Čtvrtek, 12. června 2025Aktuality
Sandry Paškové, právničky Ligy lidských práv se ptala Markéta Braunová
Sandro, nedávno ses zúčastnila jednání pracovní skupiny k porodnictví pod Úřadem vlády. O co šlo?
Hlavním tématem byla nedostupnost péče porodních asistentek (PA) v šestinedělí. V současné chvíli je tato péče hrazená pojišťovnami v naprostém minimu případů. Porodní asistentky, a tím vlastně i jejich klientky, čelí několika překážkám. První překážkou je nutnost mít jako PA smlouvu s pojišťovnou, která jim výkony proplatí. Druhou překážkou je povinná indikace lékařem. Což znamená, že aby žena mohla službu porodní asistentky využít, musí jí lékař napsat žádanku.
Co to v praxi znamená? Je snadné najít PA, která má smlouvu s mojí pojišťovnou?
Porodních asistentek, které mají smlouvu s pojišťovnou, je opravdu velmi málo. Pojišťovny tyto smlouvy ani moc nechtějí uzavírat. Argumentují přitom, že o službu není zájem. To zaznělo i na pracovní skupině. Bylo to podpořeno daty, kolik žen tuto službu využilo v minulém roce. V Jihomoravském kraji se jednalo se asi o 25 žen, což je ve srovnání s 10 000 porody v kraji naprosto marginální číslo. Já se ovšem domnívám, že to jsou zkreslená data. Reprezentují totiž ty ženy, které opravdu tu službu využily, navzdory překážkám. Ty ostatní jí také využívají, ale mimo ten složitý systém. Sama zástupkyně pojišťovny na pracovní skupině zmínila, že služby PA proplácejí v rámci bonusových programů. Třeba konkrétně Česká průmyslová pojišťovna má programy Manažerka mateřství a další. Zástupkyně dodala, že v rámci těch bonusových programů je o tuto službu je velký zájem. To jenom dokládá, že problém jsou ty překážky, ne nezájem o služby.
Podstatná je neochota pojišťoven zařadit tyto služby do veřejného zdravotního pojištění. Přestože víme, že to má obrovské benefity pro matku i dítě, to je potvrzeno daty. Navíc jde o péči, která je v důsledku i levnější. Zároveň bychom proplácením této péče jednali v souladu se současnými vědeckými poznatky.
O jakých překážkách se bavíme? Smlouva s pojišťovnou, indikace lékařem a dál?
Abychom si to dokázali představit v praxi. Jedním z největších benefitů péče porodní asistentky je to, že se odehrává ve vlastním sociálním prostředí rodičky. Tedy ta žena po porodu, třeba i po císařském řezu nebo jiném komplikovaném porodu, by nemusela nikam docházet, nemusela by toho novorozence ani sebe nikam vypravovat nebo ho opouštět.
Jak to tedy funguje v současnosti?
Teď porodní asistentka dochází ve chvíli, kdy má žena žádanku od lékaře. To znamená, že tenhle skvělý benefit může využít až po tom, co se k němu vypravila a lékař byl ochotný jí tu žádanku vystavit. Pravděpodobnost, že se to stane, je prostě malá. Není vůbec s podivem, že v současné chvíli tu péči v rámci systému veřejného zdravotního pojištění využívá tak málo žen. My bychom se měli ptát opačně. Jak péči zpřístupnit, jak nabídnout tuto možnost, která je v souladu s vědeckými poznatky? Jak ji udělat součástí systému?
Bohužel s klesajícím počtem porodů jsou PA a gynekologové trochu v konkurenčním postavení. Mnohdy je velmi těžké přesvědčit gynekologa, aby tu žádanku vůbec vystavil. Řada jich to příliš dělat nechce. V minulosti se i Česká gynekologická a porodnická společnost vyjádřila, že tato služba nemá být podporována, což je opravdu v rozporu s mezinárodními výzkumy.
Samozřejmě si k sobě domů můžu pozvat PA, ale jako samoplátkyně. Tam se bavíme o tisícových částkách.
Jak je to u porodních asistentek pracujících tzv. pod nemocnicí? Jak to ony mají se smlouvami s pojišťovnami?
Tam to funguje maličko jinak, protože tu smlouvu s pojišťovnou uzavírá poskytovatel péče. A to je právě buď osoba, která pracuje sama na sebe. Nebo je tím poskytovatelem péče nemocnice. Ta má nasmlouvané výkony s pojišťovnou a může vyslat svoje zaměstnankyně, aby tuto službu vykonaly. A my skutečně takové nemocnice máme, ale je to záležitost posledních pár let.
