Čtvrtek, 1. září 2011Tiskové zprávy
Prvním školním dnem vcházejí v platnost novelizace vyhlášek 72/2005 Sb. a 73/2005 Sb. týkajících se škol v České republice. Ty do českého školství přinesou několik zásadních změn. Školy tak již nebudou moci například samostatně rozhodovat o nepřijetí žáka či jeho přeřazení.
Novelizace vyhlášek je výsledkem dlouhodobého procesu, který dostal impuls v roce 2007. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku tehdy kritizoval Českou republiku za to, že diskriminuje Romy v přístupu ke vzdělání. Dosud totiž mnoho českých škol zařazovalo romské žáky do takzvaných speciálních škol, což odůvodňovali nedostatečnými podmínkami a možnostmi pro jejich vzdělávání. Analogicky tak přistupovaly mnohé školy k žákům zdravotně znevýhodněným či postiženým.
Nové právní dokumenty proto upravují zejména podmínky pro přijímání žáků do základních škol. „Ustanovení, které tento postup dříve umožňovalo, bylo zrušeno. Jediným důvodem pro odmítnutí žáka tedy zůstává kapacitní naplněnost školy,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Iva Pikalová.
Školy musí rodiče žáků informovat
Školy dále nebudou moci samovolně přeřazovat žáky do škol, tříd, studijních skupin zařízených pro žáky se zdravotním postižením nebo do speciálních vzdělávacích programů. Ode dneška je totiž nutné o přesunu dostatečně informovat a poučit rodiče žáka, kteří pak mají právo s přeřazením souhlasit či jej odmítnout.
Dříve školy nebyly povinny rodičům podávat informace a důvody k přeřazení jejich dítěte. V takových případech stačil pouze jejich souhlas. „Neinformovaný souhlas rodičů o přeřazení jejich dítěte byl dalším bodem kritiky štrasburského soudu. Rodiče totiž často podepsali papír, z něhož nebylo jasné, co pro dítě a jeho vzdělání znamená,“ vysvětlila Pikalová.
Speciální školy budou sloužit pouze žákům s postižením
Důležitou novinkou je také úprava struktury tříd ve speciálních školách. Podle nových vyhlášek již školy nemohou doplnit třídu nebo studijní skupinu zřízenou pro žáky se zdravotním postižením žáky zdravými. Nová právní úprava totiž umožňuje zaplnit takovou třídu pouze žáky s jiným typem handicapu či zdravotním znevýhodněním, a to jen ze čtvrtiny celkového počtu žáků.
Bližší informace poskytne:
Iva Pikalová, právnička Ligy lidských práv, tel.: 777 621 227, mail: ipikalova@llp.cz
Úterý, 30. srpna 2011Zprávy z médií
Na úvod příklad – 16letý puberťák navštíví kožního kvůli vyrážce v intimní oblasti. Lékař ho dosud mohl bez problémů vyšetřit a předepsat léčivý přípravek. Nově ovšem bude i k nejbanálnějšímu ošetření potřeba souhlas rodičů. Co je ovšem horší – se závažnými a nevratnými zákroky, jako je psychochirurgická operace nebo výzkum nevyzkoušených lékařských metod, může dát souhlas zákonný zástupce, aniž by měl nezletilý právo veta.
Chystá se ovšem i nesvéprávnost dospělých, a to v otázce očkování. V současnosti vás může hlavní hygienik sebevíc lákat na kontroverzní nevyzkoušenou vakcínu proti prasečí, ptačí či kočičí chřipce, ale vy můžete s díky odmítnout. Brzy ale má být možné jakékoli očkování, které ministerstvo vsune do vyhlášky, vykonat takzvaně „bez souhlasu“, jinými slovy proti vůli osoby. Třeba i za asistence policie, která pomáhá zdravotníkům péči „bez souhlasu“ vynucovat. Je to sci-fi? Nikoliv, jde o návrhy zdravotnických zákonů, které právě v druhém čtení projednává sněmovna.
I když návrh legislativy v některých oblastech zlepšuje postavení pacienta, např. upravuje možnost předem sepsat přání v otázkách léčby do budoucna, ve výše popsaných případech se nevracíme do doby totality, ale přímo do středověku.
