Středa, 14. února 2007Zprávy z médií
Ombudsman Otakar Motejl vyzval ministerstvo spravedlnosti, aby konečně začalo řešit jeden z největších problémů české justice – nekvalitní práci soudních znalců. „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová,“ říká ombudsman. „Nekonečné průtahy při vypracovávání posudků, jejich velmi sporná kvalita, ale také jejich nadužívání, téměř žádné postihy za nepravdivé, špatné nebo pozdě dodané posudky, to všechno je třeba akutně řešit.“
Ministerstvo kritiku uznává. „Na změně se intenzivně pracuje,“ říká mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová. Podle ní by měla například vzniknout komora soudních znalců, která by garantovala kvalitu posudků.
Pacienti za mřížemi psychiatrických léčeben, na něž sepisují posudky znalci, kteří je nikdy neviděli, podhodnocené nemovitosti v dražbách, nadhodnocené nemovitosti, jimiž věřitelé ručí za úvěr, děti svěřené do péče rodiče, který si objednal negativní posudek na svého expartnera. Tahanice o děti a nekonečné čekání na posudek, které končí u evropského soudu pro lidská práva, zatímco děti dospějí.
Nesoudí soudce, ale znalec
Podobných případů podle ministerstva i podle ombudsmana neúnosně přibývá. „Trend je takový, že soudci bez znaleckého posudku téměř nerozhodnou,“ říká Otakar Motejl. „A výsledkem je až taková absurdita, že v podstatě nesoudí soudce, ale znalec.“
Soudního znalce smí jmenovat ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. K získání kulatého razítka však stačí opravdu málo. Čtyřicet let starý zákon udává pouze vágní podmínku: znalec „má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru“.
S kulatým razítkem má znalec za současných podmínek vyhráno takřka nadosmrti – to je častá kritika i Ligy lidských práv (LLP). „Nemusí prokazovat specializaci v konkrétních případech, nemusí dokládat, že metody, kterých užil, jsou známé a uznávané, že testy, které provedl, jsou spolehlivé,“ říká právnička Jana Koláčková z LLP. Chybujícího znalce však soud potrestá jen výjimečně a případně vyškrtne ze seznamu znalců. Ze statistik ministerstva, které vede teprve od roku 2005, plyne, že z více než 11 tisíc soudních znalců jich předloni bylo pro opakovaná pochybení vyškrtnuto ze seznamu 39.
Touto problematikou se v září zabývali na společné schůzce předsedové krajských soudů, zástupci soudcovské unie spolu s ombudsmanem, který následně navrhl vládě novelizovat příslušný zákon. „Byl jsem ujištěn, že náš návrh je v legislativním záměru vlády,“ řekl Otakar Motejl po včerejší schůzce s náměstkem legislativní rady vlády Jiřím Stodůlkou. „To znamená, že na novele se pracuje a do sněmovny by se měla dostat někdy v příštím roce.“
PRAHA, 14.11.2007 HN.IHNED.CZ
Pondělí, 29. ledna 2007Tiskové zprávy
Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. „Tímto postojem ukazuje česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí,“ říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.
Založení Mezinárodního trestního soudu je přitom výrazným mezníkem ve vývoji mezinárodního práva, který umožní stíhání vysoce postavených osob, jenž by bez existence tohoto orgánu zcela unikly spravedlnosti. Podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana je soud „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo, aby ze světa zmizela kultura beztrestnosti pachatelů těch nejstrašnějších zločinů.“
Mezi ty patří právě i události v Kongu, které si vyžádaly až čtyři miliony obětí. Rozsáhlého mezinárodního konfliktu ve východní části země se v průběhu 90. let a počátku našeho století účastnily armády devíti států a 21 ozbrojených skupin včetně Unie konžských vlastenců, která prosazovala zájmy etnické skupiny Hema. Lubangova organizace je údajně zodpovědná za bezpočet zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, jako například etnicky motivované masakry, mučení, či znásilňování. Lubangu viní obžaloba z toho, že využíval k bojovým akcím děti mladší 15 let, což představuje válečný zločin.
