Rozhovor Haló novin s Davidem Zahumenským, předsedou Ligy lidských práv
Naposledy jsme spolu hovořili v lednu 2010. Jaké bylo toto období, co považujete za největší úspěchy?
Jednou z nejzranitelnějších skupin naší společnosti jsou lidé s postižením. Mám proto radost, že v několika případech se nám podařilo alespoň dílčím způsobem přispět ke zlepšení životní situace těchto klientů. Před rokem Ústavní soud v naší věci prohlásil, že masivní a automatické zbavování volebního práva u každého, kdo je zbaven způsobilosti k právním úkonům, je neudržitelné. Soud sice nezrušil zákonnou volební překážku, prohlásil ale, že by se mělo v každém individuálním případě posuzovat, zda je daný člověk s postižením schopný volit, nebo není.
Letos jsme po několika letech završili také případ klientky, která byla zcela zbytečně zbavena způsobilosti k právním úkonům. Již dříve jsme dosáhli částečného navrácení »svéprávnosti«, nedávno pak soudy vydaly verdikt, podle kterého má stát za vlastní pochybení v tomto případě klientku odškodnit částkou 200 tisíc korun.
Za velký úspěch považuji i natočení filmu »Školy na férovku«. Na příkladech z praxe se divák může přesvědčit o tom, že je možné poskytnout kvalitní vzdělání i dětem, které se od většiny odlišují barvou pleti nebo jiným handicapem.
A naopak, jakým úskalím Liga lidských práv čelila?
Jako většina neziskových organizací i my pravidelně bojujeme s tím, abychom získali finance a mohli se věnovat tématům, která považujeme za důležitá. Více než dva roky se nám nedařilo intenzivněji se zaměřit na problém nedostatečné podpory rodin v nouzi a nadměrné umisťování dětí do ústavů. Z důvodu ekonomické krize a úsporných opatření se přitom může jednat o stále více rodin. Na druhou stranu se nám přece jenom podařilo převzít zastupování několika případů a v několika již slavíme úspěchy. Od října minulého roku se tomuto tématu jedna z našich právniček věnuje systematicky alespoň na část úvazku.
Každá organizace se mění a vyvíjí. Jak se za dobu vašeho působení změnila Liga?
Věřím, že se nám stále více daří bořit mýtus o tom, že v neziskovém sektoru nejde o výsledky. Třítýdenní stipendijní pobyt v USA, kde jsem díky prestižnímu IVLP programu mohl poznat, jak neziskové organizace fungují za oceánem, mě utvrdil v pohledu, že zaměření na efektivitu je zásadní. Těší mě samozřejmě nadstandardní vztahy, které v našem kolektivu máme, zároveň ale pracujeme na zlepšování vnitřních procesů a vůbec na tom, abychom fungovali více jako firma.
Zároveň věřím, že se nám podařilo udělat další krok v cestě k tomu, aby se Liga stala dobře fungující institucí, která bude mít v naší společnosti své pevně dané místo. S cílem zajistit kontinuitu našich činností, přes výpadky projektového financování, jsme rozvinuli klub »Lidi Ligy«, který představuje platformu našich finančních a ideových podporovatelů. Díky tomu, že se více obracíme na běžné lidi, musíme být přirozeně také transparentnější a srozumitelnější. A to jsou výzvy, kterým stojí za to se postavit.
Jsou v plánu nějaké nové projekty? Jak budou pokračovat ty současné?
Velmi často vyplývají nedostatky při ochraně základních práv spíše z myšlení lidí než pouze ze špatných zákonů. Změny myšlení ale není možné dosáhnout ze dne na den. Proto chceme pokračovat v práci na tématech, kterým se věnujeme dlouhodobě. Vedle poradenství pro pacienty a jejich zastupování v nejzávažnějších případech se chceme zaměřit i na kontrolu činnosti farmaceutických korporací, které mají mnohdy dost prostředků na to, aby si právo ohýbaly, jak se jim to právě hodí. Na podzim bychom chtěli spustit nové webové stránky pro oběti policejní svévole a také pro ty, kteří se potýkají s průtahy v soudních řízeních nebo jiným nesprávným úředním postupem.
Osobně se specializujete na lidská práva ve zdravotnictví. Jakých úspěchů se už dosáhlo?
V Lize jsme dosáhli celé řady soudních rozhodnutí, která nabourávají zažitou nerovnováhu ve vztahu mezi pacientem a lékařem. Ještě před pěti lety nebylo úplně běžné, aby si pacient vyžádal kopii své zdravotní karty, po našem precedentu z roku 2006 a následné změně legislativy je to již norma. Na druhou stranu zdravotnictví je právě tou oblastí, kde změna zákonů nestačí. Během školení v komunikaci, kterých jsme v minulém roce pro zdravotníky několik zorganizovali, se ukazuje, že lékaři jsou sice odborníci ve své specializaci, někteří se ale brání tomu, že by měli každému pacientovi na úvod podat ruku. Těžko se pak můžeme divit, že takoví lékaři chtějí sami rozhodovat o tom, co je pro nás jako pacienty nejlepší a nechtějí nás do takového rozhodování zapojit.
Jste právník, proč jste si vybral práci právě v neziskovém sektoru?
Od okamžiku, kdy jsem se s Ligou lidských práv v roce 2003 potkal poprvé ještě jako student na letní Škole lidských práv v Brně, pro mě byla práce v Lize zcela přirozenou volbou. Jsem přesvědčený o tom, že kvalita života se neodvíjí jen od materiálních hledisek, ale že k ní patří i respektování důstojnosti a základních práv a svobod druhých. Lidé, se kterými jsem se v Lize po mém příchodu setkal, mi pomohli utvrdit se v tomto pohledu a jsem rád, že nyní se mohu jako předseda snažit sám inspirovat ostatní. Vzhledem k tomu, že demokracie je u nás přece jen ještě poměrně mladá a ochrana lidských práv a aktivní účast ve veřejném životě nemá dosud svou tradici, je stále na čem pracovat. Krom toho mě práce, kterou dělám, opravdu baví.
Článek byl publikován dne 5.9.2011 v deníku Haló noviny.
Autorem článku je Zbyšek Kupský, Haló noviny.
lékař, pacient, postižení, právo, soud, ústav, zákon, zdravotnictví, způsobilost