Neděle, 12. prosince 2010Zprávy z médií
Diskusi laické i odborné veřejnosti vzbudily výsledky mezinárodního srovnání znalostí žáků (PISA), do něhož se zapojili patnáctiletí žáci z 65 zemí světa. Testy, které se zaměřují na znalosti matematiky, přírodních věd a čtenářskou gramotnost naši žáci absolvovali v minulých letech s úspěchem. Nyní jsou výsledky průměrné, ale ve srovnání s předešlým testováním došlo ke zhoršení. Širší souvislosti v tomto příspěvku nabídne pedagožka Ligy lidských práv Katarína Krahulová.
Dlouhodobý (od roku 2000) a výrazný propad nalezneme ve čtenářské dovednosti českých žáků, kteří neumí zhodnotit text kritickým myšlením. Tato dovednost je přitom klíčová pro posuzování informací, skrze které utváříme své postoje a hodnoty. Jak si má český školák bez schopnosti kritického myšlení udělat názor například na podbízivá řešení extremistických skupin, které se umí „tak působivě“ prezentovat? ,,Musíme měřit kvalitu, musíme ocenit učitele, odbourat byrokracii, změnit financování těch škol. To je několik věcí, na kterých už pracujeme,“ popisuje ministr Dobeš, jak zhoršující se úroveň vzdělání českých žáků řešit. Ano, řešením jsou změny v celém systému školství.
Osvědčený finský model
Například finské školy jsou co možná nejméně restriktivním prostředím a dokáží naplňovat individuální potřeby jednotlivých žáků. Finsko směřuje již od 70. let ke vzdělávání a výchově s přihlédnutím k věku žáka a jeho výukovým schopnostem. Cílem reforem tehdy bylo nastartovat spolupráci mezi vzdělávacími orgány, školou a dalšími institucemi za účelem rozvinutí inkluzivního vzdělávání. Obava, že vzdělávání dětí nadaných, postižených, pomalých, nemocných, různobarevných či normálních dohromady sníží výkon a povede ke zhoršení těch šikovnějších, se nepotvrdila. Naopak, Finsko se může pyšnit nejlepšími výsledky v testech PISA i za stávajícího inkluzivního vzdělávání.
Systémové řešení je nezbytné
Je nutné změnit fungování i pohled na české školy, českého učitele i českého žáka. Škola by měla být otevřeným centrem, kde na třídní schůzku pozve dítě své rodiče samo, protože si pro ně nachystalo pohoštění, a samo jim také poví o svých výsledcích. Krásný příklad sebereflexe a kritického myšlení dítěte i motivace rodiče jít na třídní schůzku. Musí se také změnit pojetí profese učitele. Již není přikazující autoritou, ale partnerem, který provází žáky výchovně-vzdělávacím procesem. Umí je motivovat, naplňovat jejich potřeby, řešit zajímavé otázky, plánovat, projektovat i poskytnout krizovou intervenci. Některé z těchto aktivit hodnotí učitelé jako nadstandardní nad rámec povolání, ale profese učitele je přece poslání, jehož cílem je pomoci jedinci poznat společnost, ve které si jednou bude umět najít sebeuplatnění i společenské kontakty. V neposlední řadě za prací učitele musí stát také škola. Efektivní změny a inovace, o které se učitel pokusí, by měly být podporované vedením i celým systémem.
Polovinu českých dětí škola nebaví
Jednou z výrazných změn byla v roce 2005 kurikulární reforma, která kladla důraz na to, aby se žáci naučili pracovat s informacemi a osvojili si další celoživotní dovednosti. MŠMT vydalo k této problematice i tzv. desatero reformy, které odpovídá na otázku, co přinese reforma vašemu dítěti a podává výčet odpovědí například, žáci se budou ve škole cítit příjemně a bezpečně, zažívat radost z učení. Nyní po pěti letech v doprovodném dotazníku PISA více než polovina všech patnáctiletých žáků uvedla, že se ve škole často nudí a třetina do školy nechce chodit vůbec. Tak žáky škola nebaví. Přitom existuje mnoho nástrojů, které mohou pomoci efektivním změnám ve škole. Například index inkluze, který pochází z Velké Británie. Umí analyzovat situaci ve škole i nastartovat proces plánování dalšího rozvoje, dovede zhodnotit stávající spolupráci těch, kteří jsou se školou nějak spojeni.
Školy se ale mohou změnit a podstatným způsobem ovlivnit vzdělávací zkušenost žáků i učitelů tím, že budou rozvíjet kulturu, kde je každý respektován, politiku směřující k zapojení, spolupráci i dobrým výsledkům všech dětí, Mohou tak ukázat, že lze následovat příklady dobré praxe inkluzivního vzdělávání, které jsou dosud v menšině.
