Pondělí, 4. dubna 2011Tiskové zprávy
Přestože čtyřiapadesátiletý Vladimír Kummer vyvázl po pobytu na policejní cele v Aši loni v květnu jen s lehčími zraněními, podal na policisty trestní oznámení a očekával, že věc bude řádně prošetřena. Inspekce policie však po důkazech raději nepátrala a případ odložila. Také podle Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vše proběhlo v souladu se zákonem. Liga lidských práv, která pana Kummera zastupuje, nyní žádá nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby případ znovu otevřel.
Závěry policejní inspekce a státního zastupitelství, značně zpochybnila i nezávislá zpráva veřejného ochránce práv Pavla Varvařovského, který se z vlastní iniciativy rozhodl postup policistů na služebně prošetřit. Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Kummera na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru, že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.
Právníci Ligy se setkávají s mnoha případy policejního násilí, většinu z nich se však Inspekce policie snaží odložit, aniž by je řádně prošetřila. Trojice mužů ze Zlínského kraje po setkání s policisty loni v srpnu skončila poměrně hůře – dva z nich byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jeden s bolestivě vykloubenou rukou. Trestním oznámením se v tomto případě policejní inspekce zcela odmítla zabývat s tím, že nejde o „žádné důvodné podezření“ z trestného činu, přestože měla k dispozici lékařské zprávy. I tady funkce okresního státního zastupitelství zcela selhala.
„Tyto případy ilustrují, jak zoufale potřebujeme nezávislý a důvěryhodný vyšetřující orgán trestné činnosti policistů, jinak se prakticky žádný pachatel násilí v policejní uniformě před soud nikdy nedostane,“ vysvětluje podstatu problému Zuzana Candigliota, právnička Ligy. Současný stav, kdy policista vyšetřuje policistu a státní zástupci jsou nečinní, navíc podle expertů odporuje mezinárodním závazkům České republiky na důkladné, účinné, nestranné a nezávislé vyšetření případů podezření z krutého zacházení.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535
Další informace k případu pana Kummera naleznete zde:
http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/inspekce-poslala-dalsi-pripad-policejniho-nasili-k-ledu-z449
Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem.
http://www.llp.cz/_files/file/publikace/LLP_manual_Policista_07-2_E-VERZE_FINAL.pdf
Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také v EXTRA ligových novinách. (léto 2010)
Středa, 6. ledna 2010Manuály, Policie
Úterý, 31. března 2009Zprávy z médií
Další policejní hlídka neudržela své nervy na uzdě
Mezi pasažéry, kteří nestihli první ranní metro vyjíždějící ve 4.42 ze stanice Muzeum v pražském centru, patřil předminulý pátek i sedmatřicetiletý architekt Tomáš Butkai. Jeho plán svézt se cestou z večírku dvě stanice do bytu na Vyšehradě zkřížilo setkání s policejní hlídkou. Nastávající otec skončil po zákroku uniforem v nemocnici s diagnózou nalomené žebro, otřes mozku a tržná rána na bradě. Zranění si vysloužil opakovanou nabídkou tlumočení, kterou nad ránem učinil dvěma policistům poté, co si všiml, že nejsou schopni se na peroně domluvit s cizinkou, kterou kontrolovali společně s revizory.
//
Scénář je obvyklý: policie tvrdí, že pan Butkai byl agresivní a fyzicky napadl příslušníky, zmlácený muž, svědci i lékaři trvají na opaku: policisty rozčílilo, že pan Butkai se vmísil do „úkonu“, a dali mu navzdory všem pravidlům „za vyučenou“. Není to poprvé a jistě ani naposled. U tohoto případu se ovšem objevuje několik pozoruhodných okolností. Oběť přežila policejní atak bez větší úhony a proti uniformám teď stojí sebevědomý muž, který chce mlátičky pohnat k odpovědnosti.
Kde je občanka?
