Pátek, 4. července 2008Zprávy z médií
Pardubice – Tomu chlapci jsou téměř čtyři roky a možná právě teď mu začal nový život. Tento týden se totiž vrátil z dětského domova ke své matce.
Od jara 2007 prožil v ústavu více než rok a nyní se vrací k mámě, která ho před tím vodila na provázku jako psa. Sama totiž vyrůstala v ústavu a neuměla se o své dítě postarat. Čtěte více: Vodila syna na provázku, přesto ho ztratila Rozhodnutí úřadů bylo jednoznačné: Jednání matky hraničí s týráním, dítě musí do ústavu. Soudkyně Okresního soudu v Pardubicích teď ovšem rozhodla dát matce a chlapci novou šanci. „Situace v rodině se výrazně zlepšila,“ říká soudkyně Jaroslava Kuběnová. „Matka však bude i nadále pod soudním dohledem, aby bylo jasné, že se o dítě řádně stará,“ dodala. Chlapec patřil mezi šest z tisíce dětí mladších tří let, které končí v ústavech, a to Českou republiku řadí k nejhorším v Evropě. Jeho případ je zatím spíše výjimečný, protože cesta z ústavu zpět k rodičům je tu často téměř nemožná. „Česká republika ví, že je nejhorší zemí Evropy v počtu dětí do tří let umístěných v ústavech. Zdá se ale, že s tím nic nedělá,“ prohlásil loni v listopadu britský expert Kevin Browne pracující pro Světovou zdravotnickou organizaci.
Pomůže občanské sdružení
Pardubické Občanské sdružení Amalthea a nakonec i Liga lidských práv se začaly snažit, aby matka mohla syna znovu vychovávat. Redakce má jméno chlapce i matky k dispozici, záměrně je však neuvádíme. Publicita by vážně narušila soukromí problémové rodiny a to by mohlo její záchranu ohrozit. Lidé ze sdružení Amalthea budou matce s výchovou pomáhat. Dítě má totiž řadu zdravotních postižení a v ústavu by mohlo strádat více než ostatní děti bez rodičů. „Jsou tam nepsané zákony s právem silnějšího. Čím by byl chlapec starší a větší, tím větší by měl problémy,“ říká Gabriela Pavlíková z Amlthey. „Dítě jako on potřebuje individuální péči, a tu mu ústav přes veškerou snahu nemůže dát.“ Za soudní dohled bude zodpovědné Oddělení sociálně právní ochrany dětí v Pardubicích, které loni samo dalo podnět, aby bylo dítě matce odebráno. „Budeme sledovat, zda matka pracuje, má prostředky na péči o dítě a řádně se o něj stará,“ říká vedoucí oddělení Iva Bartošová. „Budeme pravidelně rodinu navštěvovat, ale také se budeme ptát v místě bydliště nebo třeba ve školce. Budeme sledovat i to, jak matku hodnotí její zaměstnavatel,“ uvedla Iva Bartošová.
Továrny na zločince
Projekt „Sanace rodiny“ Občanského sdružení Amalthea je zaměřen na pomoc rodinám, kterým úřady odebraly dítě a vzaly je do ústavní péče, nebo jim odebrání dítěte hrozí. Sdružení se snaží pomáhat s vařením, s péčí o kojence i o větší děti. Radí také v jednání s úřady, jak dosáhnout vrácení dítěte do rodiny. „Bylo jasné, že dřívější chování matky způsobila skutečnost, že sama vyrůstala v ústavu,“ říká Gabriela Pavlíková. „Proto neměla správné výchovné návyky. Chyběl jí vzor, jak se má rodič chovat.“ Neblahý vliv ústavní výchovy na vývoj jedince potvrzuje i David Svoboda, který pomáhal v rámci projektu „Domy na půli cesty“. „Přechod odchovanců dětských ústavů do normální společnosti se často nezdařil. Tito lidé obtížně hledají své místo. Těžko navazují vztahy.“ Podle Svobody hrozí nebezpečí, že se takoví lidé dostanou do party, která je strhne k páchání trestné činnosti. Jako důkaz uvádí analýzu ministerstev školství a vnitra. Z jejich statistik vyplývá, že od roku 1999 do roku 2004 prošlo ústavy téměř 17,5 tisíce dětí. Před nástupem do nich se trestné činnosti dopustilo 3209 a po odchodu z ústavů to už bylo 8866 dětí. „Tady je jasně vidět, že tito lidé mají skutečně sklony ke kriminální budoucnosti,“ dokládá Svoboda.
