Nelidské zacházení v policii a vězeňství: nekonečný příběh?

V bodu 11. svojí zprávy CPT uvádí, že jeho delegace „získala několik informací o obvinění policie ze špatného zacházení, některá z nich se týkala špatného zacházení během dotazování a především výslechu prováděném důstojníky kriminální policie. Policejní důstojníci byli obviňováni z mlácení, kopání a bití různými předměty; mezi těmi, kteří tato obvinění vznesli, byli mladiství.“

České policii byly dále vytknuty zejména dlouhodobé problémy s kontaktováním třetí osoby na svobodě, přístupem k právnímu zástupci a lékaři na policejní stanici. Právě tato práva představují základní záruky proti nelidskému zacházení.

CPT rovněž zjistil, že „zadržené osoby byly na některých policejních stanicích připoutány ke kovovým úchytům ve zdi v nepohodlné pozici, speciálně na jablonecké policejní stanici … členové delegace si povšimli, že v prostoru pro zadržené osoby je na zdi instalováno pět kovových úchytů asi 50 cm od podlahy.“ CPT musel požádat příslušné orgány, „aby zajistily, že kovové úchyty na jablonecké policejní stanice budou odstraněny, jakož i na všech ostatních stanicích, kde jsou ještě užívána“ (bod 13 zprávy).

Nejtvrdší a nejrozsáhlejší kritice CPT podrobil zacházení s vězni odsouzenými na doživotí v sekcích D a E věznice ve Valdicích. Podle CPT v zařízení vládne „zřetelná atmosféra zastrašování a hrozeb, kterou lze popsat neochotou vězňů podávat stížnosti ze strachu, aby nebyli umístěni do cel pro výkon kázeňského trestu … nebo dokonce aby nebyli umístěni do cel, kde by jim mohlo hrozit sexuální zneužívání.“ (bod 33 zprávy).

„Zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že řada takových vězňů v sekcích D a E byla pravidelně znásilňována a sexuálně zneužívána po přemístění do jiné cely. Kromě toho byla delegace znepokojena zjištěním, že zranitelní vězňové, kteří se během svého pobytu v sekci D zjevně stali cílem fyzického zneužívání a znásilnění …. Tito vězňové byli také často ubytováváni v celách spolu s vězni, kteří se již dříve dopustili znásilnění nebo jiné formy násilí na ostatních vězních. Tyto závěry jsou doloženy prostudováním záznamů a rozhovory s vězni (jak s obviněnými násilníky, tak i s jejich oběťmi).“

Lékař delegace přímo na místě prokázal případ následujícího charakteru: „Vyšetření vězně F ukázalo poškození perinea mezi skrotálním vakem a konečníkem, které vzniklo opakovaným perineálním traumatem. Na základě lékařských záznamů vězně F bylo doloženo, že během jeho pobytu v brněnské vězeňské nemocnici v prosinci 2005 bylo zaznamenáno poškození perinea o rozměrech 5 cm1 cm; psychiatrická zpráva uváděla možnost sexuálního zneužití.“ (bod 35 zprávy). x

CPT musel bohužel explicitně upozornit české orgány, aby „poučily všechny dozorce, že úmyslné umisťování zranitelných vězňů do cel, ve kterých je riziko fyzického a/nebo sexuálního zneužívaní, představuje nehumánní a ponižující zacházení a bude jako takové hodnoceno.“

Liga lidských práv již léta upozorňuje na opakující se konkrétní případy násilí na policejních stanicích a nemožnost domoci se některých práv v praxi. Liga sice pozitivně vnímala postupné zlepšování situace v některých oblastech vězeňství v minulých letech, ovšem na základě přímo nalezených důkazů ze strany nezávislých expertů CPT je nucena vyjádřit zděšení nad zjištěnými případy ve valdické věznici. Vedle toho dosti kriticky hodnotí odpověď vlády na tato závažná zjištění, která se snaží zdokumentované případy znásilňování vězňů popírat. Navíc vzhledem k přímým důkazům CPT dosti nepřesvědčivě.

