Pondělí, 10. ledna 2011Zprávy z médií
Ministerstvo zdravotnictví pracuje na novele zákona, která umožní postihovat rodiče za odmítnutí povinného očkování svých dětí. Podle předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského se mnohým státům daří situaci řešit, aniž by ukládaly jakékoli sankce.
Ministerstvo zdravotnictví pracuje na novele zákona, která umožní postihovat rodiče za to, že odmítnou povinné očkování svých dětí. Novela by měla platit od roku 2012. Informují o tom dnešní Lidové noviny.
Již v minulosti stát tyto rodiče pokutoval. Nejvyšší správní soud však loni v červenci rozhodl, že na to nemá právo, protože povinnost očkovat určuje podrobně pouze vyhláška ministerstva zdravotnictví, nikoliv zákon.
„Součástí novely zákona o veřejném zdraví bude sankcionování za nedodržení povinnosti očkování,“ uvedl pro Lidové noviny mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň.
Podle předsedy Ligy lidských práv Davida Záhumenského je ale tvrdý už samotný rozsah povinného očkování. „Je otázka, proč například v Německu či Rakousku nemají žádná povinná očkování, zatímco u nás se jedná o osm až devět vakcín,“ uvedl Záhumenský pro Deník Referendum.
„Naše analýza na toto téma ukazuje, že se mnohým státům daří situaci řešit, aniž by ukládaly jakékoli sankce. Považuji za ponižující, pokud se rodina musí zodpovídat před hygienickou stanicí za to, že odmítla některé z povinných očkování,“ doplnil David Záhumenský pro Deník Referendum.
Podle Záhumenského tu jde o střet dvou protichůdných zájmů, zájmů rodičů a zájmů společnosti. „Proto je třeba před přijetím novely iniciovat diskusi individuálně o každé z uvažovaných vakcín. K takové diskusi by pak měli být přizvání jak legislativci, tak experti, avšak i zástupci rodičů,“ uzavřel v rozhovoru pro Deník Referendum předseda Ligy lidských práv.
Zatím ale není jasné, jaké tresty by rodiče mohli za odmítnutí očkování pro dítě dostat, některé evropské země například nepřijímají neočkované děti do mateřských škol. Novela počítá také s uzákoněním očkovacího kalendáře, který zatím rovněž určuje pouze vyhláška.
Naopak ministerstvo nechystá změnu počtu povinných očkování; i nadále jich bude devět. Česká republika tak stále patří mezi země s nejvyšším počtem povinných očkování. Ministerstvo velké množství povinných vakcín obhajuje tím, že lidé by se dobrovolně očkovat nenechali.
Článek byl publikován dne 10 .1. 2011 na www.denikreferendum.cz a naleznete jej zde.
Autorem článku je Jaroslav Chudara, deník Referendum.
Čtvrtek, 23. prosince 2010Zprávy z médií
Jaký byl pro Ligu rok 2010?
Letošní rok byl opět vzrušující. Dosáhli jsme několika úspěchů, vydali nové publikace, obměnil se náš tým… Musím říct, že jsem ještě ani neměl čas si to pořádně zrekapitulovat.
Když se tedy ohlédneš zpětně za letošním rokem, co považuješ za největší úspěchy v Lize?
Úspěšně jsme letos dokončili dva velké projekty, které Ligu posunuly zase o kus dál. Jde o projekty Férová nemocnice a Férové školy v praxi. Dosáhli jsme také významných rozhodnutí u nejvyšších soudních instancí, ať už jde o povinné očkování nebo volební právo lidí s postižením. Za velký úspěch považuji i vznik filmu „Školy na férovku“.
A naopak, jakým úskalím Liga lidských práv letos čelila?
Pravidelně bojujeme s tím, abychom získali financování a mohli se věnovat tématům, která považujeme za důležitá. Stejně jako v loňském roce jsme se ani letos nemohli intenzivněji zabývat problémem nadměrného odebírání dětí a jejich umisťování do ústavů. Na druhou stranu i přesto jsme převzali zastupování dvou rodin a podařilo se nám to zařídit tak, že od října se tomuto tématu věnuje na část úvazku systematicky jedna z našich právniček.
