Analýzu, která by měla sloužit jako inspirativní podklad pro věcnou a konstruktivní diskuzi o podobě budoucí právní úpravy očkování u nás, prezentovali právníci Ligy lidských práv poprvé minulou středu na veřejné diskusi v Brně. Zúčastnili se jí zástupci z řad rodičů, lékařů i hygieniků. Podle analýzy, která zpracovává právní úpravu a praxi očkování dětí v několika evropských zemích, převažuje v Evropě liberální přístup k očkování.

Diskusi o nezbytnosti změn v českém represivním systému očkování dětí vyvolal červencový rozsudek Nejvyššího správního soudu (odkaz níže). Ten na základě argumentů, které předložili právníci Ligy, rozhodl, že rodiče není možné pokutovat za neočkování dětí. Povinnost očkování totiž není dostatečně konkrétně upravena v zákoně a fakticky ji nařizuje pouhá vyhláška Ministerstva zdravotnictví. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak prakticky všechna dosud povinná očkování přesunulo do kategorie dobrovolných, alespoň dokud se nezmění právní úprava.

„Očkování je otázkou svobodné volby rodičů ve většině evropských států, včetně nám kulturně blízkého Rakouska a Německa. V jiných státech, například v Belgii je povinné pouze očkování proti obrně, ve Francii proti obrně, záškrtu a tetanu. Počet povinných očkování je tedy výrazně nižší než v České republice, kde stát nařizuje očkování proti celkem devíti nemocem,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Zuzana Candigliota.

Povinnost některých očkování se navíc jeví jako značně podezřelá. V rámci středeční debaty upozornil jeden z lékařů na případ hepatitidy B, která se podivně dostala mezi povinná očkování novorozenců navzdory studii Státního zdravotního ústavu, jejíž závěry byly jednoznačně proti tomuto očkování.

Zatímco většina států na sebe bere také odpovědnost za případné negativní následky očkování a upravuje způsob, jakým se mohou poškozené rodiny domoci náhrady za újmu na zdraví, Česká republika i přes vysoký počet nařizovaných očkování za následky po očkování nepřebírá jakoukoli odpovědnost. Tuto situaci považují za problematickou nejen rodiče, ale i odborná zdravotnická a právnická veřejnost.

Někteří odborníci připouštějí, že i v České republice lze uvažovat o dobrovolném systému očkování dětí stejně jako v řadě vyspělých zemí, kde je otázka očkování svobodnou volbou rodičů a přesto se zde daří dosahovat vysoké proočkovanosti. V rámci středeční diskuse o právní úpravě očkování v České republice to potvrdil i zástupce krajské hygienické stanice v Brně. Z předkládané analýzy také vyplývá, že ani v jednom ze zkoumaných států (Belgie, Francie, Irsko, Německo, Rakousko a Spojené království) není očkování podmínkou v přístupu do základních škol, ve většině z nich ani do škol mateřských. V žádné z těchto zemí také není provedení očkování podmínkou pro výplatu sociálních dávek.

Jak vyplynulo ze středeční debaty, rodičům vadí zejména fakt, že jim lékaři neposkytují dostatečné informace o rizicích očkování a možné komplikace často bagatelizují. Dalším závažným problémem, který rodiče pociťují, je současná povinnost lékařů hlásit neočkování dítěte hygieně, což zcela zbytečně vytváří atmosféru strachu a nedůvěry vůči lékaři.

Vydáním analýzy právních systémů očkování dětí dodává Liga do veřejné diskuse srovnávací podklady pro návrhy budoucí právní úpravy. Ta by podle Ligy měla hájit právo rodičů rozhodovat o zdravotnické péči svých dětí podle svého nejlepšího přesvědčení, které by mělo být omezováno jen v nezbytných případech. Z veřejné diskuse o povinnosti očkování dětí a nové právní úpravě by také měly být vyloučeny farmaceutické společnosti.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 604 118 050

David Zahumenský
právník a předseda Ligy lidských práv
tel.: 608 719 535

Další materiály k tématu:

děti, lékař, očkování, právo, zdravotnictví