Pátek, 29. března 2019Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes vyhověl části stěžovatelů – účastníků blokády na Šumavě, které policie měla podrobit dušení, škrcení, způsobení bolesti a poranění. Podle soudu bylo u dvou z pěti stěžovatelů postupem Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), Krajského státního zastupitelství v Plzni a Vrchního státního zastupitelství v Praze porušeno jejich právo na účinné vyšetřování nelidského a ponižujícího zacházení. Ústavní soud kritizoval i to, že zásah policistů vůči stěžovatelům nebyl natočen na kameru, přestože byl přítomen policejní kameraman. Liga lidských práv, která stěžovatelům zajistila právní pomoc, vybízí k systémovým změnám, které by podobným případům do budoucna zabránily.
Jednalo se již o druhou stížnost proti nedostatečnému vyšetřování špatného zacházení s účastníky blokády na Šumavě. Již v prvním nálezu (sp. zn. I. ÚS 1042/15) Ústavní soud konstatoval porušení práva na účinné vyšetřování a tehdy také zakázal Generální inspekci bezpečnostních sborů pokračovat v tomto porušování práv stěžovatele. Tentokrát už Ústavní soud zakazující výrok nepřipojil, protože je podle něj vysoce nepravděpodobné, že by další vyšetřování přineslo nové skutečnosti. Místo toho odkázal úspěšné stěžovatele na řízení o náhradu nemajetkové újmy proti státu.
Ústavní soud kritizuje policii za chybějící videozáznamy policejních
zákroků
Ústavní soud několikrát zopakoval, že klíčové zákroky policie nebyly zachyceny na kameru, i když byl policejní kameraman přítomen a nic nenasvědčovalo tomu, že by nějaké zvláštní okolnosti v pořízení či pokračování záznamu bránily. To podle Ústavního soudu vzbuzuje pochybnosti o přiměřenosti zákroku policie. Policie tímto postupem také prakticky znemožňuje státu prokázat, že byl zásah přiměřený a v souladu se zákonem. Ústavní soud připomíná, že v těchto situacích je to stát, který musí prokázat, že ke špatnému zacházení nedošlo.
„Není to poprvé, co vrcholné soudy kritizují chybějící videozáznamy z klíčových okamžiků policejních zásahů. Například podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze squatu Milada působí podezřele a vyvolává přinejmenším určité pochybnosti, pokud se podstatná část zákroku na záznam policie nedostane.“ uvádí advokátka stěžovatelů a právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Dřívější veřejný ochránce práv Otakar Motejl už v roce 2006 při prošetřování policejního zásahu proti účastníkům akce CzechTek 2005 upozorňoval na nezájem příslušníků policie zachycovat svá překročení zákonnosti a na to, že když se „něco děje“, tak kamera raději zamíří jinam.
Liga požaduje systémové řešení
Podle Ligy lidských práv měla být už dávno do postupů policie zapracována doporučení ombudsmana a soudů k pořizování videozáznamů při policejních zákrocích. Zejména pak při těch typech zákroků, u kterých policie opakovaně čelí obvinění z nepřiměřených postupů (zásahy proti aktivistům). Pokud záznamy rozhodných okamžiků nejsou bezdůvodně pořízeny, měla by za to konkrétní osoba nést odpovědnost. Častým problémem je také skrývání služebního čísla policistů ve snaze vyhnout se identifikaci a odpovědnosti, za což by podle Ligy rovněž měla být vyvozovány právní důsledky.
Liga lidských práv rovněž požaduje po GIBS a jejím novém řediteli, od kterého se očekává profesionalizace a napravení pověsti GIBS, aby vyhodnotila svůj postup a přijala taková opatření, aby její postupy v případě podezření z nelidského a ponižujícího zacházení odpovídaly požadavkům na účinné vyšetřování a aby tyto případy posílala před trestní soudy.
„V případech znásilnění je to často také „tvrzení proti tvrzení“, ale případ jde před nezávislý soud, který zhodnotí všechny důkazy, věrohodnost svědků a rozhodne buď o odsouzení nebo zproštění viny obžalovaného. Stejně by se mělo postupovat i v případech policejního násilí a ne tak, že GIBS kryje policii a případ rovnou sama zarazí, takže se nemá šanci dostat k soudu.“ uvádí advokátka Zuzana Candigliota. Stěžovatel Jan Skalík upozornil na to, že po prvním rozhodnutí Ústavního soudu byl při výslechu dotazován na nesmysly typu, zda na blokádu přijel autem nebo vlakem, ale podrobný průběh policejního zásahu vyšetřovatelku GIBS příliš nezajímal.
