Čtvrtek, 10. března 2005Tiskové zprávy
V České republice je podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí 17 415 dospělých a dětí s problémy s duševním zdravím a poruchami intelektu, nebo se závislostí na drogách, kteří žijí v ústavech sociální péče. Ačkoli záměrem nového § 89a návrhu je regulace používání omezujících opatření, přijetí této změny povede k legalizaci omezování všech výše uvedených osob včetně dětí. Toto ustanovení totiž umožňuje přímo zaměstnancům ústavů sociální péče, aby rozhodovali o použití omezujících prostředků. Za současného stavu o tom mohou rozhodovat toliko ošetřující lékaři. Stejně tak návrh není v souladu se zásadou používání co nejmírnějšího omezení a zásadou prevence, nezajišťuje žádnou kontrolu při konkrétním omezení jednotlivců, ani nevymezuje podmínky toho, po jakou dobu lze taková omezujících opatření použít. Česká republika v tomto ohledu notně pokulhává za ostatními středoevropskými postkomunistickými zeměmi. Maďarsko zakázalo používání klecových lůžek ve všech zdravotnických i sociálních zařízeních již v červnu 2003, stejně tak se tyto prostředky úplně přestaly používat ve Slovinsku. Na Slovensku zrušili používání klecových lůžek v ústavech sociální péče. Mezinárodní standardy ochrany lidských práv stanoví, že omezující opatření mohou být použita pouze k překonání mimořádných situací, kdy osoby bezprostředně ohrožují sebe nebo někoho jiného. Výbor pro lidská práva při OSN i Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) při Radě Evropy opakovaně doporučují zrušení restriktivních opatření, jejichž „povaha, smysl a intenzita“ zasahují do důstojnosti a fyzické i duševní integrity jednotlivců. MDAC a Liga apelují na členy Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, aby §89a navrhli vypustit (sněmovní tisk 786). Přijetí návrhu zákona by znamenalo legalizaci nelidského a ponižujícího zacházení s lidmi s duševním postižením v České republice. Poznámky: Klecová lůžka jsou lůžka, která jsou shora opatřena zamřížovanou konstrukcí, aby je lidé, kteří jsou v nich zavřeni, nemohli opustit. Někdy se rozlišuje mezi klecovými lůžky, která jsou opatřena železnými mřížemi, a síťovými lůžky sestávajícími z železné konstrukce a sítě. Mezinárodní instituce jako Výbor pro zabránění mučení i MDAC pro oba typy používají označení klecová lůžka.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva osob s duševním postižením ve střední i východní Evropě a ve střední Asii.
(MDAC vydalo zprávu o používání klecových lůžek v zemích střední Evropy již v červnu 2003 – http://www.mdac.info/documents/Czech.doc, v České republice se vedla diskuse o jejich používání v zařízeních spadajících pod resort ministerstva zdravotnictví až po kritickém dopisu autorky Harryho Pottera, J. K. Rowlingové.)
Bližší informace:
Diana Hoover, ředitelka MDAC: (+36) 30-680-8593
Jiří Kopal, právník Ligy lidských práv: 608 719 535
David Zahumenský, zástupce MDAC v České republice: 777 306 906
Mental Disability Advocacy Center
Erzsebet krt. 52, III.em 18
H-1273 Budapest
Hungary
Tel: +361 413 2730
Fax: +361 413 2739
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Česká republika
Tel: 545 210 446
Fax: 545 240 012
Středa, 2. března 2005Tiskové zprávy
Stížnost předložená Soudu Evropským střediskem pro práva Romů (ERRC) v roce 2000 se opírá o intenzivní kvalitativní i kvantitativní průzkum situace Romů v českém školství. Tento průzkum odhalil rasovou nerovnost šokujících rozměrů:
- více jak polovina romských dětí je vzdělávána ve zvláštních školách,
- více jak polovina žáků zvláštních škol jsou Romové,
- u jakéhokoli náhodně zvoleného romského dítěte je 27-krát vyšší pravděpodobnost, že bude zařazeno do školy pro mentálně postižené, než v případě obdobně situovaného neromského dítěte,
- i v případech, kdy se Romským dětem podaří vyhnout se zařazení do zvláštní školy, jsou často vzdělávány v substandardních školách při městských ghettech s převažující romskou etnickou příslušností žáků.
Průzkumem ERRC bylo dále zjištěno, že ačkoli je jako důvod zařazení do zvláštní školy běžně uváděn neúspěch u standardizovaných testů, v praxi dochází obecně k testování až poté, kdy je již dítě určeno k zařazení do zvláštní školy. Odborný test je většinou pouhým razítkem pro rozhodnutí ředitelů škol nepřijmout romské děti do kvalitních škol hlavního vzdělávacího proudu.
Následný průzkum ERRC provedený v období let 2002-2004 s pomocí nevládní organizace Vzájemné soužití odhalil, že v mezidobí osoby odpovědné za vzdělávací politiku v ČR nepřijaly žádná opatření, jejichž výsledkem by byla významná změna rasově segregačního profilu českého vzdělávacího systému. Výsledky průzkumu byly zveřejněny ve zprávě ERRC nazvané: Stigmata: Segregované školství pro Romy ve střední a východní Evropě z roku 2004. Zpráva je přístupná na internetové adrese:
V uplynulých týdnech provedlo ERRC s pomocí Ligy lidských práv předběžný průzkum zaměřený na zhodnocení dopadu nového školského zákona, účinného od ledna 2005. Výsledky průzkumu naznačují, že nový zákon dosud přinesl pouze kosmetické změny, pokud nějaké změny byly vůbec zaregistrovány. Odpovědnost za provádění nového zákona nesou české vzdělávací autority. Prováděcí předpisy navíc dosud nebyly vydány, přičemž zákon neobsahuje jasná ustanovení zakotvující opatření směřující k desegregaci školského systému. Ačkoli dopad zákona nemůže být plně vyhodnocen přinejmenším do září 2007, kdy uplynou lhůty k plné implementaci zákona, již nyní se naskýtá otázka, zda nový zákon napraví rasovou segregaci, která souží český školský systém.
