Úterý, 21. září 2010Tiskové zprávy
Čtyřiapadesátiletý živnostník pan Vladimír podal trestní oznámení na policisty, kteří jej podle jeho tvrzení napadli prvního května tohoto roku na služebně v Aši a způsobili mu četná zranění. Přestože jde o závažné obvinění, prověřování případu karlovarskou policejní inspekcí od počátku probíhalo podezřele jednostranným způsobem. Nyní inspekce celou věc odložila s tím, že se o žádný trestný čin nejedná. Napadený muž byl navíc pokutován za to, že prokopl dveře policejní cely, a to i přes to, že jednal v sebeobraně. Poškozeného nyní v trestním řízení zastupuje Liga lidských práv, která proti odložení podala stížnost.
O případu pana Vladimíra informovala média ihned po jeho napadení (podrobný popis případu naleznete pod tiskovou zprávou). Po propuštění z policejní služebny, kde byl napaden, měl podle lékařských zpráv poraněnou hlavu, pohmožděný hrudník, podvrtnutou krční páteř a na rukou pohmožděniny od pout. O měsíc později jej pak na ulici pronásledovali kolegové násilných policistů, kteří mu vyhrožovali další újmou na zdraví a uráželi jej.
Vyšetřování případu karlovarskou policejní inspekcí od samého počátku rozhodně nelze označit za objektivní. I když pan Vladimír nahlásil čin ještě v den napadení, vyšetřovatel s výslechem policistů zcela nepochopitelně otálel tři měsíce. Policisté tedy měli dostatek času připravit si věrohodnou verzi události, i přes to jejich výpovědi obsahují závažné rozpory. Podobných nesrovnalostí nalezla právnička Ligy ve spise celou řadu.
„Spoutání poškozeného na policejní cele, se zcela jistě nemohlo odehrát tak, jak jej policisté popsali. Pan Vladimír měl být podle jejich výpovědi připoután s rukama za zády k zadní stěně cely a zároveň kopat do vstupních dveří. Jenže ty jsou podle situačního plánku, který je součástí spisu, vzdáleny asi 2,5 metru od kovového oka. Tam při své výšce zhruba 170 cm pan Vladimír opravdu dosáhnout nemohl.“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota, která jménem poškozeného opakovaně navrhovala provedení rekonstrukce na místě činu a vyhotovení znaleckého posudku na věrohodnost oběti. To ale inspekce jako nadbytečné odmítla.
Mezitím znalec z oboru soudního lékařství Zdeňek Šňupárek vypracoval znalecký posudek, který měl podle všeho od počátku policisty „krýt“. Znalec například vůbec neměl nezbytné podklady pro jeho zpracování – záznamy o výslechu policistů a lékařské zprávy o následném léčení poškozeného. Přesto došel k jednoznačnému závěru, že verze policistů je na rozdíl od verze poškozeného důvěryhodná, zranění si poškozený prý mohl způsobit sám a léčení by nemělo přesáhnout 7 dní. Podle policejního vyšetřovatele, kterého Liga oslovila, aby se k posudku vyjádřil, znalec použil jen selektivní údaje a nevyhodnotil rozpory ve výpovědích policistů, posudek je navíc zkreslený a neúplný. Právnička Ligy okamžitě navrhla provedení revizního znaleckého posudku a dalších důkazů. Přesto nyní inspekce usnesením rozhodla, že se vlastně žádný trestný čin nestal.
„Přístup inspekce k vyšetřování případu znovu potvrzuje, že Česká republika nemá nezávislý orgán, který by šetřil závažná pochybení policistů. Inspekce policie, která je složena pouze z bývalých policistů, se zde podle všeho nesnaží věci objasnit, ale spíše podezření z policejního násilí ututlat.“ uvádí Candigliota. Liga lidských práv se jménem poškozeného obrací na státního zástupce, aby usnesení inspekce zrušil. Zároveň se obrací na ústav soudního lékařství, aby zhotovil revizní znalecký posudek.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, mobil: +420 604 118 050
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, mobil: +420 608 719 535
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem – manuál Ligy lidských práv
Liga lidských práv vydala pro občany praktický manuál – Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem. Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Publikace obsahuje i vzory stížností či trestních oznámení na policisty či strážníky.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme i v nejnovějším čísle EXTRA Ligových novin.