Katarína Krahulová, pedagožka Ligy lidských práv
Článek byl publikován dne 12. 12. 2010 na blog.aktualne.centrum.cz a naleznete jej zde.
Další informace k tématu najdete také v EXTRA Ligových novinách.
Čtvrtek, 11. listopadu 2010Zprávy z médií
Článek Petra Uhla byl publikován dne 11. 11. 2010 v deníku Právo.
„Postup realizace opatření k výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České Republice“ (ponechávám i vládní pravopisnou chybu), tak se vážně nazýval bod včerejšího jednání české vlády.
V listopadu 2007 odsoudil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) Rady Evropy ve Štrasburku Českou republiku k náhradám za morální újmu a k úhradě soudních nákladů za diskriminaci romských dětí a za porušení jejich práva na vzdělání. ESPL vyšel ze zákazu rasové (spíše rasistické) diskriminace, k němuž se i ČR ratifikací evropské Úmluvy o ochraně lidských práv zavázala.
Nyní se zdá, že neprozřetelně. V roce 1999 si k ESLP stěžovalo 18 českých Romů, chodících od roku 1996 do zvláštních škol. České úřady je tam zařadily bez zákonných důvodů. Tolik ESLP.
Na žádost výboru rady ministrů Rady Evropy (RE) – a těch je 47 a jeden z nich je Karel Schwarzenberg – má česká vláda sdělit, kolik bylo dříve romských dětí ve zvláštních školách a kolik je jich dnes v praktických, jak je lstivě přejmenovala už ministryně Petra Buzková. Jde i o třídy dětí s lehkým mentálním postižením a děti se sociálním znevýhodněním. Všude je redukovaný vzdělávací program.
Vláda ovšem na rozdíl od ochrany populací evropských netopýrů nepřipustila ani projednání materiálu ministra školství Josefa Dobeše (VV), i když v něm vlastně nic není. RE na vládu přitom doráží. I jí je totiž jasné, že redukované programy potom romským žákům prakticky znemožňují studovat na velké většině středních škol.
Ve specializovaných programech jsou totiž z neromských dětí jen dvě procenta, zatímco z romských je to třicet procent. A i ty dvě jsou moc, jinde řeší hendikepy žáků pomocí jejich asistentů.
Ano, ve vládě není co projednávat. Plán začleňování sociálně znevýhodněných dětí byl, tvrdí Dobeš, schválen teprve v březnu letošního roku (proč až letos?) a jeho výsledky se projeví až kolem roku 2014, kdy už bude tato vláda pod kytkami. Je to přitom evropská ostuda kvůli zařazování dětí, nejen romských, do redukovaného, neplnohodnotného vzdělávání. I Česká školní inspekce a veřejný ochránce práv Otakar Motejl letos v dubnu diskriminaci romských dětí ve školství potvrdili.
Iniciativa 15 neziskových organizací Společně do školy – Jekhetane andre škola, v níž jsou i Český helsinský výbor, Vzájemné soužití, Liga lidských práv a Z§vůle práva vede nerovný zápas. Vede ho proti ministerstvu, kde rozhodují dvě, za Dobeše znovu oživlé pracovnice, jež tam už začátkem 90. let redukované školství upevňovaly a jež matou veřejnost paternalistickým – „je to pro dobro Romů“.
Společně do školy čelí i demagogii speciálních pedagogů, kteří nechtějí přijmout nové vzdělávací přístupy. Nejtěžší je ale překonávat předsudky a stereotypy veřejnosti. Podle nich mají romské děti – jež jsou přece, jak všichni vědí, nějak jiné, a odlišné zacházení si jistě zaslouží – chodit do jiných škol než děti neromské.
Středa, 3. listopadu 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 3. 11. 2010 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Nemají vzdělání a nejsou schopni uplatnit se na trhu práce. V takové situaci se nacházejí rodiče dnešních romských dětí, kteří navštěvovali zvláštní školu. Přes zjevnou nefunkčnost stávajícího systému a dlouhodobou kritiku mezinárodních organizací a soudů navštěvuje dnes už nikoli zvláštní ale speciální školy stále obrovské množství dětí, které do těchto škol nepatří.
Obzvlášť znepokojující a nebezpečné jsou pak přetrvávající snahy speciálních pedagogů i mnohých úředníků udržovat naplněnost speciálních škol a produkovat tak velké množství lidí, kteří budou žít zcela zbytečně v závislosti na státní podpoře. Chceme opravdu znovu a znovu opakovat tento nefunkční model?
Část odpovědnosti za svoji současnou situaci jistě nesou i samotní Romové. Pokud ale nechceme přijmout extremistická řešení, musíme k problematice romské menšiny začít přistupovat komplexně a systematicky. Je potřeba ji začlenit do všech resortů tak, aby nedocházelo ke stále větší marginalizaci této skupiny ve společnosti. Klíčem k řešení celého problému, je, jak už bylo mnohokrát na mnoha místech řečeno, vzdělání.
