Čtvrtek, 23. června 2011Tiskové zprávy
Brno – 23. června – Tento týden se dvě klientky Ligy lidských práv konečně dočkaly odškodnění za chyby soudů v řízeních o způsobilosti k právním úkonům. Za tři roky trvající boj o způsobilost přiznal Městský soud v Praze paní H. 37 tisíc korun. Druhý spor se týkal paní M., které soud odmítl způsobilost navrátit. Za to jí podle soudu přísluší odškodnění ve výši 200 tisíc.
Paní H. byla v roce 2005 na základě šikanózního návrhu ze strany města zbavena soudem způsobilosti k právním úkonům. V řízení nebyla vyslechnuta a advokátka, kterou jí přidělil soud ji vůbec nekontaktovala. Na základě jediného neaktuálního znaleckého posudku ji pak soud připravil o veškerá práva. Paní H. se odvolala a v konečném rozsudku soud potvrdil, že pro zásah do její způsobilosti neexistuje důvod. Celý soudní proces však trval skoro dva roky, v jejichž průběhu žila paní H. v nejistotě o svém postavení i budoucím životě.
O případu paní M. již Liga před časem informovala v tiskové zprávě. Na konci roku 2007 Ústavní soud uznal, že v řízení o způsobilosti k právním úkonům soudy porušily její práva, když jí bezdůvodně odmítly způsobilost k právním úkonům navrátit. Náhrady za újmy na svých právech se však dočkala až teď.
Přestože v obou případech soudy přiznaly žalobkyním nižší částky, než požadovaly, jde o velice významná rozhodnutí. Při stanovení výše finančního odškodnění, které jim za nezákonný postup v rozhodování soudy přiznaly, vycházely soudy zejména z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který v obdobných řízeních přiznává nemalé částky.
Oba případy však také dokazují, jak neochotně přistupují obecné soudy k navracení způsobilosti k právním úkonům, případně k přiznání náhrady škody za nezákonný zásah do práv člověka. Jedné z klientek byla navrácena způsobilost k právním úkonům až na základě nálezu Ústavního soudu, druhé se podařilo dosáhnout odškodnění až poté, co se k případu vyjádřil Nejvyšší soud. V obou případech trvalo více než tři roky od podání žaloby na odškodnění, než soudy vydaly konečné rozhodnutí. „Oproti minulosti se jedná o mírný posun v rozhodování soudů, který je způsoben zejména aktivitou Ústavního a Nejvyššího soudu. Obecným soudům se však důsledná ochrana práv a důstojnosti lidí s postižením zatím nedaří. Sankce v podobě náhrady vzniklé újmy vnímáme tedy jako nejlepší způsob, jak působit na státní orgány,“ komentovala rozhodnutí právnička Ligy a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel. 773 692 282, zdurajova@mdac.info
Pondělí, 13. června 2011Zprávy z médií
Víte, na co všechno má policista právo při silniční kontrole? Jaké doklady může vyžadovat k předložení městský strážník?
Doklad o pojištění odpovědnosti vozidla nebo potvrzení prokazující zdravotní způsobilost seniora nechte v kapse. Městskému strážníkovi do něj totiž vůbec nic není. Stejně tak ani celníkovi. Jediné, co od vás mohou oba vyžadovat, je řidičský průkaz a malý techničák alias osvědčení o registraci vozidla.
Že jste to až dosud nevěděli a poctivě přichystávali všechny dokumenty? Vůbec se nedivíme, málokdo z českých motoristů čte pořádně předpisy a zná všechny povinnosti. Ale tím se zkracujete o svá práva. Samozřejmě nechceme, abyste se nyní houfně hádali s policistou při každé silniční kontrole, ale chtějte důsledně vědět, co jste udělali – a především jaký je za to trest. Běžně se nás ptáte, kolik bodů hrozí za přestupek, který jste už policistovi odkývali.
