Pátek, 20. května 2011Tiskové zprávy
Brno – 11. května – Liga lidských práv dnes spustila webový formulář „Chci svůj porod“, který má pomoci při prosazování práva žen zvolit si svobodně poskytovanou zdravotní péči a místo porodu. Formulář umožňuje maminkám, a nejen jim, oslovit odpovědné instituce i politiky a upozornit je, že v České republice stále dochází k porušování práv žen při poskytování péče během těhotenství, porodu a šestinedělí. Systém péče o těhotné a rodičky u nás totiž stále neodpovídá přístupu k ženám například v Německu, Rakousku či Velké Británii.
Zatímco Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že v posledních letech nešetřilo žádné stížnosti na péči v porodnicích a nemá informace o žádných ženách, které by byly s péčí nespokojené, skutečná situace je jiná. V českých porodnicích často dochází k rutinním zásahům do přirozeného průběhu porodu a není výjimkou, že se tak děje bez předchozího poučení a souhlasu žen. Většina porodnic rutinně odděluje matky od novorozenců a některé porodnice stále brání tomu, aby mohly maminky odejít se zdravými novorozenci po porodu domů. V pražských porodnicích vznikl navíc nezákonný systém registrací a ženy s rozběhnutými porody jsou v mnoha případech odmítány, přestože takový postup zákon zakazuje. Ženy si také nemohou zvolit k porodu v porodnici svoji porodní asistentku.
Problémem však není jen přístup personálu v porodnicích, jde o celkové omezování volby žen při výběru péče a místa porodu. Ministerstvo zdravotnictví například brání vzniku porodních domů a snaží se kriminalizovat porodní asistentky, které poskytují ženám péči v těhotenství a při porodech doma. V řadě západních států jde přitom o standardní služby hrazené ze zdravotního pojištění. Podle Evropského soudu pro lidská práva je právem každé ženy zvolit si místo porodu, stát při tom musí zajistit, aby jí byla poskytnuta kvalifikovaná zdravotní péče.
Ženy, které nejsou spokojeny s péčí během těhotenství, porodu a po porodu a chybí jim nabídka služeb samostatně působících porodních asistentek, většinou neví, na koho se s tímto problémem obrátit. Formulář by jim měl vyjádření maximálně zjednodušit. Kromě zmíněného Ministerstva zdravotnictví mohou ženy prostřednictvím webu oslovit i svoji zdravotní pojišťovnu, která je povinna zajistit dostupnou zdravotní péči, nebo svého senátora, jenž může mít vliv na obsah nových zdravotnických zákonů.
On-line formulář bude prezentován také v rámci Světového týdne respektu k porodu, do kterého se právničky a právníci Ligy zapojí se svým seminářem Právní výbavička do porodnice.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských, tel. +420 777 893 871, zcandigliota@llp.cz
Analýzu Ligy o péči porodních asistentek mimo porodnice v šesti evropských státech naleznete zde.
Seminář Právní výbavička do porodnice se uskuteční:
• V Brně v pondělí 16. 5. od 18 do 19:30 h a ve středu od 19:00 do 21:00 h, Family Point, Josefská 1, www.aktivnirodicovstvi.cz
• V Praze ve čtvrtek 19. 5. od 14.00 do 15.45 h, Kino Perštýn, Na Perštýně 6, www.respektkporodu.cz
• V Břeclavi v pátek 20. 5. od 10.00 do 11.00 h, Centrum volného času Duhovka, sídliště Na Valtické, www.iride.cz
• V Českých Budějovicích v sobotu od 12.30 do 14.00 h, Pansofie, Nám. Přemysla Otakara II. 36 – Galerie Dvořák 1. p., www.babysatky.cz
Středa, 11. května 2011Zprávy z médií
Brno – Liga lidských práv spustila webový formulář „Chci svůj porod“, který má pomoci zlepšit práva žen v porodnicích. Podle organizace dochází totiž k jejich porušování i přesto, že ministerstvo zdravotnictví prý žádné stížnosti v posledních letech neřešilo. Ženy můžou ve formuláři popsat svoje zkušenosti s omezováním práv nebo nedůstojným zacházením. V kampani mohou lidé oslovit s podněty ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), zdravotní pojišťovny a svého senátora, řekla dnes novinářům za Ligu lidských práv Zora Javorská.
