Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl o tom, že české orgány nedostatečně prošetřily okolnosti, za kterých v červnu 2002 na policejní stanici v Brně zemřel třiadvacetiletý pan Pecha. (Pokračování textu…)
Mladá žena z Mostu, kterou před třemi lety sexuálně obtěžoval její gynekolog, se u Krajského soudu v Ústí nad Labem domohla odškodnění 100 tisíc korun. I když byl lékař již dříve za znásilnění pravomocně odsouzen, musela se pacientka domáhat odškodnění zvláštní žalobou na ochranu osobnosti. Případ podle Ligy prokazuje pozitivní tendenci zvyšování odškodnění tak, aby jeho výše byla jednak důstojná a také aby od páchání protiprávní činnosti odrazovala. Do budoucna by se měly oběti trestných činů dočkat důkladnější ochrany jejich práv, i díky připravovanému zákonu o obětech trestných činů.
V Česku roste počet nesvéprávných lidí. Soudy jim odebírají občanský průkaz čím dál častěji. Kritizuje to nejenom ombudsman, ale i Evropský soud pro lidská práva. Zásadní omezení svobody se u nás týká 26 tisíc lidí. Jedním z nich je i Jaroslav Červenka z Prahy, jehož výjimečným případem se teď zabývá Ústavní soud.
Jaroslavu Červenkovi je 55 let. Žije sám v malé garsonce v Praze, rád hraje na klavír a hodně čte. Už sedm let ale nemůže samostatně rozhodovat o svém životě. Soud ho zbavil svéprávnosti a jako opatrovníka mu přidělil městskou část Praha 11.
Na začátku loňského roku pana Červenku odvezla jedna z úřednic, údajně pod záminkou rehabilitace, do lázní v Letinech – domova se zvláštním režimem, kde se léčí nemohoucí a těžce nemocní lidé.
„Ona mě sedmého února bez jakéhokoliv vysvětlení odvezla do lázní Letiny u Plzně a tam mě umístila, utekla jak dítě a nechala mě na židli. Tam jsou lidi schizofrenicky poškození a s Alzheimery a já jsem se tam ocitnul. Mám IQ 127 a deset let Univerzity Karlovy,“ vypráví Jaroslav Červenka.
Stačil jeden podpis opatrovnice a muž už se nemohl vrátit zpět do Prahy. V Letinách pak proti své vůli strávil více než sedm měsíců.
„Ocitnul jsem se na židli mezi babičkama, které tam jejich děti nechaly a prodaly jim baráček. Babička tam roní slzy, neví si rady a já tam mám řešit třeba problémy jídla, kdy tam se nedá absolutně nic jíst. Osm měsíců jsem byl zavřený jak zvíře,“ popisuje.
Úřady chybu nepřipouští
Pan Červenka se u policie ani soudů práva nedovolal. Ředitel Lázní Letiny Aleš Patera Radiožurnálu napsal, že vše proběhlo podle zákona. Domov přijal pana Červenku na základě smlouvy o poskytnutí sociální služby, kterou podepsala opatrovnice.
Jestli opravdu do takového zařízení pětapadesátiletý muž patřil, nechtěl Patera komentovat. Sociální odbor Prahy 11 pochybení nepřipouští.
„O veškerých opatřeních byl a je průběžně informován opatrovnický soud. Veškeré neběžné právní úkony, včetně uzavření smlouvy o poskytnutí sociálních služeb, které opatrovník za opatrovaného učinil, byly schváleny rozsudkem opatrovnického soudu,“ napsal pražský úřad.
Proč Jaroslavu Červenkovi sebrali občanský průkaz a proč skončil v ústavu, úřad odmítá vysvětlit. Podle opatrovnice Zdeňky Jebavé jde o citlivé údaje.
„Já vám k tomu nemůžu říct vůbec nic. To jsou osobní údaje klienta, takže jeho diagnóza, počet hospitalizací v psychiatrických léčebnách, to jsou samozřejmě velmi důvěrné informace,“ uvedla Jebavá.
Prvního zastání se tak Jaroslav Červenka dočkal až u ombudsmana. Podle něj je umístění do ústavu s režimovým opatřením zásahem do práva svobody pobytu a pohybu, který zaručuje Listina základních práv a svobod.
Případ míří k Ústavnímu soudu
Soud podle ombudsmana musí posoudit důvody, proč je umístění do zařízení navrhováno a zjistit i názor opatrovaného člověka. Jaroslav Červenka ale tvrdí, že se ho nikdo na názor neptal. Případem se proto také začala zabývat Liga lidských práv a jejich právnička Barbora Rittichová.
„Případem pana Červenky jsme se začali zabývat na základě jeho podnětu a potom se do toho zařízení vydal náš kolega, zjistil, jaký je stav, a byl z toho velmi překvapen. Na základě toho jsme se pustili do celé řady dalších právních kroků,“ říká.
Případ pana Červenky proto Liga podala k Ústavnímu soudu. Požaduje po státu finanční náhradu újmy. Právnička upozorňuje, že k takovému omezování práv nemá v budoucnu docházet.
„Máme stále institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, respektive i institut omezení způsobilosti k právním úkonům. V některých státech už od toho upustili a funguje to. Namísto toho, aby tu byl nějaký opatrovník, který rozhoduje za člověka, tak jsou tu takzvaní podpůrci. Mimo jiné v novém občanském zákoníku už tyto instituty jsou, takže uvidíme, jak vejdou do praxe,“ vysvětluje Rittichová.