Jak by měl vypadat moderní přístup k pacientovi, zjistíme ideálně tak, že se podíváme do západních demokracií. Tam je samozřejmé, že nezletilý pacient rozhoduje o podstoupení zdravotní péče podle své vyspělosti. Například ve Spojeném království a Norsku se u pacientů od 16 let dokonce předpokládá způsobilost dát informovaný souhlas s lékařskými zákroky. Na stejném principu v ČR funguje zákon u umělém přerušení těhotenství, který umožňuje dívkám od 16 let jít na potrat i bez vědomí rodičů. Není tedy absurdní, aby všechnu ostatní i mnohem banálnější péči museli odsouhlasit rodiče? Jak budou v praxi dodržovat zákon lékaři? Budou téměř dospělé pacienty bez doprovodu rodičů odmítat? Pak mladí lidé s citlivým problémem kolikrát raději zůstanou bez potřebné péče, než aby se vystavovali studu a svěřovali se rodičům.
Ještě kontroverznějším tématem je povinné očkování. Otázka nezní, zda očkování ano, nebo ne, ale zda očkování povinně, násilně a všemi vakcínami, které farmaceutický průmysl zrovna potřebuje prodat. K zodpovězení této otázky se stačí opět podívat k našim sousedům na západ, kde je téměř všude očkování na bázi dobrovolnosti, přesto se u závažných infekcí daří dosahovat vysoké proočkovanosti. V České republice bylo dosud očkování „povinné“ v tom smyslu, že bylo možné jeho nesplnění trestat pokutou, ale nikoliv chytit člověka a naočkovat ho proti jeho vůli. Je tedy evidentní, že ona povinnost nyní dostává zcela jiný rozměr. Ministerstvo zdravotnictví ale hraje nechápavého a prostřednictvím svého mluvčího vzkázalo, že přece povinné očkování už podle současné úpravy existuje, takže „důvod kritiky není jasný“. Jde skutečně o nechápavost nebo o snahu udržet si netransparentní rozhodování o ziscích farmaceutických korporací?
Liga lidských práv zpracovala připomínky k těmto i dalším nedostatkům navrhované úpravy z hlediska práv pacientů pod názvem Desatero překvapeného pacienta. Poslanci je obdrželi a teď je na nich, zda zastaví záměr omezovat práva a svobody pacientů.
Článek byl publikován dne 30. 8. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Sobota, 27. srpna 2011Zprávy z médií
Každý nezletilý pacient bude podle připravovaného zákona potřebovat souhlas rodičů ke všem lékařským zákrokům.
Sedmnáctiletý pacient půjde k zubaři a ten mu bude chtít vytrhnout zub. Než to udělá, bude potřebovat souhlas rodiče. Podobná situace nastane i tehdy, pokud půjde stejně stará dívka na potrat. „Oproti současnému stavu jde o snížení práv pacienta,“ tvrdí právnička Kateřina Červená z Ligy lidských práv. Organizace sepsala „Desatero překvapeného pacienta“, v němž vyjmenovává nedostatky, které jsou v novelách zákona o zdravotních službách a o specifických zdravotních službách. Ty bude dnes projednávat zdravotní výbor. Pokud projdou parlamentem, platit začnou od ledna 2012.
Jednou z novinek je právě zavedení informovaného souhlasu, který bude muset lékař vyžadovat před jakýmkoli zákrokem od rodičů, a to bez výjimky u každého svého nezletilého pacienta. „Před každým zákrokem bude muset být poskytnuta informace, o jaký zákrok se jedná, jaká jsou rizika a alternativy,“ tvrdí Červená. Podle ní to v současné době funguje tak, že záleží na lékaři, který má posoudit, zda je nezletilý pacient schopen souhlasit ze zákrokem sám. „Zmírňuje se to pouze tím, že v novele zároveň stojí, že u gynekologa, zubaře a pediatra může dát rodič souhlas k zákrokům dopředu,“ dodává právnička. Podle šéfa zdravotního výboru Borise Šťastného (ODS) ale o žádnou novinku nejde. „Už dnes se to běžně uplatňuje, a to na základě Úmluvy na ochranu lidských práv a biomedicíny,“ tvrdí Šťastný. Že to není až tak běžné, potvrzuje ale Vladimír Dvořák, předseda České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. „Je to naprosto scestná idea, v praxi nerealizovatelná. Mohlo by to poškodit celou řadu pacientek, které mají intimní problém, chtějí ho konzultovat a z různých důvodů se nechtějí svěřit rodičům. Souhlas rodičů, to je cesta do středověku,“ řekl LN Dvořák.
