou výhradu svědomí
– může jít např. o subjektivní přesvědčení, že očkování může trvale poškodit zdraví dítěte,
> konzistentnost a přesvědčivost tvrzení
– přesvědčivost je založena na hodnotách dané osoby, které mají být jednoznačné a srozumitelné, ovšem nevyžaduje se, aby přesvědčení dané osoby bylo objektivně pravdivé, konzistentnost vyžaduje, aby osoba své přesvědčení ospravedlňovala již od prvních fází řízení,
> společenské dopady, jež může konkrétní výhrada svědomí mít
– zohlední se žádoucí míra proočkovanosti obyvatelstva proti přenosným nemocem tak, aby se výjimka nezměnila v pravidlo.
Dle soudu přitom není nutné, aby se přesvědčení rodičů zakládalo na objektivní pravdě nebo racionalitě. Musí být ovšem prokázáno, že přesvědčení rodičů je naléhavé, konzistentní a jejich tvrzení jsou přesvědčivá. Musejí být také zhodnoceny společenské dopady, které může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít. V případu našich klientů byly všechny podmínky pro udělení výjimky splněny a soud jim proto dal za pravdu.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že výhradu svědomí mohou uplatnit například rodiče, jejichž mladší dítě mělo vysoce nežádoucí reakci po očkování. I když se tím soud výslovně nezabýval, argumentace vyslovená soudem může být v individuálních případech uplatněna i při přístupu dětí do školky. Stále ovšem platí, že na přijetí neočkovaného dítěte do školky nemají rodiče právní nárok. Více informací o přístupu neočkovaných dětí do školky naleznete zde.
Tereza Hrubá, právnička Ligy lidských práv, e-mail: tereza.hruba@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Více informací
Pobyt malého dítěte v ústavu stojí stát víc než dvakrát tolik peněz co život v pěstounské rodině. Sociální práce, která má bránit odebrání dětí, je dokonce patnáctkrát levnější.
V brzké době bude projednávat kabinet požadavek Rady vlády pro lidská práva, aby nebyly do ústavů umisťovány děti do sedmi let věku. Česká republika je dlouhodobě kritizovaná za vysoký počet dětí v dětských domovech, přestože jich postupně ubývá. V domovech pro děti nad tři roky bylo koncem letošního listopadu 4300 dětí. (Pokračování textu…)