Česko špatně vyšetřilo smrt Roma, rodina dostane půl milionu korun

Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu újmy dohromady 20 tisíc eur, tedy v přepočtu asi půl milionu korun.
Další čtyři tisíce eur má rodina dostat jako náhradu nákladů. Eskorta Roma špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně a nezávisle prošetřeno.

Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv na tiskové konferenci.

Rozhodnutí nicméně neznamená, že se bude muset česká policie a justice úmrtím znovu zabývat.

Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil po hlavě nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.

Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.

Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu.

První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.


Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.

Za podivnou smrt Roma na policii vyplatí Česko pozůstalým půl milionu

Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu nemajetkové újmy dohromady 20 tisíc eur (asi 506 tisíc korun). Další 4000 eur (asi 101 tisíc korun) mají dostat jako náhradu nákladů.

Eskorta Roma podle verdiktu soudu špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně prošetřeno.

Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv.

Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.

Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.

Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu. První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.

Evropský soud pro lidská práva kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na www.tyden.cz a najdete jej zde. Obdobně také na aktualne.centrum.cz, zde, na www.ceskatelevize.cz, zde a na www.ceskenoviny.cz, zde a www.lidovky.cz, zde.

Za smrt dítěte potvrdil soud asistentce podmínku

Praha – Za chyby při vedení porodu, po němž novorozenec přišel o zdraví a nakonec i život, dostala prezidentka Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková dvouletý trest vězení podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let.

Rozhodl o tom v úterý Městský soud v Praze, když zamítl její odvolání a potvrdil zářijový verdikt Obvodního soudu pro Prahu 3. Žena se podle soudů dopustila ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti. Königsmarková pochybení odmítá.

Dostala i zákaz výkonu povolání porodní asistentky na pět let. Zdravotní pojišťovně musí uhradit výdaje na léčbu dítěte ve výši zhruba 2,7 milionu korun. Úterní rozhodnutí je pravomocné. Königsmarková novinářům řekla, že počítá s dovoláním k Nejvyššímu soudu.

Po vyhlášení rozhodnutí zopakovala, že svou vinu odmítá. „My jsme zapomněli v porodnictví počítat s přírodou. Příroda není dokonalá. Někdy se může stát něco, co prostě absolutně není možné předvídat. Prostě někoho skolí infarkt teď hned. A zrovna tak se může stát, že třeba při porodu zemře dítě bez jakékoliv příčiny, bez jakéhokoli zavinění. To se stává i v nemocnici,“ uvedla. Z verdiktu je prý v šoku, ironicky hovořila o „právním státu“. „Každý krade, korupce na každém kroku, ale porodní asistentky, ty pronásledují,“ dodala Königsmarková.

Její obhájkyně v úterý při zhruba dvouhodinovém přednesu odvolání uvedla, že prvoinstanční rozsudek byl nesprávný a soud dospěl k špatným zjištěním. Porušil prý právo Königsmarkové na spravedlivý proces a právo na obhajobu, když zamítl velkou část jejích návrhů na doplnění důkazů. Ty, které provedl, navíc podle advokátky nesprávně hodnotil, nesvědčí prý o ženině vině. Obhájci tak odvolacímu soudu navrhli, aby porodní asistentku obžaloby zprostil.

Státní zástupce odvolání navrhl zamítnout jako nedůvodné. Odvolací senát mu vyhověl. Rozsudek, uložené tresty i povinnost nahradit škodu označil za správné. Klíčovým důkazem byl podle předsedkyně odvolacího senátu znalecký posudek, podle něhož Königsmarková při porodu nepoznala, že ho již dál nemůže vést porodní asistentka, ale je nutný zásah lékaře.

Königsmarková podle soudů v červenci 2009 v Praze 3 neoprávněně vedla komplikovaný domácí porod. Dostatečně se neinformovala o předchozích porodech rodičky, při kterých se objevily komplikace. Sama pak přehlížela problémy, které žena před porodem i při něm měla, a neposlala ji do nemocnice. Zároveň podle verdiktu neměla dostatečné zázemí na to, aby sama komplikovaný porod provedla. Dítě se při něm začalo dusit a vdechlo zkalenou plodovou vodu. Žena poté podle soudů neprovedla řádnou resuscitaci. Novorozenec skončil s těžce poškozeným mozkem. Dítě přežívalo na přístrojích 20 měsíců, letos v březnu zemřelo.
Měla pouze vyšší tlak, tvrdí asistentka

Königsmarková je přesvědčena o tom, že při porodu nechybovala. Do chvíle, kdy se dítě narodilo, prý nic nenasvědčovalo tomu, že nastanou komplikace. U ženy při prohlídkách zaznamenala pouze vyšší tlak. Advokát Königsmrakové dříve uvedl, že jeho klientka bere vždy jen nerizikové rodičky. Matka chlapce jí prý ale o svých předchozích problémech neřekla.