Lubanga se účastnil prvního slyšení před soudem již v listopadu 2006, ale až tímto rozhodnutím dal soud jasně najevo, že obvinění proti Lubangovi jsou dostatečně podložená a může být na jejich základě souzen. „Je na čase, aby se i Česká republika připojila k této jedinečné iniciativě a pomohla tak dát statisícům obětí různých konfliktů na světě šanci na spravedlnost,“ říká Kratochvíl.
Přílohou tohoto tiskového prohlášení je výzva k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu vydaného skupinou českých nevládních organizací.
Liga lidských práv Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž Člověk v tísni
Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel. 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz
Příloha k Tiskové zprávě z 29. 1. 2007
Nevládní organizace vyzývají k ratifikaci Statutu Mezinárodního trestního soudu
V současné době je Česká republika jediným státem EU a jedním z posledních států Evropy, které dosud neratifikovaly Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Domníváme se, že tato situace je z několika důvodů politováníhodná.
Mezinárodní trestní soud (dále „MTS“) je mezinárodní instituce založená Římským statutem z roku 1998. Cílem MTS je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná. Během 20. století lidstvo muselo přihlížet nejhrůznějším zločinům, které měly za následek milióny obětí, přičemž mnohdy odpovědné osoby nebyly potrestány. Jak poznamenal bývalý Vysoký komisař OSN pro lidská práva, José Ayala Lasso: „člověk má větší šanci být souzen za zabití jednoho člověka než za zabití statisíce“. Mezinárodní trestní soud je orgánem, který má této beztrestnosti do budoucna zabránit a zároveň svou existencí působit preventivně a pomoci tak, aby tyto zločiny vůbec nebyly páchány. V pravomoci MTS je stíhat a soudit pachatele genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů za podmínky, že tak nečiní stát jejich příslušnosti. Mezinárodní trestní soud je slovy bývalého generálního tajemníka OSN, Kofiho Annana, „nejlepší šancí, kterou lidstvo kdy mělo“, aby ‘kultura beztrestnosti’ pachatelů těch nejstrašnějších zločinů byla ukončena.
Ratifikaci Římského statutu MTS Českou republikou podporujeme z několika důvodů:
- Česká republika vždy zřízení MTS podporovala. V rámci vyjednávání Římského statutu patřila k tzv. skupině „like-minded states“, která byla zřízení MTS příznivě nakloněna. Česká republika je také stranou všech podstatných mezinárodních humanitárních smluv a v minulosti všechny snahy o mezinárodní spravedlnost podporovala, jak dokládá již účast Bohuslava Ečera jako žalobce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku po druhé světové válce. Skutečnost, že jsme dosud neratifikovali Římský statut MTS je tedy spíše anomálií. Situace je zvláště nešťastná vůči našim partnerům v EU, kteří již všichni Římský statut ratifikovaly, a Evropská unie sama v rámci své společné zahraniční politiky MTS podporuje. Nepřistoupení k MTS může být pro pozici České republiky v EU zvláště choulostivou situací počátkem roku 2009, kdy převezmeme předsednictví EU.
- Každá další ratifikace učiní MTS silnější a tedy efektivnější v trestání pachatelů mezinárodních zločinů, kteří by jinak unikli spravedlnosti. Ještě podstatnější je skutečnost, že silný MTS znamená větší preventivní účinek a tak větší šanci, že k těmto hrůzným zločinům vůbec nedojde. Počet smluvních stran již činí 104 a i dříve zásadní kritik MTS, Spojené státy americké, svůj postoj zmírňují, jak ukazuje např. rozhodnutí RB OSN o svěření stíhání zločinů v Darfúru tomuto soudu, či v poslední době opouštění od uplatňovaní dříve běžných sankcí proti zemím, které Římský statut ratifikovaly.
- V současné době se Česká republika vůbec nemůže aktivně účastnit formování tohoto nového mezinárodního orgánu, jehož vytvoření je označováno za nejvýznamnější mezinárodní událost od dob založení OSN. V roce 2009 nebo 2010 bude probíhat mezinárodní konference, na které dojde k úpravám Římského statutu. Pro to, aby se Česká republika této konference mohla aktivně účastnit a měla na ní hlasovací právo, je třeba, aby Statut do té doby ratifikovala.