Každá organizace se mění a vyvíjí. Jak se za ten jeden rok změnila Liga?
Věřím, že se nám podařilo udělat další krok v cestě k tomu, aby se Liga stala dobře fungující institucí, která bude mít v naší společnosti pevně dané místo. Abychom zajistili kontinuitu našich činností přes výpadky projektového financování, rozvinuli jsme v tomto roce klub Lidi Ligy, který by měl představovat platformu našich finančních a ideových podporovatelů. Snaha zapojit do financování naší činnosti více lidí nás postavila před nové výzvy, se kterými jsme se museli vyrovnat. Pomohlo nám v tom i to, že jsme v Lize zřídili novou pozici koordinátora dárcovství. Personálně jsme se ale změnili výrazněji. V průběhu letošního roku se náš tým obohatil celkem o šest nových tváří, takže celkem nás nyní v Lize pracuje čtrnáct.
Ať se nebavíme jen o Lize, prozraď něco o sobě. Jako právník bys určitě našel práci i mimo neziskový sektor. Proč vlastně děláš svou práci?
Od okamžiku, kdy jsem se s Ligou v roce 2003 potkal poprvé na Škole lidských práv v Brně, pro mě byla práce v ní zcela přirozenou volbou. Jsem přesvědčený o tom, že kvalita života v naší společnosti se neodvíjí jen od materiálních hledisek, ale patří k ní i respektování důstojnosti a základních práv a svobod druhých. Lidé, se kterými jsem se v Lize po mém příchodu setkal, mi pomohli utvrdit se v tomto pohledu a jsem rád, že nyní se mohu sám snažit inspirovat ostatní. Vzhledem k tomu, že demokracie je u nás přeci jen ještě poměrně mladá a ochrana lidských práv a aktivní účast ve veřejném životě nemá dosud svou tradici, je stále na čem pracovat. Krom toho mě práce, kterou dělám, opravdu baví.
A co vidíš jako svůj největší pracovní úspěch? 
Před pár lety jsem za svůj nejvýraznější pracovní úspěch považoval rozhodnutí soudu, kterým se podařilo zvrátit praxi, kdy zdravotníci odmítali pacientům poskytnout kopii zdravotnické dokumentace. Bez přístupu k informacím totiž není možné nabourat nerovný vztah mezi lékařem a pacientem. Posléze ale přišla další důležitá rozhodnutí a od doby, kdy jsem začal v Lize vést určitý tým lidí a posléze i celou organizaci, mi největší radost přinášejí úspěchy ostatních, na kterých se podílím jen nepřímo. Musím přitom říci, že díky svým skvělým kolegům se mohu radovat docela často.
Jaká budoucnost čeká po Novém roce Ligu?
V příštím roce bych se chtěl zaměřit na stabilitu organizace. Jak jsem už zmínil, obměnil a rozrostl se náš tým a potřebujeme tak zlepšit a zefektivnit některé vnitřní procesy. Vedle toho ale chceme pokračovat v úsilí o to vysvětlovat veřejnosti význam a smysl práce, kterou děláme. Proto už na jaro plánujeme další EXTRA Ligové noviny a několik akcí pro veřejnost i odborníky.
Jsou v plánu nějaké nové projekty? Kam budou pokračovat ty současné?
Velmi často vyplývají nedostatky při ochraně základních práv spíše z myšlení určitých lidí, než pouze ze špatných nebo nedokonalých zákonů. Dosáhnout změny tedy není možné ze dne na den. Proto chceme pokračovat v práci na tématech, kterým se věnujeme dlouhodobě. Vedle poradenství pro pacienty a jejich zastupování v nejzávažnějších případech bychom rádi podpořili i větší otevřenost nemocnic prostřednictvím certifikátu Férová nemocnice. Ten by mohla získat zdravotnická zařízení, která jsou vůči pacientovi pozitivně nastavena, motivují zdravotníky k lepší komunikaci a když se něco nepodaří, tak „nedělají mrtvého brouka“, ale efektivně situaci řeší. Mezi naše další plány patří také nové webové stránky pro oběti policejního násilí nebo pro ty, které stát poškodil nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tyto a další plány bychom rádi realizovali v rámci strategického plánu na příští tři roky.