Částečnou vinu rodičky připustila v září i soudkyně obvodního soudu. Žena podle ní věděla, že její první porod museli lékaři urychlovat, při druhém se dítě na chvíli dusilo. Navíc navštěvovala školu pro porodní asistentky, a věděla tedy o porodech víc než ostatní. Nejela však do nemocnice, i když porod trval téměř 43 hodin. Záchranáře spolu s manželem a Königsmarkovou zavolali až poté, co se chlapec narodil a nedýchal.

Soudkyně obvodního soudu také připustila, že gynekologická a porodnická společnost, ministerstvo zdravotnictví a nemocnice nemají příliš vůle s porodními asistentkami spolupracovat a práci jim neulehčují. Nejsou schopni s nimi najít ohledně domácích porodů kompromisní řešení.

Königsmarkové se v této souvislosti zastala například Liga lidských práv, která spojila její stíhání s „nepřátelským postojem ministerstva zdravotnictví k porodním alternativám“. „Ministerstvo dlouhodobě ignoruje jak práva žen při porodu, která jsou běžná v západních zemích, tak i výzvy mezinárodních orgánů. Místo toho se snaží kriminalizovat neštěstí, které se může stát jak u porodu doma, tak i v porodnici,“ uvedla nevládní organizace ve svém prohlášení.“

Článek byl publikován dne 29.11.2011 na www.denik.cz.

K rození v nemocnici u nás neexistuje alternativa

Praha /ROZHOVOR/ – Porodníků je v Česku málo, přesto jsou u většiny porodů. Podle ředitelky Unie porodních asistentek Kateřiny Hájkové Klíčové by bylo řešení, kdyby ministerstvo zdravotnictví umožnilo existenci porodních domů.

V poslední době se objevují zprávy o domácích porodech, které dopadly tragicky. Jak se k přivádění dětí na svět doma stavíte?

Bývá nám podsouváno, že porody doma propagujeme. My ale jen chceme, aby ženy, které se k tomu kroku rozhodnou, měly k dispozici zdravotníka – tedy kvalifikovanou porodní asistentku. Často se stane, že ženě, která zvažuje možnost porodit dítě doma, porodní asistentka na základě zjištěných kontraindikací (např. vcestná placenta, poloha koncem pánevním apod.) porod doma nedoporučí. Usilujeme zejména o to, aby české ženy měly podobně jako ty v zahraničí, možnost volby a také, aby měly dostupnou odbornou péči.

Měla by se tedy přesně určit pravidla?

Domácí porody jsou výborně ošetřeny v Anglii, Dánsku nebo v Holandsku. Standardy, které tam platí desítky let, by se daly použít i u nás. Je tam ošetřena například spolupráce asistentky, která porod doprovází, a dalších zdravotníků, jako třeba záchranky. V Británii to funguje tak, že asistentka, která je u domácího porodu a nastanou komplikace, zavolá do nemocnice a domluví přejezd. V postotalitních zemích je zatím taková spolupráce bohužel zatím nemyslitelná. U nás se někdy stane, že sanitka přijede i v doprovodu policie, která pak porodní asistentku vyšetřuje.

Vyskytl se také případ, kdy záchranáři odvezli ženu s dítětem do nemocnice proti její vůli.

Je třeba rozlišovat plánované a neplánované domácí porody. Při neplánovaných, takzvaných překotných porodech, chce žena často rodit v nemocnici, ale vše jde tak rychle, že musí porodit doma. Pokud je pak ona a miminko zdravé, není povinnost, aby odjížděli do porodnice. Praxe je ale mnohdy taková, že je matka proti vůli od dítěte oddělena a jsou převezeni do porodnice. Tam se s ženou často zachází nevybíravě, jako by se k porodu doma sama rozhodla. V těchto případech většinou asistentka ani nefiguruje.

V případě, že se něco při porodu stane, kdo by měl nést odpovědnost?