Liga lidských práv kritizuje i úpravu, která se týká úrovně poskytnuté péče. Vadí jí dovětek, že je poskytovaná „s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“. Podle ligy by se na to nemocnice mohly vymlouvat, pokud by byly třeba špatně vybaveny nebo měly nedostatek lékařů. Nehledáme si alibi Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že je to vytrženo z kontextu. „Není to myšleno jako alibi, je to o tom, že když se dostanete do nemocnice, tak nejlepší poskytovaná péče znamená v USA moderní tomograf (na rentgenové vyšetření – pozn. red.). Ale vy se dostanete do české nemocnice, kde moderní nemají,“ oponuje mluvčí resortu Vlastimil Sršeň. Další novinkou má být to, že lékař bude mít právo odmítnout léčit svého pacienta, a to v případě, že pacient nedbá jeho rad a nedodržuje léčebný režim. „Možnost pro lékaře je přísně omezena, zneužití nehrozí,“ tvrdí Sršeň. Liga je ovšem přesvědčena, že v zákoně jsou podmínky, za nichž lze pacienta odmítnout, stanoveny vágně. „Podmínky jsou vymezeny tak neurčitě a tak široce, že hrozí zneužití,“ tvrdí.
Článek byl publikován dne 27. 8. 2011 v Lidových novinách.
Autorkou článku je Barbora Říhová, Lidové noviny.
Úterý, 23. srpna 2011Zprávy z médií
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zmocněnkyně maminky, která vysoudila omluvu a odškodnění. Článek byl publikován dne 22. 8. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Většina lidí nechápe, jak mohli brněnští záchranáři prohrát soud s rodičkou po překotném porodu doma. Vždyť převozem do nemocnice proti její vůli zachránili dítě! Kdyby ho neodvezli za asistence policie, mohli být naopak žalováni pro neposkytnutí péče. Pokud rodiče záchranku zavolali, pak se přece museli podřídit rozhodnutí lékaře. Jinak by nemělo smysl ji volat! Soudce se musel zbláznit, protože tímto precedentem dal návod dalším pacientům, aby vytřískali ze státu peníze, přestože nedošlo k žádné škodě na zdraví. Jak je to ale ve skutečnosti?
Zákon přesně upravuje situaci, kdy mohou zdravotníci poskytovat péči dítěti bez souhlasu rodičů a dokonce si za tím účelem přivolat pomoc policie. Jde o případy, kdy je poskytnutí neodkladné péče „nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte“. V brněnském případě lékař záchranné služby dítě prohlédl, ale nezjistil žádnou patologii. Naopak ve zprávě ohodnotil dítě jako maximálně zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Z logiky věci proto nelze zachraňovat život nebo zdraví naprosto zdravého jedince. Ze zákona nevyplývá žádná výjimka ani pro novorozence – i v jejich případě musí být zjištěna nějaká známka poruchy zdraví, aby bylo možné zasahovat proti vůli rodičů, nikoliv jen riziko či hypotetická možnost zhoršení zdraví.
Zdravotníci měli rodiče spíše poučit
Co tedy měli záchranáři dělat, když se poprvé setkali s nestandardní situací, kdy rodiče zdravého dítěte po porodu doma odmítli převoz do nemocnice? Po vyšetření dítěte měli zdravotníci povinnost rodiče poučit o možných rizicích odmítnutí převozu a případně o nutnosti dostavit se co nejdříve k pediatrovi a následně si od nich nechat podepsat negativní revers (informovaný nesouhlas s poskytnutím péče). Ten s sebou záchranka běžně vozí a neexistuje důvod ho nepoužít v případě, kdy je sice vhodné dítěti poskytnout určitou péči, ale není to nezbytné a neodkladné – tudíž kdy není možné péči poskytnout proti vůli rodičů. Negativní revers spojený s náležitým poučením rodičů zbavuje zdravotníky odpovědnosti pro případ, že by došlo k újmě na zdraví.