Liga upozorňuje, že návštěvy CPT mají přispět ke zlepšení situace ve vzájemném dialogu, zapírání skutečnosti způsobuje v očích mezinárodních orgánů Česku zbytečnou ostudu. Liga doporučuje pracovníkům veřejného ochránce práv, kteří mají oprávnění místa zbavení svobody navštěvovat, aby pravidelněji prováděly namátkové kontroly zařízení na něž upozornil ve své podrobné zprávě CPT, a to vždy za účasti lékaře. Zjištění evropského orgánu nasvědčují, že i ve věznicích a na policejních stanicích by se zástupci vnitrostátních návštěvních orgánů měli více zaměřit na zjišťování důkazů o fyzických útocích na integritu osob, které jsou orgány státu omezeny na svobodě.

K závažným nedostatkům zjištěných CPT v oblasti psychiatrických léčeben a ústavů sociální péče Liga vydává samostatnou tiskovou zprávu ve spolupráci s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC).

Více informací:

Jiří Kopal, právník a předseda Ligy lidských práv

mobil: 776 234 446

1. červen: Mezinárodní den dětí. I romských?

K současnému stavu faktického vyloučení romských dětí z přístupu ke kvalitnímu vzdělání přispělo několik faktorů. Jsou jimi obecná nechuť integrovat žáky, kteří se odlišují, mylná představa, že odlišný žák trpí v kolektivu ostatních žáků, používání nevhodných psychologických testů vedoucích k nepřímé diskriminaci při rozřazování dětí do příslušných tříd a škol či obecná neoblíbenost romské menšiny. Samotní romští rodiče pak mnohdy nemají vzhledem ke špatným zážitkům svých dětí s diskriminací i díky osobní zkušenosti zájem dávat své děti do běžných škol a tříd.

Kvalitní vzdělání je však jedinou zárukou toho, aby v České republice nevyrostla další generace Romů s omezeným přístupem na trh práce, následnou chudobou a závislostí na sociálních dávkách, problémy s bydlením, sociálním vyloučením a diskriminací. Liga je konsternována z dlouhodobé pasivity státu směrem k romským dětem, a to i ve srovnání s dalšími zeměmi střední a východní Evropy. Vedle závazků v oblasti lidských práv je bohužel nutno nadále opakovaně vysvětlovat, že vzdělaná Romka či Rom platící daně má přínos v každém racionálně nastaveném ekonomickém systému. Výzkumy maďarských ekonomů ukázaly, že přidaná hodnota pro státní rozpočet z jedné osoby, která zpravidla končí vzdělávání základní školou, by v případě dokončeného středního vzdělání byla až 70 000 Euro.

Liga proto navrhuje:

  1. změnit současný koncept speciálního vzdělávání na systém dodatečné podpory, který dovoluje individuální přístup ke každému žákovi a který v současnosti funguje například ve Skotsku,
  2. změnit financování škol tak, aby nedostávaly příplatky pouze na zdravotně postižené žáky, ale také na žáky sociálně znevýhodněné, tak jak je tomu např. na Slovensku, kde školy dostávají pro případy všech jakkoli znevýhodněných bez rozdílu 2,5 x více prostředků na jednoho žáka,
  3. pro posílení úspěchu integrace snížit maximální možný počet žáků ve třídě ze 30 na 15,
  4. motivovat romské rodiče k tomu, aby své děti dávali do mateřských školek, případně zavést poslední ročník mateřské školy jako povinný při zachování jeho bezplatnosti,
  5. bezpečným způsobem sbírat etnická data, aby bylo možné přesně měřit úspěchy při integraci romských dětí, včetně potřebné pravidelné kontroly a zavedení sankcí pro školy, které by romské děti nadále diskriminačně umísťovaly do segregovaných tříd,
  6. zavést používání takové diagnostiky žáků, která zohlední skutečné vzdělávací potřeby dětí.

Liga k problému zpracovala detailní systémová doporučení, která zaslala po uplynutí sto dní od nástupu vlády příslušným ministerstvům – toto systémové doporučení naleznete zde.

Ve spolupráci s Evropským centrem pro práva Romů pak aktuálně vydává publikaci Stigmata – segregovaná výuka Romů ve školách střední a východní Evropy, včetně aktuálních analýz české školské legislativy – ke stažení zde.

Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.