„Ta cizinka byla tmavé pleti, zjevně neuměla česky, oni neuměli anglicky a nevyjadřovali se o ní zrovna vybíravě,“ vysvětluje pan Butkai, proč se nabídl jako tlumočník. Policisté však o pomoc nestáli. „Nenechal jsem se odbýt, a to je rozčílilo. Nechali ji být a začali pátrat po mojí občance,“ vzpomíná na moment, který spustil konflikt – pan Butkai totiž doklad totožnosti zapomněl doma. „Okamžitě mi nasadili pouta a řekli, že pojedeme na služebnu,“ tvrdí. Cestou do nedaleké Krakovské ulice obě obsazená auta zastavila. „Vytáhli mě ven a začali mě kopat, fackovat a bít pěstmi do obličeje,“ říká pan Butkai, kterému se dnes vybavují hlavně černé kožené rukavice jednoho z policistů, který před první ranou do jeho obličeje řádně propnul prsty.
„Asi čekali, že je budu prosit. Ale já jim chtěl dát spíš najevo, že se strašně ponižují,“ popisuje muž, který před pěti lety pomáhal jako zaměstnanec společnosti Člověk v tísni v Čečně a na Srí Lance. Hrůzné situace třeba z Čečny ho při bití držely spolehlivě v pozici, že tohle vlastně nic není.
Jde o chybu jedince, tvrdí ve všech případech policie.„Když mě přivezli na služebnu, přikázali mi, ať se svléknu. Odmítl jsem,“ pokračuje pan Butkai a dodává, že policisté reagovali na jeho neposlušnost slovy „nedělej frajera, nebo tě obviníme z napadení veřejného činitele“. Nakonec jej svlékli sami, posadili do cely a otevřeli všechna okna.
Asi po hodině jej odvezli k ošetření v nemocnici Na Bulovce, tam kvůli otřesu mozku a dalším drobným zraněním zůstal jeden den na pozorování.
Pan Butkai tady konečně mohl přes jednoho z lékařů kontaktovat svou těhotnou ženu, což policisté po celou dobu odmítali. Stejně jako poskytnutí tužky a papíru na zapsání jejich evidenčních čísel. „Nakonec jsem si dvě evidenční čísla zapamatoval, ale všechna bohužel nemám.“ V nemocničním pokoji stále hlídali dva policisté. „Jednu ruku mi připoutali pouty k čelu postele.“
„Náš lékař musel zatelefonovat nadřízenému, a až poté policisté pacienta odpoutali,“ popisuje chování policistů tiskový mluvčí nemocnice Na Bulovce Petr Mach. Policisté se bránili tím, že pacient je agresivní a tento postup je nutný. Lékaři ale byli přesně opačného názoru a zapsali, že pacient „spolupracuje, ošetření neodmítá a je orientován“. Napadený muž neodmítl ani krevní zkoušku na alkohol, která prokázala 1,1 promile alkoholu (což odpovídá asi pěti pivům).
Odpoledne konečně dorazili vyšetřovatelé z kriminálky, kteří panu Butkaiovi sdělili, že není z ničeho obviněn a může jít domů.
Tím to ale nekončí. „Pan Butkai měl dvěma našim policistům způsobit zranění v podobě oděrek a je podezřelý z napadení veřejného činitele,“ říká do telefonu nervózně tiskový mluvčí pražské policie Tomáš Hulan (policisté ze služebny v Krakovské i jejich nadřízení se k případu vyjadřují výhradně přes něj). Na otázku, kde policisté oděrky mají a jestli jsou v pracovní neschopnosti, však odpovědět neumí. „Nevím, proč vás to zajímá,“ říká odmítavě mluvčí Hulan.
Čí to je chyba?