- Účast na MTS posílí schopnost České republiky chránit své obyvatele před uvedenými zločiny. MTS představuje další možnost postihu pachatelů těchto činů, pokud tito například nebudou dosažitelní pro české orgány činné v trestním řízení. MTS má ovšem jurisdikci pouze nad činy spáchanými na území smluvní strany, případně jejími státními příslušníky.
Věříme, že ratifikace Římského statutu je nejen v zájmu České republiky, ale v zájmu všech osob na této planetě. Ratifikací dá Česká republika jasně najevo, že jí nejsou lhostejné osudy miliónů bezejmenných obětí, které se staly oběťmi různých diktátorů a ozbrojených skupin ve 20. století a bohužel, jak dokládá situace například v Darfúru, i století 21. Vytvoření MTS je výrazným krokem směrem k dosažení spravedlnosti a lepšího života na Zemi. Mezinárodní trestní soud je instrumentem, který může výrazně napomoci zabránit páchání těchto zločinů v budoucnu. Předpokladem ovšem je, že se bude jednat o silnou organizaci mající širokou podporu napříč státy světa. Česká republika k tomu může přispět přinejmenším tím, že se připojí k v současné době již 104 státům světa, které Římský statut ratifikovaly.
V Praze 26. ledna 2007
Liga lidských práv
Jan Vodák
ředitel
Člověk v tísni
Šimon Pánek
ředitel
Český červený kříž
Marek Jukl
ředitel
Amnesty International
Zdeněk Rudolský
ředitel
Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
MDAC a Liga společně zastupují paní P. v řízení, ve kterém klientka napadla zákonnost nedobrovolného pobytu v psychiatrické léčebně ve středních Čechách. Přestože netrpěla žádnou závažnou duševní nemocí, byla paní P. na začátku roku 2006 z popudu vlastníka jejího bytu držena po dobu několika týdnů v léčebně. Vlastník bytu podal návrh na soudní vystěhování nemovitosti, avšak poté, co byl návrh zamítnut, do bytu vniknul a její osobní věci odstranil. Další soud se zabýval zákonností detence paní P., ale klientka zde byla „zastoupena“ soudním úředníkem, který se s ní nikdy nesetkal. Přestože soud neshromáždil dostatek důkazů, které by prokázaly, že paní P. byla nebezpečná sobě nebo svému okolí, rozhodl, že hospitalizace byla zákonná.
V odvolacím řízení již byla paní P. zastoupena právníky MDAC a Ligy. V listopadu 2006 odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a prohlásil, že paní P. byla v léčebně držena protiprávně. Toto rozhodnutí bylo dnes doručeno MDAC a Lize. Odvolací soud došel k závěru, že když vlastník do bytu obývaného paní P. bez jejího souhlasu vstoupil, klientka byla pravděpodobně rozčilená, ale nebyla nikomu nebezpečná a zákonné podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci tak nebyly splněny.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Vyzýváme nově ustanovenou českou vládu, aby vytvořila a implementovala lepší záruky proti držení a nucené léčbě v psychiatrických institucích. To vyžaduje legislativní změny a mezirezortní postup, který zajistí, že lékaři, soudci i advokáti budou zákony skutečně naplňovat a respektovat osoby s psychiatrickou diagnózou jako držitele lidských práv. Vláda by měla zajistit řádné a nezávislé inspekční návštěvy v uzavřených institucích, aby se předcházelo porušování lidských práv a případná porušení byla řádně prošetřena.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, vybízí české soudy, aby prováděly rozsáhlejší a efektivní přezkum zbavení osobní svobody:
„Soudní přezkum je vysoce formalistický a soudci se příliš spoléhají pouze na názor ošetřujícího lékaře. Doufáme, že případ paní P. povzbudí soudy k tomu, aby se celkově více zabývaly případy, které se před nimi objeví.“
MDAC a Liga budou dále zastupovat paní P. v řízení, kde bude žádat finanční odškodnění za protiprávní držení v léčebně. Proto neuvádíme jméno klientky, soudu ani léčebny.
