Pátek, 18. června 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 18. 6. 2010 na zpravy.idnes.cz a naleznete jej zde.
Mimořádně nadaný autista, zakřiknutá dívka s lehkým mentálním postižením, děti ze sociálně slabších rodin. Základní škola v Šaraticích na Vyškovsku zvládá učit různě znevýhodněné žáky pohromadě s těmi, které žádné handicapy nemají. Za to dnes získala ocenění Férová škola.
Certifikát Férová škola jim udělila nezisková organizace Liga lidských práv. Stejně jako pěti dalším. Všechny mají společně jedno: nabízejí individuální a spravedlivý přístup ke všem dětem bez ohledu na jejich handicapy.
A s čím přesně si v Šaraticích museli poradit? Chodí k nim například autistický chlapec, který je mimořádně nadaný. Přeskočil první třídu a šel rovnou do druhé. „Má obrovské znalosti skoro na úrovni páté třídy a je mimořádně hudebně nadaný,“ popisuje ředitelka Eliška Novoměstská.
Problém nastal, když měli jet jeho spolužáci na školu v přírodě. „Má problém se sociálním přizpůsobením a my jsme předpokládali, že týden na škole v přírodě nezvládne,“ vypráví ředitelka.
Přesto se to škola společně s jeho rodinou rozhodla alespoň zkusit. Rodiče ho s pomocí pedagogické asistentky připravovali na to, že bude v jiném prostředí, bez rodičů, že na čas přijde o své zažité rituály. První dva dny na škole v přírodě byly krušné, chlapec nemohl spát, byl dezorientovaný. „Třetí den už to bylo mnohem lepší. Vrátil se domů šťastný a spokojený,“ uvedla Novoměstská.
Další příklad. Lehce mentálně postižená dívka, která do Šaratic přišla ve třetí třídě. „Byla zakřiknutá, nekomunikovala, byla vystresovaná,“ vypráví ředitelka.
Ve škole dostala asistenta, začala se učit podle individuálního vzdělávacího plánu, snížily se na ní nároky, měla méně hodin než její spolužáci.
Tato dívka vlastně odstartovala to, za co dnes škola získala certifikát. „Je to čtyři roky nazpátek. Poradna nás požádala, jestli bychom ji nevzali k nám na školu, že by měla změnit kolektiv. Do té doby jsme tady postižené děti neměli,“ vzpomíná ředitelka na dobu, kdy se začali zajímat o inkluzivní vzdělávání.
„Bylo to v době, která přála integraci a inkluzi. Měli jsme možnost získat z úřadu práce pedagogickou asistentku. Přijali jsme ji a zjistili, že to jde. Dívka zvládla první stupeň a teď krásně zvládá druhý,“ doplnila Novoměstská.
Učitelé se musí na hodiny víc připravovat
Učit sociálně znevýhodněné, nadané, lehce mentálně postižené pohromadě s „průměrnými“ školáky je náročné, a to především pro učitele, zdůrazňuje ředitelka.
„Ve třetí třídě máme jednoho mimořádně nadaného žáka a dva s lehkým mentálním postižením. A bez asistenta by to nešlo. Ten se v hodinách věnuje dětem s lehkým mentálním postižením,“ popisuje.
Pro nadaného žáka zase musí učitel vymýšlet práci navíc. „Když má dodělané všechny úkoly, pracuje na počítači, který má ve třídě a kde má různé výukové programy,“ uzavírá Novoměstská.
Loni v říjnu získaly certifikát první čtyři školy. Proces certifikace je u každé školy jinak dlouhý. Liga lidských práv se snaží přihlížet ke specifikům regionu, například k etnickému rozložení v daném městě. Do škol jezdí opakovaně, sleduje výuku a studuje školské dokumenty.
Certifikát je pro školy určitou známkou prestiže a vodítkem pro rodiče při výběru nejlepší školy pro dítě.
Čtvrtek, 20. května 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 5. 2010 na www.rozhlas.cz a naleznete jej zde.
Až třetina dětí je zbytečně v ústavní péči, tvrdí zpráva Českého helsinského výboru. Evropský soud pro lidská práva v minulosti vynesl proti České republice rozsudek, že pouhé problémy s bydlením nejsou důvodem odejmutí dítěte rodičům.
Podle Martiny Štěpánkové z Poradny pro občanství a lidská práva se taková praxe ale v Česku stále děje. Stát by přitom vydal méně peněz na pomoc přímo rodině než na ústavní péči. Řešením by prý mohl být také zákon o sociálním bydlení, který by určil jasná pravidla.