Podrobné informace k případu pana Vladimíra:
Když se 1. 5. 2010 v ranních hodinách vracel pan Vladimír z baru svých přátel, nejdříve jej zastavili strážníci a chtěli po něm bez udání důvodu občanský průkaz. Ten u sebe neměl, proto se jej rozhodli odvézt na služebnu státní policie. Předvedení muže strážníci až následně zdůvodnili tím, že měl údajně močit na budovu Infocentra. To ale pan Vladimír popírá s tím, že kolem této budovy ten večer vůbec neprocházel. Následně trval na zajištění záznamů z městských kamer, které by to potvrdily. Tento jeho návrh byl odbyt s tím, že kamery byly údajně v daném čase a místě „nefunkční“.
Na služebně policisté muže nutili, aby se podrobil testu na alkohol. Pan Vladimír požadavku vyhověl, přesto se zajímal, proč to musí podstupovat a proč policisté raději nekontrolují opilce, kteří poškozují majetek. To patrně policisty podráždilo a rozhodli se jej zavřít na celu a připoutat jej ke kovovému oku, přestože je takový postup v rozporu se stanovisky veřejného ochránce práv. Připoutali jej ale bolestivým způsobem za ruce, kde měl dříve frakturu, proto začal pan Vladimír bolestí křičet a pak i kopat do dveří cely, aby mu policisté pouta sundali. Na to měl policista Jiří Bulant opakovaně reagovat tak, že muži uštědřil rány pěstí do hlavy a do zad a kopance do těla. Jednou ho měl i srazit na zem, kleknout si mu na hrudník a pěstmi ho bít do hlavy. Jeho kolegové Šustr a Poor tomu měli přihlížet a proti násilí svého kolegy nezasáhnout. Po několika hodinách na cele byl pan Vladimír propuštěn a následně vyhledal lékařskou pomoc.
Tím ovšem policejní šikana neskončila. Na základě záznamu policie s panem Vladimírem zahájila řízení přestupková komise města Aše. Ta ho vinila celkem ze tří přestupků – údajného močení na veřejnosti, poškození dveří cely a slovního urážení policistů. Nakonec byl uznán vinným z prvních dvou přestupků, proti čemuž se odvolal.
Úterý, 21. září 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 21. 9. 2010 v časopise Nový prostor.
Na adresu magistrátu padla v létě obvinění – tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pržské bezdomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnaná tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.
Je červencové ráno a do magistrátní zasedačky, v níž za chvíli začne jednání rady hlavního města Prahy, vbíhají tři lidé. Zejména dvě drobnější dívky převlečené do klaunského dávají jasnou odpověď na otázku, jíž lze vyčíst z pobouřených tváří členů nejvyššího orgánu města – kdo se to sem opovážil vpadnout? A proč? V rukou totiž třímají pikety, které reagují na výroky některých radních na adresu pražských bezdomovců: „Bezdomovec je a) obtížný hmyz b) člověk c) nerost,“ píše se na jednom z nich.
Třem demonstrantům zastupuje cestu radní pro sociální záležitosti Jiří Janeček, který s nimi chvíli diskutuje. „Chcete bezdomovce zahnat do jakéhosi tábora,“ vytýká radnímu jedna demonstrantka. „Ale to pro ně bude oáza, tam si budou moct žít svým bezdomoveckým životem,“ odpovídá Janeček a výraz zachránce bezdomovců by mu v tu chvíli snad i leckdo věřil. Trojici ovšem přiměje k odchodu až slib, že probírání dokumentu o bezdomovcích se tentokrát odkládá – sesuvy půdy na trase tunelu Blanka mají přednost. Už na dalším zasedání Rady 17. srpna ale dokument, jehož schválení se loudá více než dva roky, dostal zelenou. Radní Janeček si mohl zapózovat jako nesmlouvavý bojovník proti bezdomovcům. Většině médií už totiž neměl zapotřebí vysvětlovat, že plánovaný tábor pro bezdomovce nebude žádná „oáza“. Pro Pražany se rozhodl být tvrdým hochem. A narychlo před volbami oživený Akční plán pro problematiku bezdomovectví mu v tom měl pomoct.
