FAQs: Zdravotnické dokumentace

Zdravotnickou dokumentaci upravuje primárně zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Obsahuje mnoho údajů od identifikace pacienta a poskytovatele zdravotních služeb, přes informace o zdravotním stavu pacienta a provedené léčbě, po rodinnou, osobní a pracovní anamnézu pacienta. Může mít i různé přílohy. Řádné vedení zdravotnické dokumentace je důležité z mnoha důvodů. Pacient zpětně vidí a ověřuje, jaké zdravotnické služby mu byly poskytnuty, může léčebný postup konzultovat s jiným lékařem, použít dokumentaci jako potenciální důkazní prostředek apod. Poskytovatel může pomocí zdravotnické dokumentace doložit, že postupoval v souladu se současným vědeckým poznáním a právními předpisy. 

Níže stručně rozebereme otázky týkající se zdravotnické dokumentace, na které se nás často ptáte.

Co je to zdravotnická dokumentace a k čemu slouží?

Zdravotnická dokumentace je soubor informací vztahující se k historii poskytování zdravotní péče pacientovi. Obsahuje informace o osobě pacienta a jeho anamnéze (tzn. s čím se v minulosti pacient a jeho blízcí příbuzní léčili). Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o zdravotních službách může být zdravotnická dokumentace vedena v listinné nebo elektronické podobě, příp. v kombinaci obou těchto forem. 

Vedení zdravotnické dokumentace je jednou z povinností poskytovatele zdravotních služeb (§ 53 odst.1). Zdravotnickým pracovníkům slouží k zachování návaznosti péče (tj. jako podklad pro poskytování zdravotních služeb v budoucnu) a zároveň se jedná o doklad o správnosti péče (tzv. postupu založeného na vědeckých důkazech). 

Zdravotnická dokumentace je také zdrojem informací pro samotného pacienta. Může mu sloužit jako zdroj informací či jako důkazní prostředek v případném sporu o poskytování zdravotních služeb. 

V neposlední řadě může být se souhlasem pacienta je zdravotnická dokumentace také zdrojem jak pro výzkum v oblasti lidského zdraví, tak pro studenty lékařství či dalších oborů ve zdravotnictví.

Jaké informace se do zdravotnické dokumentace zapisují?

Právními předpisy je dáno, co by měla zdravotnická dokumentace obsahovat (§ 53 odst. 2 ZZS). Jedná se o identifikační údaje pacienta a poskytovatele, informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Zdravotnické zařízení má povinnost vést zápisy ve zdravotnické dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně (§ 54 odst.2). Zápis musí být opatřen datem, identifikací a podpisem osoby, která provedla zápis. Detailní výčet toho, co všechno musí obsahovat zdravotnická dokumentace obsahuje vyhláška o zdravotnické dokumentaci

Jak mohu zjistit, co obsahuje moje zdravotnická dokumentace?

Jako pacient máte právo nahlížet a pořizovat si výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace, a to na základě žádosti podle § 66 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Nahlížení má probíhat za přítomnosti poskytovatele zdravotní péče či jeho zaměstnance. Tento požadavek plyne z povinnosti lékařů uchovávat u sebe originály zdravotnické dokumentace, tudíž přítomnost další osoby má bránit zejména odcizení některých částí dokumentace. Proto by vás nemělo překvapit, že zejména v nemocnicích Vás nenechají s vaší dokumentací o samotě. 

Nahlédnutí do zdravotnické dokumentace či pořizování výpisů nebo kopií není ve většině zdravotnických zařízení možné ihned. Výpis či kopii by zdravotnické zařízení mělo pořídit do 30 dnů od obdržení žádosti, avšak v praxi je tato doba různě dlouhá [§ 66 odst.1 písm. a.)].



Kdo může do zdravotnické dokumentace nahlížet, příp. si z ní dělat kopie?

Do zdravotnické dokumentace může nahlížet a dělat z ní kopie (§ 65 odst. 1 ZZS):

  • sám pacient, jeho zákonný nástupce,
  • osoba, kterou určil pacient nebo
  • jeho zákonný zástupce či opatrovník,
  • osoba, která je pacientem uvedena na formuláři „Poučení a souhlas s hospitalizací nebo ambulantní péčí“, který se ukládá do zdravotnické dokumentace,
  • pěstoun nebo jiná pečující osoba,
  • jiná osoba zmocněná na základě plné moci.

