Pondělí, 18. dubna 2016Zprávy z médií
Klára DOLEŽALOVÁ, moderátorka:
Chcete odložit povinné očkování dítěte, nebo neočkovat vůbec? Najděte si jiného pediatra. To je běžná praxe u dětských lékařů na Plzeňsku. Paní Veronika chtěla první dávku hexavakcíny pouze odložit, lékařka ji prý přesto vyhodila z ordinace. Mladá rodina podala stížnost na lékařskou komoru. Kdo je v právu, zjišťovala Kateřina Lang.
paní Veronika, maminka:
My jsme měli konkrétně problém ten, že jsme ve třech měsících šli na preventivní prohlídku a paní doktorka počítala s tím, že už budeme automaticky očkovat, ale jelikož naše dcera byla opravdu malá, tak jsme se rozhodli, že odložíme.
Kateřina LANG, redaktorka:
A právě tady začal celý problém. I přesto, že podle zákona musí rodič stihnout naočkovat dítě do 18 měsíců věku, byla paní Veronika s tehdy tříměsíční dcerou prý doslova vyhozena z ordinace.
paní Veronika, maminka:
Chtěli jsem vydržet minimálně do půl roku, no a paní doktorka nám řekla, že to si bohužel musíme najít jinýho pediatra, že ona neodkládá, ani neposouvá očkování.
Kateřina LANG, redaktorka:
Rodina proto začala hledat nového pediatra. Podle manžela paní Veroniky to byl obrovský problém. Nikdo je totiž nechtěl přijmout.
manžel paní Veroniky:
Z dvaceti pediatrů jsem byl devatenácti odmítnut, že odkládat se nebude, až na poslední chvíli jsme našli paní doktorku ve Starým Plzenci, která byla jakoby svolná s tím, že nám odloží očkování.
Kateřina LANG, redaktorka:
Jenže podle právníků je odmítnutí péče ze strany pediatra v tomto případě nezákonné.
Zuzana CANDIGLIOTA, právní lídr Ligy lidských práv:
V případě, že rodič odmítne očkování nebo žádá odložení očkování, tak to rozhodně není důvodem, pro který pediatr může vyhodit toho pacienta z péče.
Kateřina LANG, redaktorka:
Bohužel rodina paní Veroniky není jediná, která podobný problém řeší. Stejně je na tom i tato maminka z Plas na Severním Plzeňsku. Žena se totiž rozhodla své dítě prozatím neočkovat vůbec. Reakce dětské lékařky ji prý šokovala.
Barbora KORUNKOVÁ, maminka, Plasy:
No, požádala nás, abysme odešli a že na nás zavolá sociálku. Máme nového pediatra a trvalo mi to asi tři měsíce, než jsem prostě obvolala různá pediatry a nakonec se teda někdo chytil a vzali nás.
Kateřina LANG, redaktorka:
A proč pediatři neočkované děti ve svých ordinacích nechtějí?
Jitka BEZDÍČKOVÁ, pediatrička, Plasy:
Protože já preferuju preventivní medicínu. Pokud budou odmítat trvale očkování, že teda nechtějí očkování a to dítě by bylo zdravý, tak bych asi chtěla, aby teda byli u pediatra, kterej s tím nemá problém.
Kateřina LANG, redaktorka:
Na druhou stranu i rodiče, kteří chtějí očkování odložit, neb neočkovat vůbec, mají ze zákona na pediatrickou péči nárok. Pokud je lékař odmítne, je třeba se obrátit na zdravotní pojišťovnu.
Marie MAŘÍKOVÁ, vedoucí podpůrné skupiny pro očkování:
Pojišťovna je povinná nalézt pediatra, který vezme do péče ať už očkují, nebo neočkují.
Kateřina LANG, redaktorka:
Kateřina Lang, Prima FTV.
Monitoring Zpráv FTV Prima vysílaných dne 16. 4. 2016.
Úterý, 12. dubna 2016Manuály, Práva dětí a rodina
Jaký je způsob vyhodnocování nejlepšího zájmu dítěte podle Úmluvy o právech dítěte a jak jej aplikovat do praxe? Jakou roli v něm hraje názor dítěte a kdy a proč tento názor zjišťovat? Jak se tento postup uplatní v procesu umisťování dítěte do náhradní péče? Jak použivat předběžná opatření?