Neznalost vychází i z toho, že běžný řidič se dostane do kontaktu s policistou či strážníkem jen při silniční kontrole. „Lidé se o právní problematiku nezajímají, pokud zrovna neřeší související problém,“ krčí rameny i Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Občanku doma
Stačí zůstat hned u dokladů, abychom si ukázali, na co policista má, či nemá nárok. Jestliže chce vidět občanský průkaz při běžné silniční kontrole, zeptejte se jej proč. Stačí se totiž podívat do silničního zákona, kde se dočteme, že šofér má mít u sebe řidičský průkaz, osvědčení o registraci a doklady o pojištění odpovědnosti a zdravotní způsobilosti. O občance nikde ani slovo.
Kdy tedy musíte předložit občanský průkaz? Jedině tehdy, když vás policista přímo vyzve k prokázání totožnosti. A ze zákona o policii zase vyplývá, že souhrn možností je přísně taxativní. Patří sem třeba podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, hledání pohřešované osoby či plnění jiného úkolu, pokud je to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti. Výčet sice suchopárný, ale jednoznačný.
A napadlo vás vůbec, proč policistovi nestačí při kontrole řidičák? Není na něm totiž adresa trvalého bydliště, která rovněž patří do pomyslné kolonky „Nutné“ ve sloupku „Prokázání totožnosti“. Platí pak ještě jedno pravidlo, a to že rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřený účelu zjišťování totožnosti.
Nevrátí
Typickým důkazem neznalostí, a to i našich novinářských kolegů, je taneček kolem nedávno medializovaného výroku ombudsmana na adresu městských strážníků. Ti totiž podle něj nemají právo pokutovat za jízdu na červenou.
A hned se rozjel kolotoč dohadů, kdo a jaký má nárok na vrácení zaplacených peněz a umazání bodů. Nechme stranou fakt, že i podle dalších právníků toto právo měšťákům skutečně nepřísluší (coby mylný výklad příkazu „Stůj“ jako vjezdu do míst, kde je to zakázáno), a zaměřme se na ony zaplacené pokuty.
„Když řidič na místě zaplatí a pak si to rozmyslí nebo zjistí, že policisté neměli pravdu, má smůlu a už s tím prakticky nic neudělá,“ objasňuje podstatu problému právník Tomáš Beran. Připomíná sice, že lze iniciovat takzvané přezkumné řízení, ale na jeho zahájení není právní nárok. A v praxi se ukazuje, že jde o zdlouhavou a otravnou akci, které je lepší se vyhnout. Takže se žádné hromadné vracení peněz ani bodů nekoná.
Češi se na silnicích obecně málo hlásí o svá práva. Než aby se s policisty dohadovali a postoupili věc do správního řízení, kde už hrozí vyšší tresty při neúspěchu, raději sklapnou paty, odkývají vše na místě a jdou si zanadávat do hospody. Dokládají to policejní statistiky, kdy za loňský rok bylo vyřešeno na místě 525 790 přestupků a jen 76 566 bylo oznámeno správním orgánům k dalšímu řešení.
Hned pryč
Našli jste na autě botičku a čekáte už tři hodiny na policistu či strážníka, než přijedou a sundají ji z kola? Tak se braňte! Oba jsou totiž povinni odstranit bez zbytečného odkladu tento prostředek k zabránění odjezdu. „Nadměrně a bezúčelně nesmí omezovat vozidlo, pokud se řidičem spáchaný přestupek projedná v blokovém řízení, nebo policie zjistí řidičovou totožnost,“ radí Liga lidských práv ve své publikaci Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem. Tento manuál rad a návodů, jak jednat mimo jiné i při silniční kontrole, si můžete sami zdarma stáhnout ze stránek Ligy.
A to není všechno. „Povinnost policistů odstranit botičku platí i v případě, kdy řidiče na místě nezjistí,“ doplňuje právník Tomáš Beran s odkazem na znění zákona, kdy tak musí učinit „po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby“ (§ 36 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb.). Že se tak v praxi neděje? Nesmíte si nechat všechno líbit.
Kočárkový test
A víte, kdy vám vůbec mohou strážci zákona nasadit botičku? Podle zákona o Policii ČR či o obecní policii tak lze učinit v případech, kdy vozidlo stojí na místě, kde nemůže, a řidič není zrovna přítomný. Současně ale nesmí překážet silničnímu provozu.