Sterilizace může být trestným činem i v Česku

Ke spáchání trestných činů došlo v mostecké nemocnici v případech ženy z Krupky protiprávně sterilizované v dubnu 1998 a ženy z Chánova sterilizované v roce 1993. Vzhledem k promlčení případu však není možné podle Okresního státní zástupkyně v Mostě potrestat konkrétní pachatele, a proto nařídila policejnímu orgánu, aby případy odložil.

Michaela Kopalová z Ligy lidských práv, která se jako právní zástupkyně poškozené obrátila již v roce 2005 s oběma případy na ombudsmana, oceňuje přelomové posouzení ze strany státní zástupkyně. Podle Kopalové „se jedná o zásadní odůvodnění z pohledu ochrany práv všech pacientů v České republice, neboť státní zástupkyně potvrdila, že provedení lékařského zákroku může za určitých okolností naplnit i skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví.“ A to navzdory paternalistickému a bohužel stále platnému výkladovému stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 6/1998, kde se uvádí, že lékař není zpravidla trestně odpovědný v případě, že nemocným nebyl dán souhlas s provedením lékařského výkonu, avšak výkony přesto de lege artis (tedy podle pravidel lékařské vědy) provedl.

Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně nařídila věc odložit, byla zástupkyně poškozených nucena požádat o dohled nad případy Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. V obou žádostech usiluje o to, aby byly prověřeny všechny lékařské dokumentace k případům sterilizace, které lékaři provedli. Tyto zákroky mohly probíhat od roku 1993 (u lékaře), respektive od roku 1998 (u lékařky) až do současnosti a je tedy možné, že by u nich nemuselo dojít k promlčení. Zároveň byl o vývoji informován veřejný ochránce práv, který podezření z trestného činu původně oznámil.

Nemocnice Most je spojena se systematickým prováděním nucených sterilizací v době komunismu. Pod vedením agilních sociálních pracovnic a za asistence lékařů byly v této nemocnici sterilizovány desítky romských žen ze sídliště Chanov i další Romky z města Mostu i okolí. Navíc je doložen případ, kdy v této nemocnici byla v rozporu s právem sterilizována žena dokonce ještě v listopadu 2003, ve své zprávě to potvrdil i ombudsman. Liga podala v případě ženy z Chanova sterilizované před necelými čtyřmi roky občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Bude se jí zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem.

Doslovná citace z nově vydaného usnesení státního zastupitelství v Mostě, v němž se konstatuje, že v případu z roku 1998 došlo ke spáchání trestného činu: „…lékařka v rozporu s vnitrorezortním předpisem i z. č. 20/1966 Sb. zásadním způsobem zasáhla do rozhodovací sféry poškozené ohledně jejího zdraví v oblasti rozhodování o zachování reprodukční schopnosti, a byla takto srozuměna s následkem, který bez souhlasu poškozené způsobila, neboť nešlo o zákrok, který by eliminoval bezprostřední ohrožení zdraví. Jednání … tak naplnilo všechny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 22 odst. 1 tr. z., a to nejen po formální, ale také po materiální stránce, neboť stupeň společenské nebezpečnosti i s přihlédnutím k motivu jednání je vyšší než nepatrný.“ Odůvodnění obdobného znění obsahuje i usnesení, které se týká druhého případu provedení protiprávní sterilizace mosteckým lékařem v roce 1993.

Publikaci „Právní opatření proti protiprávní sterilizaci“, která popisuje přístup orgánů činných v trestním řízení na str. 35-40 naleznete zde.

Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 5 k metodice odškodnění všech protiprávně sterilizovaných žen zde.

Kompletní informace k této tiskové zprávě ve formátu .pdf zde.

Senátoři: Pacient má právo na přístup do své zdravotnické dokumentace

Liga lidských práv (Liga) a Centrum advokacie duševně nemocných (MDAC) vedly v posledních letech řadu sporů o vydání zdravotnické dokumentace. Byly mezi nimi i případy nezákonného držení v psychiatrické léčebně, podezření ze znásilnění v léčebně nebo „léčby“ v klecovém lůžku. Nejen v těchto případech je přístup do zdravotnické dokumentace nutným předpokladem jakékoli úspěšné právní obrany proti zdravotnickému zařízení.