Děti a jejich rodiny, které předložily případ Evropskému soudu pro lidská práva, zmiňují ve svých podáních, že zařazení do zvláštních škol děti navždy odsuzuje k postavení druhořadých občanů. Žáci zvláštních škol získávají znatelně horší vzdělání. Většina jejich absolventů končí na učilištích pro základní manuální profese. Jen minimum Romů navštěvuje vysoké školy. Míra nezaměstnanosti Romů v České republice, tak jako ve většině Evropy, vysoce přesahuje míru nezaměstnanosti ostatní populace.
Současné uspořádání vzdělávání v České republice také vůbec nepřipravuje děti české etnické příslušnosti na život v multikulturní společnosti. Ačkoli v Ostravě, třetím největším městě České republiky, tvoří Romové přibližně 10% populace, více jak 15.000 českých dětí denně navštěvuje základní školu, aniž by potkaly jediného romského spolužáka.
Děti a jejich rodiny jsou zastupovány Evropským střediskem pro práva Romů a advokátem Davidem Strupkem. V rámci stížnosti proti rasové segregaci, stěžovatelé žádají Soud aby vyslovil, že děti byly vystaveny ponižujícímu zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, bylo jim upřeno právo na přístup ke vzdělání a byly vystaveny rasové diskriminaci v právu na přístup ke vzdělání v rozporu s čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Právní stanovisko třetí strany bylo podáno nevládními organizacemi Interights a Human Rights Watch.
Další informace o případu D.H. a další proti České republice jsou k dispozici na adrese
Kontakt:
Pro další informace o případu D.H. a další proti České republice, prosím, kontaktujte:
Claude Cahn, ERRC: +36 20 98 36 445
David Strupek, advokát: +420 603 815 445
Pro další informace o posledním průzkumu o změnách v důsledku nového školského zákona, prosím, kontaktujte:
Jiří Kopal, Liga lidských práv
Úterý, 8. února 2005Tiskové zprávy
Liga lidských práv zastupuje romského chlapce, který byl podle výpovědi několika osob zbit čtyřmi strážníky městské policie a třemi příslušníky Policie ČR. Liga dnes zaslala inspekci ministra vnitra a okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem trestní oznámení doplněné o lékařskou zprávu a fotografii zranění brutálně zbitého chlapce a bude požadovat, aby případ byl řádně a nezaujatě prošetřen, jak je vyžadováno závaznými mezinárodními úmluvami.
Dne 1. 2. 2005 se R.B. v den svých osmnáctých narozenin dostal do konfliktu se svojí matkou v baru s názvem Sportbar v městě Krupka nedaleko Teplic. Při odchodu z baru údajně rozbil skleněnou výplň vchodových dveří. Podle výpovědi číšnice, která přivolala městskou policii, k žádnému jinému kontaktu mezi ním a jinou osobou nedošlo.
Hlídka městské policie následně R.B. poté zastavila v ulici Dukelských hrdinů, naložila do auta a odvezla zpět ke Sportbaru. V tu chvíli již na místě byla také hlídka Policie ČR, kterou přivolala městská policie. Celkem byli na místě 4 strážníci a 3 policisté.
Když R.B. vystoupil z auta, tak ho strážníci opřeli o auto a začali ho prohledávat. Při tom ho jeden ze strážníků náhle uhodil pěstí, následně ho městští strážníci společně odvlekli a opřeli o nízký plot před Sportbarem. Poté za aktivní spoluúčasti tří policistů počali do snadné oběti jejich zjevně řádně nevybité agrese kopat a bít ho pěstí jak do hlavy, tak do rozličných částí těla. Celý útok trval cca 5 min. Poté ho nechali ležet na místě a odjeli… Výsledkem tohoto útoku jsou rozsáhlá zranění, které R.B. utrpěl. Celému útoku bylo přítomno několik svědků.
Jednání policistů dává důvodné podezření, že bylo spácháno hned několik trestných činů: zneužití pravomoci veřejného činitele, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení a ublížení na zdraví s rasovou pohnutkou. Liga lidských práv požaduje okamžité postavení všech sedmi zasahujících policistů až do řádného vyšetření případu mimo službu.
Liga lidských práv je již po delší dobu znepokojena alarmujícími zprávami z Krupky. Podle řady výpovědí nejen romských osob, zde dochází k pravidelnému šikanování Romů zejména ze strany příslušníků městské policie. Pravidlem bývají slovní urážky, vyhánění romských dětí z ulic či dokonce odmítnutí poskytnutí ochrany romským občanům pokud tito jsou napadeni ze strany třetích osob. Liga se zabývá případem, kdy městský strážník fyzicky napadl 26. prosince 2004 romskou ženu. Jeho čin „vyšetřovali kolegové policisté“ z Městského ředitelství Policie ČR v Krupce a případ bez dalšího odložili. Samozřejmě poté, co uvěřili verzi vysokého mladého strážníka, že musel užít chvatů proti malé padesátileté ženě, které jí způsobily pouhou oděrku na zádech v souladu se zákonem. Policisté nevzali v potaz svědectví dcery napadené ženy a vůbec nevyslechli další svědky celého útoku! Liga proti odložení věci podala minulý týden stížnost na Okresní státní zastupitelství v Teplicích.
