Pátek, 15. října 2010Tiskové zprávy
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99% porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Pro registraci porodních asistentek stanovil stát nesplnitelné podmínky
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1% žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Analýzu týkající se porodních asistentek zveřejní Liga v pondělí 18. října. Jejím cílem je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jinýchzemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Závěrečná doporučení zveřejní Výbor do měsíce
V rámci tzv. konstruktivního dialogu, který Česká republika vede s Výborem každé čtyři roky, česká delegace dále opakovaně potvrdila, že současná vláda nemá v úmyslu odškodnit protiprávně sterilizované ženy a celou záležitost považuje za vyřízenou. Závěry šetření spolu s doporučeními, která by Česká republika měla přijmout, aby dostála svým mezinárodním závazkům, zveřejní Výbor do měsíce.
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv (Ženeva): +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv (Brno): +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Pátek, 15. října 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 15. 10. 2010 v deníku Referendum a naleznete jej zde.
Výbor OSN upozornil včera zástupce české vlády, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není v ČR zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na výtku reagovala s tím, že takové ženy nejsou.
Zástupci české vlády včera před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen odpovídali na nepříjemné otázky třiadvaceti expertů. Členky výboru se zajímaly především o kvalitu života romských žen v ČR, jejich přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání. Česká delegace se však v rámci diskuse musela vypořádat také s tématem odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, domácího násilí či s otázkou svobodného přístupu ke zdravotní péči těch rodiček, které nechtějí přivést své dítě na svět v nemocnici.
Výbor OSN upozornil českou delegaci na to, že existují ženy, které nechtějí rodit v porodnici, a že pro tyto ženy není zajištěna odpovídající zdravotnická péče. Zástupkyně ministerstva zdravotnictví na tuto výtku reagovala informací, že 99 % porodů se odehrává v porodnicích, a tudíž ženy, které si přejí rodit mimo porodnici, neexistují. Ministerstvo zdravotnictví dále uvedlo, že nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí v nemocnici nespokojené. Samotné členky Výboru však zástupce vlády upozornily na to, že pokud ženy nemají jinou možnost, pochopitelně musí rodit v nemocnici, i když by si třeba přály rodit jinde.
Klinická psycholožka Michaela Mrowetz, která se tématem dlouhodobě zabývá, tvrdí, že se ve své praxi často setkává s rodičkami plánujícími porod mimo zdravotnické zařízení. Je to podle ní volba menšinová, hůře realizovatelná, avšak existující.
„Sama jsem jako informovaná pracovnice ve zdravotnictví jedno dítě porodila doma s asistencí dvou registrovaných porodních asistentek. Mezi zájemci o porod mimo zdravotnické zařízení je velké množství zdravotníků, lékařů. Také na toto téma píší studentky porodní asistence bakalářské práce. Sdělení pro OSN je tedy zcela mylné. Byla bych velmi ráda, kdyby MZ tuto chybu urychleně napravilo, abychom si z takové organizace, jako je OSN nedělali legraci,“ prohlásila Mrowetz pro Deník Referendum.
I pokud by se u nás pro domácí porod každoročně rozhodlo jen 1 % žen, znamená to o něco více než tisíc rodiček. Těm se stávající nastavení systému zdravotnické péče snaží situaci co nejvíce ztížit a porodům mimo nemocnice zamezit. A to například čerstvou vyhláškou, která stanovuje takové podmínky pro vydávání registrace porodním asistentkám, že naprostá většina z nich nebude schopna tyto náročné technické podmínky splnit. Pouze registrace je přitom opravňuje k asistenci u porodu bez dozoru lékaře.
Liga lidských práv zveřejní v pondělí 18. října analýzu týkající se porodních asistentek. Cílem této analýzy je představit veřejnosti objektivní a ucelené informace o fungování péče o rodičku mimo porodnici v jiných evropských zemích (Francie, Holandsko, Irsko, Německo, Rakousko, Spojené království). „Chceme přispět k věcné diskuzi o tom, jak co nejlépe zajistit odbornou péči českým ženám, které chtějí rodit doma nebo v porodním domě,“ říká jedna z autorek analýzy, právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Zástupkyně ministerstva zdravotnictví před Výborem OSN přiznala, že o kritice zmíněné vyhlášky ví, je však přesvědčená, že každé legislativě je třeba dát čas, aby se její účinky projevily. Uvedla navíc, že ženy si mohou místo porodu svobodně vybrat. „Svobodná volba nastávajících maminek je však značně omezená. Pokud si přejí rodit mimo porodnici, nemohou požádat o pomoc porodní asistentku, jak je to běžné v jiných zemích. Zůstávají tak bez potřebné péče.“ Komentuje vyjádření zástupců české vlády právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Úterý, 12. října 2010Tiskové zprávy
Zástupkyně Ligy vystoupila včera odpoledne v Ženevě ve Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen. Liga kritizuje Českou republiku zejména za její postoj v otázkách neoprávněných sterilizací a řešení domácího násilí. Dále upozornila na to, že v České republice stále není ženám umožňováno svobodně rozhodovat o místě porodu.