Chtěl bys ještě něco dodat na závěr?
Chci moc poděkovat všem, kdo Ligu v minulém roce podpořili, ať už finančně, nápadem nebo dobře odvedenou prací. Bez spolupráce s ostatními bychom se nepohnuli z místa. A samozřejmě všem přeji pěkné svátky a úspěšné vkročení do nového roku.
Úterý, 21. prosince 2010Zprávy z médií
Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota tvrdí, že soudy přistupují ke skrytě pořízeným nahrávkám různě. Avšak bývalý šéf SFŽP Libor Michálek by s nimi pravděpodobně uspěl.
* HN: Mohou lidé skrytě nahrávat například diktafonem nebo kamerou?
Obecně platí, že k pořízení nahrávky je třeba souhlasu zaznamenávané osoby, jinak by mohlo dojít k zásahu do jejího práva na ochranu osobnosti. Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky – například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství. Své vlastní telefonní hovory má ale každý právo si zaznamenávat vždy. Je to podle nálezu Ústavního soudu, který říká, že každý člověk, když právě telefonuje, musí počítat s tím, že bude nahráván. V tomto případě tedy není nutné mu to oznamovat.
* HN: Když ale budu pořizovat skrytou nahrávku jinak než po telefonu, tak to musím tomu člověku předem říci? Nesmí se tedy nahrávat skrytě?
Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu. Pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by pochopitelně k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas, a tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným.
* HN: Když se tedy budu snažit u soudu uplatnit jako důkaz skrytě pořízenou nahrávku, například z osobního jednání, tak to soudy přijmou?
Ochrana soukromí není jedinou hodnotou chráněnou právním řádem. Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. V konkrétním případě by tudíž záleželo na posouzení soudu, ať již trestního, či civilního, která hodnota v daném případě převažuje.
* HN: Takže lze i skrytě pořízené nahrávky použít u soudu jako důkaz?
Ano, možné to je jak v trestním, tak i v civilním řízení. Ačkoli rozhodovací činnost soudů v tomto není jednotná, podle Nejvyššího soudu nelze vyloučit možnost, aby se jako důkaz použil i zvukový záznam, který byl pořízen bez souhlasu nahrávaných osob.
* HN: A co nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil?
Tyto nahrávky by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný.
Článek byl zveřejněn dne 21. 12. 2010 v Hospodářských novinách.
Autorem článku je Zuzana Keményová, Hospodářské noviny.
Úterý, 21. prosince 2010Tiskové zprávy
Analýzu, která by měla sloužit jako inspirativní podklad pro věcnou a konstruktivní diskuzi o podobě budoucí právní úpravy očkování u nás, prezentovali právníci Ligy lidských práv poprvé minulou středu na veřejné diskusi v Brně. Zúčastnili se jí zástupci z řad rodičů, lékařů i hygieniků. Podle analýzy, která zpracovává právní úpravu a praxi očkování dětí v několika evropských zemích, převažuje v Evropě liberální přístup k očkování.
Diskusi o nezbytnosti změn v českém represivním systému očkování dětí vyvolal červencový rozsudek Nejvyššího správního soudu (odkaz níže). Ten na základě argumentů, které předložili právníci Ligy, rozhodl, že rodiče není možné pokutovat za neočkování dětí. Povinnost očkování totiž není dostatečně konkrétně upravena v zákoně a fakticky ji nařizuje pouhá vyhláška Ministerstva zdravotnictví. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak prakticky všechna dosud povinná očkování přesunulo do kategorie dobrovolných, alespoň dokud se nezmění právní úprava.
„Očkování je otázkou svobodné volby rodičů ve většině evropských států, včetně nám kulturně blízkého Rakouska a Německa. V jiných státech, například v Belgii je povinné pouze očkování proti obrně, ve Francii proti obrně, záškrtu a tetanu. Počet povinných očkování je tedy výrazně nižší než v České republice, kde stát nařizuje očkování proti celkem devíti nemocem,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Zuzana Candigliota.