Případy z Krupky opět zřetelně ilustrují notoricky známou skutečnost, že policisté a strážníci jsou si příliš jisti svou beztrestností. V zemi, kde neexistuje nezávislá kontrola policie se není čemu divit.
Více informací právníci Ligy lidských práv a zástupci poškozených:
Mgr. Jan Kratochvíl
,
Liga lidských práv – kancelář Praha,
Na Rybníčku 16, Praha 2
Mgr. Jiří Kopal,
Liga lidských práv – kancelář Brno,
Bratislavská 31, Brno
Úterý, 1. února 2005Tiskové zprávy
V pondělí 31. ledna 2005 po více než ročním procesu vynesl Okresní soud v Jičíně rozsudek ve věci obžalovaných Marka Vraštila a Karla Berouska. Tito dva bývalí policisté byli shledáni vinnými, že v noci z 12. na 13. května 2003 si násilím vynutili vstup do bytu Danišových v Popovicích u Jičína. Zde napadli, jak fyzicky tak slovně dvě romské ženy a jednoho chlapce. Marek Vraštil byl podmíněně odsouzen za trestný čin porušování domovní svobody k dvaceti měsícům odnětí svobody, Karel Berousek za stejný trestný čin rovněž podmíněně k jednomu roku. Dosud bezúhonní odsouzení opustili řady elitního zásahového útvaru policie v průběhu procesu.
Liga lidských práv se domnívá, že trest nedostatečně odráží stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, s ohledem na rasové okolnosti činu. Marek Vraštil s Karlem Berouskem a třetím nezjištěným policistou si v noci násilím vynutili vstup do bytu romské rodiny Danišových a zde napadli paní Danišovou, jejího syna a dceru v 9. měsíci těhotenství. Při tom Marek Vraštil vyslovoval rasistické výroky, jako například: „Cikáni, vás by bylo nejlíp vystřílet!“
Největší vady Liga spatřuje ve fázi vyšetřování, kdy orgány činné v trestním řízení rasovým okolnostem činu nevěnovali žádnou pozornost, a to i přes podněty zmocněnce poškozených. Liga upozorňuje, že Česká republika je opětovně ze strany mezinárodních orgánů na ochranu lidských práv kritizována za pokračující rasově motivované násilí a rasovou nesnášenlivost. Domníváme se, že je nutné změnit přístup policie, vyšetřovacích orgánů pro trestné činy policistů i státních zástupců k vyšetřování násilných činů zasahujících do fyzické integrity a věnovat vážnou pozornost možnému rasovému kontextu takového násilí.
Tento případ je příkladem jednání, kdy jak inspekce ministra vnitra, tak státní zástupce postupoval v tomto ohledu zcela nedostatečně, což se odrazilo i v proběhlém soudním řízení a vyneseném rozsudku. Liga požádá vedoucího Krajského zastupitelství v Hradci Králové a vyšší stupně státního zastupitelství, aby vykonaly dohled nad postupem státního zástupce Kleila v osmidenní lhůtě, kterou má pro podání odvolání. Je to jediný možný prostředek vzhledem k tomu, že poškozený v českém trestním procesu podat odvolání do výroku o vině a trestu bohužel nemůže. Liga vedle toho podá občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti, v níž bude požadovat pro oběti rasového útoku náležité odškodnění za utrpěnou fyzickou i psychickou újmu.
Bližší informace:
Mgr. Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv
Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
Oběti této praxe se rekrutují z drtivé většiny z romských žen. Po překonání bariér studu a pocitu bezmoci, stejně jako zakořeněné představy, že je nejlépe o bezpráví mlčet, neboť by si jinak člověk mohl ještě více ublížit, je třeba požadovat po českých orgánech následující uznání:
- V době komunismu se nuceně sterilizovaly ženy jako součást oficiální politiky státu.
- Po roce 1989 vzhledem k rozkvětu rasismu spočívajícím zejména v protiromských resentimentech (především v devadesátých letech) a absenci úsilí změnit rigidní a paternalistickou kulturu směřující k odmítnutí pacienta jako osoby, která může rozhodovat o svém osudu, tato praxe pokračovala.
- Výsledkem bylo, že ženy, které se musely podrobit gynekologicko-porodnické péči, podstupovaly riziko sterilizace bez jejich informovaného souhlasu.
- Tyto praktiky si vyžadují vedle oficiální přiznání také odškodnění jejich obětí.
Oběti této praxe podaly svoje stížnosti ombudsmanovi, který následně zažádal ministerstvo zdravotnictví o zdravotnické posouzení zdravotnické dokumentace těchto osob. Ačkoli ministryně ustavila určitou komisi, která měla prozkoumat zdravotnickou dokumentaci a poskytnout odpovědi na otázky předložené ombudsmanem, zatím se tato komise nesešla ani k jednomu setkání!
Tyto okolnosti vedou k pochybnostem o motivaci ministerstva vzhledem k šetření, které je důležité pro budoucí bezpečí, důstojnost a autonomii všech českých občanů – pacientů. Rovněž jména členů komise ministryně zdravotnictví nebyla zveřejněna. Proto ani není známa odpověď na otázku, kolik z těchto osob představuje podřízené ministryně zdravotnictví. Mělo by být samozřejmostí, že by se měl uskutečnit transparentní proces ve všech fázích šetření stížností, jehož náležitosti by měly být známy obětem i veřejnosti.