Článek vyšel na http://aktualne.centrum.cz dne 3. 7. 2008, naleznete jej zde
Čtvrtek, 24. dubna 2008Aktuality
V rámci projektu „Děti z ústavů!“ se v současnosti snažíme prosadit návrhy legislativních změn týkající se zejména úpravy předběžného opatření a připomínkujeme zcela nově chystanou úpravu rodinného práva v rámci občanského zákoníku. Prosazujeme také dílčí změny týkající se práv dětí v postavení podezřelého ze spáchání jinak trestného činu.
V oblasti předběžného opatření se snažíme o to, aby byla nově zavedena lhůta, ve které by soud musel rozhodnout o odvolání rodičů v případě, že je jim dítě odebráno na návrh sociálního odboru města. Dosud není zavedena žádná lhůta a v praxi se tak stává, že soud rozhoduje o odvolání třeba i několik měsíců, zatímco je dítě stále v ústavu. Navrhujeme zavedení lhůty 15 dnů, ve které by musel soud rozhodnout.
V nové úpravě rodinného práva se zasazujeme o změny týkající se nařizování ústavní výchovy. V zákoně by podle našich návrhů mělo být výslovně znemožněno nařídit ústavní výchovu dítěte pouze na základě sociální nouze rodiny vedoucí například ke ztrátě bytu. V této situaci by měl stát rodině pomoci a netrestat ji odebráním dětí. Dále usilujeme o to, aby se soudy musely ke každému nařízení ústavní výchovy po určité době znovu vracet a zjišťovat, zda stále trvají důvody pro nařízení ústavní výchovy. K tomu by mělo vést opatření, které by omezilo platnost rozhodnutí soudu maximálně na 2 roky.
V problematice soudnictví nad mládeží prosazujeme posílení ochrany práv dětí podezřelých ze spáchání činu jinak trestného. Snažíme se mimo jiné, aby dítě bylo povinně zastoupeno advokátem již v přípravném řízení vedeném policií, což dosud není. Navrhujeme také rozšířit výčet opatření, které je možné v případě prokázání viny dítěti uložit.
O návrzích systémových změn průběžně diskutujeme s poslanci a senátory. Před několika týdny se zástupci Ligy a neziskových organizací Člověk hledá člověka o.s. a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva sešli s ministrem Petrem Nečasem (MPSV). S potěšením jsme konstatovali, že se s panem ministrem shodujeme ve všech podstatných názorech a návrzích řešení.
Návrhy k novele občanského soudního řádu
Připomínky k novele zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Novela občanského zákoníku včetně rodinného práva
Pátek, 29. února 2008Zprávy z médií
Brno – Co mohou Křížovi udělat pro to, aby získali zpět své děti, které jim před třemi lety odebral soud? Za manžele se postavil i veřejný ochránce práv, když kritizoval postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích, jenž se o umístění dvojčat do kojeneckého ústavu zasadil. Děti jsou od loňského května v pěstounské rodině, v boji o jejich vrácení rodičům pomáhá i Liga lidských práv.
“Vloni v srpnu podali Křížovi žádost o zrušení ústavní výchovy. Původně ji měl soud projednávat už v prosinci, ale byly nejasnosti kolem toho, kdo bude ustanoven opatrovníkem odebraných dětí,” poznamenala právnička Křížových z Ligy lidských práv Jana Havigerová.
Další termín jednání zatím soud nestanovil. Lýdia a Ivan Křížovi se zatím chystají podat návrh na předběžné opatření, díky kterému by se děti dostaly zpět do své původní rodiny. O tomto opatření musí soud rozhodnout rychle. Pokud by Křížovým vyhověl, zůstala by téměř čtyřletá dvojčata v jejich péči až do pravomocného rozhodnutí soudu o zrušení ústavní výchovy.
“Pokud bychom neuspěli, odvoláme se ke krajskému soudu. Když ani tam nepochodíme, podáme ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Rodiče v současné době dokáží dětem poskytnout materiální i citové zázemí a odpírání péče o ně by bylo porušením práva na respektování rodinného života,” doplnila Havigerová.