Celý článek a reportáž Petry Benešové z Českého rozhlasu si můžete přečíst zde.
Nový zákon o generální inspekci bezpečnostních sborů zavádí s účinností od 1. ledna 2012 vyšetřování trestných činů policistů nezávislým orgánem. Po této změně dlouho volaly mezinárodní instituce i neziskové organizace, protože dosavadní inspekce zařazená stejně jako policie pod Ministerstvo vnitra nezaručovala objektivní přístup. Řada případů násilného jednání policistů tak byla bezdůvodně odkládána bez náležitého prošetření. I když je zřízení generální inspekce krokem k posílení veřejné kontroly policie, v zákoně chybí důležité záruky skutečně efektivního vyšetřování a předcházení „zločinu v uniformě“.
Šéfka Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková si musí hledat novou práci. Odvolací pražský městský soud jí včera potvrdil zářijový rozsudek obvodních soudců z Prahy 3, podle něhož svými chybami při vedení domácího porodu v červenci 2009 způsobila závažné zdravotní následky novorozeného chlapečka.
Malý Anatol po narození nedýchal, měl těžké poškození mozku, končetin i mentální retardaci a nakonec po dvaceti měsících na následky nepovedeného porodu letos v březnu zemřel.
Pojišťovně 2,7 miliónu
Oba soudy se shodly, že se Königsmarková dopustila na dítěti těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což si vysloužila dvouletou podmínku s pětiletou zkušební dobou, ale především pak zákaz činnosti porodní asistentky na dobu pěti let. Navíc musí zaplatit pojišťovně 2,7 miliónu korun.
„Trest pro mě znamená, že ode dneška jdu na úřad práce, protože jsem nezaměstnaná, a nevím, co budu dělat. Asi se budu muset odstěhovat z bytu. Jistě si podám dovolání, protože jsem v šoku, co je možné v tomto právním demokratickém státě,“ reagovala rozhořčeně na zamítnuté odvolání Königsmarková.
„Odmítám svoji vinu. To, že umře dítě, se stává i v porodnicích a my jsme zapomněli v porodnictví počítat s přírodou, která není dokonalá. Někdy se může stát něco, co prostě není možné absolutně předvídat. Může se tedy stát, že při porodu zemře dítě bez jakékoli příčiny a zavinění,“ podotkla.
Do jednací síně ji přišla podpořit zástupkyně Ligy lidských práv i řada maminek, jejichž domácí porody v minulosti vedla. Její příznivci už vybrali ve sbírce pro ni přes 300 tisíc korun na uhrazení škody pojišťovně.
Její advokáti se včera při odvolání snažili svalit vinu jak na maminku dítěte kvůli tomu, že asistentce o svých komplikacích u dvou předchozích porodů nic neřekla, tak na lékařku záchranky, která dítě na místě pak resuscitovala. Podle obhájců špatně.
Na otázku Práva, jak si ale vysvětluje smrt chlapečka, Königsmarková odpověděla: „To se prostě někdy stane jenom tak.“
Podle soudů nedodržela správný postup a chybila hned několikrát. Například prý adekvátně rodičku nevyšetřila, ale především včas nezareagovala na zásadní okamžik, kdy se běžný (fyziologický) porod změnil na porod patologický.
„Od té doby už obžalovaná vůbec neměla oprávnění porod vést,“ uvedla předsedkyně odvolacího senátu Hana Hubáčková. Podle soudů měla porodní asistentka okamžitě zajistit převoz ženy do nemocnice a nepokračovat sama bez pomoci a patřičného technického zázemí v porodu. Při něm došlo k těžkému přidušení dítěte, přičemž podle znalců Königsmarková nezajistila novorozenci řádnou resuscitační péči, dýchání či udržení potřebné teploty těla. Chlapeček proto utrpěl vážná poškození a nakonec na následky nepovedeného porodu zemřel.
Policie se případu chopila na základě trestního oznámení ministerstva zdravotnictví, na kterém včera Königsmarková nenechala nit suchou.
Je to mafie, řekla
„Je to normální spolčení mafie – ministerstvo zdravotnictví, gynekologickoporodnická společnost, Poslanecká sněmovna. V zákonech, které se teď v rámci reformy zdravotnictví připravují, porodní asistentka ani neexistuje, přestože nám směrnice EU nařizuje, abychom ji zabudovali do naší legislativy. Ministerstvo se s námi nebaví, lékaři se s námi nebaví, akorát nás osočují, protože jim jde o peníze a o moc,“ nebrala si servítky.
Předseda České neonatologické společnosti Richard Plavka bere její případ jako precedentní.
„My, neonatologové, se samozřejmě obáváme porodů doma, pokud nejsou dobře personálně a kvalifikovaně zabezpečené. Je to určitý precedent pro to, aby se tato aktivita živelně nerozrůstala. Domnívám se, že pokud se tomu udělají určitá pravidla, tak je jistě možné toto v budoucnosti respektovat,“ míní Plavka.
Článek byl publikován dne 30.11. 2011 v deníku Právo.
Autorem článku je Radim Vaculík, deník Právo.