Proto v tomto ohledu uvedené organizace zaslaly ministryni zdravotnictví dopis s požadavkem, aby v komisi působili nezávislí odborníci v oblasti lidských práv i zdravotnické etiky a byly zveřejněny jména nominovaných osob.
Navíc ačkoli je v právně závazné Úmluvě o biomedicíně zaručeno absolutní právo všech osob na přístup do jejich zdravotnické dokumentace a na informace v ní obsažené, nejsme zatím vůbec blízko ke stavu, že by ministerstvo zdravotnictví tento pro Česku republiku závazný princip v praxi uznalo.
Úkolem české vlády by mělo být:
- Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace.
- Uznat, že i když určité procento žen z většinové populace se stalo oběťmi nucené sterilizace, etnický původ musel vzhledem k dramaticky převažujícímu počtu romských žen hrát významnou roli při provádění těchto zákroků.<\li>
- Zajistit, že všechny osoby budou mít vždy zaručeno právo na svobodný a plně informovaný souhlas v záležitostech týkajících se všech důležitých zdravotnických procedur.
- Zajistit, aby všechny osoby měly právo na přístup do kompletní zdravotnické dokumentace v praxi.
- Rozvinout kulturu práv pacientů v celé české zdravotnické komunitě.
- Prosazovat a podporovat odpovědnou veřejnou diskusi o tomto problému.
Níže uvedené organizace společně vyzývají veřejnost, aby vzhledem k potřebě ochrany práv všech pacientů v budoucnu vyvíjela v tomto ohledu nátlak na státní orgány. Komunikace může být adresována nejlépe:
Milada Emmerová
ministryně zdravotnictví
Palackého Náměstí 4
Praha 2
128 01
Fax: 420 2 24 97 21 11
Bližší informace:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romů): (++36 20) 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): (++ 420) 60 87 19 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): (++ 420) 77 77 60 191
Michaela Tomisová: (IQ Roma Servis): (++ 420) 60 88 20 637
Sobota, 11. prosince 2004Tiskové zprávy
9. června tohoto roku vydal Městský soud v Brně usnesení, kterým nařídil manželovi jedné z klientek Poradny pro ženy v tísni provozované v Brně Ligou lidských práv zdržet se vstupu do společného družstevního bytu. Přestože rozhodnutí bylo vydáno už v červnu, mohla se klientka, která před násilníkem z bytu utekla, vrátit teprve nedávno.
„Šlo nám o to, změnit zaběhlé právní postupy a dosáhnout soudního rozhodnutí, které by mohlo být určitým vzorem do budoucna pro další případy,“ říká Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv, organizace která ve svém programu Poradna pro ženy v tísni pomáhá obětem domácího násilí. V navrhované právní úpravě by násilníka měla z bytu vykázat přímo policie a teprve poté by její rozhodnutí měl potvrdit soud. Za současného právního stavu však není vyloučeno, aby násilníkovi byl vstup do společného bytu zamezen.
„Neexistuje sice zvláštní právní úprava vykázání násilného partnera ze společného bytu, ale občanský soudní řád upravuje v obecné rovině tzv. předběžná opatření, kterými se člověk může mimo jiné domáhat, aby se ten druhý něčeho zdržel, tady například vstupu do společného bytu nebo domu. O předběžném opatření musí soud rozhodnout do sedmi dnů a může také stanovit, jak dlouho bude trvat. Dále soud může navrhovateli uložit, aby v určité lhůtě podal návrh ve věci samé, to znamená například žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Riziko ovšem spočívá v tom, že pokud člověk nakonec v řízení neuspěje nebo odvolací soud předběžné opatření zruší, je možné, že bude muset vykázané osobě nahradit vzniklou škodu.“, vysvětluje Langhansová. Současná právní úprava tedy není v žádném případě z tohoto hlediska vyhovující.
Podobného rozhodnutí by zřejmě nedosáhl každý, kdo se stal obětí domácího násilí. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření se vydává ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů, je třeba mít jasné listinné důkazy, kterými lze násilí prokázat, jako lékařské zprávy, policejní protokoly a podobně. Také nelze říci, jak by soud rozhodl v případě, kdy by se jednalo o byt, který je ve vlastnictví pouze násilníka.
„Pro vyzkoušení této právní možnosti jsme vybrali klientku, jejíž situace byla velmi závažná, ale která měla také hodně důkazů o chování svého manžela. Této klientce jsme uhradili právní zastoupení brněnským advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml. Ten pak návrh vypracoval a klientku v řízení zastupoval. Protože dle našeho názoru byla šance s návrhem u soudu uspět spíše malá, nechtěli jsme, aby náklady musela nést sama klientka. Využili jsme proto finančních prostředků, získaných za tímto účelem od nadace Open Society Fund.“, upřesňuje Mgr. Martina Ježková, psycholožka a koordinátorka programu Poradna pro ženy v tísni Ligy lidských práv.
Poté, co soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a rozhodnutí bylo doručeno násilníkovi, bylo třeba získat tzv. doložku vykonatelnosti, což nějakou dobu trvalo. Poté mohl být vyměněn zámek u bytu, čímž byl násilníkovi do něj zamezen přístup. Násilník ale rozhodnutí nerespektoval a do bytu se dostal násilím. Při tom byl dopaden Policií ČR. „Naše klientka se do bytu vrátila, je však nucena žít s velkým strachem, že se její nyní už bývalý manžel bude do bytu dobývat násilím. Také proto doufáme, že nová právní úprava, která by měla v tomto případě práva a povinnosti jasněji definovat, bude přijata v dohledné době.“, uzavírá Langhansová.