K dalším cílům kampaně Ligy lidských práv patří třeba to, aby ženy nemusely za přítomnost svých partnerů u porodu v porodnici platit nebo aby si mohly vybrat svou porodní asistentku. S tou by byly v kontaktu už během těhotenství a v porodnici po celou dobu porodu. Nemocniční asistentky se u něj dnes střídají podle směn. Podle Javorské je mnoho žen v zemi s porodnictvím nespokojených, ale v šestinedělí, kdy mají mnoho starostí s péčí o dítě, nemají na stížnosti čas. Později raději vše hodí za hlavu.
Představitelka Ligy lidských práv popsala loňský případ z Brna, kdy žena neplánovaně porodila doma své třetí dítě. Porod trval 20 minut, takže odjet nestihla. Pak zavolala záchrannou službu kvůli vyšetření dítěte. Lékař konstatoval, že je dítě v naprostém pořádku, přesto ženu i s ním přinutil ihned odjet do porodnice. Když nechtěla, zavolal policii. „Paní říkala, že do porodnice by s dítětem potom odešla, ale že se chce připravit. Chtěla se omýt, obléct dítě,“ uvedla Javorská. Lékař jí však odmítl dát hodinu, za kterou slíbila sama se do nemocnice dopravit. Podle Javorské navíc nejspíš zdravotníci na cestu dítě špatně zabalili, a tak prochladlo. Případ se stal v únoru. Na pozdější stížnost prý záchranná služba „reagovala arogantně“. Liga podala žalobu na ochranu osobnosti.
Žalobou skončil i případ studentky medicíny – prvorodičky, která si přála porod bez umělých zásahů. Lékař jí údajně schválně udělal nástřih hráze, i když to výslovně odmítla. Žena byla prý zdravá a plod nijak veliký. „Když žena měla zájem to řešit mimosoudně, ze strany nemocnice se dočkala další arogance,“ řekla Javorská.
Ke kampani Ligu lidských práv přimělo i údajné vyjádření zástupce ministerstva zdravotnictví na odborném fóru, že ženy jsou v Česku s těhotenskou, porodní a poporodní péčí spokojeny, protože ministerstvo neprošetřovalo žádnou stížnost. Kvůli kampani zřídila liga stránky http://www.ferovanemocnice.cz. Lidé tam mohou vyplnit připravený formulář, případně text změnit a doplnit o své zkušenosti.
Čánek byl publikován dne 11.5.2011 na www.čt24.cz, obdobně také na webu ceskamedia.cz a ceskenoviny.cz a vitalia.cz.
Pátek, 6. května 2011Zprávy z médií
V roce 2004 byl tehdy sedmnáctiletý syn muže z jižní Moravy vyšetřen na psychiatrii, kde navrhli jeho hospitalizaci.
Otec o vyšetření nevěděl a když se chtěl se zdravotním stavem svého dítěte seznámit, narazil. Lékařka a v tomto případě zároveň i matka sedmnáctiletého pacienta odmítla otci do zdravotní dokumentace byť jen nahlédnout.
Soudy případ střetu rodičů a zároveň lékařky a otce pacienta, který má odpovědět na otázku, zda má otec na zdravotní dokumentaci svého nezletilého syna právo, řeší už šest roků.
U prvního soudu se otec v roce 2005 dozvěděl, že na podobné spory je pozdě, protože syn mezitím překročil věk osmnácti let a podle práva je dospělý. O podstatě věci ale soud nerozhodl. Odvolací Krajský soud v Brně se případem nechtěl zabývat vůbec, podle něj podobné spory musí řešit Úřad na ochranu osobních údajů.
Od soudu na úřad a zpět
Kvůli tomu případ doputoval až na stůl soudců Nejvyššího soudu, kteří podobný postup odmítli. Spory o právo na informace ze zdravotnické dokumentace tak napříště budou muset soudy řešit.
Podle Nejvyššího soudu není v podobných případech ochrana osobních údajů „převažujícím zájmem“ a soudy musí hodnotit třeba i povinnosti a práva rodičů.
Podle Davida Zahumenského z Ligy lidských práv Úřad na ochranu osobních údajů spory o zdravotnickou dokumentaci řešit nechce. „Úřad se snaží zabránit zneužití nebo neoprávněnému nakládání s osobními údaji, ale spory mezi pacienty a zdravotnickými zařízeními řešit odmítá,“ říká Zahumenský.
Spor rodičů dnes už čtyřiadvacetiletého syna tak znovu skončí u Krajského soudu v Brně, kterému Nejvyšší soud nařídil jejich spor rozhodnout.
Zákony pohnula kauza Hlinka
Podle zkušeností právníků z Ligy lidských práv sporů mezi pacienty nebo jejich rodiči a lékaři o zdravotnickou dokumentaci v posledních letech ubylo. Může za to novela zákona o zdraví lidu, která v roce 2008 stanovila, že pacienti mají právo do zdravotní dokumentace nejen nahlížet, ale i si z ní pořizovat kopie.