Obě organizace se v minulosti zasazovaly o zlepšení situace v přístupu do zdravotnické dokumentace, mimo jiné opakovaně vybízely českou vládu, aby učinila patřičné legislativní změny. V březnu 2006 dosáhlo MDAC společně s Ligou precedentního rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který potvrdil, že pacient má právo na to, aby mu zdravotnické zařízení vydalo kopii jeho zdravotních záznamů.

Právní ředitelka MDAC a advokátka Barbora Bukovská novelu komentovala slovy: „Přístup do zdravotnické dokumentace je základní zárukou ochrany lidských práv v souvislosti s poskytováním zdravotnické péče. Doufáme, že nový zákon přispěje ke změně paternalistického přístupu, který je v českém zdravotnictví silně zakořeněn. V současné praxi je běžné, že pacientovi je odpíráno právo rozhodovat o způsobu své léčby a že nemocnice často pacientovi odmítají vydat kopii toho, co je o něm napsáno v jeho zdravotnických záznamech. MDAC bude sledovat, jak je zákon dodržován v praxi.“

Přestože obě organizace novelu zákona vítají, upozorňují na to, že české zdravotnické právo obecně zůstává zastaralé a nezajišťuje pacientům standardy ochrany jejich základní lidských práv při poskytování lékařské péče, jaké jsou očekávány od členského státu Evropské unie.

Bližší informace:
David Zahumenský, právník MDAC, tel. 777 306 906, e- mail dzahumensky@mdac.info

Stát zbytečně utrácí miliardy za ústavní péči

To jsou hlavní závěry vyplývající z dokumentu s názvem „Péče o děti odebírané z biologické rodiny v ČR“, který ve formě systémového doporučení v těchto dnech zveřejnila Liga lidských práv (Liga). Dokument provádí srovnání ekonomických a statistických dat systému ústavní výchovy a systému pěstounské péče.

„Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 280 tisíc ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc za rok,“ říká Petr Bittner z Ligy a dodává: „k ekonomickému srovnání je potřeba doplnit také výsledky, které ve výchově dětí tyto dva rozdílné systémy dosahují a závěr je jednoznačný: pěstounská péče je efektivnější a méně nákladná než pobyt dítěte v ústavu za každou cenu.“

Průměrné náklady na dítě spojené se systémem ústavní výchovy pak podstatně zvyšuje pobyt dětí v kojeneckém nebo ve výchovném ústavu, který je ještě mnohem nákladnější než pobyt dítěte v dětském domově. Kvalifikovaný odhad průměrných nákladů na jedno dítě ve všech typech ústavů dosahuje dokonce 550 000 Kč ročně. Podle zjištěných informací Liga odhaduje, že stát ročně za ústavní péči o děti zaplatí více než 10 miliard korun.

Dokument Ligy obsahuje kromě analýzy současného stavu také doporučení, jak nastavit systém tak, aby byla náhradní rodinná péče upřednostňována před péčí ústavní. K tomuto trendu se mimo jiné přihlásila i současná vláda ve svém programovém prohlášení a dlouhodobě tuto koncepci prosazuje také ombudsman. Ten naposledy zdůraznil přínos rodinné péče oproti ústavní po svých návštěvách dětských domovů v březnu tohoto roku[1].

Doporučení jsou vztažena zejména k práci orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Liga navrhuje, aby se zvýšil počet sociálních pracovníků a aby se soustředili především na terénní sociální práci. Další doporučení směřují k odborné a společenské podpoře pěstounských rodin a ke změnám v procesu posuzování žadatelů. Liga dále doporučuje, aby byla přehodnocena nutnost umístění jednotlivých dětí v ústavech, navrhuje také, aby se veřejně hodnotila jednotlivá zařízení ústavní výchovy podle úspěšnosti dětí po jejich opuštění.

Jedno ze zásadních doporučení pak představuje návrh, aby obce s rozšířenou působností, které podávají návrh na umístění dítěte do ústavní výchovy, byly zároveň finančně zainteresovány podílem na nákladech spojených s pobytem dítěte v takovém zařízení. Tato změna by například při 50 % podílu obce představovala dodatečné roční náklady 5 miliard korun přenesené do rozpočtu obcí, což by ve výsledku motivovalo obce, aby řešily problém selhávající nebo nevyhovující péče v rodině alternativním způsobem, například sanací biologické rodiny nebo aktivním vyhledáváním rodiny náhradní.