Podle zprávy Světové banky přijde ročně Českou republiku segregace romských žáků až na 16 miliard korun. Tato částka zahrnuje jak výdaje státu na nezaměstnané Romy a další sociální dávky, tak i sumu, která každoročně putuje ze státního rozpočtu na neopodstatněné vzdělávání nadměrného množství romských dětí v rámci speciálního školství. V neposlední řadě se pak v této částce zrcadlí ztráty české ekonomiky na daních, které tato menšina neodvádí buďto vůbec nebo v daleko menší míře než většinová společnost.
Je tedy nezbytné, aby vláda konečně přijala dlouho připravované kroky. Řešením, které se vládě již několik let nabízí, by mohl být celostátně zavedený model inkluzivního vzdělávání, který znamená mimo jiné i vzdělávání dětí se zdravotním postižením v hlavním vzdělávacím proudu. Ten v zahraničí funguje již dlouhá léta. Česku jej doporučuje také komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, který navštíví Českou republiku v listopadu a od něhož česká vláda opakovaně sklízí kritiku za neuspokojivá řešení tohoto problému.
Ministr Dobeš se však podle posledních zpráv podporou inkluzivního vzdělávání zabývat nehodlá. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání (NAPIV) schválený a rozpracovaný předchozí vládou, na němž participuje několik desítek odborníků, byl prakticky zastaven. Vyhlášky č. 72 a 73, které provádějí školský zákon a které měly podpořit inkluzi v českém školství, nebudou přijaty, ačkoliv již prošly vnějším i vnitřním připomínkovým řízením. Tento další krok, který měl odstranit dosavadní nesoulad těchto vyhlášek se školským zákonem, tedy normou vyšší právní síly, tak byl současným vedením ministerstva rovněž odložen. Všechny pozitivní kroky se tedy odsouvají na neurčito.
Diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání, za niž byla Česká republika už před třemi lety odsouzena štrasburským soudem, tedy stále přetrvává. Potvrdila to i zpráva České školní inspekce a stanovisko Veřejného ochránce práv z letošního jara. Vláda a zejména ministerstvo školství by tedy neměli polevit v uskutečňování kroků naplňujících myšlenku inkluzivního vzdělávání. Je třeba co nejdříve začít s realizací již připravených opatření jako je NAPIV, a přijmout novelizované vyhlášky. Odstartovat by měla zároveň také transformace systému školství, počínaje změnami ve studijních oborech pedagogických fakult a konče faktickým začleňováním dětí ze speciálních škol do hlavního vzdělávacího proudu. To vše musí být samozřejmě podpořeno vládou a uskutečňováno ve spolupráci s pedagogy.
Nezbytným předpokladem pro měření úspěšnosti přijatých kroků je také sběr etnických dat, se kterým by se mělo co nejdříve začít, aby bylo možno zhodnotit dopad investovaných finančních prostředků na tyto oblasti. Řešení této problematiky není krátkodobou záležitostí, ale odkládání jejího řešení rozhodně současné situaci nepomůže. Naopak nečinnost v této otázce povede k dalším ekonomickým ztrátám pro Českou republiku a zejména k výchově další generace Romů, kteří budou žít z dávek. Vláda a ministerstvo by se tedy neměli stavět k této otázce zády a s řešením začít již nyní.
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv
Pátek, 18. června 2010Tiskové zprávy
Praha – 18. června 2010 – Liga lidských práv dnes ocenila další školy za spravedlivý přístup ke všem dětem bez ohledu na jejich handicapy. Slavnostní předávání Certifikátu Férová škola a prezentace jednotlivých škol proběhly v rámci konference Inkluzivní vzdělávání není sci-fi, kterou Liga uspořádala ve spolupráci s ministerstvem školství, aby odborné veřejnosti znovu připomněla, že společné vzdělávání všech dětí v běžných třídách je nejen možné ale především nutné realizovat i v českém školství.
Jak nedávno na svém blogu upozornil komisař Rady Evropy pro lidská práva Thomas Hammarberg, segregace romských dětí pokračuje i přesto, že za ni byla Česká republika před třemi lety odsouzena Evropským soudem pro lidská práva. V současnosti navštěvuje 30% romských dětí stále tzv. praktické školy (bývalé zvláštní), zatímco u neromských dětí jsou to pouze 2%. V důsledku tohoto systému nemají znevýhodněné děti šanci se v budoucnu ze špatné sociální situace, do níž se narodily, vymanit. Hammarberg v článku označuje tento stav jako nepřijatelný a ilegální a znovu apeluje na to, aby česká vláda provedla potřebné systémové změny.
