Středa, 9. května 2012Zprávy z médií
Starší žena z Prahy, kterou za pomluvu na internetovém blogu poslal soud na léčení do Bohnic, se zřejmě dostane na svobodu. O tom, že by po více než půl roce mohla Květoslava Šamajová odejít z psychiatrie, dnes rozhodl pražský obvodní soud.
Podle Obvodního soudu pro Prahu 8 nemusí Květoslava Šamajová nadále zůstat pod dohledem psychiatrů ani brát žádné léky.
„Ochranné opatření bylo zrušeno, jenom paní Šamajová nemůže opustit psychiatrickou léčebnu, protože rozsudek nenabyl právní moci. Musí se k tomu vyjádřit státní zástupce,“ uvedla právnička Zuzana Candigliota.
Nyní podle ní záleží na tom, jestli státní zástupce bude s verdiktem souhlasit, nebo nikoli. „Pokud ano, pak by to bylo třeba v řádu dnů nebo nejpozději příští týden. Ale pokud nebude souhlasit, tak tam ještě může zůstat i několik měsíců, protože pak by případ řešil pražský městský soud,“ přiblížila.
Květoslava Šamajová bojovala za propuštění řadu měsíců. Tvrdí, že jí podávané léky zničily zdraví.
„Já pořád přešlapuji, je to samovolné. Mám zatuhlou páteř, která mě bolí. Nemůžu se vlastně svobodně pohybovat, jsem omezená. Z důchodu mám na nájemném platit už 90 procent, potřebuji nastoupit někam do práce, protože už 8 měsíců jsem v ochranném léčení,“ popisuje svůj nedobrovolný pobyt v Bohnicích osmašedesátiletá žena.
Květoslava Šamajová se do léčebny dostala poté, co na svůj internetový blog napsala o muži, kterého považovala za bývalého spolupracovníka StB. Obvodní soud pro Prahu 2 proto její počínání vloni označil za trestný čin pomluvy. Její chování bylo podle soudkyně společensky nebezpečné. Od potrestání ale nakonec soudkyně upustila a poslala ženu na psychiatrii.
Extrémní případ
Výjimečný případ řeší ombudsman i Liga lidských práv. Právnička Ligy Zuzana Durajová považuje případ Květoslavy Šamajové za extrémní.
„Myslím, že u takového činu, i kdyby se trestný čin stal, jak to vlastně soudkyně řekla, byl by malého rozsahu, byl by banální. A pravděpodobně by paní Šamajová, pokud by byla v běžném trestním řízení odsouzena, nedostala ani trest odnětí svobody,“ uvedla.
V civilním řízení by se pak zřejmě musela Šamajová omluvit muži za pomluvu a zaplatit odškodné. Jenže psychiatr ve znaleckém posudku tehdy prohlásil blogerku za duševně nemocnou s halucinacemi a bludy.
Přitom ženu už dříve vyšetřovali jiní znalci, a to když jí svěřovali do péče nezletilé dítě. Její synovec Jaroslav Šamaj s ní žil od svých jedenácti let.
„Za prvé bych rozhodně řekl, že je to absolutně banální proces. Začal vlastně tím, že jakoby projevovala svobodu slova. Má svůj blog, kam píše. A tím to všechno nějak začalo. Seznámil jsem se s diagnózou doktorů, podle které žádné bludy ani halucinace nemá, nikdy nic takového vlastně neměla,“ přiblížil.
Kdy se Květoslava Šamajová dostane nakonec domů, není ještě jisté. Může to být v řádu dnů i týdnů.
Článek byl publikován 9. května 2012 na webu Českého rozhlasu. Reportáž zpracovala Petra Benešová.
Pondělí, 7. května 2012Zprávy z médií
Stačila jedna pomluva na blogu a důchodkyně Květoslava Šamajová se ocitla v Bohnicích. Na internet napsala o jednom člověku, že spolupracoval s tehdejší Státní bezpečností a za to ji soud poslal do psychiatrické léčebny. Osmašedesátiletá žena se teď snaží dovolat práva a chce odškodnění za to, že jí jeden psychiatrický znalecký posudek zničil život. Případ řeší Liga lidských práv i ombudsman.