Další informace a materiály poskytne:
Petr Bittner, Liga lidských práv, Záhřebská 50, Praha 2, tel.: 224 816 765, mobil: 777 621 217, mail: pbittner@llp.cz

Celý text systémového doporučení Ligy s názvem „Péče o děti odebírané z biologické rodiny v ČR“ je možné najít v příloze k této tiskové zprávě nebo na webových stránkách zde.

Tento dokument byl vytvořen za finanční pomoci Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu je výhradně zodpovědná Liga lidských práv a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.

[1] Zpráva veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení, kde se vykonává ústavní a ochranná výchova ze 7. března 2007 dostupná zde.

Mezinárodní trestní soud oslaví 5.narozeniny  bez České republiky

Přesně před pěti lety počet států, které se připojily k Mezinárodnímu trestnímu soudu dosáhl 60, což bylo podmínkou pro jeho vznik. 11. duben 2002 se proto do dějin zapsal jako den, kdy byla završena desetiletí dlouhá snaha o vytvoření mezinárodní instituce, která zajistí řádný soudní proces s pachateli nejhorších masových zločinů podle mezinárodního práva. Mezi státy, které se zúčastnily těchto mimořádných oslav v sídle OSN v New Yorku bylo i Slovensko. Náš nejbližší soused ratifikoval Římský statut (zakládající dokument Soudu z roku 1998) právě v tento historický den před pěti lety. Česká republika, jako jediná z EU, to dosud neučinila.

Mezinárodní trestní soud je nyní již plně funkční institucí. Od ledna má prvního obžalovaného, jímž je Joseph Kony stíhaný za válečné zločiny spáchané ve vleklém a krvavém konfliktu ve východním Kongu. V únoru hlavní prokurátor Soudu, Argentinec Luis Moreno-Ocampo, rozvířil stojaté vody mezinárodní diplomacie ve vztahu k Súdánu, jehož vláda je již několik let podezřelá z páchání zločinů proti lidskosti ve své západní provincii Darfur. Ocampo vydal zatykač na dva Súdánce, z nichž jeden je ministrem současné vlády. Je nasnadě, že v reakci na to Chartúm ztíží spolupráci s Mezinárodním trestním soudem. Ministr vnitra Al-Zubayr Bashir Taha pohrozil zmasakrovat jakoukoliv osobu, která se pokusí zatknout súdánského činitele a předat ho mezinárodním orgánům.

O to víc je důležité, aby jeho činnost podporovalo co nejvíce států světa. Přes dvacet českých nevládních organizací se domnívá, že posílení Soudu je jeden z důvodů proč by se i Česká republika měla co nejdříve k němu připojit. Proto společně vydaly veřejnou výzvu k ratifikaci zakládajícího Statutu Mezinárodního trestního soudu.

Premiér Mirek Topolánek nedávno na interpelaci ve sněmovně reagoval slovy, že „ratifikace Římského statutu je zahraničněpolitickým zájmem České republiky a za současného stavu věcí Česká republika už nemá důvod neratifikovat tento Mezinárodní trestní soud.“ Podle nevládních organizací je k tomu nejvyšší čas a tvrdí, že tímto aktem konečně dokážeme, že nejsme lhostejní k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů.

Liga lidských práv
Amnesty International, Česká republika
Český červený kříž
Člověk v tísni
Česká ženská lobby

Pro bližší informace:
Jan Kratochvíl
Liga lidských práv
tel.: 608 021 038
email: jkratochvil@llp.cz

Obránce lidských práv, nebezpečné povolání

Rok 2006 se zapíše do historie jako rok, kdy byla zavražděna novinářka deníku Novaya Gazetta a ruská lidskoprávní aktivistka Anna Politkovskaja. Právě když dokončovala sérii článků o zvěrstvech, které ruské jednotky napáchaly v Čečensku, někdo ji ve výtahu jejího domu zastřelil. Dodnes nebyla novinářčina smrt řádně prošetřena a svět už se nejspíš nikdy nedoví, proč a na čí žádost byla Anna Politkovskaja zavražděna.