Navíc ty nemocnice otevřeně uvádí, že tuto službu poskytují spíše proto, že jim to přivádí další rodičky. Je to pro ně zajímavé PR. Skutečně dnes máme boj o každý porod. To vede nemocnice k tomu, že samy nabídku svých služeb rozšiřují. Důležité je tady zmínit, že každá taková práce má být finančně ohodnocená a těm nemocnicím se to absolutně nevyplácí, protože ty úhrady od pojišťoven jsou velmi nízké. Dotují to tak ze svého, protože jim to právě přivádí další rodičky. Často jde o ženy, které využívají i jiné nadstandardní služby nemocnice. Třeba možnost mít svou porodní asistentku, nadstandardní nebo rodinný pokoj a další. A to je zase dalším zdrojem příjmů.
To znamená, že poptávka po alternativě existuje a nemocnice na ni reagují rychleji než právě pojišťovny?
Není to poptávka po alternativě, to by muselo jít o alternativu k něčemu, ne k absentující péči. Jde spíš o poptávku po péči jako takové. Dnes žena odchází z porodnice zpravidla po 72 hodinách. A potom zůstává bez péče až do konce šestinedělí. To znamená, že její poporodní poranění, případně jizva po císařském řezu nebo komplikace spojené s kojením nikdo nekontroluje, nikdo o ni ze zdravotnického pohledu nepečuje. Péče se dostává novorozenému dítěti u pediatra, ale žena samotná je bez péče. Nejedná se tedy o něco navíc, ale je to něco, co tady prostě chybí.
Přitom historicky jsme to tady měly. Porodní báby vyjížděly k ženám domů a pak se nám to ze systému někam vytratilo. Ve chvíli, kdy třeba ne všechno probíhá úplně optimálně, se zase obloukem vracíme k těm financím. Zanedbaná péče může ve finále vést k velkým výdajům z veřejného zdravotního pojištění. Ať už na zákroky týkající se fyzického zdraví, ale určitě nejde opomíjet ani zdraví psychické a psychickou pohodu.
Představuju si, že třeba prvorodička si často s něčím neví rady. Potřebuje se zeptat, ujistit, jestli tohle a tamto je OK. Jestli to, co se mi děje, je ještě v pořádku, nebo už bych měla vyhledat pomoc lékaře. Kam takové ženy sahají pro radu, jaké mají možnosti?
Jejich možnosti jsou právě v tuto chvíli dost omezené. Ve chvíli, kdy nechtějí nebo nemohou využít tu hrazenou službu mimo systém veřejného zdravotního pojištění, mohou ke svému gynekologovi nebo na pohotovost.
Pak je otázkou, zda dlouho neotálejí, nechtějí vážit tu cestu, dokud například ta bolest není nesnesitelná. O tom opakovaně ze své zkušenosti hovoří porodní asistentky. A to zmiňujeme fyzické problémy. Důležitá je i péče o psychické zdraví a prevenci v této oblasti. A ano, některé ženy potřebují i radu a ujištění. Mohou potřebovat ujištění, jak o dítě pečovat a nemají se koho zeptat. V takových případech jsou zkušené porodní asistentky k nezaplacení.
Porodní asistentky také mohou pomoci s kojením. Místo hledání laktační poradkyně tak může žena dostat oboje v jedné osobě.
Ano. To je také hodně důležité zmínit. Kojení má obrovské benefity jak pro matku, tak pro dítě. Z praxe víme, že je velký rozdíl mezi pobytem v nemocnici a přechodem do vlastního sociálního prostředí. Mnoho žen potřebuje právě doma tu podporu a ujištění, a to je zase trochu jiný typ péče. Velká výhoda péče porodních asistentek je v kontinuitě té péče. To znamená, že péče začíná už v těhotenství, pokračuje porodem a následně po porodu. Jejím stěžejním benefitem je komplexní přístup, protože porodní asistentka dobře zná tu ženu, zná její anamnézu i třeba rodinnou situaci.
Můžeme přiblížit, co znamená období šestinedělí pro tu rodičku? Jakou péči potřebuje a jakou může nabídnout právě porodní asistentka?
Skvělý je k tomuto tématu dokument Šestinedělí napospas s porodní asistentkou Janou Riedlovou. Ten hezky dokládá, jak ta péče porodní asistentky vypadá ve vlastním sociálním prostředí rodičky. Moc hezky popisuje i potřeby těch žen, které v šestinedělí mají a které jsou velmi různorodé. Dokument je dostupný na iVysilani.cz. Spoustu informací je i na stránce iniciativy Chci svoji porodní asistentku, případně na našem webu či sociálních sítích.
Pondělí, 22. května 2023Aktuality, Otevřené případy
Podpořte právní pomoc ženě, která byla obžalována a postavena před soud za to, že své dítě porodila doma
Zastavme snahu orgánů činných v trestním řízení stíhat ženy za jejich rozhodování o svém porodu. Žádná žena by neměla v průběhu porodu prožívat obavy, že za odmítnutí zákroku na svém těle doporučovaného zdravotníky jí hrozí trestní stíhání a snad i vězení. Strach z trestu k porodu rozhodně nepatří, k porodu patří pouze respekt k rodící ženě a její volbě, ať je jakákoliv.