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): +420 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Úterý, 23. ledna 2007Tiskové zprávy
Po smrti manžela při tragické nehodě v říjnu 2004 prošla rodina paní P. velmi těžkou zkouškou. Prožité trauma a fakt, že se sama musela starat o osm dětí, přivedly paní P. na pokraj existenciální krize, ze které si nebyla schopna sama pomoci. Kvůli vzrůstajícímu dluhu na nájemném rozhodla českobudějovická radnice početnou rodinu vystěhovat do ubytovny pro neplatiče, kde obývala jednu místnost.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města České Budějovice podal vzápětí návrh na předběžné opatření týkající se tří z osmi dětí. Soud tomuto návrhu vyhověl a umístil je do dětského domova. Jako důvod uvedl častou absenci těchto dětí ve škole a nevyhovující sociální podmínky rodiny. Hrozba odebrání se pak vznášela i nad zbylými pěti dětmi.
V květnu loňského roku se zastupování rodiny ujal tým pracovníků Ligy lidských práv a nastal dlouhý boj za práva dětí. Snahou Ligy bylo postupně změnit negativní postoj některých orgánů a institucí, které před účinnou snahou pomoci v obtížné situaci tradičně dávají přednost řešení spočívající v ústavní péči. Klíčovou roli však sehrála schopnost matky bojovat o své děti.
Výsledek se dostavil. Paní P. s podporou odborníků výrazně zlepšila svou schopnost starat se o rodinu, začala řešit neřešené problémy a v rámci svých možností také splácí vzniklé dluhy. Soud vzal toto zlepšení v úvahu při svém rozhodování a s poukazem na silnou citovou vazbu mezi dětmi a matkou i mezi sourozenci navzájem rozhodl o zrušení opatření, na jehož základě byly tři děti umístěny do dětského domova. Zároveň nad výchovou dětí nařídil dohled, který má zajistit řádnou péči ze strany matky a odpovídající pomoc ze strany města. Rozsudek nabyl právní moci 16. 1. 2007.
„Soud si dovoluje ještě jednou poděkovat všem, kteří se zasloužili na jakékoliv formě pomoci v rodině a s potěšením konstatuje, že u nezletilých dětí nemusí být přistupováno k dalšímu výchovnému opatření,“ konstatoval v závěru odůvodnění rozsudku soudce JUDr. Petr Mazanec.
— Poznámky pro editory —
Liga lidských práv je nezisková organizace hájící právo ve veřejném zájmu. V rámci projektu zaměřeného na snižování počtu dětí umisťovaných do ústavů ze sociálních důvodů se snažíme poukázat na fakt, že samotná sociální nouze a nevyhovující sociální podmínky nejsou důvodem pro odebírání dětí, ale měly by být impulsem pro aktivní a efektivní pomoc ze strany státu. To vše za podmínky zachování schopnosti rodičů se o své děti starat spojené s posilováním jejich rodičovské zodpovědnosti. Princip takové pomoci nevychází jen z lidsko-právního a humánního hlediska, ale je podpořen také ekonomickou efektivností a podstatně lepšími výsledky řádné výchovy dětí v biologické rodině ve srovnání s kolektivní ústavní výchovou. Ilustrovaný případ dokazuje, že se princip rozhodování upřednostňující pomoc rodině před automatickým odebíráním dětí může s úspěchem prosadit i v praxi rozhodování soudů a fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Další informace a materiály poskytne: Bc. Petr Bittner, sociální pracovník, Liga lidských práv, Praha, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz
Čtvrtek, 18. ledna 2007Tiskové zprávy
Vrchní soud stejně jako ostravský soud znovu zamítl návrh na peněžité zadostiučinění poškozené. Odůvodnil to tím, že nárok je již promlčen. Otázka promlčitelnosti tohoto nároku již dlouhou dobu rozděluje českou právnickou obec. Vrchní soud dlouhodobě zastává názor, že po uplynutí tříleté promlčecí doby již poškozený nemůže žádat peněžité zadostiučinění, ale pouze omluvu. Oproti tomu Nejvyšší soud ČR už rozhodl, že k promlčení v tomto případě dojít nemůže. V důsledku tohoto odborného sporu zůstávají občané včetně paní Ferenčíkové v právní nejistotě. Paní Ferenčíková proto podá dovolání k Nejvyššímu soudu a doufá, že tak napomůže i dalším obětem zásahů do fyzické integrity na cestě ke spravedlnosti a definitivnímu sjednocení právního názoru soudců v této otázce.
