Oběti této praxe se rekrutují z drtivé většiny z romských žen. Po překonání bariér studu a pocitu bezmoci, stejně jako zakořeněné představy, že je nejlépe o bezpráví mlčet, neboť by si jinak člověk mohl ještě více ublížit, je třeba požadovat po českých orgánech následující uznání:

  • V době komunismu se nuceně sterilizovaly ženy jako součást oficiální politiky státu.
  • Po roce 1989 vzhledem k rozkvětu rasismu spočívajícím zejména v protiromských resentimentech (především v devadesátých letech) a absenci úsilí změnit rigidní a paternalistickou kulturu směřující k odmítnutí pacienta jako osoby, která může rozhodovat o svém osudu, tato praxe pokračovala.
  • Výsledkem bylo, že ženy, které se musely podrobit gynekologicko-porodnické péči, podstupovaly riziko sterilizace bez jejich informovaného souhlasu.
  • Tyto praktiky si vyžadují vedle oficiální přiznání také odškodnění jejich obětí.

Oběti této praxe podaly svoje stížnosti ombudsmanovi, který následně zažádal ministerstvo zdravotnictví o zdravotnické posouzení zdravotnické dokumentace těchto osob. Ačkoli ministryně ustavila určitou komisi, která měla prozkoumat zdravotnickou dokumentaci a poskytnout odpovědi na otázky předložené ombudsmanem, zatím se tato komise nesešla ani k jednomu setkání!

Tyto okolnosti vedou k pochybnostem o motivaci ministerstva vzhledem k šetření, které je důležité pro budoucí bezpečí, důstojnost a autonomii všech českých občanů – pacientů. Rovněž jména členů komise ministryně zdravotnictví nebyla zveřejněna. Proto ani není známa odpověď na otázku, kolik z těchto osob představuje podřízené ministryně zdravotnictví. Mělo by být samozřejmostí, že by se měl uskutečnit transparentní proces ve všech fázích šetření stížností, jehož náležitosti by měly být známy obětem i veřejnosti.

Proto v tomto ohledu uvedené organizace zaslaly ministryni zdravotnictví dopis s požadavkem, aby v komisi působili nezávislí odborníci v oblasti lidských práv i zdravotnické etiky a byly zveřejněny jména nominovaných osob.

Navíc ačkoli je v právně závazné Úmluvě o biomedicíně zaručeno absolutní právo všech osob na přístup do jejich zdravotnické dokumentace a na informace v ní obsažené, nejsme zatím vůbec blízko ke stavu, že by ministerstvo zdravotnictví tento pro Česku republiku závazný princip v praxi uznalo.

Úkolem české vlády by mělo být:

  • Zajistit spravedlnost všem obětem nucené sterilizace.
  • Uznat, že i když určité procento žen z většinové populace se stalo oběťmi nucené sterilizace, etnický původ musel vzhledem k dramaticky převažujícímu počtu romských žen hrát významnou roli při provádění těchto zákroků.<\li>
  • Zajistit, že všechny osoby budou mít vždy zaručeno právo na svobodný a plně informovaný souhlas v záležitostech týkajících se všech důležitých zdravotnických procedur.
  • Zajistit, aby všechny osoby měly právo na přístup do kompletní zdravotnické dokumentace v praxi.
  • Rozvinout kulturu práv pacientů v celé české zdravotnické komunitě.
  • Prosazovat a podporovat odpovědnou veřejnou diskusi o tomto problému.

Níže uvedené organizace společně vyzývají veřejnost, aby vzhledem k potřebě ochrany práv všech pacientů v budoucnu vyvíjela v tomto ohledu nátlak na státní orgány. Komunikace může být adresována nejlépe:

Milada Emmerová
ministryně zdravotnictví
Palackého Náměstí 4
Praha 2
128 01
Fax: 420 2 24 97 21 11

Bližší informace:
Claude Cahn (Evropské centrum pro práva Romů): (++36 20) 98 36 445
Jiří Kopal (Liga lidských práv): (++ 420) 60 87 19 535
Kumar Vishwanathan (Vzájemné soužití): (++ 420) 77 77 60 191
Michaela Tomisová: (IQ Roma Servis): (++ 420) 60 88 20 637

pacient, porod, práva pacientů, právo, zdravotnictví