ALOU DO DATABÁZE…
Poprvé vyvolal akční plán bouřlivé diskuse v létě 2008. Už tehdy totiž četba vcelku krátkého dokumentu psaného byrokratickou češtinou prozrazovala, oč jde. Na jedné straně vytlačit z metropole co nejvíc bezdomovců a různými formami šikany jim pobyt v hlavním městě znesnesitelnit. A na straně druhé přeměnit práci s bezdomovci v dobře namazaný stroj, v němž už nezbyde příliš prostoru pro iniciativu nevládek, protože o zdroje z veřejných rozpočtů se nebude soutěžit na základě projektů, ale výběrových řízení. Ta nejen umožní úředníkům úkolovat pomáhající neziskové organizace, ale navíc otevře sféru pomoci bezdomovcům i pro soukromé firmy. Na všem se totiž dá vydělat, zvlášť když se vhodně vypíše výběrové řízení…
Soukolí akčního plánu propojovalo sociální práci s policejní – sociální práce tak byla naprosto proti svým principům zapojována do represe. A aby nebylo pochyb, že jde opravdu o znepříjemňování života, je součástí akčního plánu i hotline – telefonní linka, na které si každý Pražan může udat svého bezdomovce. Propojení všeho – města, policie, nevládek i sociální práce – má získat nástroj v „jednotné evidenci sociálně slabých osob“, do níž má podle představ města ukládat osobní data svých klientů každá organizace pomáhající bezdomovcům. Každý poskytovatel sociálních služeb by měl od magistrátu za povinnost získat od „svých“ bezdomovců souhlas. Patrně by tedy jeho „dobrovolnost“ souvisela s poskytnutím služeb, které přitom bezdomovci potřebují. Zařazení do databáze může být stigmatizující a může komplikovat lidem bez domova návrat z ulice. Kdo totiž ví, kdy na ně kdo bude moct použít jejich digitální bezdomovecký cejch? Toto shromažďování údajů se sice pohybuje na hranici zákona, nelegální ovšem není.
„To, že stát shromažďuje osobní údaje v souvislosti s poskytováním sociálních služeb nebo dávek, je běžné,“ krčí rameny právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv. „Problematický ale může být rozsah zpracovávání osobních údajů a doba jejich uchovávání. Zákon umožňuje jen nezbytný rozsah na nezbytnou dobu a právě zde hrozí zneužití. Před podepsáním souhlasu se musí každý dozvědět, že má například právo požádat o vymazání z databáze, pokud jsou osobní údaje zpracovávány v rozporu s ochranou jeho soukromého života. To může nastat, pokud už osoba není uživatelem služeb a nepřeje si být nadále evidována.“
… A ŠUP DO TÁBORA
Mezi létem 2008, kdy se o akčním plánu proti bezdomovcům poprvé diskutovalo, a letošním létem, kdy byl schválen, přibyla nejpodstatnější změna. Je to onen proslulý „tábor pro bezdomovce“, s nímž radní Janeček pózuje jako princezna koloběžka, slibující tvrdě zatočit s bezdomovci a zároveň jim dát „oázu“. Jak konkrétně má vypadat ono zařízení, pro nějž se už vybírá lokalita, příznačně nejspíš někde v okolí malešické spalovny?
Zalistování na příslušnou stránku akčního plánu přináší zklamání. Zatímco jiné návrhy jsou v textu vcelku podrobně zpracovány, zřízení „centra pro nepřizpůsobivé občany“ působí jako narychlo dopsaný bod, čemuž odpovídá naprosto nekonkrétní stylizace i nereálně odhadnuté náklady (podle mínění odborníků by byly několikanásobně vyšší než dvoumilionová počáteční investice a dva miliony na provoz, viz anketa na s. 11). O chystaném táboře se mnoho nedozvíme, snad jen to, že když Janeček nastiňuje ve svých mediálních promluvách velkolepé vize jeho fungování, nevaří z dobře připravených podkladů, ale z vody. Proč s tak nedotaženým návrhem vůbec vystoupil? Dobře informovaný zdroj z pražského magistrátu se usmívá. „Janeček je především politik. Akční plán neakční plán, nejde o to, že by se navržená opatření uskutečnila. Spíš je to promyšlený manévr s cílem dostat opozici do role zastánců bezdomovců,“ říká. Mělo by to svou logiku. Jak se ostatně uvádí i v akčním plánu, většina Pražanů má k bezdomovcům negativní vztah. „Čím víc o tom budete psát, tím víc Janečkovi pomůžete,“ směje se nám v závěru rozmluvy náš zdroj.