Podle Ligy lidských práv se ale segregace nedotýká pouze dětí romských, ale také zdravotně handicapovaných či dětí cizinců. Aby podpořila zavedení potřebných změn do systému českého základního školství, vytvořila Liga už v roce 2008 Certifikát Férová škola udělovaný školám, které respektují individuální potřeby každého žáka, nekladou důraz pouze na jeho výkon, ale rozvíjí i jeho hodnoty. Dnešním dnem se může značkou „férová“ pyšnit celkem deset škol, z nichž čtyři získaly Certifikát už loni. Letos k nim přibyla Základní škola Mšeno, okres Mělník, Základní škola T.G.Masaryka z Náchoda, Základní a mateřská škola Šaratice a tři břeclavské školy – Slovácká, Komenského a Kpt. Nálepky.
Komisařka Férové školy Olga Kusá k hodnocení certifikovaných škol uvádí: „Každá z nich je něčím výjimečná. Na šaratické škole nás nadchla její úžasná atmosféra a partnerský přístup pedagogů ke všem dětem. V Náchodě zase vyučují češtinu pro cizince a provozují Klub předškoláčků. V Mšeně pracuje s dětmi vynikající pedagogický kolektiv propojený s rodinami a veřejností. Základní škola Komenského z Břeclavi má školní parlament, který umožňuje žákům aktivně se podílet na dění ve škole, a tak dále.“
Všechny tyto školy ocenila tříčlenná komise za práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, způsob prezentace průřezových témat ve výuce a otevřenost principům inkluzivního vzdělávání.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, koordinátorka projektu Férová škola, +420 777 621 227
Více informací o projektu Férová škola, komisi a certifikátu naleznete na www.ferovaskola.cz.
————————————————————————————————————————
Inkluzivní vzdělávání
Inkluze ve vzdělávání je princip, jehož cílem je vytvoření takového systému vzdělávání, ve kterém jsou vzděláváni všichni žáci dohromady, a to při zachování stejné úrovně kvality a ve vhodných věkových skupinách.
Tento systém usiluje v co největší míře o dosažení dostupnosti nejvyšší formy vzdělání pro všechny bez rozdílu a v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Speciální vzdělávací potřeby jsou pojímány jako součást přirozené společenské různorodosti. Na rozdíl od integračního typu vzdělávání je přenesena zodpovědnost za vytváření vhodných podmínek od specializovaných profesí především na učitele.
Inkluze se chápe jako integrace všech žáků do běžné školy a v důsledcích je spojena se zřeknutím se jakékoli formy etiketování žáků a s rozpuštěním speciálních zařízení a speciální pedagogiky (Vítková, 2008). To je pozice úplné inkluze, která však dosud není běžná; Aby byl inkluzivní vzdělávací systém úspěšný, musí být splněno několik podmínek. Často totiž docházelo či dochází k tomu, že se pouze forma speciálního vzdělávání přesunula do školy hlavního vzdělávacího proudu, aniž by však byla upravena organizace vyučování, osnovy či metody vyučování. Tento nedostatek v organizačním zajištění se ukázal jako hlavní překážka v realizaci inkluzivní vzdělávací politiky (Ainscow, César, 2006).
Tato tisková zpráva byla vydána v rámci projektu Férové školy v praxi. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Úterý, 15. června 2010Aktuality
Komisař Rady Evropy pro lidská práva tři roky po rozhodnutí štrasburského soudu ve věci D.H. v. Česká republika upozorňuje na přetrvávající segregační přístup k romským dětem v českém školství. Soud se v tomto rozsudku vyjádřil k porušování rovného přístupu k právu na vzdělání, když zjistil, že romské dítě mělo 27krát větší pravděpodobnost, že bude vzděláváno ve zvláštní škole než dítě neromské.
Tato situace, i přes legislativní změny, které Česká republika od tohoto rozhodnutí přijala, stále zůstává neuspokojivá. V současnosti 30% romských dětí stále navštěvuje tzv. praktické školy (bývalé zvláštní školy), zatímco u neromských dětí jsou to pouze 2%.
Komisař Thomas Hammarberg označuje tento stav nejen za nepřijatelný, ale také za ilegální. Romským dětem musí být nabízeno kvalitativně stejné vzdělání jako ostatním. Česká republika a další evropské státy (Řecko a Chorvatsko), které byly odsouzeny za diskriminaci romských dětí by měly dle Rady Evropy vyčlenit dostatečné zdroje na financování systémových změn. Mezi něž patří dostatek asistentů pedagoga a zajištění jazykové výuky dětí, které doma nemluví česky. Zároveň by měly být aktivně podporovány etnicky různorodé třídy. Doporučení obsahuje také výzvu ke sběru statistických dat, které by umožnily sledovat proces naplňování rozhodnutí štrasburského soudu.
Zdroj:
The Council of Europe Commissioner´s
Podrobnější informace k tématu lze nalézt zde.
.gif){kind=small}
