Efektivnější zaměstnávání lidí s postižením se neobejde bez spolupráce škol, zaměstnavatelů a úřadů

Transformace sociálních služeb, kterou Česká republika v současné době prochází, se neobejde bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů, včetně škol, zaměstnavatelů a místních úřadů. Jen ta zajistí větší uplatnění lidí se zdravotním postižením na volném pracovním trhu. Dokazují to příklady z evropských zemí, v nichž transformace začala již před mnoha lety. Jednou z nich je i Nizozemí, s jehož systémem sociálních služeb se čeští odborníci seznámili na konci června.

„Efektivní komunikace mezi organizacemi zaměstnavatelů a chráněnými dílnami poskytuje zaměstnancům nejenom lepší vyhlídky na získání pracovního místa, ale zároveň je na budoucí povolání dokáže připravit a pomoci jim přechod na volný pracovní trh zvládnout,“ říká právník Ligy lidských práv Petr Hanslian, který se cesty do Holandska zúčastnil.

V Holandsku (kde proces transformace sociálních služeb stále probíhá) je kladen velký důraz na získávání pracovních zkušeností ještě před nástupem na samotné pracovní místo, například formou stáží. Ty začínají už ve škole u mladých žáků. Uplatňují se však také na chráněných pracovištích, které tak nejsou poslední zastávkou pro znevýhodněného pracovníka, ale naopak jakýmsi tréninkem pro budoucí povolání.

Společenská inkluze však také nesmí chybět

Holanďané kladou velký důraz na poskytnutí přesně takové odborné pomoci, kterou klient sociální péče potřebuje a chce. To se však v daném prostředí projevuje tak, že ústavy (také například speciální školy) nejen dále existují, ale jsou také velmi striktně rozděleny podle diagnóz. Vzniká zde tedy segregace v segregaci. Právnička Ligy lidských práv Denisa Slašťanová říká: „Je nepochybné, že služby by měly být poskytovány v určité kvalitě, ale nemělo by to být na úkor společenské diverzity a možnosti, aby byl každý součástí komunity.“

Jak funguje proces transformace sociálních služeb v zahraničí, se odborníci vydali zkoumat také do Anglie a v budoucnu navštíví ještě Finsko. Nabyté zkušenosti poté plánují aplikovat v České republice. Prvním krokem bylo vytvoření analýzy porovnávající zahraniční právní úpravy a podmínky v České republice. Následovat bude řada odborných školení pro zřizovatele a pracovníky ústavů a vypracování metodiky, která by měla nabídnout nástroj pro zlepšení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a možnosti jeho aplikace na české prostředí.

Bližší informace poskytne:

Petr Hanslian, právník Ligy lidských práv, e-mail: phanslian@llp.cz

Denisa Slašťanová, právnička Ligy lidských práv, e-mail: dslastanova@llp.cz

Pracovní cesta se uskutečnila jako součást projektu „Nástroje pro zaměstnávání lidí s postižením v době transformace ústavů“ realizovaného v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, financovaného z ESF a státního rozpočtu České republiky.

Politici usnadní nedobrovolnou hospitalizaci, ochránci práv jsou proti

Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.

Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.

Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.

„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.

„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.

V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných

Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.

Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.

Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.

Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy

Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).

I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.

„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.

Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři

Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.

„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.

Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.

Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.

Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.

 

Chyby přinášejí riziko žalob

V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.

Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.

Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

 

Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.

Liga navrhne model profesionálního opatrovnictví

Liga lidských práv se v dubnu stala partnerem nového projektu zabývajícím se rozhodováním lidí s postižením, jehož garantem je organizace Instand. Ta se dlouhodobě snaží prosazovat kvalitnější poskytování sociálních služeb v České republice. Úkolem Ligy ve spolupráci s Instandem bude nejen najít efektivní model pro řešení reformy opatrovnictví u nás, ale i co nejlépe nastavit fungování nového institutu tzv. podpůrcovství. Tento nový institut je méně omezující alternativou k opatrovnictví a od roku 2014 s ním počítá do praxe i Nový občanský zákoník.

V následujících třech letech tak právníci Ligy a pracovníci Instandu prostudují odpovídající legislativu a každodenní praxi u nás i v zahraničí a na základě těchto zkušeností vytvoří model profesionálního opatrovnictví a metodické podpory pro podpůrce.

O dalších aktivitách Ligy v projektu „Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením“ budeme průběžně informovat na těchto webových stránkách.

Úspěšná transformace sociálních služeb závisí především na změně myšlení společnosti

Cílem transformace sociálních služeb, která v současné době probíhá v České republice, není pouze zrušení ústavů sociální péče, ale především začlenění lidí s postižením do společnosti. To zahrnuje i možnost uplatnit se na pracovním trhu. Odborníci se minulý týden vrátili z Anglie, kde zjistili, že zásadním krokem pro efektivní proces přeměny této oblasti sociální péče není změna legislativy, ale myšlení a postoj společnosti. (Pokračování textu…)