Zároveň se jménem Křížových chystá podat podnět na ministerstvo práce a sociálních věcí. To by na jeho základě mělo prošetřit postup sociálního odboru Městského úřadu ve Šlapanicích. Manželé mohou po ministerstvu požadovat i “zadostiučinění za psychickou a materiální újmu”.
Článek vyšel dne 29.2.2008 v deníku Mladá fronta DNES.
Středa, 5. prosince 2007Zprávy z médií
Česká republika vede evropský žebříček v počtu dětí vyrůstajících v ústavech. Absolutní počet přesahuje 20 tisíc dětí v ústavní péči. Roční náklady na tento systém přesahují částku deseti miliard Kč a náklady spojené s pobytem dítěte v ústavu přesahují 281 tisíc Kč ročně.
Toto jsou hlavní závěry vyplývající z dokumentu s názvem “Péče o děti odebírané z biologické rodiny v ČR”, který ve formě systémového doporučení zveřejnila Liga lidských práv. Dokument provádí srovnání ekonomických a statistických dat systému ústavní výchovy a systému pěstounské péče. Zatímco dítě v dětském domově představuje náklady v průměru 281 tisíc ročně, dítě svěřené do péče pěstounů vyžaduje od státu ve formě dávek průměrně pouze 67 tisíc za rok.
K ekonomickému srovnání je potřeba doplnit také výsledky, které ve výchově dětí tyto dva rozdílné systémy dosahují, a závěr je naprosto jednoznačný: pěstounská péče je v celkovém výsledku mnohem efektivnější a méně nákladná než pobyt dítěte v jakémkoli typu ústavu.
O nedostatečných výsledcích ústavní výchovy svědčí také nedávno zveřejněná studie zpracovaná ministerstvem vnitra s názvem “Hodnocení systému péče o ohrožené děti”. Zpracovatelé této studie získali data více než 17 000 dětí, které opustily ústavní výchovu v posledních deseti letech. Zaměřili se především na to, zda se tyto děti dopustily po opuštění ústavu trestné činnosti. Hlavním závěrem je, že více než 50 % dětí spáchalo po opuštění ústavu nějakou trestnou činnost.
Ústav vychová kriminálníky
Zmiňovaná zpráva však přinesla i několik dalších zásadních závěrů. Průměrná délka pobytu dítěte v dětském domově se pohybuje v České republice průměrně kolem 14,5 roku, děti tedy tráví v ústavech naprostou většinu svého dětství, přičemž 61 % z nich opouští ústavy až po dosažení zletilosti.
Zhruba 82 % dětí se před nebo během pobytu v institucionální péči nedopustilo trestné činnosti, tzn. že byly do ústavu umístěny z jiných důvodů, v převážné většině z důvodů sociálních, ať už kvůli nízkému ekonomicko-kulturnímu statutu rodiny či neschopnosti rodičů zajistit materiální podmínky pro výchovu dětí, nebo pro poruchy chování jako záškoláctví, agresivitu, útěky z domova, výchovnou nezvládatelnost či nerespektování autorit.
Převážnou většinu důvodů nařízení ústavní výchovy by přitom bylo možné ovlivnit včasnou intervencí a sociální prací s dítětem a jeho rodinou, ať už ze strany sociálních pracovníků, výchovných poradců ve školách nebo pracovníků tímto směrem zaměřených neziskových organizací.
Jako zásadní rozpor se jeví zjištění, že ačkoli naprostá většina dětí se před nebo v průběhu svého pobytu v ústavním zařízení nezapletla se zákonem, po opuštění institucionální péče se trestné činnosti dopustilo 51% dětí, převážná většina z nich až po roce od opuštění ústavu. Podle některých odborníků je tento jev způsoben faktem, že po odchodu z dětského domova děti mnohdy nemají kam jít a končí na ulici. Ze spáchané trestné činnosti po opuštění ústavu se v 85 % jednalo o majetkovou trestnou činnost a v 15 % dokonce o násilnou trestnou činnost (21 dětí spáchalo trestný čin vraždy).
Děti z ústavů!
Průměrné náklady na dítě spojené se systémem ústavní výchovy podstatně zvyšuje pobyt dětí v kojeneckém nebo ve výchovném ústavu, který je ještě mnohem nákladnější než pobyt dítěte v dětském domově. Při započtení nákladů na pobyt dětí v kojeneckých ústavech a v ústavech sociální péče určených pro mentálně a zdravotně hendikepované děti a při započítání nákladů spojených s administrativním aparátem na krajích a ministerstvech se tak dostáváme k celkovému číslu přibližně 10 miliard Kč ročně.