Změnu zákona rozpoutal případ Liběny Hlinkové, která se v roce 2004 po smrti svého muže, legendárního hokejisty a trenéra Ivana Hlinky, marně snažila získat z karlovarské nemocnice jeho kompletní dokumentaci.
V jejím mediálně velmi sledovaném případě nakonec musel zasáhnout tehdejší hejtman Karlovarského kraje Josef Pavel, který si na vlastní odpovědnost jako zástupce zřizovatele nemocnice dokumenty vyžádal a pak je Hlinkové předal.
Článek byl publikován dne 6. 5. 2011 na aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Veronika Suchá, aktualne.cz.
Úterý, 19. dubna 2011Zprávy z médií
„Lékař nebo porodní asistentka mají povinnost poskytnout tu nejlepší péči, ale jen v mantinelech, které jim rodička stanoví svým souhlasem,“ říká David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.
Lékaři tvrdí, že rodičky je musí poslouchat, ženy namítají, že mají právo svobodně o sobě rozhodovat.
Domnívám se, že konflikt, který je typický nejen pro porodnictví, ale i pro další oblasti zdravotnictví, vyvěrá především z paternalismu zdravotníků. Ti jsou často přesvědčeni o tom, že díky svému vzdělání a zkušenostem ví lépe než my pacienti, co je pro nás nejlepší. Tak to ale není, ledaže se sami rozhodneme, že rozhodnutí přenecháme na odborníkovi. S určitým zjednodušením je to možné přirovnat k jiným službám. Pokud si jdu koupit auto, nechám si od prodejce vysvětlit výhody jednotlivých vozů, zajímá mě cena a řada dalších věcí. Budu to ale já, kdo rozhoduje, a když se rozhodnu špatně, například si koupím auto, které vzhledem ke svým příjmům nejsem schopen splácet, nebo které mi jinak nevyhovuje, ponesu následky. Je to samozřejmě zjednodušení, ale princip je stejný. Jsem to já, kdo rozhoduje o svém zdraví. Zdravotníci mají samozřejmě určité povinnosti, ale s výjimkou striktně stanovených výjimek, zejména situace, kdy někdo pod vlivem duševní choroby či drog ohrožuje sebe nebo jiné, jsou povinni mé rozhodnutí respektovat.
Na co se odvolávají lékaři, když nesprávně tvrdí, že za porod jsou právně zodpovědní?
Zdravotníci jsou povinni zdravotní péči vykonávat lege artis, to znamená v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Ukládá jim to paragraf 11 zákona o péči o zdraví lidu. Pokud zdravotníci pochybí a neposkytnou tu nejlepší péči, jsou odpovědní za negativní následky, které nastanou. Stále má ale přednost zásada, že léčit je možné jen se souhlasem pacienta. Lékař nebo porodní asistentka má povinnost poskytnout tu nejlepší péči, ale jen v mantinelech, které jim rodička stanoví svým souhlasem. Platí, že plod je součástí matčina těla a nikdo jiný o něm nemůže rozhodovat? Právní subjektivitu získáváme až narozením. Občanský zákoník sice říká, že dítě může být subjektem některých práv i před narozením, to ale není možné vykládat tak, že by se jednalo o samostatný subjekt.
Pokud se zdravotníci dopustí zákroku, se kterým žena nesouhlasí, jak má dále postupovat?
Ženy by měly vždy dát zdravotníkům zpětnou vazbu. Může se jednat o pochvalu či stížnost vedení nemocnice, vyplnění dotazníku při propuštění nebo někdy i žalobu. V Lize lidských práv se nám například podařilo dosáhnout odškodnění 200 000 korun pro ženu, kterou lékaři při porodu císařským řezem bez jejího souhlasu sterilizovali. Rozhodnutí, kdy za porušení práva na informovaný souhlas musí porodnice zaplatit odškodnění, přibývají. Lidé by měli být aktivní, a pokud se jim něco nelíbí, dát to vědět. Jinak se nic nezmění.
Jaká je největší právní bolest českého porodnictví?
Za velké bolavé místo považuji špatné postavení porodních asistentek. Ty jsou v některých porodnicích stále brány spíše jako pomocný personál, než jako ten nejkvalifikovanější odborník, který má ženě pomoci u porodu. Stát bohužel vytváří obstrukce, aby porodní asistentky mohly své povolání vykonávat samostatně mimo porodnici. Loni podobnou praxi v Maďarsku kritizoval Evropský soud pro lidská práva, něco se tedy pravděpodobně bude muset změnit.