Pokud pacient nemůže kvůli svému zdravotnímu stavu určit, kdo  smí zjišťovat aktuální informace o jeho zdravotním stavu, mají toto právo osoby blízké (tedy rodiče, děti, prarodiče, vnuci, manžel/ka, sourozenci). Informace uvedené v informovaném souhlasu lze rodinným příslušníkům sdělovat také po telefonu, a to např. na základě hesla, které si pacient zvolí při příjmu a sdělí ho v rodině.

Před každým nahlédnutím do zdravotnické dokumentace se dle § 66 odst. 5 zákona o zdravotních službách musí dotyčná osoba prokázat průkazem totožnosti. Nahlédnutí pak dle odst. 6 musí být zaznamenáno do zdravotnické dokumentace (to platí i vpřípadě poskytnutí informací osobám bez souhlasu pacienta).

Může si poskytovatel za pořízení kopie zdravotnické dokumentace něco účtovat?

Ano, za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace může poskytovatel požadovat úhradu nákladů. Výše požadovaného poplatku za pořízení kopií nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich pořízením, bude se tedy lišit podle rozsahu poskytnuté dokumentace, ale poskytovatel obecně může chtít uhradit pouze náklady např. na papír, barvu do kopírky, příp. za odeslání. Ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být veřejně dostupný [§ 66 odst.3 písm. a.)]. Avšak pořizování si kopií nebo výpisků vlastními prostředky (mobil, fotoaparát) v průběhu nahlížení je bezplatné. Pokud poskytovatel zdravotních služeb není schopen zajistit nahlížení, musí do 5 dnů ode dne, kdy vám tuto skutečnosti sdělil, zhotovit kopii. Zhotovení této kopie je pak rovněž bezplatné.

Jak řešit situace, kdy ve zdravotnické dokumentaci něco chybí nebo naopak obsahuje údaje, které by obsahovat neměla?

Právní předpisy upravují, jaké informace by zdravotnická dokumentace měla obsahovat. Zdravotnické zařízení musí vést zápisy v dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně. Zákon o zdravotních službách umožňuje zápis ve zdravotnické dokumentaci opravit (§ 54 odst. 4). Opravy zápisů se provádí novým zápisem, přičemž původní zápis musí zůstat čitelný. Zápis se opatří datem opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Opravit nebo doplnit zápis ve zdravotnické dokumentaci je možné i na žádost pacienta. Je-li oprava zápisu prováděna na žádost pacienta, vyznačí se tato skutečnost společně s datem provedení opravy zápisu a zápis podepíše příslušný zdravotnický pracovník a pacient.

V případě, že ve vaší zdravotnické dokumentaci některé údaje chybí nebo dokumentace např. obsahuje údaje, které nejsou pravdivé, doporučujeme vám se obrátit na daného poskytovatele a požadovat provedení opravy zápisu.

Je-li ve zdravotnické dokumentaci obsažen nepravdivý údaj, máte také možnost podat stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb, který zápis provedl.

Pokud např. došlo ke ztrátě části zdravotnické dokumentace a hrozí, že vaše osobní údaje budou zneužity, je vhodné případ ohlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tento úřad může udělit zdravotnickému zařízení pokutu.

Co dělat, když poskytovatel nespolupracuje?

Nesprávný nebo nepravdivý zápis do zdravotnické dokumentace můžete zjistit, pokud požádáte o umožnění nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo o její kopie. Neoprávněné vykázání výkonu zdravotní pojišťovně můžete zjistit z přehledu vykázané péče, který pojišťovny zpřístupňují svým klientům on-line nebo ze zákona poskytnou jednou ročně formou výpisu na žádost pojištěnce.

Pokud zjistíte, že do zdravotnické dokumentace byl zapsán výkon, který nebyl proveden, a navíc jeho provedení bylo vykázáno zdravotní pojišťovně, můžete to řešit stížností spojenou se žádostí o opravu záznamu ve zdravotnické dokumentaci. Stížnost se nejprve podává samotnému poskytovateli zdravotních služeb. V případě, že nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se obrátit na příslušný krajský úřad. Více informací o tom, jak podat stížnost, se dozvíte v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. O neoprávněně vykázané zdravotní péči také můžete informovat svoji zdravotní pojišťovnu.