Ze zprávy také vyplývá, že za porušování lidských práv můžou z části i politici. Podle předsedkyně Českého helsinského výboru Anny Šabatové politická reprezentace trochu zapomněla, že listopadová sametová revoluce znamenala i závazek k lepšímu dodržování lidských práv:
„Politici, až na výjimky, se tváří jakoby s tím závazkem českého státu neměli nic společného a vytvářejí svými štvavými řečmi klima, které potom situaci zhoršuje. Vždyť ti mladíci z Vítkova, kdyby to neslyšeli od učitelky, doma to neslyšeli, kdyby neslyšeli od politiků takové různé poštvávání, tak by pravděpodobně nikdy neudělali to, co se stalo.
„Největším problémem obecně, který Česko v otázce dodržování lidských práv trápí, je podle Šabatové diskriminace. „Ta dopadá na nejrůznější skupiny. Na ženy, na starší lidi, na handicapované, na Romy. Nyní je to ještě do určité míry umocněno krizí,“ podotkla.
Podle Šabatové je dobrým signálem například rozpuštění Dělnické strany nebo soud se žháři z Vítkova. Stát má ale stále před sebou nedostatky v dodržování práv dítěte, nebo vůči menšinám.
Zpráva také upozorňuje na to, že všechny české děti nemají rovný přístup ke vzdělání. Podle ředitele Ligy lidských práv Davida Zahumenského sice zanikly zvláštní školy, v mnoha případech ale došlo jen k přejmenování budov a přístup zůstal stejný.
Čtvrtek, 4. března 2010Tiskové zprávy
Brno – 3. března 2010 – Od letošního února je součástí právního řádu ČR Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Nová úmluva vypracovaná na půdě OSN přináší mnoho zásadních změn. Na základě jejího přijetí by mělo dojít např. ke zrušení speciálních škol pro postižené děti či ke zrušení institutu zbavování způsobilosti k právním úkonům, a tím také ke zrušení překážky výkonu volebního práva pro lidi, kteří jsou způsobilosti zbaveni.
Úmluva zaručuje lidem s postižením právo na důstojnost a na respektování jejich jedinečnosti. Jejím vyhlášením ve Sbírce mezinárodní smluv byl završen proces ratifikace a Česká republika nyní musí změnit zákony, které jsou s úmluvou v rozporu. Úmluva by měla zásadně ovlivnit například institut zbavováni způsobilosti k právním úkonům. Podle čl. 12 Úmluvy má každý člověk bez ohledu na postižení způsobilost k právním úkonům. Úmluva zavádí také tzv. podporované rozhodování, které by mělo lidem s postižením zajistit dostatečnou podporu a vytvořit mechanizmus nápomoci při rozhodování.
Úmluva se výrazně dotýká rovněž školství, kde zdůrazňuje princip inkluze. Podle článku 24 mají všechny děti s postižením právo být vzdělávány v hlavním vzdělávacím proudu. Školy určené pouze pro děti s postižením znamenají porušení jejich práva na vzdělávání. Stát je povinen zabezpečit tzv. přiměřené úpravy a zajistit přístup do běžných škol všem dětem bez výjimky. Úpravy mají být vytvořeny individuálně podle potřeb každého dítěte a spočívají například v bezbariérových přístupech do škol, používání speciálních učebních pomůcek, zabezpečení vyškolených osobních asistentů, i vzdělávaní pedagogů a ostatních zaměstnanců školy. Podle právničky Centra advokacie duševně postižených (MDAC) a Ligy lidských práv Zuzany Durajové má „zařazení dětí s postižením do běžných škol přispět nejen k zlepšení jejich uplatnění na trhu práce, ale i k odstranění sociálního vyloučení, které často přetrvává do dospělosti. Přítomnost všech dětí v klasických třídách nás také učí respektu a toleranci vůči všem lidem bez ohledu na jejich odlišnosti.“
Další zásadní změnu přináší článek 29, který stanoví právo každého člověka s postižením na účast na politickém a veřejném životě, včetně účasti ve volbách. V České republice se lidé zbavení způsobilosti k právním úkonům voleb účastnit nemohou. Brání jim v tom zákonná překážka výkonu volebního práva. „Odebírání práva účasti na věcech veřejných probíhá v České republice automaticky, aniž by bylo jakýmkoli způsobem zjišťováno, jestli je člověk k volbě způsobilý. To je v rozporu nejen s Úmluvou o právech osob s postižením, ale i se samotným principem všeobecnosti voleb,“ dodává právník Ligy a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Maroš Matiaško.