Jinými slovy – pokud zaparkujete na chodníku a okolo projde i maminka s kočárkem a po druhé straně projede tramvaj, dostanete botičku. Jestliže by musel chodec vstupovat do vozovky nebo by mlékaři nemohli zavézt samoobsluhu, auto hledejte na odstavném parkovišti (neplatí pro vozidlo invalidy). Pak je to ještě dražší.
Á propos, osobu blízkou v tomto případě ani nezkoušejte, u botičky totiž nefunguje. A to ani přes obecně platné pravidlo, že náklady spojené s jejím přiložením a odstraněním hradí řidič. „Ale pokud je neznámý, platí je provozovatel vozidla, což je většinou vlastník, zatímco řidičem v konkrétním případě může být třeba jeho rodinný příslušník,“ varuje Liga lidských práv.
Když vám botičkou či odtahem vozidlo poškodí, řešte to hned na místě.
Prohledat, najít!
V řidičském životě se můžete setkat i s horšími situacemi než botičkou za neoprávněné parkování. Třeba příkazem k ohledání vozidla. Víte vůbec, v jakých případech a kdo má právo tak učinit?
Stejně jako domovní prohlídka není ani kontrola interiéru auta samozřejmě samo sebou. Ale de facto stačí, abyste se policistovi v něčem znelíbili a on nabyl dojmu, že převážíte cokoliv nezákonného. Auto smí prohledat, i pokud pronásleduje pachatele trestného činu a má důvod domnívat se, že je ve vozidle, stejně tak i věci související s trestným činem (i pašování, drogy, jedy a tak dále). Prostě stačí jakákoliv domněnka, že je auto nějak spojeno s trestným činem – ať už jako kradené nebo třeba figurovalo při nehodě se zraněním.
A pozor – policista dokonce může použít i sílu, aby se dostal tam, kam potřebuje, když nemá jinou možnost. Ale platí tady zásada přiměřenosti. Pokud spolupracujete, rozhodně by neměl nic poškodit. Nahlížet může i do zavazadel. Tohle všechno neplatí pro městského strážníka. Ten nemá žádné právo prohledat vozidlo. A je toho ještě dost, co nemůže – například zadržet řidičský průkaz.
Zaplať, jinak neodjedeš!
Málokdo to ví, ale i čeští policisté mají právo vybírat kauce. A rozhodně ne malé. Nebo u sebe snad běžně nosíte pět až padesát tisíc korun?
Je to v případech, kdy má policista konkrétní důvod, že byste se vyhýbali projednání. Maximální výše však může dosahovat jen nejvyšší hrozící pokuty za toto jednání. „Vybírání od Čechů s trvalým pobytem na území ČR je prakticky vyloučeno,“ vysvětluje právník Beran s odkazem na podmínku důvodného podezření, že se bude motorista řízení vyhýbat. „Nedovedu si představit, jak by to policisté ve standardním případě odůvodnili,“ dodává. Připouští ale, že jisté riziko hrozí za situace, kdy bude řidič vykřikovat, že „jim na to kašle“.
V případě cizinců jde však o jinou situaci, kterou policisté zdůvodní mnohem snadněji.
Víte, že… … za loňský rok bylo dopravními policisty zjištěno celkem 602 356 přestupků řidičů motorových vozidel a 17 233 dopravních přestupků ostatních účastníků silničního provozu? Naproti tomu strážníci obecních policií projednali 574 438 přestupků proti bezpečnosti silničního provozu. K tomu pak dalších šedesát tisíc zaviněných překročením maximální dovolené rychlosti. … strážníci obecních policií loni vydali na čtyřicet tisíc rozhodnutí o odstranění vo zidel a skoro šest set hledaných aut nalezli? související problém. V zahraničí je to stejné. nezajímají, pokud zrovna neřeší Ani ne. Spíše se lidé obecně o právní problematiku než ostatní národy? Máte dojem, že Češi znají svá práva méně ale máme i takové zkušenosti. Dochází k tomu spíše při jiných situacích, kontrolách? zmíněného policejního násilí při silničních Obrací se na vás někdo se zkušeností a strážníkem. například neznají rozdíly mezi policistou řekne, je bráno jako důkaz. Lidé také násilí. Vadí nám třeba, že cokoliv strážník Chtěli jsme ukázat na problém policejního Proč jste vydali tuto publikaci? s policistou a strážníkem počínat při kontaktu publikace Jak si práv a spoluautorku právničku Ligy lidských …
Tři otázky pro…
… Zuzanu Candigliotu, právničku Ligy lidských práv a spoluautorku publikace Jak si počínat při kontaktu s policistou a strážníkem
*Proč jste vydali tuto publikaci?