V souvislosti s touto problematikou vydala Liga lidských práv v říjnu letošního roku analýzu právních a psychologických souvislostí ústavní výchovy s názvem “Děti z ústavů!”. Tento materiál zahrnuje problematiku sociálně-právní ochrany dětí, sanace rodiny, ústavní výchovy a soudnictví ve věcech péče o nezletilé. Kromě konstatování nedostatků a systémových selhání obsahuje také řadu doporučení v podobě systémových a legislativních změn.
Mezi nejdůležitější kroky nutné k nápravě problematické situace patří především sjednocení problematiky sociálněprávní ochrany dětí a ústavní výchovy pod vedením jednoho ministerstva.
V současnosti ji mají na starosti hned tři resorty, a proto mnohdy dochází ke tříštění kompetencí a neschopnosti problematickou situaci rázně řešit. Výrazně by se měla zlepšit také sanace a podpora ohrožených rodin ze strany státu, která by měla být vždy upřednostněna před nařízením ústavní výchovy. Vhodným krokem by bylo zavedení terénní sociální asistence pro rodinu ohroženou odebráním dítěte do ústavní výchovy a pomoc s napravením rodinných poměrů.
Mezi další návrhy patří také zajištění sociálních bytů na přechodnou dobu pro rodiny v bytové nouzi a v odůvodněných případech také pro děti, které opouštějí zařízení ústavní výchovy po dosažení zletilosti, čímž by se podle názoru mnoha odborníků mohl výrazně snížit počet dětí, které se po opuštění ústavního zařízení dopustí trestné činnosti.
Ať se starají obce
Pozitivním krokem v této oblasti by byl přesun výkonu státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí z působnosti obcí na nově vytvořený úřad, např.
ředitelství pro zaměstnanost, sociální správu a rodinu vzniklého přeměnou současných úřadů práce, a zachování povinnosti zajišťovat poradenskou činnost pro rodinu v nepříznivé situaci na úrovni současných pověřených obcí. Pověřené obce by měly mít povinnost zajišťovat síť terénních sociálních asistentů v závislosti na počtu obyvatel a stanovenou míru finanční spoluúčasti na nákladech spojených s pobytem dítěte v ústavu v případě nařízení ústavní výchovy. To by mohlo vést k větší motivaci k podpoře a sanaci rodiny, která je až 15x levnější než ústavní výchova. Nutná je také reforma zařízení ústavní výchovy, hlavně vytvoření sítě velkého počtu malých zařízení rodinného typu s malým počtem dětí a pracovníků namísto současných velkých ústavů a zvyšování odbornosti a specializace ústavů. Ty by měly mít k dispozici dostatek odpovídajících odborníků – psychologů, speciálních pedagogů, etopedů – a každé zařízení by se mohlo specializovat na určitý typ problému v anamnéze dítěte.
Důležité je i zkracování doby pobytu dítěte v ústavu, tedy vyšší míra spolupráce ústavu s rodiči dítěte, popř. spolupráce, podpora a příprava náhradní rodiny na přijetí dítěte, a také zkracování délky soudních řízení ve věci péče o nezletilé. V tomto případě by neškodilo využít příkladu některých evropských zemí, které mají stanovenu pevnou lhůtu pro rozhodnutí ve věci a pro odvolání proti předběžnému opatření.
Nutné je také zvyšování odbornosti a specializace soudců.
***
Rok od opuštění dětského domova se 51 % dětí dopustilo trestné činnosti. V 85 % se jednalo o majetkovou trestnou činnost, v 15 % o násilnou trestnou činnost (21 dětí spáchalo trestný čin vraždy).
minirozhovor s desetiletým žákem základní školy
* Chtěl bys chodit k volbám dřív než v osmnácti? Jestli ano, tak proč?
Podle toho, co by se volilo. Třeba k volbám na premiéra bych šel už tak ve 14 letech, protože to už bych měl svůj názor, jakého premiéra bychom chtěli.
* Jaký názor máš na politiku?
Řekl bych, že je to docela dobrý, i když občas se děje samozřejmě taky něco špatnýho.
* Co si myslíš o politicích?