Pátek, 10. prosince 2004Tiskové zprávy
Jako první tuto cenu převzal právník a jeden ze zakladatelů Ligy lidských práv Jiří Kopal. Velvyslanectví USA ocenilo vedle dalšího zejména jeho výjimečný přínos pro ochranu lidských práv, s důrazem na řešení problému policejního násilí, odvahu v boji proti nespravedlosti i aktivní prosazování otevřené občanské společnosti. Součástí slavnostního udílení bylo i písemné blahopřání od Václava Havla.
Velvyslanectví touto cestou chce i v budoucnu vyjádřit uznání vybraným českým občanům prosazujícím občanské svobody, ochranu lidských práv a hájícím demokratické principy občanské angažovanosti a svobodu projevu. Cena pojmenovaná podle zakladatelky Československého červeného kříže Alice Masarykové – dcery prvního československého prezidenta a jeho americké manželky – bude napříště udělována každoročně na počest jejímu oddanému boji proti sociální nespravedlnosti a její osobní odvahy při hájení lidských práv.
Středa, 8. prosince 2004Tiskové zprávy
Soudní líčení bylo nařízeno již v únoru. To se ovšem kvůli pracovní neschopnosti jednoho z obžalovaných nekonalo. Liga lidských práv v tomto případu zastupuje poškozenou rodinu Danišových. V soudním řízení se bude zejména snažit, aby byly zohledněny její připomínky a nedostatky, které spatřuje v dosud proběhlém vyšetřování.
Podrobnosti případu
Marek Vraštil a Karel Berousek jsou obžalováni z toho, že v noci z 12.května na 13.května 2003 (tedy přesně před rokem) v Popovicích u Jičína, v době kdy byli mimo službu, nejdříve násilím vnikli do bytu Zdeňka Poura, kde fyzicky napadli přítomné. Poté se společně s dalšími třemi dosud nezjištěnými osobami přemístili do domu, kde mimo jiné bydlí rodina Danišových. Dva obžalovaní společně s třetí dosud nezjištěnou osobou si nejdřív vymohli vstup do bytu pana Tomiho, po kterém chtěli informaci, kde bydlí Danišovi. Přitom jeden z obžalovaných vyhrožoval panu Tomimu zabitím, pokud toto nesdělí a pokud nenechá otevřené dveře do bytu. Pan Tomi pod touto pohrůžkou samozřejmě informaci sdělil a tři osoby se odebraly do druhého patra, kde bydlí právě Danišovi. Dva zbývající zůstali dole u bytu pana Tomiho, který je příbuzným Danišových, zřejmě z důvodů, aby nemohl přivolat pomoc, či sám jít na pomoc.
Následně si tři zmíněné osoby vymohly vstup (hlasitým boucháním na dveře) i do bytu Danišových, kde násilně fyzicky napadly, jak paní Danišovou, tak jejího nezletilého syna a dceru, která byla v 9. měsíci těhotenství. Při tomto padaly různé rasistické nadávky, jako například “černé huby, černé svině” atd.
Údajným motivem, jak tvrdí jeden z obžalovaných byla odplata za to, že syn paní Danišové vykradl hospodu v Popovicích, která patří jednomu z útočníků. Útočníci měli v tento večer jakousi oslavu právě v této hospodě, na které bylo cca 30 kolegů z práce. Výsledkem útoku byla dvoutýdenní pracovní neschopnost paní Danišové, a jednotýdenní jejího syna. Samozřejmě u všech napadených došlo k velkému psychickému šoku, který má následky dodnes.
Ještě tu noc byla celá událost nahlášena na policii. Vzhledem k tomu, že napadení znali jednoho z útočníků (Marka Vraštila – majitele místní hospody) a věděli, že se jedná o policistu, případ byl předán k vyšetřování Inspekci ministra vnitra v Hradci Králové. Podle platného trestního řádu dozor nad vyšetřováním vykonávala okresní státní zástupkyně v Hradci Králové. Tato i přes námitky a nesouhlas Inspekce trvala na provedení rekognice osob, které byly účastny zmíněné oslavy. V nařízené rekognice se napadeným, vzhledem k pozdním hodinám útoku a samozřejmě také způsobenému šoku, podařilo s určitostí identifikovat pouze jednoho z dalších útočníků (Karla Berouska). Následně bylo proti těmto dvěma osobám okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové zahájeno trestní stíhání. 27.října 2003 bylo ukončeno vyšetřování a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové zaslán návrh na podání obžaloby dvou osob. Na základě tohoto 1.prosince 2003 Krajský státní zástupce podal obžalobu na zmíněné dvě osoby u Okresního soudu v Jičíně. Bohužel podle názoru Ligy lidských práv bylo vyšetřování nedostatečné. Vůbec nebyla kladena pozornost na motivy útoku. Nebyl vůbec zkoumán možný rasový motiv, který je zřejmý z povahy útoku a z pronesených nadávek útočníků. Prověřena nebyla ani výpověď paní Danišové, která uvedla dvě osoby, které viděly obviněné tentýž den na hřišti v obci Popovice “hajlovat”. Největší nedostatky, ale Liga spatřuje v právní kvalifikaci skutku. Obžaloba je, i přes námitky zástupce Ligy lidských práv adresované Krajskému státnímu zástupci před podáním obžaloby, formulována pouze pro trestný čin porušování domovní svobody. Vůbec není zohledněno jednání obviněných vůči panu Tomimu, které je klasickým případem vydírání podle § 235 odst.1,odst.2 písm.b) trestního zákona. Rovněž s ohledem na délku pracovní neschopnosti paní Danišové a jejího syna a s ohledem na slovní projevy při útoku máme za to, že se jedná o trestný čin ublížení na zdraví s rasovým motivem podle § 221 odst.1, odst.2, písm. b) trestního zákona.