Co se stane s dokumentací v případě úmrtí pacienta, a co v případě úmrtí lékaře či zániku zdravotnického zařízení?

V případě, že došlo (či dojde) k zániku zdravotnického zařízení, nebo úmrtí poskytovatele zdravotních služeb, dokumentaci zajistí a zabezpečí příslušný správní orgán (tj. typicky krajský úřad, v jehož obvodu byl daný poskytovatel zdravotních služeb). Ten zajistí ochranu dokumentace před zveřejněním a ztrátou, přičemž ji správní orgán drží, dokud si pacient nezvolí nového poskytovatele. O tomto postupu jsou pacienti informováni, např. prostřednictvím oznámení v příslušné ordinaci. Více k tomuto najdete zde.

Při úmrtí pacienta nejčastějšími otázkami bývá, kto do ní může nahlížet a na jakou dobu se uchovává. Zdravotnická dokumentace se uchovává u poskytovatele zdravotních služeb, který službu poskytl. Doby povinného uchování upravuje § 5 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, přičemž zpravidla činí 5 let, neupraví-li příloha jinak. Konkrétněji je to následovně: 

  • u ambulantní péče je to 5 let od posledního poskytnutí zdravotních služeb
  • u registrujícího praktického lékaře je to 10 let od okamžiku, kdy pacient k lékaři přešel, příp. kdy pacient zemřel
  • u dětského praktického lékaře je to 10 let od nabytí 19 let 
  • u zubaře a gynekologa je to 5 let od posledního poskytnutí zdravotních služeb
  • u lůžkové péče se zdravotnická dokumentace skartuje po 40 letech od ukončení hospitalizace, příp. 10 let od úmrtí pacienta
  • v případě zániku či úmrtí registrujícího praktického lékaře (příp. dětského praktického lékaře) uchovává dokumentaci krajský úřad (viz výše) po dobu 10 let, v jiných případech 5 let

Nahlížet do ní mohou osoby blízké podle § 33 odst. 4 zákona o zdravotních službách, přičemž mají nárok znát výsledek pitvy, pokud byla provedena. Nahlížení, pořizování výpisů a kopií je možné pouze v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem.

Mají příbuzní a třetí osoby právo na informace o zdravotním stavu pacienta?

Pacient může, ale nemusí určit osoby, kterým mohou být poskytnuty informace o jeho zdravotním stavu. Obvykle se to děje vyplněním formuláře při příjmu osoby do péče. Stejně tak může určit, zda jsou tyto osoby oprávněny nahlížet do zdravotnické dokumentace, či rozhodnout o poskytnutí zdravotních služeb. Na druhou stranu, pacient může výslovně uvést, které osoby nebudou mít k informacím přístup. Všechny souhlasy a zákazy lze kdykoliv odvolat.

V případě, že tak nebylo učiněno, případně pacient není schopen osoby určit, mají právo na informace a nahlédnutí do zdravotnické dokumentace pacienta jeho zákonní zástupci, pečující osoba a osoby blízké (např. rodiče, prarodiče, děti, vnoučata, sourozenci, manžel nebo registrovaný partner, nebo osoby spolu trvale žijící), přičemž od nich poskytovatel péče může požadovat prokázání totožnosti (pomocí dokladu totožnosti). Totožnost osoby může potvrdit i sám pacient.

Jiné osoby mají právo na informace pouze, pokud je pacient označil v již zmíněném formuláři. V praxi se však stává, že poskytovatel péče přijme pacienta ve stavu, kdy není možné takový souhlas udělit. Pro tento případ je vhodné, aby pacient předem napsal souhlas opravňující třetí osobu k právu na informace (případně i k nahlížení do zdravotnické dokumentace), a následně ho nechal ověřit.



Co dělat, když poskytovatel nespolupracuje?