Paroubka, Topolánka nebo Václava Klause mám docela rád, protože mám pocit, že jsou lepší, než byl třeba bývalý ministr Gross. Z toho jsem neměl dobrej pocit.
* Myslíš, že toho politici dělají dost pro děti? Jestli ne, tak co by se mělo změnit?
Jak který. Třeba Čunek, ten ne, ten neudělá ani nic pro moji rasu. Ale jinak nevím, zas tak moc jich neznám.
anketa
1. Uvítali byste snížení věkové hranice volebního věku?
2. Uvítali byste snížení věkové hranice trestní odpovědnosti?
Barbora Naďová, tutorka
1. Myslím, že současná věková hranice je v pořádku.
2. To každopádně. Protože v poslední době narůstá kriminalita v nižší věkové kategorii.
Lucie Sochovská, studentka
1. Určitě ne.
2. Určitě, já bych to snížila až třeba na 12, protože si myslí, že když jim je třeba 13, tak si můžou dělat, co chtějí.
Michal Zábrodský, podnikatel
1. Ne. Myslím, že to není třeba.
2. Ne. Ve čtrnácti jsou to ještě děti a nevědí, co dělají. Ale možná kdybych si přečetl nějaké studie, tak bych změnil názor.
Petr Bittner, Liga lidských práv
Parlamentní zpravodaj, 5.12.2007 (str. 34, Děti jako politikum)
Středa, 10. března 2004Tiskové zprávy
Východiska
V České republice vyrůstá v současné době přibližně 20 000 dětí v ústavní péči. V porovnání s ostatními evropskými státy je tato situace alarmující. Současný systém péče o dítě a rodinu v obtížných situacích selhává v mnoha směrech. Netvoří jednotný funkční celek, nýbrž soustavu vzájemně nekomunikujících subjektů (spolu s krajskými úřady je spravován pěti ministerstvy: MZ, MPSV, MS, MŠMT a MV). Systém je finančně náročný, neefektivní a koncepčně nevyhraněný. Jeho působení se často omezuje na administrativní, případně represivní metody. V důsledku této situace jsou tisíce dětí a mladistvých vychovávány v institucích. Život v instituci podle vědeckých studií u dětí prokazatelně způsobuje deprivaci a vytváření patologických sociálních návyků.
Základní cíle
1. Co nejvyšší počet dětí vyrůstá ve vlastní biologické rodině.
2. Významné zvýšení podílu náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti bez rodinného zázemí.
3. Zkracování doby pobytu dětí mimo vlastní rodinu, zvláště pak ve všech typech institucionální péče.
Důležité podmínky pro dosažení cílů
Ustanovit jeden odpovědný úřad, který bude mít celou oblast ochrany práv dítěte ve své kompetenci (Ministerstvo pro rodinu nebo jiný výkonný státní úřad pro dítě a rodinu). Vytvořit národní strategii a koncepci péče o dítě a rodinu (vypracovanou kompetentními odborníky a s přihlédnutím k procesu začleňování do EU) a zakotvit tuto strategii v legislativě i v každodenní praxi.
Zavést moderní přístupy v oblasti sociálních služeb pro dítě a rodinu a definovat závazné standardy jejich kvality.
Rozvíjet náhradní rodinnou péči v jejích stávajících i nových formách tak, aby byla dostupná všem dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, a to bez rozdílu věku, etnické příslušnosti, zdravotního stavu či psychosociálních obtíží.
ČLENOVÉ KOALICE
Český helsinský výbor (Helena Kunstová), DOM (Michaela Svobodová), Fond ohrožených dětí (Marie Vodičková), Liga lidských práv (Radka Jelínková), Nadace Naše dítě (Zuzana Baudyšová), Nadace rozvoje občanské společnosti (Hana Šilhánová), Nadační fond Rozum a Cit (Jaroslava Máliková), Pod křídly (Emilie Smrčková), Středisko náhradní rodinné péče (Věduna Bubleová), Střep (Věra Bechyňová), Výbor dobré vůle (Milena Černá), Zdravotní a Sociální fakulta ČB univerzity (Jiří Kovařík)
Mluvčí:
Zuzana Baudyšová,
Michaela Svobodová,
Jiří Kovařík
KONTAKT:
Kontaktní adresa: DOM, Braunerova 22
180 00 Praha 8