Liga lidských práv bude pokračovat v poskytování právní pomoci rodině Danišových a zastupovat je jako poškozené v soudním řízení, kde se bude zejména snažit, aby byly zohledněny jí uvedené připomínky. Jsme si ovšem vědomi toho, že to nebude jednoduché, zvláště pro neochotu státního zástupce se těmito otázkami zabývat. Bohužel, jak už bývá tradicí v trestných činech policistů vůči Romům, setkáváme se také s neochotou osob vystupovat v trestním řízení jako svědkové. Svědci mají mnohdy velký strach a bojí se případné odplaty policistů. V tomto případě, se orgány činné v trestním řízení, dokonce musely zabývat podezřením, že obžalovaný Vraštil obchází svědky a nabízí jim finanční odměnu, pokud nebudou svědčit v jeho neprospěch. Toto se zatím nepodařilo prokázat, i když některé okolnosti tomu nasvědčují – například někteří svědkové se snažili následně stáhnout své trestní oznámení. Na závěr nutno ještě dodat, že pouze jeden z obžalovaných je v současné době policistou ČR. Marek Vraštil na svoji žádost v létě rozvázal služební poměr.
Bližší informace:
Jan Kratochvíl,
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
Pondělí, 29. listopadu 2004Tiskové zprávy
Evropské centrum české vládě prezentovalo obavy ohledně nucené sterilizace romských žen při mnoha příležitostech již v minulých letech. V roce 2003 a 2004 vykonalo ve spolupráci se zástupci českých nevládních organizací několik vyšetřovacích misí, aby prozkoumalo, v jakém rozsahu praxe nucených sterilizací romských žen přetrvala po roce 1990 až do nynějška. Výsledky těchto šetření ukazují, že romské ženy byly podrobeny i během tohoto období nucené sterilizaci a že stále v České republice existuje riziko, že se stanou oběťmi sterilizace bez plně informovaného souhlasu.
Vzhledem k jednoznačnému doporučení Výboru proti mučení při OSN z května 2004, který výslovně české vládě doporučil, aby vyšetřila podezření, že v České republice dochází ke sterilizaci romských žen, se výše uvedené organizace rozhodly pomoci v tomto šetření a podat prvních deset konkrétních stížností Kanceláři veřejného ochránce práv. Těchto deset případů nepředstavuje bohužel jediné, o nichž byly zjištěny závažné informace. Patří spíš mezi ty výjimečné případy, v nichž se oběti nebály dát souhlas s jejich podáním a trpělivě čekat na výsledky všech právních kroků. Postup v některých zdravotnických zařízeních vůči romským ženám ilustruje řadu let známou skutečnost naprosto nedostatečné ochrany práv pacientů v České republice.
Sterilizace bez plně informovaného souhlasu je velmi závažným porušením základních lidských práv. Představuje zásah do fyzické integrity, který může rovněž vést k vážné psychické újmě. Vedle toho sterilizační zákrok zejména postihuje reprodukční schopnost ženy, která ztrácí tuto schopnost bez toho, aby dostala všechny důležité informace o závažných následcích zákroku.
Hlavním problémem ovšem nadále zůstává přístup všech obětí těchto praktik ke spravedlnosti. Podle našeho názoru by měly státní orgány oficiálně přiznat, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně tuto praxi vyšetřit. V rámci tohoto šetrení by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny. A to včetne obětí z doby, kdy komunistická československá vláda programově snižovala „nezdravou porodnost romských žen“.
Více informací:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romu): ++36 20 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): 608 719 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): 777 760 191
Katarína Klamková: (IQ Roma Servis): 608 820 637
Celé prohlášení:
V letech 1970 – 1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky, jejímž cílem bylo snížit „vysokou, nezdravou“ porodnost romských žen. Tuto politiku odsoudila Charta 77 a koncem osmdesátých let byla rozsáhlým způsobem zdokumentována disidenty Zbyňkem Andršem a Rubenem Pellarem. Organizace Human Rights Watch se zabývala touto otázkou v podrobné zprávě o situaci Romů v Československu, vydané v roce 1992. Zpráva dospěla k závěru, že tato praxe byla ukončena v polovině devadesátých let. Určitý počet případů, v nichž došlo k nucené sterilizaci v roce 1990 nebo před tímto rokem v české části tehdejšího Československa, bylo zdokumentováno rovněž přímo Evropským centrem. Trestní oznámení, které podali čeští a slovenští prokurátoři jménem sterilizovaných romských žen v obou republikách byla odložena v letech 1992 a 1993. Žádné romské ženě sterilizované na pokyn československých úřadů se nikdy nedostalo spravedlnosti či alespoň veřejného přiznání tohoto bezpráví, jemuž byly systematicky za komunismu vystavovány.
Během roku 2003 a v roce 2004 podniklo Evropské centrum ve spolupráci s českými organizacemi několik vyšetřovacích misí, aby se přesvědčilo, v jakém rozsahu praxe sterilizací pokračovala i po roce 1990 a jestli trvá dodnes. Závěry šetření potvrdily přetrvávající obavu, že romské ženy byly i v minulých letech podrobeny nucené sterilizaci, a že nadále riskují skutečnost, že mohou být sterilizovány bez plně informovaného souhlasu z jejich strany.