Podle Evropského soudu pro lidská práva má každá žena právo si svobodně zvolit místo porodu a stát je povinen zajistit, aby tuto volbu mohla uskutečnit, tedy aby měla přístup ke zdravotní péči i u porodu doma. Vzhledem k tomu, že v České republice systém zdravotní péče u domácího porodu nenabízí jinou alternativu než si zavolat záchrannou službu, mají ženy plné právo tak učinit. Rozhodně ale nemají povinnost se podrobit nuceným převozům do nemocnice, pokud je zjištěno, že se narodilo zdravé dítě. Nejde o žádné zneužití drahé záchranné služby, ale o jedinou možnost, jak zajistit vyšetření dítěte po porodu doma v nočních hodinách. Standardní péče o ženy a děti v porodnici je též nákladná a rovněž to není argument pro neposkytnutí této péče.
Kritika směřující na soudce Ryšku, který v případu rozhodl ve prospěch rodičky, je nemístná. Jde o jednoho ze zkušených a vzdělaných soudců, kteří svými rozsudky vnáší do praxe filozofii, na níž je postaveno medicínské právo v západních zemích – respekt k pacientovi a jeho právo na sebeurčení. Tuto filozofii zatím post-totalitní zdravotnictví není schopno plně vstřebat, ale bude si na ni muset zvykat. Česká republika je vázána mezinárodními úmluvami, které upravují práva pacientů, proto soudy nesmí tolerovat nedobrovolné hospitalizace zdravých jedinců za asistence policie. Pokud by soudce Ryška rozhodl opačně, prakticky by to znamenalo zákaz porodů a péče o dítě doma, což by odporovalo postoji Evropského soudu pro lidská práva.
Řešení: Vzdát se předsudků a lépe se připravit
A co říci k tomu, že odškodnění za poskytnutí „svědomité“ péče je nemorální a nepřijatelné? Taková péče, pokud je poskytnuta nedobrovolně a v rozporu s podmínkami zákona, je zásahem do osobní svobody i rodičovských práv. Pokud pan Rath dostal za facku sto tisíc korun, pak stejná částka je zcela přiměřená i pro ženu, která byla v období těsně po porodu vystavena bezdůvodnému a necitlivému zásahu zdravotníků a policie namísto toho, aby se v klidu a soukromí věnovala kojení svého zdravého dítěte a prožívala klidné okamžiky v jeho blízkosti. Podobnou situaci by jistě nikdo nechtěl prožít a vysouzená částka motivuje zdravotníky, aby se k podobným praktikám příště neuchylovali.
Co vyplývá z brněnského rozsudku?
1) Zdravotníci jsou zoufale nepřipraveni na situace, kdy se pacienti nechtějí podrobit standardním postupům. Zdravotnická zařízení by měla své zaměstnance proškolit v oblasti práv pacientů, psychologie a komunikace. Také by měla mít zpracovány standardní postupy, aby zdravotníci nebyli v nejistotě jak postupovat.
2) Zdravotnická zařízení by měla být při poskytování nedobrovolné péče velmi zdrženlivá. Ano, zdravotníci se mohou mýlit a myslet si, že jde o ohrožení života dítěte. Pokud se ale následně jejich omyl prokáže, vzniká odpovědnost za zásah do osobní svobody a rodičovských práv.
3) Zdravotníci by se měli vzdát svých předsudků vůči „alternativcům“, ale zaměřit se výhradně na poskytování péče současně s respektováním práv pacientů. Jak uvedl soudce, v tomto případě byl diagnózou „porod doma“, nikoliv objektivní ohrožení dítěte.
4) Zdravotnická zařízení měla být v případě svého pochybení připravena k mimosoudnímu řešení. Právě arogance a neschopnost přiznat chybu a omluvit se vedla v tomto případě k podání žaloby k soudu a k požadavku na finanční zadostiučinění. Původně přitom rodičce stačila pouhá omluva!