Česká republika se ratifikací úmluvy zavázala přijmout veškerá odpovídající legislativní, administrativní a jiná opatření pro provádění práv uznaných v této úmluvě. To znamená, že stát musí zrušit ustanovení neslučitelné s úmluvou a musí udělat všechny patřičné kroky k tomu, aby se situace lidí s postižením v zemi zlepšila. S takovými opatřeními by měla Česká republika začít okamžitě, do dvou let je totiž povinna vypracovat pro Výbor pro práva osob se zdravotním postižením zprávu o stavu implementace úmluvy do právního řádu.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Durajová, právnička MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773692 282; 545 210 446, email: zdurajova@mdac.info
Maroš Matiaško, právnik MDAC a Ligy lidských práv, tel.: 773 621 228; 545 210 446, email: mmatiasko@mdac.info
Další informace k tématu jsou k dispozici na www.reformaopatrovnictvi.cz.
Celé znění úmluvy najdete zde.
Zprávy související s tématem:
– Coalition urges Czech court to strike down discriminatory voting laws
– Ústavní soud kritizuje institut zbavení způsobilosti k právním úkonům
– Při řízeních o způsobilosti k právním úkonům jsou stále porušována lidská práva! Liga představila doporučení, jak problémy řešit
– Počet osob zbavených způsobilosti k právním úkonům dramaticky roste!
– Zbavování způsobilosti lidí v novém občanském zákoníku nevyhovuje
– Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vstoupila v platnost
Centrum advokacie duševně postižených (Mental Disability Advocacy Center, MDAC) podporuje lidská práva dospělých a dětí se skutečným či domnělým mentálním či psychosociálním postižením. Zaměřuje se na oblast Evropy a střední Asie a používá právní nástroje k podpoře rovnosti a sociálního začleňování. Vizí MDAC je svět, v němž si lidé váží emocionálních, duševních nebo v učení spočívajících odlišností ostatních a respektují autonomii a důstojnost každého jednotlivce. MDAC má status přidružené organizace Rady Evropy. www.mdac.info
Liga lidských práv je nevládní organizace, která pro zlepšení kvality a důstojnosti života prosazuje v české společnosti lidská práva za pomoci výzkumu, vzdělávání, vedení strategických případů právní cestou, předkládání argumentů a řešení. Liga je členem Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) založené v roce 1922 v Paříži. www.llp.cz
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován 13. ledna 2010 na www.halonoviny.cz a také v tištěné formě Haló novin.
Rozhovor Haló novin s Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv.
Kdy a proč vznikla vaše organizace?
Liga lidských práv vznikla v srpnu 2002. Jedním z hlavních impulsů byla skutečnost, že v té době často zůstávaly různé formy násilí na občanech neřešeny. Jednalo se o násilí ze strany policie, domácí násilí, rasově motivované násilí. Zhruba od roku 2000 se pod záštitou Ekologického právního servisu formovala skupina mladých právníků a dalších odborníků, kteří se rozhodli zaměřit se právě na tyto společenské problémy. O dva roky později se pak rozhodli, že se osamostatní, a založili Ligu.
Má Liga něco společného s Ligou za lidská práva, jejíž bývalý výkonný tajemník Eduard Valášek v roce 1997 kvůli rasistickým útokům emigroval do Kanady?
O této organizaci ani panu Valáškovi jsem nikdy neslyšel a s Ligou lidských práv nemají nic společného. Název Liga lidských práv jsme zvolili v souladu s tradicí dalších organizací na ochranu lidských práv sdružených v Mezinárodní federaci lidských práv (FIDH). Tato federace, která byla založena v Paříži v roce 1922, sdružuje 155 organizací, které mají ve svém názvu velmi často slovo liga . My jsme členem této federace od roku 2004 a jsme jediným zástupcem FIDH ve střední a východní Evropě.
Čemu dalšímu se Liga ve svých aktivitách věnuje?