Během šetrení bylo zjištěno, že mezi romskými ženami, které byly v minulých letech v České republice nuceně sterilizovány, jsou tyto případy:
Případy, kdy souhlas, ať už ústní či písemný, údajně nebyl vůbec získán před operačním zákrokem;
Případy, kdy se souhlas získal při porodu nebo krátce před ním, během posledních stádií porodních bolestí, tj. za okolností, kdy se matka nachází v obrovských bolestech a/nebo je v akutním stresu;
Případy, kdy souhlas byl podle všeho dán (i) na základě chybného porozumění užité terminologie, (ii) po obdržení informace zjevně manipulativního charakteru a/nebo (iii) při absenci vysvětlení následků a možných vedlejších účinků sterilizace nebo bez adekvátních informací o alternativních metodách antikoncepce;
Případy, kdy úředníci vyvíjejí nátlak na romské ženy, aby podstoupily sterilizaci, i za pomoci toho, že nabízejí finanční pobídky nebo hrozí odnětím sociálních dávek; Případy, kdy očividný rasistický motiv sehrál roli během konzultací mezi doktorem a pacientkou.
Zástupci české vlády soukromě (zatím nikoli oficiálně) Evropskému centru přiznali, že v České republice existuje vážný problém nevyspělé kultury práv pacientů v komunitě českých zdravotníků. Nucená sterilizace je velmi vážnou formou porušování lidských práv.
Představuje porušení fyzické integrity oběti a může způsobit vážné psychické škody. Kromě toho, nucená sterilizace omezuje či likviduje rozmnožovací schopnost ženy a činí tak, aniž by žena měla právo plně se podílet na rozhodnutí tak zjevného významu, jehož důsledky jsou v mnoha případech nezvratitelné. V květnu 2004 Výbor proti mučení doporučil české vládě, aby „prošetřila stížnosti na nedobrovolné sterilizace při využití lékařských a osobních záznamů a vyzvala stěžovatele, aby podle možností napomáhali při dokazování těchto obvinění.“
Evropské centrum adresovalo svoje obavy s ohledem na problematiku nucené sterilizace romských žen zástupcům vlády České republiky při řadě příležitostí. Zatím posledním krokem bylo podání deseti stížností Kanceláři veřejného ochránce práv, které podalo ve spolupráci s právničkou IQ Roma Servis, Ligou lidských práv a Vzájemným soužitím. Těchto deset případů ovšem nepředstavuje jediné, o nichž víme. Spíše se u nich jedná o souběh relevantních faktorů, včetně ochoty oběti započít konkrétní kroky za současných podmínek, nezávislé posouzení schopnosti oběti podstoupit složitý právní proces, stejně jako další, které umožnily právě v jejich případech podat stížnosti.
Těchto deset případů předložených veřejnému ochránci práv vyžaduje bezodkladnou nápravu. Podle našeho názoru je závažnost této otázky taková, že by mělo být učiněno zadost spravedlnosti u všech obětí těchto praktik. Státní orgány by měly konečně dospět k oficiálnímu přiznání, že na území České republiky existovala praxe nucené sterilizace a ustavit nezávislý mechanismus, na jehož základě by bylo možno komplexně vyšetřit tuto praxi. V rámci tohoto šetření by dále měly zajistit záruky pro bezpečnost a soukromí stěžovatelek a spravedlivě odškodnit všechny oběti za zákroky, které na nich byly provedeny.
Ve světle výše uvedeného výše uvedené organizace naléhají na českou vládu, aby podnikla následující kroky:
Zřídila nezávislou vyšetřovací komisi, která prošetří hlášené případy a stížnosti týkající se nucené sterilizace. Důkladně vyšetří ohlášené případy nucené sterilizace a zavede – a široce zmedializuje – procedurální kroky tak, aby ženy, které se domnívají, že byly nuceně sterilizovány, věděly, jak nahlásit daný případ. Tyto procedurální kroky by měly zaručit právo na ochranu soukromí stejně jako práva související s náležitým odškodněním. Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace, včetně nuceně sterilizovaných žen z doby komunismu. Provést šetrení ex officio, aby se zjistil přesný rozsah nucených sterilizací v postkomunistickém období.
Upravila český právní řád tak, aby byl v souladu s mezinárodními standardy v oblasti reprodukčních práv a poskytoval veškeré nezbytné záruky, že právo pacienta na plný a informovaný souhlas se zákroky provedenými lékaři se respektuje ve všech případech.
Vytvářela a kultivovala etické prostredí, které usiluje o plné a informované svolení ke všem lékařským zákrokům, tím, že nabídne rozsáhlé doškolení lékařského personálu a ostatních relevantních profesí a povede také osvětové a informační kampaně v příslušných hromadných sdělovacích prostředcích.
Prováděla pravidelné monitorování, aby zajistila, že všichni lékaři se budou snažit dodržovat co nejvyšší úroveň souhlasu před provedením sterilizace a jiných invazivních zákroků.
Evropské centrum pro práva Romů
1386 Budapešť 62
P. O. Box 906/93
Maďarsko
Tel.: ++ (36 1) 413 2200
Fax: ++ (36 1) 413 2201
E-mail:
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: + 545 210 446
Fax: + 545 240 012
E-mail:
Vzájemné soužití
30. Dubna 3
Ostrava 702 00
Česká republika
Tel.: 777 760 191
E-mail:
IQ Roma Service
Cejl 49
602 00 Brno
Česká republika
Tel.: 549 241 250
E-mail:
Pátek, 26. listopadu 2004Tiskové zprávy
Týden proti násilí na ženách začal
Dnešní tiskovou konferencí odstartoval program „Ženu ani květinou… aneb týden proti násilí na ženách“, který společně připravilo pět brněnských neziskových organizací zabývajících se ženskými právy, násilím na ženách a zvláště problematikou domácího násilí – NESEHNUTÍ Brno, Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni, o. s. Magdalenium, Gender centrum FSS MU a Amnesty International Brno. Program tvoří soubor akcí pro širokou veřejnost, které organizačně podpořily též Magistrát města Brna, Knihovna Jiřího Mahena a Jazzová kavárna PodObrazy. Besedy a přednášky, filmová promítání, pouliční infostánky, diskusní večer, informační nástěnky a výstava plakátů mají přispět ke zvýšení informovanosti o problému násilí na ženách, možnostech obrany, a přispět tak ke snížení míry tolerance ve společnosti vůči různým projevům tohoto jevu.