Pacient má právo nahlížet, pořizovat výpisy, kopie a také žádat o kompletní kopii dokumentace. V praxi často dochází k situaci, kdy poskytovatel odmítá vyhovět a tím pádem neplní svou zákonnou povinnost.  V tomto případě je možné podat stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb. Bližší informace k stížnosti naleznete na odkazu

Dobrá zpráva pro pacienty: soudy musí zohlednit, aby odškodnění působilo preventivně

Krajský soud v Liberci zdvojnásobil odškodnění ženě, které lékaři odebrali vaječníky bez jejího souhlasu. Vyvolali tak u ní veškeré negativní následky, které jsou spojené s předčasným nástupem menopauzy. Žena měla původně dostat 150 tisíc korun, právníci Ligy ale argumentovali, že odškodnění dostatečně nezohledňuje závažnost celého případu a Nejvyšší soud jim dal loni na podzim za pravdu. Jako satisfakci za porušení informovaného souhlasu tak žena dostane celkem 300 tisíc korun.

Rozsudek Nejvyššího soudu je výjimečný v tom, že říká, že soudy musejí zohlednit preventivní působení odškodnění za porušení práv pacientů. „Pro pacienty je to dobrá zpráva, protože nyní soudy řekly, že odškodnění by mělo být takové, aby zdravotníky odrazovalo od toho nerespektovat svobodnou volbu pacienta, řekl advokát a předseda Ligy lidských práv David Zahumenský.

V zásadě tak mohou být v případě velkých nemocnic finanční sankce citelnější než u samostatných zdravotníků. Třistatisícové odškodnění již podle Ligy preventivní funkci plnit může. Lednový rozsudek krajského soudu ale ještě není pravomocný.

Žena podstoupila v roce 2006 operaci dělohy. Operatér se rozhodl vedle dělohy preventivně odstranit také vaječníky, přestože k tomu neměl souhlas pacientky. Po odebrání vaječníků nastoupila u ženy předčasná menopauza zahrnující řadu somatických a psychických obtíží.

Přestože soudy od počátku daly Lize za pravdu, pokud jde o skutkový průběh, zdráhaly se ženu férově odškodnit. Krajský soud jí nejprve přiznal pouhých 80 tisíc korun, vrchní soud finanční satisfakci zvýšil na 150 tisíc. To ale stále podle právníků Ligy nedostatečně zohledňovalo to, že k zákroku došlo ve velké krajské nemocnici.

Liga dlouhodobě usiluje o to, aby lidé mohli svobodně rozhodovat o otázkách svého zdraví. Proto ve vybraných případech poskytuje právní podporu těm, jejichž svobodná volba nebyla respektována. Zdravotníci mají povinnost pacienta řádně informovat, rozhodnutí je ale na něm.

 

Bližší informace poskytne:

David Zahumenský, advokát a předseda Ligy lidských práv, e-mail: dzahumensky@llp.cz, tel.: 608 719 535

Více informací k případu:

https://llp.cz/pripady/za-vyoperovani-zdraveho-organu-proti-vuli-pacientky-zaplati-lekar-300-tisic-korun/

Štrasburský soud: Pacient psychiatrické léčebny v Brně byl podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení

Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl, že pan Bureš byl před pěti lety v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení. Podle soudu byl několik hodin bezdůvodně kurtován na lůžku poté, co jej policie našla dezorientovaného po vysoké dávce léků na ulici. „Soud dospěl k názoru, že tím došlo k porušení článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech a přiznal stěžovateli odškodnění 20 tisíc Eur,“ řekl právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Maroš Matiaško.

Pan Bureš se neprojevoval agresivně, naopak příchod policie i převoz do psychiatrické léčebny uvítal s tím, že se mu dostane pomoci, a s psychiatry spolupracoval. Přesto ho však léčebna převedla na nedobrovolnou hospitalizaci, kde ho zřízenci přivázali kurty k posteli na několik hodin, což mu způsobilo zranění na zápěstí.

Stěžoval si také na ponižující zacházení ze strany ošetřujícího personálu a neochotu státních orgánů vyšetřit okolnosti hospitalizace. Pochybení státu při prošetřování případu potvrdil i evropský soud. Soud kritizoval také běžnou praxi zaměstnanců ústavu, kteří kurtování použili rutinně, bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ dodal Matiaško.