Podle Skalíka lze očekávat, že podobné případy, jako byla
blokáda na Šumavě, budou přibývat s ohledem na stále častější ekologické problémy
a nechuť části veřejnosti k těmto problémům jen přihlížet a s ohledem
na jejich požadavky na efektivní kroky k ochraně životního prostředí.
Proto by si přál, aby jeho případ byl impulsem k přijetí takových změn,
aby se podobné jednání policie už neopakovalo. Úspěšní stěžovatelé zváží
možnost domáhat se odškodnění, jak jim naznačil Ústavní soud, v takovém
případě by získané peníze darovali ekologickým organizacím.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a
advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Pondělí, 10. prosince 2018Tiskové zprávy
Symbolicky na Den lidských práv vyhlásil Ústavní soud nález ve věci nedobrovolného držení našeho klienta v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Podle Ústavního soudu porušily obecné soudy základní právo muže na soudní ochranu a osobní svobodu. Nová ustálená judikatura Ústavního soudu se zastává jedné z nejzranitelnějších skupin osob – psychiatrických pacientů, jejichž práva obecné soudy do velké míry stále ignorují.
Porušení práv našeho klienta spočívalo v tom, že obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 8, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud) prohlásily nedobrovolnou detenci za zákonnou, ovšem spoléhaly pouze na tvrzení ošetřujících lékařů nemocnice a nenechaly ke zdravotnímu stavu stěžovatele zpracovat nezávislý znalecký posudek. Soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník při dnešním vyhlašování nálezu (sp. zn. I. ÚS 2647/16) odkázal na obdobný nález ze začátku tohoto roku (sp. zn. II.ÚS 2545/17). V tomto dřívějším kuriózním případě došlo k týdenní nedobrovolné detenci muže, který byl oblečen v pirátském oblečení, přitom nebyl nijak nebezpečný (více o případu v článku zde).
V obou případech vyvstala stejná otázka, zda soud může při posuzování zákonnosti nedobrovolné hospitalizace vycházet výhradně z odborného názoru lékařů – zaměstnanců nemocnice, která osobu nedobrovolně hospitalizovala. Podle Ústavního soudu je zjevné, že účastníci detenčního řízení – hospitalizovaná osoba a nemocnice, mají opačný zájem na výsledku řízení, a to i s ohledem na případné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou hospitalizací. Proto je v případě přezkumu zákonnosti nedobrovolné hospitalizace po propuštění pacienta na místě přistoupit k zadání znaleckého posudku, neboť soud již není vázán 7denní lhůtou na rozhodnutí, jako je tomu hned po převzetí pacienta do nemocnice a trvání nedobrovolné hospitalizace, a na zpracování posudku je dostatek času.
Stěžovatel si u Ústavního soudu namítal nejen to, že důvodnost detence nebyla prokázána nezávislým a objektivním znaleckým posudkem, ale ohrazoval se i proti tomu, že soudy nezkoumaly jeho aktuální zdravotní stav v době nedobrovolné hospitalizace a ani nezkoumaly splnění všech tří zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace: a) existence bezprostředního a závažného nebezpečí, b) existence nebo domněnka existence duševní poruchy, c) neexistence alternativ ke zbavení osobní svobody. Soudy například opomenuly, že zdravotnická dokumentace nepopisovala žádnou hrozbu, kterou měl stěžovatel představovat pro sebe nebo pro společnost.
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Nález Ústavního soudu byl vyhlášen, ale zatím nebyl doručen – bude zveřejněn v databázi http://nalus.usoud.cz pod sp. zn. I. ÚS 2647/16.
Pátek, 7. prosince 2018Zprávy z médií
Záchranná služba Jihomoravského kraje podává stížnost k Ústavnímu soudu kvůli domácímu porodu. Jde o výrazný posun ve sporu mezi matkou dítěte a lékaři, který se táhne už od roku 2010 a který pravidelně vyostřuje debatu o domácích porodech.
(Pokračování textu…)
Úterý, 27. února 2018Tiskové zprávy
V médiích se objevila zpráva, že předseda vlády v demisi Andrej Babiš tlačí na odchod ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michala Murína. Liga lidských práv odvolání Murína podporuje a sama Liga k tomu Andreje Babiše vyzvala, neboť inspekce nepracuje dobře, nemá důvěru veřejnosti, ani policistů, a jeho práce je kritizována i Ústavním soudem.