Příběh ruské novinářky obletěl celý svět, větší je ale počet těch obhájců lidských práv, kteří byli sprovozeni ze světa bez zájmu médií – na Filipínách byl v červnu dvěma neznámými muži zavražděn obránce práv drobných rolníků M. W.Cornea, v Iráku bylo v dubnu nalezeno tělo umučeného odborového předáka Husseina Aliho a v neposlední řadě v byl v září zavražděn člen kolumbijského Výboru na obranu lidských práv G. I. Melendez.

Represe vůči těm, kteří vytrvale poukazují na porušování lidských práv ze strany svých vlád nabývá i sofistikovanějších podob než je zabití a fyzické napadení. Od útoků 11. září 2001 zprávy vykazují jednoznačný trend: státy začaly citelně omezovat svobodu shromažďování a sdružování – Bělorusko, Rusko nebo Uzbekistán přijali právní úpravu, která ztěžuje registraci občanských sdružení a umožňuje zásahy státu do jejich vnitřního chodu. „Antiteroristická“ legislativa v Bahrajnu, Jordánsku a Tunisu a ruské, běloruské a filipínské „antiextrémistické“ zákony přímo ohrožují svobodu sdružování a svobodu slova. Podle zprávy výrazně vzrostl počet svévolných zadržení a zmanipulovaných soudních procesů a vyšetřování.

Přitom bývalý generální tajemník OSN, Kofi Annan, ve své předmluvě ke zprávě varuje před zásahy do sdružovacího práva a oslabováním angažovaného společenského života. V silné a strukturované občanské společnosti vidí jedinou šanci jak ochránit jednotlivce před porušováním jeho základních lidských práv a svobod ze strany státu, ale třeba i nadnárodních korporací. Mezinárodní ochranný mechanismus, který OSN zajišťuje, může účinně zasáhnout v případech masivního porušování lidských práv, nemůže však ochránit každého jednotlivce v každé situaci. Na této úrovni proto musí existovat hustá síť organizací a sdružení bránící lidská práva, jen ta jsou podle Annana schopna včas a přiměřeně porušování práv zabránit. Omezující zásahy států do života občanské společnosti je proto vždy třeba hodnotit kriticky.

Stručné informace o zprávě naleznete na této adrese: http://www.fidh.org/IMG/pdf/dp-pages-GB.pdf

Plná verze zprávy v angličtině je dostupná z adresy: http://www.fidh.org/article.php3?id_article=4108

Liga lidských práv je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži.

Bližší informace poskytne:

Předseda Ligy lidských práv Jiří Kopal, email jkopal@llp.cz, a Jana Koláčková email jkolackova@llp.cz, tel. 608 719 535

Liga lidských práv
Bratislavská 31, 602 00 Brno, Czech Republic
tel.: +420 545 210 446, fax: +420 545 240 012
e-mail: brno@llp.cz

Výbor OSN proti rasismu o ČR

Největší znepokojení vyjádřil Výbor především nad situací Romů v oblasti vzdělávání, neboť příliš mnoho romských žáků navštěvuje speciální školy či třídy určené pro mentálně postižené děti (dříve zvláštní školy). Výbor vládě doporučil přijetí efektivního programu na ukončení segregace Romů ve vzdělávání a přehodnocení metodologických postupů, na základě kterých nepřiměřený počet romských dětí navštěvuje třídy pro mentálně postižené děti. „Otázka plnohodnotného vzdělávání romských dětí je tou nejpodstatnější věcí a měla být urychleně vyřešena. V opačném případě nám vyroste další generace osob s omezeným přístupem na trh práce, následnou chudobou, problémy s bydlením, sociální exkluzí, diskriminací a tento bludný kruh nebude nikdy přetržen,“ poznamenává Jan Kratochvíl, který na zasedaní expertům Výboru prezentoval stínovou zprávu Ligy lidských práv ve spolupráci s FIDH (Mezinárodní federace lidských práv se sídlem v Paříži).