5) Rozsudek má obrovský význam pro svobodu rodičů při rozhodování v otázkách zdraví svých dětí. Rodiče dostávají větší jistotu a sebevědomí, že mohou o své dítě pečovat podle svého nejlepšího přesvědčení, pokud dítě není přímo ohroženo na zdraví.
Sobota, 13. srpna 2011Zprávy z médií
Záchranáři ji odvezli do nemocnice a ona je za to žaluje. Její právnička o tom říká:
Brno – Nestihla odjet do nemocnice, proto rodila doma. Pak zavolala záchranku, aby dítě zkontrolovala. Ta ji donutila odjet se zdravým dítětem do nemocnice. S nepříjemnou zkušeností se svěřila na webových stránkách brněnské Ligy lidských práv. Protože se od záchranářů nedočkala omluvy, zažalovala je. Matka chce zůstat v anonymitě. Brněnskému deníku Rovnost se však podařilo získat rozhovor s její právní zástupkyní. „Myslím, že soud určitě vyhrajeme,“ říká právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Původně jste se chtěli se záchranáři mimosoudně dohodnout. Proč záležitost nakonec skončila u soudu?
Matka nejprve nechtěla žádné peníze. Ze začátku jsme podali jen stížnost a v ní navrhovali, aby se nám záchranáři za své neetické chování omluvili. Tím by to bylo vyřešené. Oni to ale nechtěli řešit, udělali ze ženy viníka. Tvrdili, že může za úmrtí lékaře, který po porodu zasahoval. On totiž krátce nato zemřel a záchranáři tvrdili, že za to můžeme my, protože jsme si na něho stěžovali. Že nezvládl ten stres. Nezdálo se nám to vhodné. Proto jsme se rozhodli, že podáme žalobu a budeme chtít i přiměřené peněžní zadostiučinění.
Stěžovali jste si i na nemocnici, kde žena ležela. Tu jste nežalovali.
Ano, chovali se k matce dítěte nevhodně a neprofesionálně. Dávali jí najevo nepřátelský postoj, že si dovolila rodit doma. Ředitel sice prohlásil, že lékaři postupovali správně, ale vyjádřil politování a slušně s námi jednal. To nám stačilo.
Plánovala žena domácí porod už od začátku?
Bylo to její třetí dítě. První dvě porodila v porodnici a v tomto případě to byl hodně rychlý porod. Žena sice nepatří mezi ty, kteří odsuzují domácí porody, ale neplánovala to. V opačném případě by si totiž zajistila porodní asistentku. Věděla, že to má z domu kousek do porodnice a myslela, že to stihne. Proto čekala na poslední chvíli. Nakonec už začala rodit, tak zůstala doma.
Proč tedy do nemocnice nakonec nechtěla?
Chtěla tam jet až druhý den. Nejdřív se umýt a uklidnit. Ale zdravotníci byli nekompromisní. Nechtěli počkat ani hodinu.
Stalo se nakonec něco dítěti?
Po porodu bylo naprosto v pořádku. V nemocnici však zjistili, že je podchlazené, což se spravilo v inkubátoru. Ale už to, že je museli dát do inkubátoru na ně mělo negativní vliv. Nemohlo být s matkou.
Myslíte, že když vyhrajete, tak to rozhodnutí soudu bude zásadní pro český právní systém? Že z toho vznikne nějaký precedent?
Myslím, že ano. Podle mých zkušeností hlavně v porodnictví není vůbec respektováno právo žen rozhodovat o sobě a o svých dětech. Je to porušované naprosto běžně. Hlavně v porodnicích. Lékaře, kteří nerespektují přání pacientů, může donutit ke změně jen strach ze žaloby.
A pokud prohrajete?
Nemyslím, že prohrajeme. Protože to je evidentní a jasné. Dítě bylo zdravé a zákon hovoří naprosto jednoznačně. Aby mohl zasáhnout lékař, tak musí být dítě bezprostředně ohrožené něčím konkrétním. Nějakou patologií. Nic takového tam záchranáři nezjistili.
Článek byl publikován dne 13. 8. 2011 v Brněnském deníku.
Autorkou článku je Zuzana Pletichová, Brněnský deník.