Zajímavé je to především proto, že pan Butkai rezolutně odmítá, že by na kohokoliv z policistů fyzicky zaútočil. A předpoklad, že v metru k žádnému konfliktu směrem k uniformám nedošlo, posiluje i fakt, že jeho zaměstnanci rutinně smazali kamerové záznamy z peronu. Ty se uchovávají právě v případech, že zaznamenají nějaký konflikt. A podle tiskového mluvčího dopravního podniku se nic takového nestalo.
Tomáš Butkai podal stížnost na Inspekci ministra vnitra a zároveň podává trestní oznámení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Děje se tak v situaci, kdy policejní funkcionáři vytrvale odmítají připustit obavu, že zbytečná agrese vůči občanům, kteří se provinili třeba tím, že nemají v kapse občanku nebo na ně sousedi žalují, že ruší noční klid, je systémový problém. Detaily nejsou k dispozici, protože policie si nevede přesné statistiky, ale můžeme připomenout, že za posledních deset let mají místní policisté ve více než dvou stovkách případů na svědomí úmyslné ublížení na zdraví. A vedení policie současně stále tvrdí, že jde jen o selhání jedince (jako tomu prý bylo například letos v lednu, kdy policisté ubili kvůli údajnému rušení nočního klidu vietnamského občana Hoang Son Lama).
Práce inspekce policie by měla skončit za měsíc. „Pokud potvrdí verzi pana Butkaie, policisté dostanou maximálně podmínku,“ tipuje výsledek právník z Ligy lidských práv Jiří Kopal.
Uvidíme, jak s výsledkem naloží policejní špičky. „Je to vždy chyba jedince,“ opakuje už teď Pavla Kopecká z policejního prezidia. Další podrobnosti jsou do skončení vyšetřování tabu.
Článek byl zveřejněn dne 31. 3. 2009 na stránkách časopisu Respekt (zde).
Pátek, 27. března 2009Zprávy z médií
Při kontrole revizorů a policie v pražském metru se zastal cizinky tmavé pleti. Skončil v policejní cele a pak v nemocnici s otřesem mozku. Policisté ho zbili a on neví za co. Příběh tohoto muže – někdejšího humanitárního pracovníka – se stal před týdnem v Praze. Policie jeho čin šetří jako útok na veřejného činitele. A tak se ptáme – máme se obávat policejních hlídek, nebo jde o výjimečnou událost, která práci policistů devalvuje?
Inspekce ministra vnitra dostala další stížnost na chování policistů ve službě. Poslal ji architekt Tomáš Butkai. Jde o týden starou událost, ke které se odpovědní lidé nechtějí vyjadřovat s tím, že kauza je předmětem šetření. Zatímco si Tomáš Butkai stěžuje, že ho policisté zbili a on neví za co, policie jeho jednání označuje jako útok na veřejného činitele.
Vracel se z projekce festivalu o lidských právech. Bylo nad ránem a netají se tím, že měl v sobě několik piv. Vycházel z metra na stanici Muzeum a vidí, že dva revizoři a dva policisté něco říkají cizince, která jim zjevně nerozumí.
„Situace mi přišla nefér vůči turistce nebo cizince, která mohla přijít do metra bez znalosti systému, který je tady používaný. V jiných zemích metro funguje na jiném systému,“ popisuje začátek celé události architekt Tomáš Butkai.
Dřív pracoval jako humanitární pracovník pro společnost Člověk v tísni a prý ho docela rozzlobilo, že zástupci státu s cizinkou mluví dost nevybíravě a mají narážky na barvu její kůže. „Viděl jsem, že se česky nedomluví, tak jsem si myslel, že anglicky jí mohu pomoct. Samozřejmě, že jsem měl poznámky k tomu, jakým způsobem s ní jednali,“ doplnil.
A protože se začal vměšovat do práce policejní hlídky, jak sami policisté říkají, byl vyzván k předložení občanského průkazu. Ten ale neměl. Policisté mu nasadili pouta, vyvedli z metra, posadili do auta a odvezli směrem k nejbližší policejní služebně s tím, že policisty Tomáš Butkai údajně verbálně i fyzicky napadl. To ale Butkai odmítá. „Fyzicky jsem je nenapadl. O tom nemůže být vůbec řeč,“ prohlásil Tomáš Butkai.