Za zdraví své a svého dítěte nese člověk odpovědnost sám. Ženy, které se rozhodnou pro domácí porod, bývají poučené, takže je jejich rozhodnutí zodpovědné. Poslouchají gynekologa i asistentku, a když je náznak rizika, od domácího porodu ustupují. Asistentka, stejně jako kterýkoliv jiný zdravotník, nese zodpovědnost za to, že poskytuje péči podle zákona o zdravotních službách. Rodička má zodpovědnost za své rozhodnutí, zatímco porodní asistentka může být souzena v případě, že konkrétně pochybila, ale ne za to, že poskytla péči doma.

To se ale po novém roce změní…

Asistentce bude hrozit až milionová pokuta. Zákon ale nezabrání porodům doma. Na nás se každý den obrací několik žen s prosbou o doporučení konkrétní porodní asistentky, která by jim poskytla péči u domácího porodu. Pro porodní asistentky bude ale nová situace ohrožující. Ženy to tedy buď risknou samy, nebo o asistenci poprosí např. dulu, která ale neposkytuje zdravotní péči. Proto radím ženám, aby svůj zájem o péči samostatných porodních asistentek adresovaly přímo na Ministerstvo zdravotnictví nebo na zdravotní pojišťovny. Např. prostřednictvím formuláře Ligy lidských práv: Chci svůj porod. Proti novému zákonu se vzedmula velká vlna nevole a proběhla například demonstrace s názvem „Chceme péči porodní asistentky“ a tisíce lidí už podepsaly „Výzvu za bezpečný porod“.

Bude nějaké výjimka, když si ženy za služby zaplatí?

Ženy si domácí porod už dnes platí samy, protože úhradová vyhláška nezná nic takového, jako je porod vedený porodní asistentkou. Ať už si ale péči zaplatí žena nebo pojišťovna, asistentka musí jednat v souladu se zákonem. Pokuta by jí tedy hrozila vždy.

A jak to chodí v zahraničí?

Na západ od nás mohou nízkorizikové ženy rodit doma nebo v porodních domech a centrech, kde je lékař pouze na telefonu a v případě komplikací přijede. Jen ženy s komplikacemi jsou v porodnicích. V Holandsku je matka v péči porodní asistentky během celého těhotenství. S ní přijíždí do nemocnice a tam mají k dispozici porodní sál. Po porodu spolu opět odjíždějí do domácího prostředí. Snižuje se tak riziko porodních komplikací, protože asistentka ženu dobře zná a rizika odhalí lépe. U nás se jako za totality vše řeší v nemocnicích a míra rizika nehraje roli. Když je ale žena v porodnici, může se porod stát rizikovým jen proto, že se kvůli stresu nebo převozu zastaví či zpomalí. Doma by mohl proběhnout bez komplikací. V Anglii má většina porodnic rizikové oddělení, kde jsou lékaři i asistentky, a centrum asistentek, které vedou nekomplikované porody. Pouze při komplikacích, což je asi jedno procento případů, je žena převezena na rizikové pracoviště. Taková péče je levnější a efektivnější.

Mají tedy české ženy k porodnicím nějakou alternativu?

U nás se ale tlačí na to, aby se všechny porody odehrávaly v porodnicích. Je připraveno pár projektů na spuštění porodního domu – jeden v Brně a jeden v Praze. Legislativa je ale zatím neumožňuje otevřít, protože pro ně platí stejná pravidla, jako pro soukromou porodnici. To znamená nákladné vybavení, přítomnost porodníka a pediatra, což je finančně neúnosné. Je paradoxní, že u nás zdravé ženy, které jsou schopny porodit dítě samy, musí ležet v nemocnici pod dohledem lékařů a zůstávat tam další čtyři dny. To je vysoká zátěž pro státní pokladnu.

Takže se u nás porody na asistentkách nenechávají?

I podle zákona je porodní asistentka odborníkem na porod a může ho vést bez lékaře. Vnitřní pravidla většiny porodnic jsou ale taková, že je lékař přivolán vždy bez ohledu na stav ženy. Často má navíc pocit, že musí nějak zasáhnout, například porod urychlit. Když má porodnice čtyři až pět porodních boxů, musí být ve službě tři až čtyři lékaři. V Británii jsou přítomni lékaři jen na telefonu. U nás jsou u porodů preventivně.

Navzdory tomu, že Česko nedávno zažilo babyboom, počet porodnic klesá a i do budoucna mají zanikat další malá zařízení. Má opatření logiku?