Pochybnosti ovšem zůstávají. To, že se akční plán stal součástí politických her, neznamená, že se neuskuteční. Radní dlouhodobě dávají najevo, že chtějí bezdomovce vytlačit z centra. Navíc nějaké zařízení pro ty bezdomovce, kteří vypadli z ostatních možných záchytných sítí, by nejspíš opravdu bylo potřeba. Jenže jako síť otevřených a nízkoprahových zařízení tam, kde bezdomovci reálně pobývají, a s individualizovanou péčí. Janečkovo pojetí „nízkoprahovosti“ jako sběrného místa za Prahou, kde bude na bezdomovce dohlížet soukromá ochranka, je přesně opačné. Rozdíly nejjasněji vytanuly, když radní načrtnul, jak to bude s dobrovolností pobytu v táboře: „Těžko jim mohu nařídit, aby se tu zdržovali, ale oni pochopí, že jim jinde pšenka nepokvete. Chci jim nabídnout možnost, kde mohou být. Počítám s tím, že stejně budou jezdit do centra, ovšem tam na ně bude tlačit městská policie. Bezdomovci si pak uvědomí, že toto místo je pro ně nejlepší,“ uvedl pro iDnes.cz.
Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv připomíná, že smyslem zákonných kontrol není někoho opakovaně šikanovat a vyhánět ho tak z veřejného prostranství. „Člověk bez domova stejně jako kdokoli jiný má právo se svobodně pohybovat,“ říká. Jedním dechem ale připouští: „Je pravda, že některé přestupky mají natolik gumový základ, že je k šikaně snadno používat lze.“ Vize každopádně byla představena – policie vyklízí bezdomovce kamsi za město, kde je „v jejich vlastním zájmu“ hlídá ochranka, -nejspíš ABL, neblaze proslulá nejen politickým angažmá svého dosavadního šéfa Víta Bárty a podílem na „hlídkách“ Věcí veřejných, ale také tvrdostí vůči bezdomovcům tam, kde si ji městské části najaly na pořádkové služby. Problém se tím sice nevyřeší, ale je to snazší než prevence bezdomovectví investicemi do sociální práce a sociálního bydlení. Lépe se přitom pózuje v médiích a soupeří o hlasy s těmi, kdo hlásají „nulovou toleranci“ vůči lidem na okraji společnosti. A také se přitom snáz posílají peníze z veřejných rozpočtů na ty správné účty.
Čtvrtek, 2. září 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 2. 9. 2010 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
V úterý poslal Krajský soud v Brně na dva a půl roku nepodmíněně za mříže policistu Josefa Srnského za brutální útok na Vietnamce. Soudkyně uvěřila výpovědi korunní svědkyně případu, která popsala zásah policistů u ní v bytě. Vypověděla, že Srnský muže tloukl a škrtil obuškem a několikrát jej kopl do žeber. Další dva brněnští policisté tomuto násilí nečinně přihlíželi.
Ponechme stranou úvahy o tom, zda jsou dva a půl roku nepodmíněně pro násilníka a pětiletá podmínka pro jeho kolegy hodně nebo málo. Tento případ totiž ukazuje velmi důležitou věc, a sice že pokud se podaří dostat policejní násilí k soudu, je možné, aby byli pachatelé potrestáni. I zde se ovšem soudkyně při vyhlášení rozsudku vyjádřila značně kriticky k práci policejní inspekce a státního zastupitelství s tím, že by si při vyšetřování „dokázala představit lepší práci“. Na odsuzující verdikt to ale tentokrát stačilo. Uvidíme, co na to odvolací soud.