Mezinárodním dnem proti násilí na ženách byl 25. listopad vyhlášen Valným shromážděním OSN v prosinci 1999, které vyzvalo vlády jednotlivých zemí, mezinárodní organizace i jednotlivé neziskové organizace, aby na tento den pořádaly akce zaměřené na zvýšení povědomí o tomto problému. Spolupracující brněnské organizace se chtějí k tomuto dni svými aktivitami připojit. „Ze stejného důvodu jsme se rozhodli zorganizovat akce i v Brně a dalších městech, neboť právě nedostatečná informovanost je důvodem, proč u veřejnosti přetrvává velká tolerance vůči násilí na ženách a v důsledku také jedním z důvodů, proč tolik žen setrvává v násilných partnerských vztazích dlouhou dobu“, říká Kateřina Plesková, koordinátorka projektu z NESEHNUTÍ Brno.
Násilí na ženách je specifickým druhem rodově (genderově) podmíněného násilí, který ohrožuje ženy v různých částech světa – v rozvojových zemích stejně jako ve vyspělých západních státech. Toto násilí má řadu podob – od tzv. domácího násilí, přes znásilnění, sexuální obtěžování až po obchod se ženami a ženskou obřízku – a jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů v různých společnostech a kulturách, kde ženy stále zaujímají nižší pozice, a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití. K existenci tohoto problému významnou měrou přispívá výchova žen a mužů. „Představa společnosti o mužské roli, moci a dominanci se projevuje už dětství kdy malým chlapcům je často tolerována agresivita jakožto přirozený projev mužskosti. Ženy jsou svým způsobem naopak již od malička vychovávány k roli oběti, jsou vedeny k submisivitě, finanční závislosti a neschopnosti bránit se fyzickým útokům“, vysvětluje Mgr. Lucie Jarkovská z Gender centra FSS MU v Brně. Amnesty International poukazuje na to, že násilí na ženách bývá často zneužíváno i jako zbraň v ozbrojených konfliktech. „Znásilňování a týrání se stává dokonce součástí válečnické strategie, znásilňování žen znamená udržování strachu a ponížení nepřítele“, říká Jana Sobotková z brněnské skupiny AI a dodává: „Podle našich informací tvoří až osmdesát procent zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem právě ženy a děti.“
Výsledky sociologického výzkumu, který v letošním roce zveřejnil Sociologický ústav AV ČR, poukazují na celkově velkou míru násilí mužů na ženách v naší společnosti a skutečnost, že převážná většina žen zažila násilí od svých partnerů častěji než od cizích útočníků. Z výzkumu vyplynulo, že zhruba 38% žen v ČR zažilo během svého života násilí ze strany svého partnera, tedy současného či bývalého manžela anebo přítele. „Tyto výsledky jsou alarmující, neboť to znamená, že více než každá třetí žena byla v České republice ohrožena, v naprosté většině v rámci tzv. domácího násilí“, doplňuje Kateřina Plesková.
Domácí násilí je často vnímáno jako soukromý problém páru či dokonce mlčky uznáno právo muže rozhodovat o manželce a dětech a v určité míře pro udržení fungující rodiny využívat násilí. I v tomto případě platí, že vysoká míra tolerance je způsobena nedostatkem informovanosti veřejnosti. V roce 2003 proběhla celorepubliková kampaň proti domácímu násilí, na které se podílelo 11 neziskových organizací a jenž se v současnosti přetvořila na nově vzniklé volné sdružení KOORDONA – Koalice organizací proti domácímu násilí. Kampaň významnou měrou přispěla k posunu v informovanosti a též ke změně právní úpravy domácího násilí, kdy od 1. 6. 2004 existuje nová skutková podstata trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě. „Zaznamenaly jsme výrazný nárůst klientek. Zatímco v roce 2003 Poradna pro ženy v tísni poskytla 190 konzultací celkem 72 klientkám, letos jsme od začátku roku do října poskytly již 234 konzultací 71 klientce, tudíž za desetiměsíční období jsme měly stejný počet klientek, jako za celý minulý rok.“, říká Mgr. Hana Langhansová z Ligy lidských práv. Přínos kampaně a dalších informačních aktivit potvrzuje i Bc. Lenka Hybnerová, pracovnice o. s. Magdalenium – provozovatele zařízení s krizovými lůžky pro ženy: „Sledujeme narůstající poptávku po našich službách. Klienty jsou více informované a dochází i ke zkracování období tolerance společného soužití s agresorem.“.
Kompletní program aktivit proti násilí na ženách naleznete na
KONTAKT:
Kateřina Plesková (NESEHNUTÍ Brno) – 605 239 579 (informace o 25. listopadu a programu aktivit)
Mgr. Hana Langhansová (Liga lidských práv – program Poradna pro ženy v tísni) – 545 245 996 (domácí násilí)
Mgr. Lucie Jarkovská (Gender centrum FSS MU) – 549 497 090 (genderově podmíněné násilí)