Bez ohledu na rozhodnutí Nejvyššího soudu bude Liga i nadále v souladu s doporučeními veřejného ochránce práv z prosince 2005 a Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen při OSN ze srpna 2006 usilovat o to, aby se česká vláda omluvila všem obětem nucené sterilizace z doby komunismu a rovněž obětem protiprávní sterilizace v devadesátých letech a počátku tohoto století. Součástí omluvy by měl být i návrh mechanismu finančního odškodnění obětí. Liga se v nejbližší době obrátí s touto otázkou na Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) a Výbor pro lidská práva (HRC) při OSN. Uvedené instituce budou posuzovat dodržování lidských práv v České republice v tomto roce v březnu (CERD) a červenci (HRC).
Středa, 17. ledna 2007Tiskové zprávy
Proti tomuto rozsudku se odvolaly obě strany. Pokud vrchní soud potvrdí rozsudek ostravského soudu, půjde o vůbec první rozhodnutí v oblasti střední a východní Evropy, v němž odvolací soud přiznal, že praxe protiprávní sterilizace představuje závažný zásah do základních práv člověka a lidské důstojnosti. Jednání začne ve 13. hodin v jednací síni č. 5 v přízemí, dveře číslo 108.
10. října roku 2001 ve 4:56 ráno, porodila císařským řezem paní Ferenčíková ve Vítkovické nemocnici v Ostravě svoje druhé dítě, syna Jana. Společně s druhým porodem byla paní Ferenčíkové provedena sterilizace. Ačkoli její zdravotnická dokumentace obsahuje formální tvrzení, že „pacientka žádá sterilizaci“, nejde v tomto případě o úplný a informovaný souhlas, který vyžaduje zákon i mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ačkoli bylo v případu paní Ferenčíkové dlouho dopředu známo, že porodí za pomoci císařského řezu, lékaři si vyžádali souhlas k provedení sterilizace jen několik minut před provedením zákroku, v době, kdy již počínala rodit. Na základě tohoto zákroku bude paní Ferenčíková traumatizovaná a poškozená po celý život.
Ponižující zacházení, jehož obětí se paní Ferenčíková stala, představuje jen jeden z bezpočtu případů romských žen v České republice i dalších zemích střední Evropy. Nejméně ve třech předcházejících desetiletích tento pohrdavý přístup zdravotnických pracovníků k romským ženám zabraňoval činit informované rozhodnutí v záležitostech týkajících se jejich vlastního těla. Lékaři a sociální pracovníci rutinně a pravidelně nerespektovali svobodnou vůli pacientů a narušovali jejich fyzickou integritu, a to i v případech, které vedly k nezvratným následkům. Tyto praktiky vůči romským ženám jsou důsledkem převládající paternalistické kultury ve zdravotnických zařízeních, která vede k porušování základních práv osob podstupujících zákroky ze strany lékařů.
V listopadu 2005 rozhodl Krajský soud v Ostravě o žalobě, kterou paní Ferenčíková podala s pomocí Mgr. Michaely Kopalové z Ligy lidských práv, s tím, že byla porušena její základní práva na fyzickou integritu a lidskou důstojnost.
Ostravský soud svým rozhodnutím poprvé v oblasti střední a východní Evropy uznal nárok oběti nucené sterilizace na spravedlnost. Žalovaná Vítkovická nemocnice a.s. se měla na základě rozsudku poškozené omluvit. Nemocnice se s rozsudkem neztotožnila a podala odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Protože soud neuznal nárok paní Ferenčíkové na peněžité odškodnění, odvolala se proti rozsudku i její právní zástupkyně.