Jde vůbec o první rozsudek Štrasburského soudu, podle něhož v České republice došlo k nelidskému a ponižujícímu zacházení. Rozhodnutí soudu tak ilustruje neutěšenou situaci, ve které se česká psychiatrie nachází. Tisíce lidí jsou ročně zavírání do velkých psychiatrických léčeben, kde mnohem častěji dochází k porušování práva na osobní svobodu, soukromí, či zásahům do fyzické integrity nebo důstojnosti.

Tento rozsudek podtrhuje potřebu reformovat poskytování psychiatrické péče v České republice. Prvním krokem by podle Ligy mělo být přijetí plánu transformace, na jehož vypracování by se měly podílet všechny dotčené skupiny, včetně pacientů.

Ministerstvo zdravotnictví s tím souhlasí a sestavilo pracovní skupinu, která je pověřena plán vytvořit. Nicméně Liga má určité výhrady k jejímu obsazení. „Podle našich informací Ministerstvo zdravotnictví nepřizvalo do pracovní skupiny žádného opravdového zástupce pacientů“ říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová. Podle ní také hrozí, že plány budou zahrnovat pouze transformaci v rámci areálu psychiatrických léčeben, ne úplné opuštění ústavního prostředí.

Bližší informace poskytneme po podrobném seznámení se s rozsudkem na předem ohlášené tiskové konferenci dnes v 13:00 v sídle Veřejného ochránce práv na Údolní 39 v Brně.

Po skončení konference v cca 15:00 hodin poskytnou bližší informace:

Brno | Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, tel: 734 158 282

Praha | Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel: 773 621 228

 

Více informací k případu:

  • Popis případu na webu Ligy lidských práv, včetně rozhodnutí soudů

Vláda schválila návrh novely, která porušuje Úmluvu o lidských právech

Vláda v úterý schválila poslanecký návrh novely zákona o zdravotních službách, která má vyřešit problémy se souhlasy rodičů v případě poskytování zdravotní péče dětem. Na tiskové konferenci však politici zapomněli zmínit, že novela mění také právní úpravu nedobrovolných hospitalizací, přičemž tato změna jde přímo proti rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.

„Vláda schválením novely nepochybně udělala správný krok k odstranění výkladové nejasnosti zákona, protože některá zdravotnická zařízení odmítala poskytnout ošetření dětem bez souhlasu obou rodičů. Na druhou stranu, v oblasti práv lidí s duševním postižením jde o velký krok zpátky,“ říká právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Zuzana Durajová.

Zákon o zdravotních službách nabyl účinnosti letos v dubnu a zavedl nové záruky před nedůvodnými zásahy do osobní svobody prostřednictvím zneužívání psychiatrické hospitalizace. Ke změně legislativy Česko vyzval Evropský soud pro lidská práva na základě rozsudku Ťupa proti České republice, podle kterého stát musel zaplatit odškodnění ve výši 12 000 eur. Novela však tyto záruky ruší a vrací úroveň ochrany práv lidí s duševním postižením do původního stavu.

Pokud novelu schválí parlament, dopustí se stát nejen dalšího porušení Evropské úmluvy o lidských právech, ale hrozí také, že se na Evropský soud obrátí další stěžovatelé. Případná odškodnění se mohou v součtu vyšplhat až na miliony korun, hrazených ze státního rozpočtu.

Stát by měl přemýšlet spíše o tom, jak člověku s duševní poruchou pomoct, ne jak ho snadněji zbavit osobní svobody

Podle zkušeností Ligy na jednu stranu často dochází k nedůvodným hospitalizacím pacientů s duševním postižením a na druhou stranu existují případy, kdy nedostatek péče vyústí až v tragédii, jak to ukazují i nedávné události v Jablonném nad Orlicí a Králíkách na Pardubicku. Takovým případům však nelze předejít uvolněním podmínek pro nucenou hospitalizaci, ani nelze všechny lidi s duševní poruchou preventivně zbavit osobní svobody.