Výbor byl také zvláště znepokojen případy nedobrovolné sterilizace romských žen, ke kterým docházelo nejen v době komunismu, ale i v devadesátých letech. Česká republika byla Výborem vyzvána, aby přijala odpovědnost za tato závažná porušení lidských práv a zasadila se o usnadnění přístupu obětí ke spravedlnosti, včetně založení zvláštního fondu pro právní pomoc. Dle názoru Výboru je také žádoucí provést osvětovou kampaň mezi lékaři a veřejností, aby k neoprávněným sterilizacím již v budoucnu nedocházelo.

V dalších částech Výbor vyjadřuje svou lítost nad skutečností, že přes opakovaná doporučení řady mezinárodních orgánů Česká republika stále nemá nezávislý systém vyšetřování stížností na policii. To je podle Výboru zvláště nešťastné vzhledem k tomu, že Romové a cizinci bývají předmětem nezákonného jednání ze strany policie. Politování vyjádřil Výbor také nad tím, že se nedaří nabírat policisty z řad romského etnika.

Výbor byl dále znepokojen mimo jiné nepřijetím antidiskriminačního zákona, nadměrnou přítomností romských dětí v ústavní péči, neaktivním přístupem policie k potírání pořádání neonacistických koncertů, diskriminací Romů v zaměstnávání, praktikami některých obcí s ohledem na práva všech, včetně Romů, na odpovídající bydlení a diskriminací cizinců ve školství a dalších oblastech.[1]

Výbor byl tedy nucen kritizovat situaci romských obyvatel v podstatě ve všech oblastech života. Doporučil vládě, aby se snažila o vymýcení přetrvávajících negativních stereotypů mezi českým obyvatelstvem o Romech, v situaci kdy v průzkumu veřejného mínění v lednu 2007 76% respondentů označilo Romy za „velmi nesympatické“.[2] „Závěrečná doporučení Výboru představují opakované varování České republice, že nedodržuje svoje mezinárodní závazky. Kritika se dotýká řady problémů, o nichž předchozí vlády věděly, ale zanedbávaly je. Situace se tudíž nelepší, ale spíše zhoršuje. Proto by odpovědné orgány měly tato doporučeni co nejdříve realizovat v praxi,“ shrnuje Kratochvíl.

Více informací:

Jan Kratochvíl, právník Ligy lidských práv, Praha tel. 608 021 038

[1] Plné znění Závěrečného doporučení: http://www.ohchr.org/english/bodies/cerd/docs/CERD.C.CZE.CO.7.pdf

[2] http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2006_0866

Mezinárodní den žen

Potřeba zvýšení ochrany zvlášť ohrožených obětí trestných činů v trestním řízení
Ze statistik MV ČR vyplývá, že oběťmi mravnostních trestných činů se stávají v drtivé většině ženy a naopak drtivá většina pachatelů jsou muži. Přitom oběti těchto trestných činů jsou nejvíce ohroženy tzv. sekundární viktimizací, tedy že se znovu stávají obětí – obětí průběhu vyšetřování (opakované výslechy, přístup k obětem znásilnění pod heslem „může si za to sama“, atd.). Liga lidských práv se zasazuje o lepší zacházení se zvlášť ohroženými oběťmi trestných činů a na základě právní analýzy a diskuse s trestněprávními experty prosazuje přijetí zákona o ochraně zvlášť ohrožených obětí.

Ve svém doporučení ze srpna 2006 vyjádřil Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen „své znepokojení nad nízkým počtem usvědčených a odsouzených pachatelů násilí vůči ženám, jakož i nad současnou definicí znásilnění“. Výbor dále žádá, aby Česko „přijalo takovou definici znásilnění, která by zaručovala potrestání jakéhokoliv aktu sexuální povahy spáchaného na osobě, která s tímto aktem nesouhlasí, a to i v případě, že tato osoba neklade odpor.“

Domácí násilí: nutnost zavedení trestního činu pronásledování a terapie násilníků
Pokud jde o problém domácího násilí, jehož oběťmi se z 94% stávají právě ženy, bylo dosaženo značného pokroku, zvláště s ohledem na právní ochranu obětí. Efektivnost legislativy je však ohrožena řadou praktických nedostatků. Liga proto nadále působí ve vzdělávání zástupců Policie ČR, orgánů sociálně právní ochrany dětí a dalších a prosazuje práva obětí domácího násilí v meziresortní pracovní skupině pro monitoring plnění opatření uložených usnesením vlády o odhalování a stíhání domácího násilí a pomoci jeho obětem. Za nejdůležitější Liga považuje zavedení skutkové podstaty trestného činu pronásledování („stalking“) a realizaci terapeutických programů pro pachatele domácího násilí, které v Česku – na rozdíl od států západní Evropy – stále neexistují.