Chtěli jsme ukázat na problém policejního násilí. Vadí nám třeba, že cokoliv strážník řekne, je bráno jako důkaz. Lidé také například neznají rozdíly mezi policistou a strážníkem.
*Obrací se na vás někdo se zkušeností zmíněného policejního násilí při silničních kontrolách?
Dochází k tomu spíše při jiných situacích, ale máme i takové zkušenosti.
* Máte dojem, že Češi znají svá práva méně než ostatní národy?
Ani ne. Spíše se lidé obecně o právní problematiku nezajímají, pokud zrovna neřeší související problém. V zahraničí je to stejné.
Nevypovídat
Znalost práv se v českém prostředí smrskla na známé výmluvy na osobu blízkou.
„Nikdy jsem toho nevyužil a nehodlám se k tomu snížit,“ zní typická odpověď v malé anketě. „Každý by si měl nést zodpovědnost za své činy,“ říkají jiní. Nechceme jim brát přesvědčení, skutečně tohoto institutu lze zneužít. Jenže mince má i druhou stranu.
Sledujete detektivky, kde vždy po lapení pachatele zazní „Máte právo nevypovídat“? Ony výmluvy na osobu blízkou se totiž vážou k nezadatelnému právu nemluvit, pokud by to poškodilo jak osobu blízkou, tak i samotného podezřelého. Zkrátka jestliže nemá orgán činný v přestupkovém či trestním řízení dost důkazů, neservírujte mu výpovědí dobrovolné přiznání. Byť třeba jen k tomu, že jste na osmdesátce jeli o deset víc. Než nám napíšete nesouhlasné dopisy, zkuste se nad tím aspoň zamyslet…
Článek byl pulikován dne 13. 6. 2011 v časopise Svět motorů.
Úterý, 17. května 2011Tiskové zprávy
Liga lidských práv vypracovala v rámci veřejné zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí tři právní analýzy, které se zabývají postavením osob se zdravotním postižením v procesu transformace sociálních služeb. Analýzy se věnují zejména právu lidí s postižením na život v komunitě a závazkům, které z tohoto práva vyplývají pro stát. Právníci Ligy se dále zabývali také možnými případy odpovědnosti v souvislosti s poskytováním sociálních služeb a otázkami právní způsobilosti osob se zdravotním postižením.
Proces podpory transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb probíhá v České republice od roku 2005. Jeho základní myšlenkou je poskytovat co možná nejvíce individualizovaných sociálních služeb v přirozeném prostředí. Proces transformace tedy pomáhá začlenění lidí s postižením do běžné komunity, čímž dochází nejen ke zkvalitnění sociální péče a zvýšení možností jejich rozvoje, ale i k obohacení samotné komunity. Právě právu na život v komunitě je věnována první analýza, která podrobně zkoumá toto právo, které je zakotveno v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením.
Proces transformace s sebou přináší nové situace a právní otázky, s nimiž je třeba se vypořádat. Velmi složitá a problematická je například otázka odpovědnosti. Když hovoříme o odpovědnosti v kontextu poskytování sociálních služeb, odpovědnými mohou být jak uživatelé sociálních služeb, poskytovatelé sociálních služeb, opatrovníci, ale i jiné osoby, a to v různých právních oblastech. Například poskytovatelé mohou svým klientům způsobit škodu na zdraví, klienti mohou něco rozbít v obchodě nebo zaměstnanci poskytovatelů nemusí své povinnosti plnit řádně a dojde ke škodě – kdo bude za tyto a další podobné situace odpovídat? Tomu se věnuje druhá analýza věnovaná odpovědnostním vztahům.