Jak to doopravdy bylo a kdo si začal, to se už asi nedozvíme, záznamy z kamerových systémů v metru jsou zničeny, potvrzuje mluvčí Dopravního podniku hlavního města Prahy Ondřej Pečený. „Všechny záběry z kamer, kterými disponuje Dopravní podnik hlavního města Prahy, se uchovávají po dobu 72 hodin. Pokud nejsou nadále využity, záznamy se mažou,“ upřesnil mluvčí.
A jestli byl Butkai opilý a agresivní, bude také těžké posoudit. V lékařské zprávě, kterou máme k dispozici, stojí, že měl v sobě 1,15 promile alkoholu. Pravda, tento údaj mu naměřili lékaři až poté, co ho dvě hodiny svlečeného drželi policisté v cele a co ho ještě před tím několik policistů zmlátilo, říká Tomáš Butkai.
„Údery pěstí vestoje, potom jsem dostal kopanec do žeber. Tahle vzpomínka mi tam také probleskuje,“ přiblížil architekt. Jeho slova ale opět potvrzuje lékařská zpráva a svědectví personálu nemocnice. Mluvčí Bulovky Petr Mach: „Diagnostikovali otřes mozku a z tohoto důvodu jsme pacienta hospitalizovali.“
Policisté po celou dobu pobytu v nemocnici zadrženého muže střežili přímo u lůžka. Ten měl pouta připevněná k pelesti. „Na pravé ruce jsem měl infuzi, na levé ruce jsem měl pouta,“ vzpomíná Tomáš Butkai. Až na zákrok ošetřujícího lékaře mu po víc než hodině pouta z rukou sundali. „Především proto, že toto není v nemocnici obvyklé,“ vysvětlil mluvčí Petr Mach.
To vše se odehrálo v čase od pěti hodin ráno do devíti večer. Skončilo to, když k němu do nemocničního pokoje přišli vyšetřovatelé z kriminální policie. Ujistili ho, že žádné obvinění proti němu nevznesou a že je volný. Tomáš Butkai se rozhodl podat trestní oznámení a stížnost k Inspekci ministra vnitra.
Ležel s otřesem mozku spoutaný v nemocnici
Roste násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? A kolik takových incidentů musí ročně řešit Inspekce ministra vnitra? Inspirací je nám týdne starý příběh někdejšího humanitárního pracovníka, který se zastal ženy tmavé pleti před xenofóbními výroky. Ty údajně pronášeli na její adresu policejní strážníci i revizoři v pražském metru.
Když jsem se pokoušeli zjistit stanovisko policistů, kteří u toho ten pátek byli, nepochodili jsme. Byli jsme odkázáni na mluvčího Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Tomáše Hulana. Ten situaci vykládá jinak než zadržený a následně zbitý muž.
„Verbálně zasahoval do zákroku strážníků, načež ho policisté upozornili, ať upustí od tohoto jednání. Sedmatřicetiletý muž následně atakoval policejní hlídku nejprve verbálně a následně i fyzickým útokem,“ nastínil policejní verzi Tomáš Hulan.
Na místech, kde k incidentu došlo, jsou kamery. A ty pomohou odhalit, jak to vlastně všechno bylo, přesvědčuje nás mluvčí Hulan s tím, že my už ale víme, že tyto záznamy z metra neexistují. „Mohu potvrdit, že tuto událost prošetřujeme pro podezření z trestného činu útok na veřejného činitele,“ doplnil mluvčí. A s těmito záznamy počítá i Inspekce ministra vnitra, protože jak říká její mluvčí Martina Lídlová, celým případem se zabývají a do měsíce jej prošetří. Zatím je na konkrétní stanovisko brzy.