Já na bráchu, brácha na mě
Naše zkušenosti s monitoringem a zastupováním obětí policejního násilí bohužel ukazují, že většina případů, kde mohlo dojít k bití, ponižování či jinému surovému zacházení ze strany policie, se k soudu vůbec nedostane. „Stopku“ totiž vystaví Inspekce policie, která má u nás na starosti vyšetřování ve věcech, kde je podezření, že došlo ke spáchání trestného činu policistou. Česká inspekce spadá stejně jako policie pod ministerstvo vnitra a policisty tak vyšetřují jejich bývalí kolegové, kteří policií prošli a nadále si udrželi svoje policejní hodnosti. Nikdo jiný v policejní inspekci pracovat nemůže.
A jaké jsou výsledky práce inspekce? Ty ilustruje případ Pavla Kuchaře a Ondřeje Holouse, které na CzechTeku 2005 strážci zákona počastovali nejen kopanci a ránami obuškem, ale kterým také dýmovnicí zapálili auto. Pavlovi se podařilo jednoho z policistů vyfotit. Přestože na fotografii bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic jeho identifikačního čísla, inspekce případ uzavřela s tím, že totožnost policisty není možné určit. Po opakovaných stížnostech Ligy lidských práv to sice inspektoři vzali zpět, pak ale zase prohlásili, že je to „tvrzení proti tvrzení“.
Pavel s Ondřejem vytrvali a podali s pomocí Ligou zajištěného advokáta v červenci 2007 proti Ministerstvu vnitra žalobu na ochranu osobnosti. Letos v červnu se tak mohli radovat, když jim pražský vrchní soud přiznal celkové odškodnění ve výši sto tisíc korun. Navázal tak na rozsudek Městského soudu v Brně z roku 2008, podle kterého mělo ministerstvo povinnost se technařům omluvit a vyplatit jim celkem třicet tisíc.
Kudy z toho ven?
Liga lidských práv dlouhodobě volá po zřízení nezávislého orgánu, který by šetřil porušení zákona ze strany policistů a strážníků (viz Systémové doporučení č. 1). Na základě analýzy řady zahraničních systémů jsme dospěli k závěru, že je zapotřebí, aby inspekce nebyla podřazena Ministerstvu vnitra a stala se samostatným orgánem, jehož ředitel a jeho zástupce budou jmenováni Senátem či Poslaneckou sněmovnou. Zároveň se domníváme, že je užitečné, aby i nadále v inspekci pracovali bývalí policisté, ti by ale měli být doplněni o osoby, které nikdy u policie nepůsobily. Kde takové osoby vzít? Mohlo by se jednat například o mladé právníky, kteří by byli postupně vyškoleni a připraveni na tuto zodpovědnou a náročnou profesní úlohu. Do školení adeptů do nového orgánu pak doporučujeme zapojit odborníky z nezávislých vyšetřovacích orgánů ze zahraničí.
Naše doporučení byla alespoň částečně vyslyšena v návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který Poslanecké sněmovně v dubnu 2009 předložila vláda Mirka Topolánka. Tento zákon ale nakonec poslanci vůbec neprojednali. Podle jeho textu mělo dojít k oddělení inspekce od Ministerstva vnitra s tím, že by ředitele inspekce jmenovala přímo Poslanecká sněmovna. Zákon tedy měl potenciál opravdu přinést větší nezávislost při vyšetřování trestných činů spáchaných policisty, přesto ale obsahoval několik nedostatků. Neřešena zůstala možnost většího zapojení nepolicistů, pravděpodobně by tedy záviselo především na tom, jakou koncepci by zvolil nový ředitel inspekce. Dále pak inspekce sice měla řešit i pochybení celníků anebo příslušníků Vězeňské služby, bohužel se už ale neměla zabývat prací strážníků městské policie. Například návrhy pražského radního Janečka v rámci „boje proti bezdomovcům“ přitom ukazují, že nezávislá kontrola by slušela i strážníkům, kteří jsou zaměstnanci obce.