Liga lidských práv je organizací typu watch dog , tedy hlídacím psem hodnot, jakými jsou právní stát, demokracie a ochrana základních práv. Naší vizí je společnost, kde jsou v běžném životě dodržována lidská práva a v případě jejich porušení má jednotlivec možnost se účinně bránit. To je cíl, ke kterému směřujeme. Konkrétně pomáháme zdravotně i sociálně znevýhodněným dětem, aby mohly chodit do běžných škol, pokud je to jen trochu možné. Dbáme na to, aby se v českých zdravotnických zařízeních změnil přístup lékařů k pacientům. Věnujeme se také dodržování lidských práv lidí s mentálním postižením. Usilujeme o to, aby nezákonnosti spáchané policisty či strážníky byly řádně prošetřeny. Usilujeme o legislativní změny a reformy v oblasti zdravotnictví, školství a justice. Organizujeme také odborné semináře, konference a kulaté stoly se soudci, policisty, učiteli, lékaři a zástupci ministerstev.
S novým rokem vstoupil v platnost nový trestní zákoník. Liga tvrdí, že zůstává nástrojem proti svobodě slova. V čem konkrétně?
Oproti původním záměrům tvůrců trestního zákoníku zůstala na tlak politiků zachována skutková podstata pomluvy, která je ve vzrůstajícím počtu demokratických zemí z norem trestního práva odstraňována. Také stále více postkomunistických zemí, například Estonsko, Ukrajina, Gruzie či Bosna, řeší případy poškození dobrého jména před civilním soudem, namísto trestního stíhání, které je pro stát finančně nákladné. U nás nyní naopak došlo k rozšíření možnosti trestně stíhat novináře, blogery či jiné kritiky korupce a porušování zákona. Z iniciativy poslanců byla rozšířena skutková podstata křivého obvinění a zatímco dříve za něj bylo možné stíhat pouze člověka, který někoho lživě obvinil z trestného činu s úmyslem, aby mu bylo přivozeno trestní stíhání, nyní se již úmysl přivodit trestní stíhání prokazovat nemusí a postačí, že se jednalo o nepravdivé obvinění z trestného činu, například z korupce. Nebezpečnost této nové skutkové podstaty pro svobodu slova bude ale záviset především na tom, jak ji začnou v praxi aplikovat policisté, státní zástupci a soudci.
Co říkáte takzvanému náhubkovému zákonu?
Je smutné, že původně smysluplná iniciativa k posílení ochrany dětských obětí trestných činů byla našimi zákonodárci zvrácena do současné podoby omezující svobodu slova. V demokratické společnosti je úlohou médií informovat o protiprávní činnosti, které se dopouštějí politici či jiné mocné osoby. Věřím, že se v letošním roce podaří tuto normu alespoň výrazně zmírnit, ať již na základě novely nebo rozhodnutím Ústavního soudu.
Koncem loňského roku jste v Brně pořádali seminář s názvem Dvacet let svobodné justice: nedořešené otázky. Jak jste s ním spokojen?
Při příležitosti výročí dvaceti let od pádu minulého režimu jsme upozornili na dosud nevyřešené otázky nezávislosti soudů, problémy v jejich financování a výběru nových soudců. Pozvání na seminář přijali zástupci více než dvaceti soudních institucí z celé České republiky. Věřím, že se nám společně podařilo posunout diskusi o reformě soudnictví o krůček kupředu. Bude ale velmi obtížné prosadit změny, které by vliv vlády na nezávislost soudů a soudců oslabily. Zkušenosti z Maďarska nebo Slovenska zároveň ukazují, že změny je potřeba provádět postupně a že soudcovská samospráva sama o sobě neduhy justice nevyřeší.
Osobně se specializujete na lidská práva ve zdravotnictví. Jakých úspěchů se už dosáhlo?
Zrovna před několika dny jsme informovali o dvou soudních vítězstvích, kdy ženy za zákroky provedené bez jejich informovaného souhlasu dostaly finanční satisfakci ve výši 200 a 150 tisíc. Pomalu se tedy zvyšují částky, které soudy za porušení práva na svobodnou volbu a rozhodování o vlastním těle přiznávají. Roste také informovanost a sebevědomí našich občanů. V rámci poradny pro pacienty, kterou provozujeme na stránkách www.ferovanemocnice.cz, odpovídají naši právníci na několik desítek dotazů týdně. Informováním pacientů a komunikací s lékaři se nám postupně daří měnit přístup k nemocným, kteří nejsou jen nesvéprávným objektem v rukou zdravotníků, ale mají právo o své léčbě rozhodovat.
Středa, 13. ledna 2010Zprávy z médií
„Vždycky jsem byla pro dát všem dětem rovnou šanci.“
Radka Renzová začala jako uklízečka a dotáhla to na ředitelku školy. Její přístup je ovšem dost nekonvenční.