I kdyby bylo pravdivé tvrzení policistů, že je Tomáš Butkai napadl, je na základě lékařské zprávy jasné, že zákrok přehnali. Dozvěděli jsme se, že zatímco Butkai má nalomená žebra a otřes mozku, oni mají oděrky na rukou. I o tom mluvčí inspekce ví, ale vyjadřovat se k incidentu blíže nemůže a nechce jej ani na základě doloženého materiálu nijak komentovat. „Každý policista při použití donucovacích prostředků podává hlášení svému nadřízenému, takže použití donucovacích prostředků je otázka na jejich nadřízeného. Samozřejmě je to většinou nepříjemná věc a my ji řádně prošetříme,“ řekla pouze.
MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/
Stejně tak nikdo na Ministerstvu vnitra neví, kolik případů takového počínání policistů se ročně odehraje. Za posledních deset let bylo více než 230 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví. Ale nevíme přesně, co z toho byly dopravní nehody nebo zabití člověka. Inspekce takovou evidenci nevede. K těmto údajům jsme došli pouze na základě novinových rešerší.
Za brutální činy by měli policisté skončit za mřížemi
Co je a co není přiměřené zakročení proti výtržníkovi? To je otázka, kterou si lidé pokládají často v souvislosti s případy, který jsem vám dnes představili. Je chyba, že si inspekce nevede statistiku o násilí v policejních řadách vůči veřejnosti? Pomohlo by to něčemu?
Jiří Kopal z Ligy lidských práv se domnívá, že by se takovou statistikou odlišily násilné trestné činny policistů od jiných zneužití pravomoci veřejného činitele nenásilného charakteru. Veřejnost by tak měla přehled o tom, proč vůbec nějaký inspekční orgán existuje, jaké má výsledky a proč ho má ze svých daní platit. „Je potřeba, i když Liga lidských práv není příznivcem nějakých drakonických trestů, aby byl policista za brutální trestné činy občas potrestán i nepodmíněně, nikoliv pouze podmínkou nebo vůbec. To je důležitá zpráva pro další policisty, že nemají v násilí pokračovat,“ doplnil Jiří Kopal.
V případě, že má člověk pocit, že podstoupil nepřiměřený zákrok policie, měl by vyhledat právní pomoc nebo v případě nemajetné osoby obrátit se na nějakou nevládní organizaci, aby mu pomohla sepsat trestní oznámení nebo stížnost. Potom by měl podle Jiřího Kopala dále sledovat svůj případ, zda stížnost není hozena do koše, zda na ní dostal adekvátní odpověď, jestli bylo trestní oznámení řádně vyšetřováno a jestli nad celým průběhem řádně dohlížel státní zástupce. „Je potřeba být aktivní a nebát se za svá práva bojovat,“ řekl Jiří Kopal.
Každý druhý rok se stávají v České republice případy, kdy policie někoho brutálně zbije a někdy, jako v lednu tohoto roku v Brně, člověk po tomto zákroku i zemře. „I kdyby šlo o nějakého nebezpečného zločince, policie má právo pouze na základě přiměřenosti, na níž je postaven celý policejní zákon, zakročit, předat ho dalším orgánům, státní zástupce podá obžalobu, soud odsoudí, potrestá, ale ne policie. Takže už člověka, i kdyby policistům nadával, ale pouze chtěl poradit cizince a takto se mu dostane od policie odpovědi, tak je to opravdu páchání trestných činů ze strany policistů a doufám, že tento trestný čin bude potrestán,“ dodal Jiří Kopal.
Článek byl zveřejněn dne 27. 3. 2009 na stránkách ČRo 1 – Radiožurnálu, naleznete jej zde.
Pondělí, 2. února 2009Zprávy z médií
Jaké ponaučení si bere policie ze zabití Hoang Son Lama
Figurant přežije vždy, horší je to v reálu.