Výbor je zvláštním orgánem OSN, který kontroluje, jak státy plní své závazky vyplývající z Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen. Státy, které úmluvu podepsaly, mají povinnost v pravidelných intervalech zasílat Výboru zprávu o dodržování svých závazků. Výbor však vedle oficiálních představitelů vlády naslouchá také neziskovým organizacím, které tak mají možnost upozornit OSN na porušování lidských práv ve svých zemích.
Během dnešních rozhovorů Liga kritizovala českou vládu za to, že stále nevyšetřila případy sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Dále upozornila na to, že ženám, které nechtějí rodit v porodnicích, je není umožněno rodit za pomocí porodních asistentek nebo v porodních domech. „Tyto ženy jsou tak ponechány bez jakékoliv zdravotnické péče a nuceny tak podstupovat zbytečné riziko, kterému se by bylo možno vyhnout, kdyby u porodu mohla asistovat vyškolená porodní asistentka.“ Říká právnička Kateřina Červená, která Ligu před Výborem zastupuje.
Společně s Ligou ve výboru za Českou republiku vystoupily zástupkyně České ženské lobby a Evropského centra pro práva Romů, které kritizovaly např. nulové zastoupení žen v české vládě nebo nedostatek zařízení pečující o děti, či chybějící nabídku alternativních úvazků, které v konečném důsledku vedou k nízké zaměstnanosti žen s dětmi.
Oficiální vládní delegace České republiky se s Výborem setká ve čtvrtek 14. října na zasedání, při kterém bude muset pod palbou otázek obhajovat kroky, které vláda pro odstranění diskriminace žen přijala.
Bližší informace poskytne:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv: +420 777 18 99 26, kcervena@llp.cz
Úterý, 12. října 2010Zprávy z médií
Zpráva byla zveřejněna dne 12. 10. 2010 na Rádiu Praha.
Česká nevládní organizace Liga lidských práv kritizovala Českou republiku ve Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, který tento týden zahájil v Ženevě 65. zasedání. Liga vládě vytýká, že stále nevyšetřila případy nedobrovolně sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Také upozornila, že v Česku nadále ženy nemohou svobodně rozhodovat o místě porodu. ČTK to sdělila právnička ligy Kateřina Červená, která organizaci na zasedání zastupuje. Oficiální delegace české vlády bude mít slyšení ve výboru 14. října, kde bude obhajovat kroky, které kabinet k odstranění diskriminace žen podnikl. Hlavní kritika ligy se zaměřila na to, že vláda stále nevyšetřila případy sterilizovaných žen a nezajistila jejich řádné odškodnění. Upozornila také, že ženám, které nechtějí rodit v porodnicích, není umožněno rodit doma za pomoci porodních asistentek, nebo v porodních domech. Tyto ženy jsou tak ponechány bez jakékoliv zdravotnické péče, a nuceny tudíž podstupovat zbytečné riziko, kterému by bylo možné se vyhnout, kdyby u porodu mimo porodnici mohla asistovat vyškolená porodní asistentka, uvedla Kateřina Červená.
Ze zprávy o nerovnostech mezi pohlavími ve světě Global Gender Gap Report 2010, kterou ve švýcarském Davosu zveřejnilo Světové ekonomické fórum (WEF) si Česká republika v žebříčku rovnoprávného postavení žen ve společnosti polepšila z loňského 74. místa na průměrnou 65. příčku. Nejlépe hodnocené jsou Island, Norsko, Finsko a Švédsko. Tabulku zahrnující celkem 134 zemí uzavírá Jemen. Česko patří mezi 22 států, v nichž mají ženy a muži zcela rovný přístup ke vzdělání. Hluboce podprůměrná je ČR naopak v hodnocení mzdových rozdílů mezi muži a ženami.