„Za Ligu lidských práv jsem zaslala Andreji Babišovi všechny podklady o špatné práci GIBS a vyzvala jsem jej k odvolání ředitele, nebo v lepším případě k podniknutí kroků ke zrušení této instituce, která je nereformovatelná a neplní svou funkci,“ uvádí právnička Ligy lidských práv a advokátka Zuzana Candigliota. Liga lidských práv své analýzy a podklady o GIBS zasílala i předchozímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ale ten nijak nereagoval a zbavoval se své odpovědnosti za nekvalitní práci GIBS.
Hlavní výtky Ligy vůči práci GIBS jsou neplnění povinnosti řádně vyšetřovat policejní násilí, netransparentnost a nezákonné odpírání informacíveřejnosti nebo přístupu do spisu poškozeným a šikana některých policistů i vlastních příslušníků. Liga monitorovala činnost GIBS od jejího vzniku hlavně kvůli jejímu hlavnímu úkolu účinně vyšetřovat policejní násilí a k její činnosti vydala několik publikací: analýzu Generální inspekce bezpečnostních sborů – utržená ze řetězu právního státu, satirickou stínovou výroční zprávunebo tematické číslo EXTRA ligových novin.
Také Ústavní soud v několika případech shledal závažná pochybení GIBS při vyšetřování nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policistů (např. zde a zde). Podle Ústavního soudu je nezávislost GIBS pro vyšetřování těchto případů „čistě iluzorní“, pokud je personálně obsazena bývalými příslušníky sborů, které má vyšetřovat (odst. 64 nálezu sp. zn. I ÚS 1042/15).
„Špatnou práci GIBS od jejího počátku nastavil dřívější ředitel Ivan Bílek za podpory poslankyně Černochové (ODS) a poslance Klučky (ČSSD) v komisi na kontrolu GIBS. Bílek si při svém odchodu vybral svého následovníka Murína, který jde v jeho šlépějích a nijak důvěru veřejnosti, advokátů, policistů v GIBS nezvýšil,“ vysvětluje Candigliota. Podle právničky přichází do úvahy dvě řešení současného nevyhovujícího stavu:
1) Buď nekompetentní orgán zrušit a nahradit standardním vyšetřováním policie a státního zastupitelství a v případě vyšetřování policejního násilí, u kterého se vyžaduje nezávislost, zavést funkční model vyšetřování se zapojením nezávislých a důvěryhodných osob bez policejní minulosti, jak požaduje Ústavní soud.
2) Nebo se pokusit změnit fungování tohoto orgánu zevnitř a vypsat transparentní otevřené výběrové řízení, do kterého by se mohli přihlásit nezávislí a zkušení odborníci v oblasti trestního práva bez vazeb na policii. Tato varianta je ale spojena s odchodem současného ředitele.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Úterý, 28. března 2017Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes zrušil předchozí rozsudky správních soudů, které zamítli přístup Ligy lidských práv k právní analýze o domácch porodech, kterou si nechalo za veřejné prostředky od soukromé advokátní kanceláře zpracovat Ministerstvo zdravotnictví. Soudy se podle něj nedostatečně vypořádaly s konfliktem mezi právem na informace a právem na ochranu výsledků duševní činnosti.
Správní soudy vnímaly právní analýzu jako druh produktu duševní činnosti, který má být chráněn autorským právem a z toho důvodu odmítli zpřístupnit analýzu a vyhovět tak zákonu o svobodném přístupu k informacím. O zpřístupnění analýzy tak budou znovu rozhodovat soudy, které toto zpřístupnění v minulosti zamítly.
„Rozhodnutí vítáme, ale současně jsme zklamáni z toho, že Ústavní soud nepřistoupil sám k řešení konfliktu mezi dvěma ústavními právy a celou věc vrátil na začátek. Obáváme se, že za několik let se znovu ocitneme před Ústavním soudem s otázkou, která mohla být rozhodnuta už dnes,“ komentuje dnešní nález právník Ligy lidských práv Matěj Stříteský.
V nálezu Ústavního soudu zazněly i myšlenky, které považuje za důležité pro budoucí obdobné spory. Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že ministerstva by měla k zadávání analýz externistům přistupovat pouze tehdy, pokud ji nejsou schopna zajistit z vnitřních zdrojů a že pokud veřejný orgán zadává zakázku na zpracování analýzy soukromému subjektu, měl by počítat s tím, že zpřístupnění této analýzy bude v budoucnu požadováno, což se má projevit ve smlouvě uzavírané s tímto soukromým subjektem.