Kromě odpovědí na výše uvedené otázky v manuálu naleznete také praktické ukázky za použití reálných případů. Manuál je doplněn právní poradnou (nejen) pro pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, na které poskytují právníci Ligy lidských práv bezplatné poradenství v oblasti práv dětí. Ozvěte se nám na poradna@llp.cz.
Úterý, 12. dubna 2016Manuály, Práva dětí a rodina
Nejsi si jistá/ý, jaká jsou Tvoje práva a povinnosti ve vztahu k dětskému domovu? Nevíš, jak vyřešit problém s ředitelem/kou nebo vychovateli? Chceš si stěžovat, ale nevíš, kam se obrátit? Nebo jednoduše chceš vědět, jak Tvou situaci upravují zákony?
Nabízíme Ti zdarma ke stažení praktického právního průvodce právy dětí (nejen) v ústavní péči. Jednoduchou formou Tě provede základními informacemi týkajícími se systému sociálně-právní ochrany dítěte a ve formě otázek-odpovědí na konkrétní dotazy týkající se práv v ústavu vysvětlí, co říká zákon.
Průvodce staví na našich zkušenostech z právní poradny poskytované společně se Vteřinou poté. Pokud s námi chceš probrat konkrétní otázku, ozvi se nám na poradna@vterinapote.cz nebo prostřednictvím webové poradny.
Úterý, 29. března 2016Tiskové zprávy
V kauze „brněnské záchranky“ a nedobrovolně odvezeného novorozence po domácím porodu byl žalobcům doručen v pořadí již třetí rozsudek, kterým uspěli před Krajským soudem v Brně. Soud v 71stránkovém precizně vyargumentovaném rozsudku opět rozhodl, že došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců – matky a dítěte a přisoudil každému z nich odškodnění 50.000 Kč. Rozsudek není pravomocný, záchranná služba se už před měsícem při vyhlášení rozsudku na místě odvolala.
Soud vycházel z čersvého rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Hanzelkovi proti České republice, který byl rovněž zastoupen Ligou lidských práv. „Podle něj mají rodiče právo rozhodnout o hospitalizaci dítěte a pro tak extrémně tvrdé opatření, jako je odebrání novorozence z péče rodičů a jeho nucená hospitalizace, musí existovat obzvláště naléhavé důvody. Musí být prokázáno bezprostřední ohrožení dítěte a nestačí obecná hrozba pro zdraví dítěte vycházející z pouhé skutečnosti, že se jedná o novorozence,“ cituje z rozsudku štrasburského soudu právní lídr Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Záchranná služba se během řízení dopustila řady neférových praktik
Předložila soudu posudky od znalců, které soud vyhodnotil jako podjaté (odstavec 119 a 121 rozsudku). Za ústavní znalecký posudek, který by měl mít vyšší váhu, vydávala posudek zpracovaný institucí, která vůbec znaleckým ústavem není (odst. 57 a 129 rozsudku). Žalovaná záchranná služba také v řízení použila znalecký posudek, který byl zpracován na základě nezákonného přístupu České lékařské komory do zdravotní dokumentace žalobců.
Nový případ porušení práv rodičky
Liga lidských práv má nyní nový případ na ochranu osobnosti týkající se hrubého porušení práv rodičky a jejího dítěte v porodnici. Zdravá rodička byla násilím personálu nucena do polohy vleže na zádech, byly jí proti její vůli podány léky, nemocnice ji po porodu odmítla propustit i vydat jí její placentu. Na podporu klientky a jejího právního zastoupení byla vyhlášena veřejná sbírka.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota
advokátka spolupracující s Ligou lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Středa, 16. března 2016Tiskové zprávy
Okresní soud ve Vyškově vynesl přelomový rozsudek v medializovaném případu chlapce s autismem, kterého odmítla přijmout jeho spádová škola a poté dalších 14 škol v okolí jeho bydliště. Soud 15. března rozhodl, že se obec dopustila diskriminace na nákladě zdravotního postižení tím, že místní škole nepomohla zajistit podmínky k tomu, aby se v ní chlapec mohl vzdělávat. Podle Ligy lidských práv, která chlapce zastupovala, se jedná o první rozsudek tohoto druhu v České republice.
