Článek Petra Uhla byl publikován dne 11. 11. 2010 v deníku Právo.

„Postup realizace opatření k výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. a ostatní proti České Republice“ (ponechávám i vládní pravopisnou chybu), tak se vážně nazýval bod včerejšího jednání české vlády.

V listopadu 2007 odsoudil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) Rady Evropy ve Štrasburku Českou republiku k náhradám za morální újmu a k úhradě soudních nákladů za diskriminaci romských dětí a za porušení jejich práva na vzdělání. ESPL vyšel ze zákazu rasové (spíše rasistické) diskriminace, k němuž se i ČR ratifikací evropské Úmluvy o ochraně lidských práv zavázala.

Nyní se zdá, že neprozřetelně. V roce 1999 si k ESLP stěžovalo 18 českých Romů, chodících od roku 1996 do zvláštních škol. České úřady je tam zařadily bez zákonných důvodů. Tolik ESLP.

Na žádost výboru rady ministrů Rady Evropy (RE) – a těch je 47 a jeden z nich je Karel Schwarzenberg – má česká vláda sdělit, kolik bylo dříve romských dětí ve zvláštních školách a kolik je jich dnes v praktických, jak je lstivě přejmenovala už ministryně Petra Buzková. Jde i o třídy dětí s lehkým mentálním postižením a děti se sociálním znevýhodněním. Všude je redukovaný vzdělávací program.

Vláda ovšem na rozdíl od ochrany populací evropských netopýrů nepřipustila ani projednání materiálu ministra školství Josefa Dobeše (VV), i když v něm vlastně nic není. RE na vládu přitom doráží. I jí je totiž jasné, že redukované programy potom romským žákům prakticky znemožňují studovat na velké většině středních škol.

Ve specializovaných programech jsou totiž z neromských dětí jen dvě procenta, zatímco z romských je to třicet procent. A i ty dvě jsou moc, jinde řeší hendikepy žáků pomocí jejich asistentů.

Ano, ve vládě není co projednávat. Plán začleňování sociálně znevýhodněných dětí byl, tvrdí Dobeš, schválen teprve v březnu letošního roku (proč až letos?) a jeho výsledky se projeví až kolem roku 2014, kdy už bude tato vláda pod kytkami. Je to přitom evropská ostuda kvůli zařazování dětí, nejen romských, do redukovaného, neplnohodnotného vzdělávání. I Česká školní inspekce a veřejný ochránce práv Otakar Motejl letos v dubnu diskriminaci romských dětí ve školství potvrdili.

Iniciativa 15 neziskových organizací Společně do školy – Jekhetane andre škola, v níž jsou i Český helsinský výbor, Vzájemné soužití, Liga lidských práv a Z§vůle práva vede nerovný zápas. Vede ho proti ministerstvu, kde rozhodují dvě, za Dobeše znovu oživlé pracovnice, jež tam už začátkem 90. let redukované školství upevňovaly a jež matou veřejnost paternalistickým – „je to pro dobro Romů“.

Společně do školy čelí i demagogii speciálních pedagogů, kteří nechtějí přijmout nové vzdělávací přístupy. Nejtěžší je ale překonávat předsudky a stereotypy veřejnosti. Podle nich mají romské děti – jež jsou přece, jak všichni vědí, nějak jiné, a odlišné zacházení si jistě zaslouží – chodit do jiných škol než děti neromské.

děti, právo, školství, vzdělávání, žáci