Středa, 10. ledna 2007Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Středa, 20. prosince 2006Tiskové zprávy
V září 2005 byla MDAC a Ligou podána žaloba ve prospěch ženy, která se pokoušela získat kopii zdravotnické dokumentace, aby mohla posoudit, zda služby, které dostávala v psychiatrické léčebně, byly v souladu s právem a lékařskou etikou. Léčebna jí odmítla dokumentaci zpřístupnit s tím, že takové právo nemá a že na základě platného zákona o péči o zdraví lidu má pouze právo být poučena lékařem o svém zdravotním stavu. Podle názoru léčebny zákon neobsahuje právo na přístup k lékařským záznamům jako takovým. V březnu 2006 rozhodl prvostupňový soud v Havlíčkově Brodu ve prospěch žalobkyně, léčebna ale podala odvolání k soudu vyššího stupně.
V rozhodnutí o odvolání Krajský soud v Hradci Králové plně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že léčebna musí pacientce vydat kopii její zdravotnické dokumentace, neboť jde o jediný efektivní způsob v souladu s právem. Krajský soud potvrdil, že lidé musí mít možnost znát veškeré informace shromážděné v dokumentaci a mít možnost jejich obsah konzultovat s nezávislým odborníkem. Krajský soud potvrdil, že psychiatrická diagnóza není platným důvodem pro odepření přístupu k lékařským záznamům.
Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská k věci uvedla:
„Je to poprvé v české právní historii, kdy odvolací soud potvrdil právo na přístup do zdravotnické dokumentace člověku s duševní nemocí. Toto rozhodnutí dává jasný signál všem nemocnicím, že jakékoli zadržování informací je protiprávní. MDAC vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby vydalo jasné směrnice pro všechny poskytovatele zdravotní péče.“
David Zahumenský, právník MDAC a Ligy, který případ vedl, dodává:
„Práva uživatelů psychiatrických služeb stále nesplňují základní evropské právní standardy. Doufáme, že toto soudní rozhodnutí inspiruje další osoby s problémy s duševním zdravím k tomu, aby se bránili právní cestou.“
— Poznámky pro editory —
Tento případ je veden v rámci spolupráce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Činnost je kofinancována z prostředků Evropské komise, Open Society Fund Praha a Open Society Institute Budapešť. Plná zodpovědnost za tuto tiskovou zprávu leží na MDAC a Lize; jejich donoři nenesou odpovědnost za jakékoli užití informací v ní obsažených.
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí s aktuálním či vnímaným mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy a je spolupracujícím členem Mezinárodní helsinské federace lidských práv se sídlem ve Vídni. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce.
Liga lidských práv je česká nevládní organizace, která chrání práva dětí, pacientů, obětí rasové diskriminace, policejního a domácího násilí i dalších osob právní cestou. Její vizí je taková společnost, v níž všichni vědí o svých právech a možnosti se jich domoci a takový stát, jehož orgány při své činnosti respektují Listinu základních práv a svobod i závazné mezinárodní úmluvy o lidských právech. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.
Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC/Ligy (Česká republika): 777 306 906
Barbora Bukovská, právní ředitelka MDAC (Maďarsko): +36 1 413 2730
Mental Disability Advocacy Center
1088 Budapest, Rákóczi út 27/b, Maďarsko
tel: +36 1 413 27 30, fax: +36 1 413 27 39
e-mail: info@mdac.info, web: www.mdac.info
Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz, web www.llp.cz
Sobota, 1. července 2006Tiskové zprávy
IMV své rozhodnutí odůvodňuje skutečností, že konkrétního viníka zranění poškozené E.W. nelze zjistit. Vzhledem ke skutečnosti, že tímto způsobem doposud skončila VŠECHNA trestní oznámení podaná poškozenými z řad účastníků CzechTeku 2005, rozhodla se Liga rozšířit oznámení na velitele celého zásahu, jehož totožnost je známa. Velitel zákroku pod jednotným velením nese odpovědnost za porušení povinností, které mu v souvislosti s takovým zákrokem ukládá zákon.
Na taneční oslavě CzechTek 2005 provedla Policie ČR celkem dva velké zásahy proti jejím účastníkům. V průběhu druhého z nich, který se odehrál převážně po setmění dne 30.7. 2006, došlo k těžkému zranění paže nezletilé účastnice, která se navíc v té době pouze snažila odejít z louky, na které se oslava konala.