Rozhovor s předsedou Ligy lidských práv Davidem Zahumenským byl zveřejněn dne 19. 4. 2011 v časopise Děti a MY.
Autorkou článku je Gabriela Bachárová, časopis Děti a MY.
Úterý, 19. dubna 2011Zprávy z médií
O svém porodu může rozhodovat jen žena, nikdo jiný. V praxi ale platí, že pokud odmítá zásahy lékařů, většinou tvrdě narazí. Braňte se tím, že budete vědět, na co máte nárok.
Nikdo si jistě nemyslí, že by chtěl nemocniční personál nastávajícím maminkám záměrně škodit. Ve srovnání s poměry, ve kterých rodila předchozí generace, jsou dnešní porodnice podstatně přátelštější. Přesto však stále dochází k tomu – a dokazují to i autentické porodní příběhy, otiskované v Děti a my – že jsou přání rodiček často opomíjena, přestože k tomu není žádný medicínský důvod.
„Píchli mi oxytocin na uspíšení porodu, i když jsem nesouhlas s jeho podáním uvedla v porodním plánu. Měla jsem dojem, že doktor to chce mít rychle za sebou, aby mohl jít zase spát,“ popisuje 35letá Monika z Prahy, maminka roční Marušky, typickou situaci z české porodnice. „Pak jsem už ale nedovolila dětské sestře, aby mi dcerku na noc odnesla. Prý vnitřní nařízení. Dokud ji neuvidí pediatrička, musí být pod dohledem. Doktorka samozřejmě v noci nepracovala. Trvala jsem na tom, že malá bude u mne. Co mohla sestra dělat. Vzít mi dítě násilím, zavolat si na pomoc spícího doktora, nebo dokonce strážníky?“
Právní zodpovědnost nenese lékař
Lékaři se často hájí tvrzením, že za průběh porodu nesou zodpovědnost, a dojde-li k poškození dítěte či matky, nemine je trest. Proto prý mají právo rozhodovat, a to i bez ohledu na přání matky. Není to pravda.
„Jakýkoliv diagnostický či léčebný zákrok je možné provést jen se souhlasem pacienta,“ říká David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv (www.llp.cz). „Jde o informovaný souhlas. To podle článku 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a také podle zákona o péči o zdraví lidu znamená, že pacient musí být s dostatečným předstihem informován o povaze navrhované léčby, důsledcích, alternativách, včetně toho, že se nebude provádět nic, a možných rizicích,“ uvádí právník. Zákrok je možný, jen když žena souhlasí. Má také právo svoje ano kdykoliv odvolat.
„Pokud je léčba podle zdravotníků nezbytná pro ochranu zdraví nebo života pacienta, je lékař povinen řádně ho poučit o důsledcích toho, co si může odmítnutím přivodit, a musí si od něj nechat podepsat negativní reverz, tedy písemné odmítnutí,“ říká David Zahumenský. Pak už nenese právní zodpovědnost a nemůže být souzen za neposkytnutí péče.
Po porodu chci domů
Hlavně prvorodičky běžně zůstávají v nemocnici až pět dnů. Pro jistotu, říkají zdravotníci. Matky by ale mnohdy první dny s miminkem trávily raději doma a ne v porodnici, která má svůj neúprosný rytmus.
„Bylo mi líto na povel budit spící miminko, svléct ho a čekat, až je prohlédne dětská lékařka. Někdy jsme čekali i hodinu. Nemluvě o tom, že vizita přišla téměř vždy v době kojení,“ stěžují si maminky. Žena se tomu podřizovat nemusí. Domů může odejít hned po porodu nebo kdykoliv. Lékaři namítají, že si na propuštění musí počkat minimálně 72 hodin. Vycházejí přitom z doporučení ministerstva zdravotnictví.
„Mnozí si ale pletou doporučení s nařízením.
Doporučení nezakládá rodičům povinnost zůstávat se zdravým novorozencem v nemocnici, či ho tam dokonce nechávat samotného. Zdravotníci jsou sice povinni rodiče poučit o rizicích spojených s brzkým odchodem domů, ale někdy toto poučování trochu přehánějí,“ popisuje Petra Sovová, předsedkyně Hnutí za aktivní mateřství (www.iham.cz). Rodičům pomůže, mají-li od pediatra prohlášení, že dítě přebírá do péče. Není však povinností je předkládat a lékaři nemohou prohlášení vyžadovat.