Bývala prý moc zlobivá. „Parta byla pro mě všechno, utíkala jsem z domova. Měla jsem štěstí, že tehdy nebyly ještě v kurzu drogy – určitě bych je zkusila,“ přiznává. „Naši chtěli, abych se přihlásila na vysokou, tak jsem předstírala, že jedu na přijímačky, ale nedostavila jsem se k nim. Bylo mi všechno jedno, protože jsem byla strašně zamilovaná.
Otěhotněla jsem, a když byly Matouškovi tři roky, s jeho otcem jsem se rozešla. Naši, přestože jsem se jim toho předtím tolik navyváděla, mě ale nenechali na holičkách.“
Radka pracovala jako školnice a uklízečka v hudební škole ve Svitavách. Pak dojížděla do pedagogické školy v Litomyšli. Ve třetím ročníku jí kamarádka dohodila místo učitelky v sídlištní škole.
Tam jí připadalo, že učitelé přistupují k dětem málo citlivě.
Líčí: „Představte si učitele, který pranýřuje žáčka kvůli tomu, že mu chybí penál.
Jenže dítě ten penál nemá proto, že mu jej rodiče nekoupili.
A učitel na to nepřijde včas, anebo ho to nezajímá!“
Po čase začala studovat dálkově vysokou pedagogickou školu.
Úspěšně ji dokončila, ale k studiu měla výhrady: „Leccos z toho, co jsme se museli nabiflovat, nám pak bylo v praxi k ničemu, a naopak k tomu, co by člověk měl znát, si musel najít cestu sám.“ Naštěstí se už na vysoké seznámila s ředitelkou malotřídky v Lačnově a ta jí nabídla místo. Malá školička s malým počtem žáků Radce seděla. „Máme tu možnost každé dítě dobře poznat a individuálně se mu věnovat. Paní ředitelka byla vstřícná, dost mě toho naučila,“ říká Radka. Škola v Lačnově, který je teď součástí Svitav, se nachází blízko domu se sociálně znevýhodněnými rodinami, a tak do ní chodí i romské děti. Radka zastává názor, že děti s jakoukoli nevýhodou je potřeba integrovat mezi ostatní. „Je nesmysl je poslat do zvláštní školy, když mají na víc,“ tvrdí.
Když jednou jela z fakulty domů, dala se ve vlaku do řeči se spolucestujícím. Z hovoru záhy vyplynulo, že studují stejnou školu a že oběma leží na srdci děti s problémy. Dnes oba, Radka i Jiří, učí v lačnovské škole, kde Radka od roku 2005 i řediteluje. „Sehraný pedagogický tým je základ dobré školy,“ zdůrazňuje Radka.
Žáci jsou rozděleni do dvou tříd, do první chodí prvňáci až třeťáci, do druhé čtvrťáci a páťáci. „Penzum učiva je stejné jako na jiných školách. Důležité je, aby dítě zvládlo vše, co vzhledem ke svým schopnostem zvládnout může,“ vysvětluje Radka. Před vynucováním poslušnosti se tu děti vychovávají k zodpovědnosti vůči sobě samému. „Měly by vědět: Když si špatně zavážu tkaničku u bot, mohu si na ni šlápnout a rozbiju si nos. Nebo když budu nepořádná a něco ztratím, bude mi to scházet. Jestliže tohle dítě pochopí, rozkazy jsou zbytečné.“ Děti se učí také komunikovat, férově jednat a umět se vžít do kůže druhého.
Radka je nejen výjimečnou učitelkou, ale i výjimečnou mámou. K Matoušovi u nich doma přibyl Maxík z druhého, tentokrát šťastného manželství, a dvě romské holčičky Vaneska a Kristýnka, které si manželé Renzovi vzali do pěstounské péče. „Samozřejmě se bojím, aby pro svou pleť v životě netrpěly, ale manžel říká, že bez nás by trpěly ještě víc. Jsme tu, abychom jim dali lásku, sebeúctu, naučili je poradit si se životem. Ale nebojím se toho, že nás jednou zklamou. Vždyť kdo víc se nazlobil rodiče než já! A vidíte, dostala jsem se z toho!“
Kde se učí férově
Škola ve Svitavách-Lačnově je jednou ze čtyř škol v České republice, kterým Liga lidských práv udělila 6. 10. 2009 titul Férová škola. Titul se uděluje za úspěchy v integraci znevýhodněných dětí, především romských, a dětí s handicapem.