Důvodem pro podání trestního oznámení jsou poznatky, že velitel při vedení zásahu zásadně pochybil a svým jednáním pravděpodobně spáchal trestný čin maření úkolu veřejného činitele dle ustanovení § 159 odst. 1 trestního zákona a trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 223 trestního zákona.
O této skutečnosti m.j. svědčí, že
- nebyla vydána náležitá výzva před použitím donucovacích prostředků podle zákona o Policii ČR;
- došlo ke špatnému načasování zásahu na dobu těsně před setměním bez ohledu např. na nevhodné vybaveni zasahujících policistů k nočnímu zásahu.
Tím velitel zásahu vytvořil podmínky pro řadu pochybení, např. pro nezákonné použití donucovacích prostředků proti osobě mladší 15 let nebo pro ohrožení zdraví nejen účastníků technoparty, ale i zasahujících policistů. Následkem těchto pochybení vznikla četná zranění na obou stranách.
Na nepřiměřenost zásahu a nekvalitní výzvy Policie ČR m.j. upozornil ve své rozsáhlé zprávě i veřejný ochránce práv.
Kontakt:
Liga lidských práv
Bratislavská 31
602 00 Brno
Tel: 545 210 446
Robert Cholenský, právník
Email: rcholensky@llp.cz
Úterý, 13. června 2006Tiskové zprávy
Zmíněná novela je jednou z největších změn právní úpravy nájemního bydlení v polistopadovém období. Pronajímatelům bytů dává nově právo bez soudního rozhodnutí dát nájemci bytu výpověď v případě, že nájemce neuhradí tři měsíční nájmy nebo do 15 dnů nenahlásí osoby, které byt spolu s ním začaly užívat. V případě, že nájemce s výpovědí nesouhlasí, má šedesát dní na to, aby se bránil u příslušného soudu.
Novela však obsahuje chybu, která může mít vážné následky. V případě vystěhování mají rodiny s nezletilými dětmi podle § 712 odst. 5 občanského zákoníku ve vymezených případech možnost žádat soud, aby rozhodl, že mají právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt. Co do vymezení těchto případů ovšem § 712 odst. 5 odkazuje na ustanovení § 711 odst. 1 písm. c) a d), které bylo novelizací zrušeno a v textu zákona tak již chybí.
Tento fakt může rozhodování soudu o případném přiznání bytové náhrady vážně komplikovat. Pokud soud o bytové náhradě nerozhodne, bude mít i rodina s nezletilými dětmi při vyklizení nárok pouze na poskytnutí provizorního přístřeší.
Novela občanského zákoníku byla navíc „přilepena“ k zákonu č.107/2006 Sb. až v Poslanecké sněmovně a vstoupila v platnost bez jakékoliv předchozí veřejné debaty či osvěty. O nedostatečné informovanosti veřejnosti – a to jak nájemců, tak pronajímatelů bytů – svědčí informace, které dostávají pracovníci Ligy lidských práv a IQ Roma servis přímo od terénních pracovníků organizací, zabývajících se právním a sociálním poradenstvím sociálně slabým či jinak zvýšeně ohroženým rodinám.
Zkušenosti Ligy lidských práv a Roma IQ Servis potvrzují, že nájemci neznají svá práva a s výpovědí si velmi často neví rady. Informace z portálů městských či obecních úřadů jsou evidentně nedostatečné, neboť zejména starší či sociálně slabí lidé přístup k internetu nemají nebo jej neumí využívat.
Z tohoto důvodu Liga lidských práv a IQ Roma Servis doporučují příslušným státním orgánům následující
- 1. urychleně odstranit zmíněnou chybu obsaženou v ustanovení § 712 odst. 5 občanského zákoníku,
- 2. adekvátním způsobem zahájit oficiální informační kampaň pro veřejnost.
IQ Roma servis (www.iqrs.cz) působí v Brně od roku 1997. Na základě mapování a analýzy potřeb a zdrojů se činnost sdružení zaměřuje na vytváření podmínek ke zlepšení sociálních, ekonomických, kulturních, vzdělávacích a pracovních možností a úspěchů jednotlivců a rodin ohrožených sociálním vyloučením.