Snižování počtu porodnic nám připadá jako neuvěřitelný krok i v souvislosti s tím, že se stát snaží omezit možnost práce soukromým porodním asistentkám tím, že jim neuděluje registrace. Zároveň zavírá malé porodnice, které podporují přirozený průběh porodu. Pokud ministerstvo volí jako jediné kritérium počet porodů a ne množství císařských řezů a komplikací, je něco špatně. Je to tlak na to, přivést všechny ženy do velkých specializovaných porodnic. Neumím si ale představit, jak velká města, jako je Brno či Praha, budou zvládat nápor rodiček, když už dnes se v Praze ženy musí registrovat. Stát draze vyškolil porodní asistentky, ale v případě zavírání malých porodnic si najdou jinou profesi. Ve chvíli, kdy se zjistí, že velká města nápor rodiček nezvládají, bude se provoz v porodnicích horko těžko obnovovat.

Stát tedy porodním asistentkám příliš nepřeje. Přitom si ale porodnictví zvolí jen málo lékařů, protože je tu velké riziko zažalování ze strany pacientů.

To je další paradox. Porodní asistentky usilují o tuto práci, jsou k tomu ze zákona pověřené, nesou podobnou zodpovědnost jako lékaři a celoživotně se vzdělávají. Stát jim ale provádět jejich povolání znemožňuje, i když se lékaři se do porodů nehrnou.“

Článek byl publikován dne 6. 11. 2011 na www.denik.cz.

Autorkou článku je Michaela Kloubová, www.denik.cz.

Poplatek za otce u porodu víří prach

Ústecká nemocnice odpověděla na stížnost. Rodička je připravena i na mezinárodní soud

Ústí nad Labem – Pokud se vám něco nelíbí, běžte rodit jinam. V podstatě takto by se dala shrnout odpověď vedení Masarykovy nemocnice Ústečance Petře Langové. Ta se na něj obrátila se stížností na tisícikorunový poplatek za přítomnost otce u porodu. Nelíbí se jí přehnaná částka ani vyžadování povinného kurzu.

„Pokud chce rodička u porodu otce, musí kurzem projít. Jestliže nesouhlasí, může si vybrat porodnici, kde povolují přítomnost otce u porodu bez kurzu. Moc jich nebude,“ stojí v odpovědi podepsané ředitelem Krajské zdravotní Eduardem Reicheltem.

V Teplicích jen 300

Přitom hned v teplické porodnici kurz nevyžadují a za přítomnost otce chtějí jen 300 korun na nutné náklady. „Proti tomu bych nic nenamítala,“řekla Langová.

Teplická nemocnice, stejně jako ta ústecká, patří pod křídla společnosti Krajská zdravotní. Rozporuplné jsou podle Langové i další závěry Krajské zdravotní.

„Dozvěděla jsem se jen to, že pětistovka z té tisícikoruny je za kurz a druhá za přítomnost otce na sále,“ uvedla Langová. Taková informace jí však nestačí. „Požadovala jsem přesné rozepsání celé částky a vysvětlení, jak mohou kurz vyžadovat jako povinný,“řekla.
„Žádné povinné absolvování kurzu nemůže porodnice chtít,“ potvrdila už dříve právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Vedení nemocnice v tom podle dopisu nemá jasno. Nejdřív uvedlo, že na proškolení otce trvají, protože neinformovaný a stresovaný partner ztěžuje práci na porodním sále.

Dále v textu však stojí:„Kurz nikomu nenutíme, každá matka má právo vybrat porodnici, i kde kurz absolvuje. A u nás platit jen za přítomnost blízké osoby.“

Za co? Za mundúr

Langová této verzi však nevěří. „Navíc pět set korun jen za přítomnost je stále dost, když si uvědomím, že manžel nemocnici stál jen jednorázový mundúr a nic víc,“zdůraznila.

Připravuje kroky, které podle ní mohou vést až k mezi národní žalobě. „V naší legislativě se musí něco změnit, aby se nemocnice na rodičích bezdůvodně neobohacovaly a nedělaly z porodů byznys. Připravuji petici, tohle nevzdám,“ rozčilovala se Langová. „Věřím, že se to nelíbí převážné většině žen. Od toho, aby proti tomu vystoupily, je ale odrazuje řada věcí.

Do nemocnice totiž třeba půjdou rodit znovu a nechtějí konflikty se zdravotníky,“ doplnila právnička Candigliota.

Článek byl publikován dne 5.9.2011 na www.denik.cz.

Autorkou článku je Veronika Udatná, www.denik.cz.