„Pokud zdravotníci uznají, že je nutné ženu či dítě hospitalizovat proti jejich vůli, musí o tom do dvou dnů informovat příslušný soud, neboť jde o vážný zásah do jejich práv,“ informuje Petra Sovová.
Dítě tady zůstane?
Neplatí ani to, že matka domů může, ale dítě ne – kvůli možnému zhoršení jeho zdraví.
„Musí se jednat o skutečné ohrožení a ne nic iluzorního nebo teoretického. Pokud očekáváte problémy, je možné se nejdříve zeptat, jestli je dítě v pořádku a až poté mluvit o odchodu. Když lékař jednou řekne, že vše je v pořádku, bude pro něj obtížnější vzápětí tvrdit, že dítě je ohroženo na životě,“ radí David Zahumenský.
„Stačí, když rodiče budou s úsměvem trvat na svém. Mohou zdravotníkům nabídnout, že podepíší negativní reverz, případně sami napíšou stručnou zprávu o tom, proč odcházejí. Případná vyšetření dítěte lze absolvovat ambulantně,“ dodává Petra Sovová.
S sebou k porodu chci…
Jak je to s doprovodem k porodu? Nemocnice si dávají podmínky. Omezují ho třeba na jednu osobu, která navíc musí projít „školením“. Žena se také může setkat s tím, že porodnice ji odmítne vybraný profesionální doprovod -soukromou porodní asistentku. A zdůvodní to tím, že by lékařům zasahovala do práce.
Petra Sovová říká, že nárok na svobodný doprovod k porodu nikde zakotven není. Soukromé porodní asistentky, pokud nepodepsaly s porodnicí smlouvu, mohou ženu doprovázet jen jako duly. Ty ale nemají žádné pravomoci. Budoucí maminka může argumentovat doporučením Světové zdravotnické organizace, podle kterého „žena by měla být při porodu doprovázena osobami, kterým důvěřuje: partnerem, přítelkyní, dulou nebo porodní asistentkou.“ Nemá však záruku, že v každé porodnici uspěje.
Pak vám dítě přineseme
„Miminko má studené ručičky, dvě hodiny si poleží na vyhřívaném lůžku a pak vám je přineseme.“
„Jste po porodu unavena, bude lepší, když nám dítě necháte a nejdříve se vyspíte.“
České porodnice rozhodně nejsou vzorem v bondingu, nerušeném kontaktu mezi matkou a dítětem. Tuto přirozenou potřebu válcuje zavedená nemocniční rutina. „Braňte se nejlépe s dítětem v náruči. Pokud by ho někdo odnesl, v krajním případě doporučuji zavolat na pomoc i policii. Vnitřní nařízení nemocnice nemohou v žádném případě nějak krátit práva pacientů a klientů!“ uvádí Petra Sovová.
Lékaři o právech žen mluví neradi. Gynekolog a porodník Michal Koucký z pražské porodnice U Apolináře byl jediný, kdo se nevymluvil na pracovní vytíženost: „Vždy záleží na personálu. Zdravotníci, které si vychovávám já, mají lidský přístup. Snažíme se vyhovět ženám prakticky ve všem, pokud ovšem jejich představy nejsou v rozporu s bezpečností vedení porodu. Podle mého názoru je u nás obecně problém hlavně v komunikaci. Pacient (nekomplikovaná rodička – ta ale není pacient) má plné právo na adekvátní informace. Toto je příčinou všech neshod mezi zdravotníky a rodičkami.“
Usilujte o efektivní komunikaci, jak se jen dá. Právo je – kupodivu většinou – na vaší straně.
***
Porodní plán není jen kus papíru
Je porodní plán (či také porodní přání) pro zdravotníky závazný, nebo je klidně mohou ignorovat? „Termín porodní plán zatím v zákonných normách nenajdeme. Lze se ale odvolat například na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která hovoří o respektování předem vyjádřených přání. Porodní plán by měl obsahovat zejména výčet zákroků, které žena odmítá rutinně podstoupit, tato část je právně závazná. V připomínkovém řízení je nyní návrh zákona o zdravotnických službách, který dříve vyslovená přání specifikuje blíže,“ uvádí Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství. Porodním plánem se zdravotníci nemusejí řídit v případě ohrožení života či zdraví ženy nebo dítěte.
Na co máte v nemocnici právo?
Informace najdete na adrese www. ferovanemocnice.cz.
Článek byl zveřejněn dne 19. 4. 2011 v časopise Děti a MY.
Autorkou článku je Gabriela Bachárová, časopis Děti a MY.
