Výzva policisty k prokázání totožnosti je nezákonná, pokud je neurčitá a je směřována vůči anonymnímu davu, který nemusel výzvu slyšet. Vyplývá to z písemného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který se zabýval zásahem policie na shromáždění Dělnické strany v Olomouci v říjnu minulého roku. Policie tehdy obklíčila a kontrolovala totožnost protidemonstrantů, kteří přišli vyjádřit nesouhlas se shromážděním. Soud vynesl verdikt už v květnu, policie proti němu podala kasační stížnost.

osmnácti stránkového rozsudku, který v minulých dnech obdržela Liga lidských práv zastupující dvojici stěžovatelů, vyplývá, že:

  • Výzva policisty k prokázání totožnosti je nezákonná, pokud je neurčitá (není sděleno, jakého konkrétního přestupku se osoby měly dopustit) a je směřována vůči anonymnímu davu, který nemusel výzvu slyšet.
  • Narušování“ oznámeného shromáždění křikem a použitím píšťalek a hrkaček není přestupkem, pokud je i přes to řečníkům rozumět (např. díky technice). Přerušení proslovu na krátkou dobu neznamená, že by nebyl naplněn účel shromáždění.
  • Soud vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku, podle které je součástí svobody projevu a práva shromažďovacího vystoupit s nesouhlasným názorem na shromáždění. Proti takové protidemonstraci je možné zasáhnout pouze, pokud by původní shromáždění bylo zcela či podstatně znemožněno. To se v daném případě nestalo.
  • Ani zatarasení původní trasy předem oznámeného pochodu není přestupkem, pokud byl pochod realizován, ale v jiné trase, která neměla významnější vliv na jeho průběh.
  • Omezení osobní svobody protidemonstrantů formou znemožnění odchodu účastníků a jejich zatarasení na jednom místě ze strany policie by mohlo být zákonné, pokud by docházelo ke střetům mezi dvěma skupinami a účelem by bylo zabránit takovým střetům. To ale v daném případě nenastalo a osoby byly na místě zajištěny bez zákonného důvodu.

Policie podala kasační stížnost

Policie nesouhlasí s názorem soudu, že výzva policie byla nedostatečně určitá. Pokud by podle ní policista musel na místě ještě před výzvou k prokázání totožnosti sdělovat přesnou právní kvalifikaci a vyčerpávající popis skutku, kladl by soud na policisty v terénu nepřiměřené nároky. Podle policie navíc soud k případu přistupoval jako k hromadné žalobě, ale měl se zabývat pouze dvěma účastníky – žalobci, ne celým shromážděním.

Podle zkušeností Ligy lidských práv se v praxi často stává, že si policisté vynucují kontrolu totožnosti pod záminkou údajného neurčitého protiprávního jednání osoby, aniž by specifikovali, čeho se osoba měla dopustit. Jako se tak stalo i na protidemonstraci v Olomouci. „Pokud nejde o případ, který nesnese odkladu, by policista na místě měl být schopen alespoň s určitou mírou konkrétnosti sdělit, čeho se osoba měla dopustit. Nikdo po policistech nechce přesnou právní kvalifikaci a konkrétní paragraf zákona, ale alespoň v obecné rovině by měl být schopen říci, co konkrétní člověk udělal špatného, například: „dělal jste hluk, proto jste podezřelý z přestupku rušení nočního klidu“, namísto pouhého neodůvodněného sdělení: „jste podezřelý z přestupku“,“ komentuje stížnost policie právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Opačný přístup by podle ní totiž policii nahrával k bezdůvodným zásahům proti nepohodlným lidem, kdy by policie až v klidu kanceláře následně řešila, z čeho danou osobu obviní.

Tiskovou zprávu ke květnovému vyhlášení rozsudku a znění žaloby naleznete zde.

 

policie, prokázání totožnosti, soud