„Dostávala jsem Flouxanon Depot, což je medikace, která je s dlouhodobým účinkem. V lednu mi dali tři injekce a v březnu jednu. Zhoršil se mi zrak. Ze dvou mám čtyři,“ říká důchodkyně.
Květoslava Šamajová sedí v malém pokoji na bílé posteli. Během rozhovoru strnule hledí před sebe, občas vstane a přešlapuje na místě. Neustále si mne ruce. V ochranném léčení v Bohnicích je už půl roku. Za tu dobu výrazně zhubnula, má jen 47 kilo.
„Co ale nebylo typické, že mi na holé tělo přikurtovali pásy. Ve spisu bylo napsáno, že jsem neklidná a dali mě na neklidné oddělení 27. Tam mi dali hodně neuroleptik, které mě dost poškodily. Vyslovilo kóma na 17 hodin,“ vzpomíná Šamajová na svůj příjezd do pražské léčebny.
Pod dohled psychiatrů ji poslal soud za to, že před třemi lety napsala na svůj internetový blog pomluvu. Byla o muži, kterého považovala za konfidenta a spolupracovníka Stb.
Stejné informace zaslala také na policii. Soudkyně Obvodního soudu Prahy 2 Mária Petrovková proto do spisu při řízení v roce 2011 napsala: „Jednání obžalované soud považuje za značně společensky nebezpečné, neboť je třeba zohlednit skutečnost, že se jej dopouštěla po delší dobu a dokonce v něm pokračovala i po zahájení trestního stíhání.“
Spolupráce muže s tehdejší Státní bezpečností se nikdy neprokázala a soud tak obvinil Květoslavu Šamajovou z trestného činu pomluvy. Od potrestání ale nakonec soudkyně upustila a poslala ženu do Bohnic.
Právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová to považuje za extrémní případ: „Myslím si, že u takového trestného činu, i kdyby se stal, by nedostala ani odnětí svobody“
V civilním řízení by se pak zřejmě musela Šamajová omluvit muži za pomluvu a zaplatit odškodné. Jenže psychiatr ve znaleckém posudku prohlásil blogerku za duševně nemocnou s halucinacemi a bludy.
Přitom ženu už dříve vyšetřovali jiní znalci a to když jí svěřovali do péče nezletilé dítě: „Schizofrenii nemám. Jsem pěstounka, prokázala jsem, že jsem 12 let pěstounkou.“
Psychologické posudky na pěstounství od lékařů z Olomouce má paní Šamajová pořád u sebe. Ukazovala je i právníkům od ombudsmana, který se teď jejím případem zabývá. Veřejný ochránce zkoumá, jestli se s paní Šamajovou v léčebně nezachází špatně.
Z bohnického pavilonu, kde pohublá žena sedí na chodbách s dalšími pacientkami, které trpí stařeckou demencí nebo jinými duševními poruchami, se chce za každou cenu dostat. Její nadějí je teď další květnové soudní řízení:
„Já nepoškozuju sebe, ani neohrožuju okolí, nejsem nikomu nebezpečná. Potom je takzvané ochranné léčení je dáno na občany, kteří jsou neškodní.“
Jestli ale nakonec opustí léčebnu, není jisté. Má však určitou naději. Primář bohnické léčebny Richard Krombholz v písemném vyjádření Radiožurnálu sdělil, že už není nutné paní Šamajovou nadále držet v ochranné léčbě.
„Aniž bych mohl konkretizovat podrobnosti o zdravotním stavu této konkrétní pacientky, inicioval jsem návrh na přeměnu jejího ochranného léčení a propuštění z ústavního ošetřování, neboť jsem přesvědčen, že to její zdravotní stav umožňuje. Toto stanovisko bude také u soudu předneseno.“
Paní Šamajová doufá, že se jí zastane také ombudsman a Ústavní soud, kterým poslala stížnost. Chce za nařízenou ochrannou léčbu nějaké odškodnění. Zatím si ale dlouhý čas v bohnickém pavilonu krátí absolventka pražské FAMU čtením, televizí a občas zajde na keramiku. Na vycházky se dostane jen o víkendu.
Článek byl publikován 7. května 2012 na webu Českého rozhlasu. Reportáž zpracovala Petra Benešová.