Zásadním otázkám způsobilosti k právním úkonům obecně, ale i ve světle nového občanského zákoníku se pak věnuje třetí právní analýza. V porovnání s jinými právními řády, které již od zásahů do způsobilosti k právním úkonům upouští, je v České republice stále platná právní úprava ze šedesátých let, která umožňuje nejen omezování, ale i zbavování způsobilosti, čehož se u nás stále hojně využívá. Způsobilost k právním úkonům je přitom pro nezávislý život lidí se zdravotním postižením klíčovou otázkou. Jde o velký zásah do práv člověka a v současné době není otázka způsobilosti k právním úkonům uspokojivě řešena ani v rámci legislativy, ani v soudní praxi.
Od prosince minulého roku do dubna 2011 právníci Ligy v rámci seminářů prezentovali teoretické poznatky z analýz poskytovatelům sociálních služeb, zástupcům krajů a Ministerstva práce a sociálních věcí. Dialog s účastníky seminářů, kteří se v praxi potýkají s nejrůznějšími problémy, pak vedl k ještě komplexnějšímu zpracování problematiky.
Bližší informace poskytnou:
Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 545 210 446, email: dslastanova@llp.cz
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Barbora Rittichová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: brittichova@mdac.info
Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy lidských práv, email: mmatiasko@mdac.info
Užitečné odkazy:
čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením
Bližší informace o transformaci sociálních služeb
Analýza CRPD a právo na život v komunitě
Analýza Právní odpovědnost poskytovatelů sociálních služeb v procesu transformace sociálních služeb
Analýza Právní postavení uživatelů v procesu transformace sociálních služeb
Všechny tři analýzy byly zpracovány na základě zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou získala Liga lidských práv, název zakázky „Zpracování analýzy a metodického materiálu a lektorování na seminářích k vybraným aspektům procesu transformace“ Zakázka je součástí individuálního projektu „Podpora transformace sociálních služeb“ hrazeného z prostředků Evropského sociálního fondu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a Státního rozpočtu České republiky. Realizátorem projektu Podpora transformace sociálních služeb je Odbor sociálních služeb a sociálního začleňování MPSV.
Pondělí, 16. května 2011Aktuality
Liga lidských práv vypracovala v rámci zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí tři právní analýzy související s probíhající transformací sociálních služeb.
Analýzy jsou věnovány tématům:
V České republice probíhá již od roku 2005 proces podpory transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb. Základní myšlenkou tohoto procesu je poskytování co možná nejvíce individualizovaných sociálních služeb v přirozeném prostředí. Zjednodušeně řečeno, transformace pomáhá začleňování lidí s postižením do přirozené komunity, čímž dochází nejen ke zkvalitnění péče a zvýšení možností rozvoje uživatelů služeb, ale i k obohacení samotné komunity zvýšením její různorodosti. Transformace sociálních služeb je proces, který sebou přináší nové situace a otázky s kterými se musíme vypořádat, a právě těmito situacemi a otázkami jsme se v uvedených právních analýzách zabývali.
Právní analýzy jsou užitečné hlavně proto, že lidé pracující v sociálních službách, ale i širší veřejnost, mohou na jednom místě lehce najít potřebné informace, které se přímo dotýkají poskytování sociálních služeb v souvislosti s probíhající transformací, a mohou se v dané problematice lépe zorientovat.
Teoretické poznatky a praktické příklady obsažené v prvních dvou právních analýzách jsme prezentovali od prosince minulého roku do dubna tohoto roku na seminářích, kterých se zúčastnili poskytovatelé sociálních služeb, zástupci krajů a Ministerstva práce a sociálních věcí. Předávání zkušeností osobní cestou na realizovaných seminářích nám obohatilo náš právnický pohled na věc a podpořilo identifikaci poptávky odborné veřejnosti. Možnost využít praktické zkušenosti účastníků zvýšila komplexnost zpracování dané problematiky.