Scénář toho večera patří pro spoustu lidí k nočním můrám.
Tentokrát se naplnil poté, co občané jedné z brněnských ulic zavolali policii na vietnamského souseda, který se jim zdál příliš hlučný. Třiačtyřicetiletý Hoang Son Lam zásah nepřežil. Detaily neznáme, ale vše nasvědčuje tomu, že jeden z trojice policistů mu za přihlížení kolegů zlámal žebra a protrhl slezinu. Tragický případ řeší inspekce, policistům hrozí až patnáctileté vězení, ministr vnitra násilí odsoudil a uklidnil veřejnost, že se jedná o ojedinělé selhání. Podrobnější pohled na to, co česká policie podniká, aby se podobné útoky neopakovaly, ale moc klidu nenabízí.
Kde má ta čísla?
V policejní škole všichni probírali, že nejdůležitější je vše dobře vyhodnotit a najít správný postup. Smysl je jasný: zklidnit situaci a zabránit zbytečnému násilí, v případě zranění ihned zavolat lékaře a informovat ho, co se stalo. V brněnské Körnerově ulici se to začátkem ledna nepodařilo hned několikrát. Obrana nočního klidu přinesla útok uniforem na jednoho z nájemníků. Policisté ho tutlali a nezavolali zraněnému záchranku. Lékař přijel až poté, co oběť na služebně zkolabovala. Nikdo ho ale neinformoval o tom, co se přesně stalo. Zranění, která vedla ke smrti, odhalila až pitva.
Hoang Son Lam měl zřejmě kontakty s brněnským podsvětím, a tak se policii dařilo dva týdny vše držet pod pokličkou. Incident se provalil až poté, co byli zasahující policisté postaveni mimo službu: jsou vyšetřováni za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele, pravděpodobný útočník ještě za ublížení na zdraví s následkem smrti.
Policie to stíhání vydává za důkaz, že v Česku je násilí ozbrojených strážců pořádku pod kontrolou. Jak se to vezme. Znepokojivý je například fakt, že nikdo na vnitru neví, co přesně vlastně policisté lidem dosud provedli. Příklad: v uplynulých šesti letech bylo za zneužívání pravomoci veřejného činitele ročně odsouzeno průměrně 150 policistů. Za posledních deset let bylo 234 policistů odsouzeno za úmyslné ublížení na zdraví.
Tato čísla ale zahrnují úplně všechno: dopravní nehody i zabití člověka. Inspekce podle své mluvčí nesleduje ani počet zabitých, ani zraněných, ani v jaké souvislosti k tragédiím došlo. „Už několik let říkáme, že by policie měla sledovat data o agresivním jednání policistů,“ říká právník Ligy lidských práv Jiří Kopal a dodává, že podle něj ve většině pochybení policistů ani nedojde k obvinění.
Policejní funkcionáři namítají, že to není pravda, ale žádná čísla, která by skutečný počet případů — a výsledky vyšetřování — doložila, nikdo nemá.
Policie tápe, jak zamezit brutalitě ve vlastních řadách.Zkusme si udělat neúplný obrázek sami. Zběžný pohled do starých novin nabízí alespoň několik střípků — tedy násilí, po nichž k obvinění došlo. Třeba případ policisty Jaroslava Krafta, který v roce 1994 na Rokycansku dal opilému řidiči Josefu Šoltýsovi tak silné rány do břicha, že Šoltys zemřel. Kraft čekal na konečné rozhodnutí soudu 13 let, dostal tříletý trest. Ve stejném roce zemřel ve Františkových Lázních Němec Matthias Poser, který na varování policie nezastavil, jeho krajana Markuse Rankela zabila kulka, která omylem vyšla ze zbraně kontrolujícího policisty Pavla Šacha. Před čtyřmi lety zkopal kriminalista Daniel Grofek v Olomouci podezřelého lupiče tak, že zadržený na následky zranění zemřel. První jmenovaní odešli ze soudní síně s trestem osm měsíců, olomoucký policista dostal dva a půl roku vězení (za ublížení na zdraví s následkem smrti pachateli běžně hrozí až pět let). Teď nejde o to, že popsané příklady úmrtí policejní rukou se nakonec dostaly až do soudní síně. Podstatnější je, že žádný z nich — a ani žádný z mnoha jiných — nepoužívá policie jako model, díky němuž by bylo možné dalším neštěstím předcházet.