Čtvrtek, 5. dubna 2012Aktuality
Liga lidských práv si Vás dovoluje upozornit na další soudní jednání v případech, které sledujeme pro možné zneužití verbálních trestných činů proti nepohodlným lidem. Manželé Ľubovi byli obviněni z pomluvy za to, že upozornili na možné týrání dětí v dětském domově, Ladislav Flekal zase za údajné křivé obvinění policistů. (Pokračování textu…)
Čtvrtek, 29. března 2012Zprávy z médií
Milešovice – Konec dobrý, všechno dobré. I když jak se to v případě desetiletého školáka Jana z Milešovic s vývojovou dysfázií řeči vezme. Jeho matka totiž obešla kvůli integraci víc než desítku škol, prakticky všude ale slyšela odmítnutí. Nakonec uspěla až v Šaraticích.
„Základní škola nemá problém s integrací postižených dětí, z Milešovic je to jen pár kilometrů. Přístup šaratické školy mě naprosto mile překvapil. Se synem jsem dosud dennodenně dojížděla do Brna. V tamní speciální škole se ale vůbec nerozvíjel,“ shrnula několikaměsíční snahu o integraci svého syna Lenka Hrazdirová z Milešovic, na jejíž případ Vyškovský deník Rovnost upozornil.
Matku šokoval hlavně přístup vedení základní školy přímo z jejího bydliště. Začátkem roku se totiž v Milešovicích ústně domluvila s ředitelkou školy na přestupu syna. Podle Hrazdirové ale měla hned následující den ve schránce dopis ze školy. Malotřídní škola by podle něj integraci nezvládla. „Naše škola je malotřídní. To znamená, že menší třídy tu sice máme, ale jedna učitelka vyučuje zároveň dva ročníky. V lékařské zprávě je nicméně uvedené, že chlapec by se měl integrovat v menší třídě školy základní. A to je obrovský rozdíl. Učit dva ročníky zároveň už takhle není snadné,“ zdůvodnila tehdy ředitelka milešovické školy Lenka Fillová.
Prý odejdou
Dodala mimo jiné i to, že okolo integrovaného dítěte je spousta papírování. „Šokuje mě ale především stále to, že napsala, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů žáků. Někteří ji prý ujistili, že pokud k integraci mého syna dojde, jejich dítě bude určitě chodit jinam. Je to hyenismus, absolutně nechápu, jak si tohle může dovolit napsat,“ nechápe stále Hrazdirová.
Proti rozhodnutí milešovické školy se proto odvolala. „Z krajského úřadu mi došlo vyjádření, že mám žádost o integraci nechat znovu posoudit ředitelce Fillové. Ta mě ale vůbec nekontaktovala, v tomto týdnu mi opět přišlo pouze rozhodnutí o nepřijetí. Vedení školy jen hledá záminky, proč to nejde,“ zdůraznila matka.
Jan, který podle rodičů dosud chodil mezi nevzdělatelné děti, tak nastoupil do čtvrté třídy od poloviny března definitivně do Šaratic. „Zatím si vede skvěle. Má individuální výukový plán a pedagogického asistenta, od dubna bude mít pět vyučovacích hodin. Po roce a půl se do školy opět těší,“ uvedla Hrazdirová.
Na šaratickou školu jí navedla nevládní organizace Liga lidských práv, která podporuje školy, které vytvářejí spravedlivé prostředí pro všechny děti. „Byla jednou z prvních, která získala certifikát Férová škola. Škola prochází asi dvouletým procesem certifikace, nebrání se integraci. Má registrovaný program s dodatkem pro děti s lehkým mentálním postižením,“ prohlásila pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Odmítnutí školáka tak bude mít podle všeho soudní dohru. Stížnost má vést proti krokům základní školy. „S Ligou lidských práv budeme podávat stížnost na Ústavní soud proti jednání vedení milešovické školy. Jde hlavně o to, aby i další, byť jen lehce postižené děti, neměly takové potíže s přístupem škol. Náš případ může leckomu pomoct,“ myslí si Hrazdirová.
Podle pedagožky Krahulové nemají závěry vyšetření poslední slovo. „Bohužel se často setkáváme s tím, že poradna nedoporučí integraci do běžné základní školy. Rodič pak velmi často neví, že má poslední slovo, a dá dítě na doporučení do praktické školy,“ poznamenala Krahulová.