Všechny tři analýzy byly zpracovány na základě zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou získala Liga lidských práv, název zakázky „Zpracování analýzy a metodického materiálu a lektorování na seminářích k vybraným aspektům procesu transformace“ Zakázka je součástí individuálního projektu „Podpora transformace sociálních služeb“ hrazeného z prostředků Evropského sociálního fondu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a Státního rozpočtu České republiky. Realizátorem projektu Podpora transformace sociálních služeb je Odbor sociálních služeb a sociálního začleňování MPSV.
Úterý, 19. dubna 2011Zprávy z médií
Připravovaný zákon říká, že za děti mladší 16 let rozhodnou rodiče Dnes musí s interrupcí souhlasit také sama těhotná dívka Patnáctiletá dívka má svou občanku a může žít sexuálním životem. Ovšem v případě, že otěhotní, rozhodují za ni rodiče. S jejím názorem se přitom příliš nepočítá.
Připravovaný zákon o specifických zdravotních službách, který interrupce upravuje, totiž klade mladší šestnácti let na stejnou úroveň jako ženy zbavené právní způsobilosti.
„Těhotenství se ukončí na základě písemné žádosti zákonného zástupce,“ stojí v návrhu, který má právě začít kolečko po jednotlivých ministerstvech.
Rozhodne prostředník Právník České lékařské komory Jan Mach však míní, že takové znění může být v rozporu s evropským právem. „Chybí tam prostá věta, že se zákrok provede nejen se souhlasem zákonného zástupce, ale také nezletilé, což by v důsledku mohlo vést k porušení úmluvy o lidských právech a úmluvy o biomedicíně,“ říká Mach.
Úmluva totiž pacientovi zaručuje, aby každý provedený výkon mohl s ohledem na rozumovou vyspělost sám posoudit.
Podle ministerstva zdravotnictví, které zákon připravilo, však žádný střet s evropskými normami nehrozí. V zákoně o zdravotních službách, který má jít do sněmovny před létem společně s tím o takzvaných specifických službách, je prý situace, kdy nezletilý pacient se zákonnými zástupci nesouhlasí, dostatečně upravena.
„Když se neshodnou, soud určí opatrovníka a teprve ten o konkrétním zákroku rozhodne. Snažíme se jít cestou posilování práv pacientů a myslíme, že je to oproti dnešku, kdy se s nezletilými nikdo nebaví, velký pokrok,“ vysvětluje náměstek pro legislativu Martin Plíšek.
Než spor skončí, dívka porodí S tím však právník lékařské komory nesouhlasí. „Dnes je to upraveno jasněji. Proti vůli pacientky umělé přerušení těhotenství není možné, a tak by to mělo zůstat,“ říká Mach. Nepřesvědčuje ho přitom ani možnost správního procesu. „I kdyby šlo o zrychlené zřízení, strany se mohou odvolávat, podávat ústavní stížnosti, a to v situaci, kdy jde o čas. Těhotná dívka mezitím stejně porodí,“ dodává Mach.
Dnešní právní úpravu hájí také Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. „U dívek mladších šestnácti let teď nelze provést potrat bez souhlasu rodičů, ale to neznamená, že ho lze provést proti vůli těhotné. Formulace by taková měla být i v novém zákoně,“ myslí si Candigliota, která se jako právnička zaměřuje na lidská práva v oblasti zdravotnictví.
Tomu, že si lékaři budou při práci dávat v hlavě dohromady nařízení z několika zákonů, totiž příliš Candigliota nevěří. „Mohlo by dojít k selhání. Lékaři mají často podle našich zkušeností malé právní povědomí. Pak snadno dojde k nepochopení,“ obává se.
***
Těhotné děti
2000 mladistvých a nezletilých dívek ročně otěhotní v České republice. Přibližně tisíc z nich nakonec podle Socioterapeutických listů porodí. Počet dívek, které otěhotněly nebo se staly matkami před 15. rokem, se pohybuje kolem stovky ročně.
Článek byl zveřejněn dne 19. 4. 2011 v deníku Hospodářské noviny.
Autorkou článku je Michaela Mužíková, Hospodářské noviny.