Pondělí, 20. září 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 20. 9. 2010 v týdeníku Medical Tribune.
Nejvyšší správní soud letos v červenci v rámci jednoho soudního sporu dovodil, že nelze trestat rodiče za to, že nenechají očkovat své děti. Reálný dopad tohoto judikátu je zatím nejasný, oživil ale otázku, do jaké míry mohou a mají být rodiče za vakcinaci svých potomků odpovědni. Zainteresovaným odborníkům jsme proto položili následující otázku: Co by podle vás přinesl přechod na dobrovolné očkování a je česká veřejnost, laická i odborná, na takový krok připravena?
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
ředitel Centra očkování a cestovní medicíny, Hradec Králové
Přechod na „dobrovolné“ očkování je nutností a do budoucna se mu nevyhneme. Až na pár výjimek je pravidelné očkování dětí povinné všude na světě, včetně vyspělých demokracií. U nás jsme dosud používali „přímou“ povinnost nechat očkovat dítě a ta byla při nesplnění sankcionována. Ve světě se používá „nepřímá“ povinnost, která spočívá v tom, že neočkované dítě není vpuštěno do kolektivních zařízení (jesle, školka, škola), a pokud např. nesplňuje docházku do školy, dopadá na rodinu sankce. Pro úspěšný přechod od přímé povinnosti k nepřímé je třeba udělat několik kroků: 1. Zavést a legislativně ukotvit tzv. Národní imunizační program, garantovaný státem prostřednictvím ministerstva zdravotnictví. V jeho rámci by byly státem garantovány informace a doporučení o všech dostupných očkováních a postupech, a to nejen pro děti, ale i adolescenty, mladé lidi, dospělé osoby, seniory, těhotné ženy, osoby po transplantaci a další. 2. Stát musí zákonem stanovit standard očkování – tedy nepodkročitelné minimum typů očkování, jednotlivých dávek a termínů vzhledem k věku dítěte, dokdy má být očkování dokončeno. 3. I nformační kampaň o očkování musí být stejně jako např. informace o kojení zahájena již v porodnici a musí se v ní pokračovat na individuální úrovni až do doby první vakcinace dítěte. Informace musejí přenášet na rodiče vyškolené zdravotní sestry. Edukaci o očkování prostřednictvím zdravotních sester musí garantovat a proplácet stát prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Lékař pediatr pak bude řešit jen otázky ze špičky ledovce. 4. Stát by ani neměl vakcíny nakupovat a distribuovat, proplácení očkování by mělo být plně v kompetenci zdravotních pojišťoven.
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
Není důvod si myslet, že by přechodem na dobrovolné očkování bylo ohroženo veřejné zdraví. Důkazem toho jsou fungující systémy dobrovolného očkování v celé řadě evropských států, kde nikdy očkování povinné nebylo anebo se ze systému povinného očkování přešlo na dobrovolné. Naprostá většina lidí totiž nechá svoje děti očkovat prostě proto, že jsou přesvědčeni o prospěšnosti očkování, nebo protože jim to lékař doporučí. A ke zbylé menšině by museli lékaři a hygienické stanice začít přistupovat jinak. Místo vyhrožování pokutami by museli začít vysvětlovat, k čemu je to které očkování dobré. Profesionálně by se museli vypořádat také s dotazy rodičů třeba ohledně rizik vakcín. Pozitivní efekt by taková změna měla jistě i na lékaře, kteří by byli nuceni se v problematice očkování více vzdělávat. Dnes se bohužel poučení rodičů o očkování ze strany lékaře často omezuje jen na sdělení, že je povinné a kdy se mají s dítětem dostavit. Přitom už nyní mají lékaři povinnost rodiče dostatečně informovat o očkování i možných nežádoucích účincích očkovacích látek. Zavedení systému dobrovolného očkování by však především posílilo důvěru mezi lékařem a rodiči. V současnosti se totiž lékaři dostávají do konfliktu svědomí, setkají-li se s rodiči, kteří mají na očkovací kalendář trochu jiný názor. Ti přitom nemusejí vyloženě odmítat všechna očkování, někdy chtějí jen očkování odložit do pozdějšího věku nebo chtějí očkovat jinou vakcínou. Lékař pak na jednu stranu chce vyjít vstříc rodičům, na druhou stranu má strach z kontroly a postihu hygienické stanice. Často pak dochází k tomu, že lékaři rodiny hygienické stanici „udávají“, čímž nenávratně naruší důvěru rodičů. Zároveň tím porušují lékařskou mlčenlivost, protože současná právní úprava jim neumožňuje, aby sami z vlastní iniciativy poskytovali osobní údaje dítěte hygieně. Zavedení dobrovolného očkování by tedy přineslo spíše pozitiva. Spolu s rostoucí informovaností o očkování by vzrostla také důvěra a respekt mezi dětským lékařem a rodinou, bez ohledu na to, jaký názor na očkování rodiče mají.
Doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph. D.
vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP
Přechod na dobrovolné očkování je logický krok, který nás s rozvojem demokracie čeká. Nejsem si však zcela jist, zda je na něj česká populace již dostatečně vyzrálá. Ta nevyzrálost je dána nedostatkem srozumitelných a objektivních informací o významu očkování. Přitom v případě očkování jde o víc než o ochranu zdraví v rámci rodiny. Jde také o prevenci vůči okolí, sousedům, spolupracovníkům, ostatním dětem v kolektivních zařízeních. Ne každý si uvědomuje, že když nechá očkovat své dítě, nepřímo tak chrání před infekčním onemocněním i děti v jeho okolí, které nemohly být očkovány např. z důvodu nemoci či alergie. A je otázkou, do jaké míry jsme schopni přijmout zodpovědnost za své zdraví a za zdraví celé společnosti. Pokud se česká populace začne dívat na očkování jako na nástroj snižující riziko vzniku nemoci u jednotlivce a také jako nástroj zabraňující dalšímu přenosu infekcí mezi námi všemi, pak je možné přejít na dobrovolnost. V tu chvíli je však na nás, lékařích, abychom rodičům dostatečně vysvětlili smysl očkování, výhody či nevýhody očkovacích látek. Na základě toho se rodiče sami rozhodnou, čím a kdy nechají své dítě očkovat. Rodiče by neměli odpírat dítěti právo na dosažení co nejlepší zdravotní péče. Jak k tomu přijde např. dívka, již rodiče odmítnou nechat očkovat proti zarděnkám, a ona pak kvůli tomu v dospělosti během těhotenství onemocní a vážně poškodí své očekávané miminko. Musíme bohužel překonat i takové názory, že co je dobrovolné, nebude asi tak důležité. Myslím si, že než pokuty má větší význam vysvětlení odmítajícím rodičům, jak ohrožují své dítě a jak nebude moci být zařazeno do dětských kolektivů, což je složitější, ale určitě účinnější.
MUDr. Jitka Škovránková
Očkovací ambulance FN v Motole
Prosazovala bych povinné očkování v kojeneckém věku pro tetanus, záškrt, černý kašel a hemofilus, tedy pro ta onemocnění, která ohrožují nejvíce právě malé kojence těžkým průběhem a také větší úmrtností. Pokud jde o ostatní očkování, polio (dětská obrna) doočkovat do tří let věku, než jdou děti do kolektivu, protože touto nemocí nejsou již kojenci ohroženi; žloutenka typu B by se mohla očkovat i později, do 12 let; z očkování živou vakcínou nebo vakcínami povinně spalničky (do zhruba dvou let věku, kdy je již imunitní systém dobře vyzrálý), které ohrožují jak kojence, tak i starší děti závažným průběhem. Není však k dispozici monovakcína, po světě se očkují pouze v trojkombinaci se zarděnkami a příušnicemi. Tyto vakcíny velice dobře napodobují imunitní odpověď na přirozené nemoci, jsou bezpečné a závažné komplikace vznikají vlastně jen při defektu imunity, který se do dvou let již projeví i jinak. Nepotvrdila se podezření ze souvislosti mezi očkováním touto vakcínou a vznikem autismu. Vakcinace proti TBC a pneumokoku by byly dobrovolné. Pokud rodiče odmítnou dítě očkovat, je třeba poučit je o riziku jak pro ně samé, tak i pro další, např. těžce nemocné děti; při eventuálním onemocnění neočkovaného dítěte zavést možnost žádat o úhradu za léčbu. Souhrnně řečeno, jako povinná doporučuji provádět téměř všechna očkování, před nástupem do kolektivu, tedy tří let, vše kromě žloutenky B a pneumokoků.