A co bude dál? Také vládní programové prohlášení ze srpna 2010 obsahuje závazek, že „vláda předloží návrh zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který zavede jejich nezávislou kontrolu.“ Právníci Ligy jsou připraveni se do diskuzí o podobě nového zákona zapojit. Nechme se tedy překvapit, co se z toho vyklube.
Více informací k tématu najdete také v ligových novinách EXTRA.
Pondělí, 30. srpna 2010Aktuality
V nových EXTRA Ligových novinách najdete zajímavé články o bolestech, kterými trpí současná česká policie nebo informace o případech, které jsme pomáhali řešit.
Prostor jsme však poskytli také druhé straně, v rozhovoru s vedoucím odboru služby pořádkové policie Radímem Daňkem se dočtete například o tom, jsou-li u policie zástupci menšin nebo proč policisté naznají právo.
Úterý, 24. srpna 2010Zprávy z médií
Článek byl publikován dne 24. 8. 2010 v Brněnském deníku.
Dnes u Krajského soudu v Brně proběhlo závěrečné jednání případu, ve kterém obžaloba viní tři brněnské policisty z podílu na smrti mladého Vietnamce. Policisté proti muži zasahovali v lednu 2009 a jeden z nich si při tom prý neodpustil bezdůvodné kopance a údery. Na vnitřní zranění mladý muž později zemřel. Další dva policisté jsou před soudem proto, že tento čin nenahlásili, ačkoliv mu měli být přítomni.
V tuto chvíli není nejdůležitější to, zda policisté čin opravdu spáchali, a ani bych si o tom na tomto místě nedovolil spekulovat. Rád bych upozornil na jiný problém. Ať už totiž případ dopadne jakkoliv, nejde zřejmě o poslední případ násilí ze strany policistů vůči vyšetřované osobě.
Policie jako silová složka státu bude vždy kromě poctivých a svědomitých lidí, kteří chtějí skutečně pomáhat, lákat také ty, kteří touží mít moc nad druhými a kteří nemají problém překračovat své pravomoci.
I přes sebelepší psychotesty při přijímání nováčků k policii se bezdůvodnému násilí ze strany policistů nepodaří nikdy zcela zabránit. Vyhnout se dá ale tomu, aby se nežádoucí chování policistů stalo normou. K tomu je třeba takové jednání objasňovat a provinění spravedlivě postihovat. Nejen z praxe v neziskové organizace, která se kromě jiného právě nezákonným násilím policistů zabývá, vím, že násilí a nedůstojné zacházení se zadrženými osobami ze strany policistů není vůbec tak ojedinělé, jak by se mohlo zdát. Jen se jej bohužel často nedaří objasňovat a případy jsou někdy doslova zametány pod koberec. A čím to je? V České republice chybí nezávislý orgán, který by nezákonné jednání policistů vyšetřoval. Stížnosti na nevhodné chování policistů řeší jejich nadřízený – tedy policista. Podezření na trestné činy spáchané policisty vyšetřuje Inspekce policie – složená opět z policistů. O nezávislosti tedy v tomto směru nemůže být řeč.
Neschopnost Inspekce Policie ČR se ukázala například při vyšetřování brutálního policejního zásahu na CzechTeku v roce 2005. Inspekce nikdy nevypátrala žádného konkrétního policistu, který překročil svoji pravomoc. Přitom měla v jednom z případů k dispozici mimo jiné fotografii, z níž bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic identifikačního čísla.
Z toho vyplývá, že inspektoři buď vyšetřují mizerně, nebo své kolegy kryjí. I když se napadeným účastníkům taneční oslavy nedostala satisfakce ve formě potrestání konkrétních policistů, alespoň jim ministerstvo vnitra konečně po letech muselo na základě soudního rozhodnutí vyplatit odškodné.
A jak tedy tuto neuspokojivou situaci řešit? Reforma zmíněných procedur je zatím zřejmě v nedohlednu. Můžeme však začít třeba tím, že podrobíme proces vyřizování stížností a rozhodnutí inspekce mnohem důkladnější veřejné kontrole.
A to nejen v případě, že rukou policie zemře nějaký člověk.
Lukáš Křivka
student Právnické fakulty MU
V nových