Žádná školení
S nepřiměřeným policejním násilím se samozřejmě potýkají i jiné země. Za hranicemi jde často o ostře sledované případy. Tlak veřejnosti někdy nese výsledky, jako se to stalo v devadesátých letech v New Yorku, kde byli za násilné excesy potrestáni nejen zasahující policisté, ale i šéfové, kteří je nedokázali ihned odhalit.
V Česku, kde policejní šéfové beztrestně obhajují násilí svých lidí při zákrocích proti technařům a schvalují fakt, že mlátičky si zakrývají identifikační štítky, je vše složitější. Na otázku, proč si policie nevede statistiku nepřiměřeného násilí ve vlastních řadách a jak se kontroluje, zda policisty neovlivňují při práci předsudky vůči menšinám, nedokáže odpovědět ani ministr, ani jeho inspekce.
„To nedohledáme, je to už nějaký pátek,“ popisuje Ladislav Böhm, tiskový mluvčí chebské policie, jak jeho lidé analyzovali zmíněnou smrt Matthiase Posera. Podobnou praxi potvrzuje i vedoucí rokycanské policie Ladislav Königsmark, který měl ve svém týmu odsouzeného Jaroslava Krafta: „Policistů ve službě je nedostatek, musí být v ulicích, a ne na školení.“ A v Olomouci se všechno svádí na přílišnou brutalitu jednoho kolegy. „Všichni byli ještě jednou seznámeni s předepsaným postupem při zákroku,“ říká Zdeněk Šebestík, někdejší nadřízený odsouzeného Daniela Grofka.
Náměstek policejního prezidenta Jiří Houba v této situaci doporučuje spoléhat na systém. „Systémově je všechno ošetřeno dostatečně, policista někdy prostě násilí použít musí. Hlavní je, že v případě zranění zadrženého musí ihned zavolat záchranku,“ vrací se Houba k brněnskému případu. Poukazuje na to, že pokud se prokáže, že policisté z Brna udělali chybu právě tady, hrozí jim až dva roky ve vězení za neposkytnutí pomoci nebo za těžkou újmu z nedbalosti.
Česká policie je navíc přesvědčena, že agresivní jedince do budoucna odhalí přijímací test. Právě na psychotestech dnes pohoří až 60 procent uchazečů o práci. Případy násilí u policistů mají ale podle psychologů z branže hlubší podtext. „Osobnost člověka se během let výrazně vyvíjí. Potřebovali bychom s policisty pracovat průběžně a navštěvovat je pravidelně na jejich pracovišti,“ přiznává policejní psycholog Vladimír Voska. Potíž je v tom, že na 42 tisíc sloužících policistů je „nasazeno“ pouhých 34 psychologů. Na dotaz, jestli se bude jejich počet zvyšovat, odpovídá tiskové oddělení ujištěním, že „v současné době se situace analyzuje a připravuje se nová koncepce“. Jestli bude psychologů více a jak budou s policisty pracovat, však nevíme. Dnes je pro policisty konzultace s psychologem dobrovolná a využívá ji jen málo příslušníků. „Bojí se, že kdyby na sebe něco prozradili, tak přijdou o práci,“ doplňuje praxi Vladimír Voska.
Článek byl zveřejněn dne 2. 2. 2009 v časopise Respekt a na jeho internetových stránkách (http://www.respekt.cz/).