„Soudce Aleš Vylam svým rozhodnutím potvrdil, že dítě má právo na inkluzivní vzdělávání v místě bydliště v souladu s čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a že nezajištění takového vzdělávání je diskriminací dítěte kvůli jeho postižení,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Šárka Dušková. Předně však rozsudek potrdil, že povinnost zajistit podmínky pro takové vzdělávání má také obec, a to v souladu s § 177 odst. 2 a § 178 odst. 1 školského zákona. Rozsudek soudu zatím není pravomocný, obec se může proti rozsudku odvolat.
Více informací poskytne:
Šárka Dušková, právnička Ligy lidských práv, tel.: 734 158 282
Úterý, 15. března 2016Aktuality
Inkluze sem, inkluze tam, až se nám z toho točí hlava. Všude se o ní mluví. Každý má na ni svůj názor. Víme však opravdu co to je? Co magické slovo „inkluze“ nebo „školní inkluze“ opravdu znamená? Při sledování médií, debat či dokonce odborných fór mám někdy pocit, že nejen, že to mnozí nevíme, ale dokonce vytváříme pro své potřeby vlastní vysvětlení a své přikrášlené a všemožně pozohýbané teorie. Pokud máte chuť, pojďme se podívat té inkluzi na zoubek a ujasnit si, co to vlastně je…
Kořeny inkluzivních myšlenek sahají daleko do minulosti. Avšak inkluzivní směřování, které ovlivňuje realitu v současných školách, je patrné v euro-americkém prostředí až poslední dvě desetiletí. Inkluze, školní inkluze či inkluzivní vzdělávání jsou pojmy, které se používají od doby konání konference v Salamance v roce 1994.
Inkluzivní vzdělávání můžeme podřadit pod inkluzi sociální, která zasahuje do všech oblastí lidského života, kam také mimo školství patří oblast zaměstnání, volného času, bydlení apod.
Inkluzivní vzdělávání významně podporuje sociální inkluzi, která se snaží zabraňovat či odstraňovat již vzniklou sociální exkluzi, tedy vyloučení ze společnosti, izolaci (Pančocha, 2008, s. 33).
Vymezení inkluzivního vzdělávání, se kterým se v laické a bohužel i v odborné veřejnosti setkáváme a následné pojmenování cílových skupin, kterých by se mělo týkat, je často mylné. Dochází ke zjednodušujícím formulacím a zkresleným představám o tom, že inkluze je určena zejména minoritním skupinám nebo jedincům se speciálními vzdělávacími potřebami. Ty jsou dle těchto představ v podstatě pozitivně diskriminovány, nebo lépe řečeno stát se zde snaží uplatňovat tzv. afirmativní opatření. Smyslem afirmativních opatření, je vyrovnat nerovnosti, k nimž dochází na základě příslušnosti k marginalizované skupině – na základě rasy, pohlaví, postižení, regionu atp., nebo zvýšit etnickou či jinou diverzitu. Na následujících řádcích se pokusíme tato zjednodušující vysvětlení uvést na pravou míru.
Inkluze je takový systém základního vzdělávání, který umožňuje všem dětem navštěvovat běžné základní školy, ideálně v lokalitě jejich bydliště.
Učitelé na inkluzivně orientovaných školách musí přistupovat ke každému žákovi individuálně jako k mimořádné osobnosti. Na individualizovaném přístupu k žákům je postavena nejen výuka, ale i celá organizace a filozofie školy. Každý žák má svou vzdělávací strategii, která se přizpůsobuje jeho schopnostem, talentům i handicapům. Výuka v inkluzivních školách se soustřeďuje zejména na to, aby každý žák plně využil svůj potenciál a zároveň se naučil komunikovat a spolupracovat s ostatními. Odlišnost žáků je zde vnímána jako příležitost k rozvíjení respektu k sobě i ostatním a ne jako problém či přítěž. V inkluzivně orientované škole se nerozlišují žáci na děti s potřebami a děti bez nich, na postižené a intaktní, na děti s hendikepem nebo bez něj. Všichni jsou vnímáni jako jedinci, kteří vykazují potřebu zohledňovat svá osobní specifika. Pro inkluzi nelze jako synonymum použít pouze otevřenost, poněvadž otevřenost je pouze předpoklad, který musí být nezbytně dále doplněn o efektivnost tohoto procesu. Pro inkluzivně směřující školu je jedním z hlavních cílů připravit žáky na kvalitní a úspěšný život v současné moderní společnosti, která samozřejmě schopnost fungovat v inkluzivním prostředí předpokládá. Škola akceptující princip inkluze tak žáky nepřipravuje na tuto skutečnost uměle obsahem, ale naopak přirozeně svou atmosférou, formou výuky i prostředím.