Podle Ligy je klíčovým problémem nedostatečně rozvinutá síť prevenčních zdravotních a sociálních služeb. „Primárně by se mělo dbát na to, aby člověk nalezl pomoc a péči v komunitě, prostřednictvím ambulantního psychiatra a sociálních služeb. Zejména na malých obcích ale v současnosti neexistují dostupné služby, které by mohly člověku pomoct předtím, než se jeho duševní nemoc rozvine do extrémní fáze. Nucená hospitalizace proto nastává až tehdy, když systém selže a v mnoha případech bohužel až potom, co se stane nějaká tragédie,“ vysvětluje Durajová. Tuto situaci nedávno kritizoval i Výbor OSN proti mučení, který České republice doporučil, aby neprodleně začala s transformací psychiatrických služeb.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC), email: zdurajova@llp.cz, tel.: 773 692 282

 

OSN kritizuje českou psychiatrii. Chybějí peníze, opáčil šéf Bohnic

Místo velkých psychiatrických léčeben síť ambulantních specialistů. Místo ponižujícího zacházení respektování práv duševně nemocných pacientů. Výbor OSN proti mučení kritizuje Česko za psychiatrickou péči a tuzemským úřadům posílá doporučení, co a jak změnit. „Za málo peněz, málo muziky,“ komentuje výtky ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý. Změna už je však prý na cestě.

„Psychiatrická péče by měla být postupně co nejvíce poskytovaná ambulantně, nikoliv v léčebnách, kde je člověk zbaven osobní svobody. Lidem s duševními poruchami by měly být k dispozici následné sociální služby, které jim pomohou po případné hospitalizaci lépe se vrátit do normálního života,“ komentovala závěry Výboru OSN proti mučení právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.

Česko má podle zprávy na přeměnu dosud centralizované péče psychiatrických léčeben co nejrychleji vyčlenit potřebné finanční prostředky. Právě v tom je však problém.

Na ministerstvu vzniká pracovní skupina

„Jedna věc je rovina reality, tedy na co máme a kdo nám na to dá. A druhá věc je, že skutečně to, jak je u nás systém psychiatrické péče seskládaný, je přece jen daleko od toho, co považuje Evropa a svět za moderní psychiatrickou péči,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ ředitel pražské Psychiatrické léčebny Bohnice Martin Hollý.

Na ministerstvu zdravotnictví už nicméně podle něj vzniká pracovní skupina, která by měla nakreslit, jak by v českých podmínkách mohla modernizovaná péče o duševně nemocné vypadat. A brzy mají přitéct i potřebné finance. „Psychiatrie je jednou z našich priorit pro nadcházející dotační období,“ potvrdil už před časem on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.

Odškodnění za smrt v síťovém lůžku

Terčem kritiky výboru se už tradičně staly i nejrůznější omezovací prostředky včetně v Česku stále rozšířených síťových lůžek. „Výbor urguje zákaz používání omezovacích prostředků, jako jsou klecová a síťová lůžka,“ stojí v seznamu doporučení.

Klecová lůžka už jsou v Česku zakázaná. Učinit totéž s těmi síťovými by ale podle Hollého pro poskytování psychiatrické péče příliš prospěšné nebylo. Jejich používání by mělo být nicméně svázáno přísnou metodikou, aby nemohlo docházet k jeho zneužívání. „Nikdo si nesmí tím, že použije omezovací prostředek, pouze ulehčovat práci,“ říká rozhodně Hollý.

Výbor OSN proti mučení nicméně apeluje i na to, aby se české úřady důsledně zajímaly o případy, ve kterých vedlo použití omezovacích prostředků k úmrtí pacienta. Zpráva výslovně zmiňuje například případ jednapadesátileté ženy, která se letos v únoru oběsila na síťovém lůžku v psychiatrické léčebně v Dobřanech. „Všechny případy by měly být účinně vyšetřeny. Rodinám zemřelých pacientů by měla být poskytnuta pomoc včetně odškodnění,“ stojí ve zprávě.

Doporučení výboru projedná vláda. Podle jejího mluvčího Michala Schustera ale dosud nebyla na jednání kabinetu předložena. Česko je také nemusí splnit. „Jediné, co mu hrozí, je mezinárodní ostuda,“ uvedla Durajová z Ligy lidských práv.

 

Zprávu vydal server Týden.cz dne 10. června 2012. Autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.