„Lékař nebo porodní asistentka mají povinnost poskytnout tu nejlepší péči, ale jen v mantinelech, které jim rodička stanoví svým souhlasem,“ říká David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.

Lékaři tvrdí, že rodičky je musí poslouchat, ženy namítají, že mají právo svobodně o sobě rozhodovat.

Domnívám se, že konflikt, který je typický nejen pro porodnictví, ale i pro další oblasti zdravotnictví, vyvěrá především z paternalismu zdravotníků. Ti jsou často přesvědčeni o tom, že díky svému vzdělání a zkušenostem ví lépe než my pacienti, co je pro nás nejlepší. Tak to ale není, ledaže se sami rozhodneme, že rozhodnutí přenecháme na odborníkovi. S určitým zjednodušením je to možné přirovnat k jiným službám. Pokud si jdu koupit auto, nechám si od prodejce vysvětlit výhody jednotlivých vozů, zajímá mě cena a řada dalších věcí. Budu to ale já, kdo rozhoduje, a když se rozhodnu špatně, například si koupím auto, které vzhledem ke svým příjmům nejsem schopen splácet, nebo které mi jinak nevyhovuje, ponesu následky. Je to samozřejmě zjednodušení, ale princip je stejný. Jsem to já, kdo rozhoduje o svém zdraví. Zdravotníci mají samozřejmě určité povinnosti, ale s výjimkou striktně stanovených výjimek, zejména situace, kdy někdo pod vlivem duševní choroby či drog ohrožuje sebe nebo jiné, jsou povinni mé rozhodnutí respektovat.

Na co se odvolávají lékaři, když nesprávně tvrdí, že za porod jsou právně zodpovědní?

Zdravotníci jsou povinni zdravotní péči vykonávat lege artis, to znamená v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Ukládá jim to paragraf 11 zákona o péči o zdraví lidu. Pokud zdravotníci pochybí a neposkytnou tu nejlepší péči, jsou odpovědní za negativní následky, které nastanou. Stále má ale přednost zásada, že léčit je možné jen se souhlasem pacienta. Lékař nebo porodní asistentka má povinnost poskytnout tu nejlepší péči, ale jen v mantinelech, které jim rodička stanoví svým souhlasem. Platí, že plod je součástí matčina těla a nikdo jiný o něm nemůže rozhodovat? Právní subjektivitu získáváme až narozením. Občanský zákoník sice říká, že dítě může být subjektem některých práv i před narozením, to ale není možné vykládat tak, že by se jednalo o samostatný subjekt.

Pokud se zdravotníci dopustí zákroku, se kterým žena nesouhlasí, jak má dále postupovat?

Ženy by měly vždy dát zdravotníkům zpětnou vazbu. Může se jednat o pochvalu či stížnost vedení nemocnice, vyplnění dotazníku při propuštění nebo někdy i žalobu. V Lize lidských práv se nám například podařilo dosáhnout odškodnění 200 000 korun pro ženu, kterou lékaři při porodu císařským řezem bez jejího souhlasu sterilizovali. Rozhodnutí, kdy za porušení práva na informovaný souhlas musí porodnice zaplatit odškodnění, přibývají. Lidé by měli být aktivní, a pokud se jim něco nelíbí, dát to vědět. Jinak se nic nezmění.

Jaká je největší právní bolest českého porodnictví?

Za velké bolavé místo považuji špatné postavení porodních asistentek. Ty jsou v některých porodnicích stále brány spíše jako pomocný personál, než jako ten nejkvalifikovanější odborník, který má ženě pomoci u porodu. Stát bohužel vytváří obstrukce, aby porodní asistentky mohly své povolání vykonávat samostatně mimo porodnici. Loni podobnou praxi v Maďarsku kritizoval Evropský soud pro lidská práva, něco se tedy pravděpodobně bude muset změnit.

Rozhovor s předsedou Ligy lidských práv Davidem Zahumenským byl zveřejněn dne 19. 4. 2011 v časopise Děti a MY.

Autorkou článku je Gabriela Bachárová, časopis Děti a MY.

děti, lékař, nemocnice, pacient, porod, právo, zdravotnictví