Je důležité si uvědomit, že inkluze není stav, ale proces. Není moment, kdy bychom mohli konstatovat, že právě v tomto okamžiku nebo od tohoto okamžiku škola je již zcela inkluzivní. Inkluze je nekončící proces, ve kterém se snažíme nacházet optimální řešení pro uplatnění stěžejní myšlenky inkluze, a ta zní efektivní vzdělávání všech dětí v hlavním – běžném vzdělávacím proudu. Právě z tohoto důvodu se často setkáváme s používáním pojmů „inkluzivní zaměření“, „inkluzivní orientace“ nebo „inkluzivní směřování školy“, namísto „inkluzivní škola“, která svědčí spíše o stavu než o procesu.
Cílem inkluze je tedy začlenit všechny žáky do hlavního proudu vzdělávání, zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech žáků a podpořit vzdělávací úspěšnost každého žáka (Walterová, 2004, s. 389).
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu Průvodce školní inkluzí od naší pedagožky Moniky Tannenbergerové.
Pondělí, 14. března 2016Aktuality
Poslanci schválili novelu školského zákona, o které se mluví nejčastěji v souvislosti s inkluzivním vzděláváním. Změny se však netýkají pouze inkluze, ale také vzdělávání nejmenších dětí. Novela totiž zavádí povinnou roční předškolní docházku. V případě, že návrh odsouhlasí senát, bude od září 2017 platit, že dítě musí docházet do školky nebo jej rodiče musejí vzdělávat doma.
V případě povinné předškolní docházky nebude vyžadováno, aby bylo dítě řádně očkováno.
Vyplývá to z ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví a z důvodové zprávy k tomuto předpisu. Zákon o ochraně veřejného zdraví totiž uvádí, že z povinnosti přijímat jen očkované děti existuje výjimka pro zařízení, do nichž je docházka povinná. V důvodové zprávě k zákonu (na str. 113) se výslovně uvádí, že tato výjimka platí například pro poslední ročník mateřské školy.
Do posledního ročníku školky tedy budou muset ředitelé přijmout dítě i v případě, že nebude zcela očkováno.
Potvrdil to také hlavní hygienik Vladimír Valenta na třetím jednání Komise pro problematiku očkování.
Věříme, že rodiče dětí, které nejsou řádně očkovány dle vyhlášky, tuto změnu uvítají. V případě, že by rodiče preferovali alternativní způsob předškolního vzdělávání v dětském klubu či doma, bude i tato forma vzdělávání možná.
Líbí se vám naše aktivity v problematice povinného očkování? Pomozte nám dosáhnout změny v podobě svobodné volby rodičů. Děkujeme.
Pondělí, 14. března 2016Tiskové zprávy
Česká republika je na 88. místě na světě ve statistikách sledujících zastoupení žen ve vrcholné politice. Za posledních deset let zůstal počet ministryň, poslankyň a senátorek víceméně stejný a k naplnění závazku 40% zastoupení žen v rozhodovacích pozicích vede ještě dlouhá cesta. Je to zhruba 100 let od doby, kdy získaly ženy v tehdejším Československu volební právo. A podle odhadů se zdá, že to bude trvat nejméně dalších 100 let, než budeme nejen smět volit, ale také budeme voleny v menší než zanedbatelné míře. Nerovné zastoupení v rozhodovacích pozicích je však pouze jednou z oblastí, ve které jsou ženy diskriminovány. (Pokračování textu…)
> Zájemcům o problematiku inkluze doporučujeme knihu