Povinnost některých očkování se navíc jeví jako značně podezřelá. V rámci středeční debaty upozornil jeden z lékařů na případ hepatitidy B, která se podivně dostala mezi povinná očkování novorozenců navzdory studii Státního zdravotního ústavu, jejíž závěry byly jednoznačně proti tomuto očkování.
Zatímco většina států na sebe bere také odpovědnost za případné negativní následky očkování a upravuje způsob, jakým se mohou poškozené rodiny domoci náhrady za újmu na zdraví, Česká republika i přes vysoký počet nařizovaných očkování za následky po očkování nepřebírá jakoukoli odpovědnost. Tuto situaci považují za problematickou nejen rodiče, ale i odborná zdravotnická a právnická veřejnost.
Někteří odborníci připouštějí, že i v České republice lze uvažovat o dobrovolném systému očkování dětí stejně jako v řadě vyspělých zemí, kde je otázka očkování svobodnou volbou rodičů a přesto se zde daří dosahovat vysoké proočkovanosti. V rámci středeční diskuse o právní úpravě očkování v České republice to potvrdil i zástupce krajské hygienické stanice v Brně. Z předkládané analýzy také vyplývá, že ani v jednom ze zkoumaných států (Belgie, Francie, Irsko, Německo, Rakousko a Spojené království) není očkování podmínkou v přístupu do základních škol, ve většině z nich ani do škol mateřských. V žádné z těchto zemí také není provedení očkování podmínkou pro výplatu sociálních dávek.
Jak vyplynulo ze středeční debaty, rodičům vadí zejména fakt, že jim lékaři neposkytují dostatečné informace o rizicích očkování a možné komplikace často bagatelizují. Dalším závažným problémem, který rodiče pociťují, je současná povinnost lékařů hlásit neočkování dítěte hygieně, což zcela zbytečně vytváří atmosféru strachu a nedůvěry vůči lékaři.
Vydáním analýzy právních systémů očkování dětí dodává Liga do veřejné diskuse srovnávací podklady pro návrhy budoucí právní úpravy. Ta by podle Ligy měla hájit právo rodičů rozhodovat o zdravotnické péči svých dětí podle svého nejlepšího přesvědčení, které by mělo být omezováno jen v nezbytných případech. Z veřejné diskuse o povinnosti očkování dětí a nové právní úpravě by také měly být vyloučeny farmaceutické společnosti.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 604 118 050
David Zahumenský
právník a předseda Ligy lidských práv
tel.: 608 719 535
Další materiály k tématu:
Středa, 8. prosince 2010Zprávy z médií
KDY A JAK JE MOŽNÁ ZMĚNA LÉKAŘE
Důvody pro a proti.
Nepohodli jste se s doktorem? Je k vám hrubý, odbyl vaši předoperační prohlídku nebo vám vnucuje něco, co nechcete? Najděte si jiného. „Často je to ten nejlepší způsob, jak zdravotníkům ukázat, že něco nedělají správně,“ říká právník Ligy lidských práv Mgr. David Záhumenský a dodává: „§ 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění vám zaručuje právo změnit lékaře jednou za tři měsíce.
Nově zvolený praktický lékař, stomatolog nebo třeba pediatr vás přitom nemůže jen tak nepřijmout. Má-li smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, je hlavním důvodem, pro který vás může odmítnout, jeho pracovní přetížení (má tolik pacientů, že je sotva zvládá).
Lékař může dále odmítnout přijetí také z důvodů přílišné vzdálenosti místa pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Jako pacient máte v ruce důležitou zbraň. Pokud vás nový lékař nechce vzít do péče, je ze zákona povinen písemně vám to potvrdit. Často než aby vám něco podepisoval, raději změní názor,“ radí právník David Záhumenský.
Naopak, pokud jste se svým lékařem spokojeni, ale k přeregistraci vás přemlouvají v náborové akci, dejte na svůj zdravý rozum a vlastní zkušenosti. K osvědčenému lékaři byste se třeba už jen tak nedostali.
Odpověď na dotaz byla publikována dne 8. 12. 2010 v časopise Tina.
Jaký byl pro Ligu rok 2010? 