S desetiletým školákem s dětským autismem, který špatně vyslovuje, je po dobu výuky pedagogický asistent hrazený z krajských peněz. „Jde o mladou asistentku přímo ze Šaratic, jejíž sestra je sama autistka, takže s tím má zkušenosti,“ ujistila ředitelka Základní škola a Mateřská škola Šaratice Eliška Novoměstská.
Zprávu vydal Vyškovský deník 29. března 2012, autorem článku je Michal Kočí.
Úterý, 20. března 2012Zprávy z médií
Pověstné zrcadlo jednání české justice nastavil úterní verdikt Ústavního soudu (ÚS), který řešil vlekoucí se případ soudních tahanic o styk mezi nezletilým hochem a jeho otcem. Soudy dokázaly řešení tohoto problému natáhnout na více jak devět let. Ačkoliv bylo vytvořeno mnoho znaleckých posudků, justice zcela pomíjela, co si přeje samotný hoch.
Soudy se po letech projednávání zmohly jen na pokutu 20 tisíc korun pro matku hocha, která se prý podílela na vzájemném odcizení otce a syna. ÚS ale i tento verdikt zrušil a obecným soudům zle vyčinil za fatální selhání.
Podle matky, která v době sporu žila se synem už v nové rodině, došlo k odcizení už při prvních kontaktech mezi chlapcem a jeho biologickým otcem. Ty prý byly nepravidelné a syn se cítil zklamaný nezájmem svého otce, navíc se plně začlenil do nové rodiny, kam chtěl bezvýhradně patřit.
Matka upozorňovala, že do styku s otcem nemohla dítě i podle názoru odborníků nutit násilím. Přesto dostala od soudů pokutu, ty samé soudy přitom hocha vyslechly jen jednou, přičemž navíc odmítly připustit, že v té době sedmiletý chlapec může mít vlastní názor.
Černobílý pohled justice
„V rámci tohoto modelu se pak soudy omezily na prosté hledání viníka toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování, v až příliš zažitém černobílém modelu: zlý rodič x hodný rodič, jediná možnost, a to, že ‚vinu‘ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila,“ konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou.
ÚS upozornil, že po letech sporů je zřejmý absurdní výsledek v podobě pokuty, neboť pokud šlo jen obtížně vynutit styk u osmiletého dítěte, u šestnáctiletého mladého muže je to zcela nereálné.
Chlapec skončil v péči psychiatrů
„Neustálá snaha o vysvětlení rozporů ve znaleckých posudcích, které sami znalci označili vlastně za nerozporné, zadávání nových znaleckých posudků, které nakonec pro značný časový odstup nebyly použity, odmítání závěrů ošetřujícího psychologa hned v počátku řízení a setrvalé odmítání respektovat autonomii nezletilého nakonec vedly k tomu, že nezletilý skončil v péči psychiatrů,“ konstatovala Wagnerová.
Takové pochybení je zcela flagrantním porušením práv všech zúčastněných, tedy otce, matky a nezletilého a mělo za následek totální, a možná již nikdy nereparovatelné, odloučení otce a dítěte, jakož i zcela zásadní zásah do osobnostní integrity nezletilého,“ tepala soudy Wagnerová s tím, že verdikt nelze vnímat jako vítězství či prohru matky, když jediným výsledkem sporu je zničený vztah otce se synem v důsledku fatálního selhání justice.
Soudy hledaly za problémy manipulaci
Podle Ligy lidských práv, která se stala kolizním opatrovníkem hocha, je velice nebezpečnou úvahou postoj justice, že odmítá-li dítě jednoho rodiče, pak jde vždy o manipulaci rodičem druhým.
„Výše popsaný jednostranný vzorec, který české soudy velmi často aplikují, je ve většině životních situací nevhodný a soudy by se od něj měly odpoutat. Namísto toho, aby soud překonával vůli nezletilého, měl ji respektovat a snažit se rozvinout vztah nezletilého k otci vhodnějšími prostředky, než bylo uložení donucovací pokuty matce. S odstupem času se tak celé řízení jeví jako hledání viny v osobě matky či otce a sám nezletilý je jen nepodstatnou částí celého sporu,“ konstatoval zástupce Ligy.
Článek byl publikován dne 20. 3. 2012 na www.novinky.cz a najdete jej zde.
Autorem článku je Petr Kozelka, deník Právo.