Závazek odškodnit oběti protiprávní sterilizace
V návaznosti na Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv o sterilizaci žen provedených v rozporu s právem z prosince 2005 a doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen ze srpna 2006, se Liga nadále zasazuje o informování veřejnosti a vyjednávání s vládními orgány, aby se zamezilo opakování této praxe v budoucnu. Pracujeme na zavedení dobré lékařské praxe informovaného souhlasu pacienta se zákrokem. Liga také zpracovala právní argumentaci pro podnět Rady vlády pro romské záležitosti prosazující vytvoření mechanismu odškodnění všech obětí nucené sterilizace, který se právě projednává ve vládních orgánech.

Plné znění doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen z 25. srpna 2006 naleznete v češtině zde.

Bližší informace:
Jana Koláčková, jkolackova@llp.cz, tel.: 608 719 535

Ombudsman: Soudní znalci ničí lidské životy

Ombudsman Otakar Motejl vyzval ministerstvo spravedlnosti, aby konečně začalo řešit jeden z největších problémů české justice – nekvalitní práci soudních znalců. „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová,“ říká ombudsman. „Nekonečné průtahy při vypracovávání posudků, jejich velmi sporná kvalita, ale také jejich nadužívání, téměř žádné postihy za nepravdivé, špatné nebo pozdě dodané posudky, to všechno je třeba akutně řešit.“
Ministerstvo kritiku uznává. „Na změně se intenzivně pracuje,“ říká mluvčí ministerstva Zuzana Kuncová. Podle ní by měla například vzniknout komora soudních znalců, která by garantovala kvalitu posudků.

Pacienti za mřížemi psychiatrických léčeben, na něž sepisují posudky znalci, kteří je nikdy neviděli, podhodnocené nemovitosti v dražbách, nadhodnocené nemovitosti, jimiž věřitelé ručí za úvěr, děti svěřené do péče rodiče, který si objednal negativní posudek na svého expartnera. Tahanice o děti a nekonečné čekání na posudek, které končí u evropského soudu pro lidská práva, zatímco děti dospějí.

Nesoudí soudce, ale znalec

Podobných případů podle ministerstva i podle ombudsmana neúnosně přibývá. „Trend je takový, že soudci bez znaleckého posudku téměř nerozhodnou,“ říká Otakar Motejl. „A výsledkem je až taková absurdita, že v podstatě nesoudí soudce, ale znalec.“

Soudního znalce smí jmenovat ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu. K získání kulatého razítka však stačí opravdu málo. Čtyřicet let starý zákon udává pouze vágní podmínku: znalec „má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru“.

S kulatým razítkem má znalec za současných podmínek vyhráno takřka nadosmrti – to je častá kritika i Ligy lidských práv (LLP). „Nemusí prokazovat specializaci v konkrétních případech, nemusí dokládat, že metody, kterých užil, jsou známé a uznávané, že testy, které provedl, jsou spolehlivé,“ říká právnička Jana Koláčková z LLP. Chybujícího znalce však soud potrestá jen výjimečně a případně vyškrtne ze seznamu znalců. Ze statistik ministerstva, které vede teprve od roku 2005, plyne, že z více než 11 tisíc soudních znalců jich předloni bylo pro opakovaná pochybení vyškrtnuto ze seznamu 39.

Touto problematikou se v září zabývali na společné schůzce předsedové krajských soudů, zástupci soudcovské unie spolu s ombudsmanem, který následně navrhl vládě novelizovat příslušný zákon. „Byl jsem ujištěn, že náš návrh je v legislativním záměru vlády,“ řekl Otakar Motejl po včerejší schůzce s náměstkem legislativní rady vlády Jiřím Stodůlkou. „To znamená, že na novele se pracuje a do sněmovny by se měla dostat někdy v příštím roce.“

PRAHA, 14.11.2007 HN.IHNED.CZ