V médiích proběhla v únoru 2023 zpráva o trestním stíhání rodičky, která odmítla císařský řez a porodila doma za přítomnosti manžela. Novorozenec se kvůli přidušení během porodu narodil ve vážném stavu a nakonec asi za měsíc zemřel. Podle policie se žena měla dopustit trestného činu usmrcení z nedbalosti.
Policie zahájila trestní stíhání rodičky, kterého se měla dopustit tím, že nerespektovala doporučení zdravotníků k císařskému řezu a odjela z porodnice domů, kde porodila. Nedostatečné zajištění péče novorozenci po jeho narození jí vytýkáno nebylo.
Žena podala proti trestnímu stíhání obsáhlou stížnost
Žena s pomocí své advokátky podala proti zahájení trestního stíhání obsáhle odůvodněnou stížnost. V ní argumentovala primárně tím, že české právo je založeno na svobodě rodičky rozhodnout o okolnostech svého porodu včetně volby porodu doma, což tvrdila i česká vláda před Evropským soudem pro lidská práva. Proto nelze ženu trestně stíhat za to, že porodí doma a nevyužije péče porodnice. Dále poukázala na skutečnost, že usmrcení „jiného“ z nedbalosti se dle judikatury nevztahuje na plod v těle matky a že na jakýkoliv zákrok na těle rodící ženy se vztahuje svobodný a informovaný souhlas:
„Z hlediska práva je třeba respektovat svobodnou volbu ženy ohledně okolností porodu včetně místa porodu a včetně rozhodnutí přivést dítě na svět fyziologicky a bez zásahů na těle matky, i když to s sebou nese rizika, ostatně i zásahy do těla matky s sebou nesou rizika, která matka není povinna nést.“
Ve stížnosti také žena namítala, že je nepřijatelné její volbu hodnotit ex post se znalostí výsledku, jak tendenčně činily některé posudky zpracované pro policii. V nemocnici se jí kontrakce zastavily a už znovu nerozběhly, personál jí navrhoval císařský řez, ale žena chtěla dát šanci rozběhnutí přirozeného porodu, čemuž bránilo nemocniční prostředí. Vyšetřením bylo zjištěno, že je plod v dobrém stavu, stejně jako rodička po celou dobu těhotenství. Žena byla poučena o rizicích odmítnutí císařského řezu, ale i samotný císařský řez je spojen s vážnými riziky. Situace rozhodně nebyla taková, že by plod byl akutně ohrožen a že by odmítnutí císařského řezu automaticky znamenalo úmrtí plodu.
Závěrem poukázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které některé události mají objektivně nešťastnou nebo i tragickou povahu, ale to neznamená, že se ze škodlivého následku musí dovozovat závěr o trestněprávním zavinění nějaké osoby.
Státního zástupce argumentace nezajímala a postavil ženu před trestní soud
Stížnost ženy o rozsahu 13 stran státní zástupce zamítl s odůvodněním v rozsahu pouhých dvou odstavců, ve kterých se vůbec nevypořádal s její argumentací a opět hodnotil událost ex post a z tragického následku dovozoval odpovědnost matky. Obratem na matku podal obžalobu k soudu.
Namísto toho, aby věc byla odložena, neboť i přes tragický následek zjevně nejde o trestný čin (stejně jako nejde o trestné činy v případě asi 600 ročně v České republice mrtvě narozených nebo do měsíce života zemřelých dětí), tak se orgány činné v trestním řízení snaží bezprecedentně šikanovat matku, které se přihodila osobní tragédie a která si již prožila velkou bolest. Součástí této šikany a hyenismu je i medializace ze strany policie a její snaha, aby matka, která nemá žádný majetek větší hodnoty, musela hradit náklady na zdravotní péči o novorozence ve výši 1,5 milionu Kč.
Případ této ženy si již vyžádal desítky hodin práce její advokátky Zuzany Candigliota, dalších právníků a externích konzultantů s cílem zastavit trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že žena byla obžalována a věc bude řešit soud, vyžádá si případ další desítky hodin práce odborníků nejen z oboru práva, ale i medicíny a statistiky apod. Navíc dopředu nelze odhadovat, zda případ neskončí až u Ústavního soudu jako případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové, kterou osvobodil až Ústavní soud.
Zaplacení dalších právních služeb a konzultací je mimo finanční možnosti dotčené ženy. Přitom její případ je důležitý nejen pro ni, ale pro všechny rodící ženy, které by se měly v průběhu porodu cítit bezpečně a rozhodovat se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a na základě svobodného a informovaného souhlasu, a ne pod nátlakem a hrozbou trestního stíhání.
Vzhledem k náročnosti případu a zapojení dalších právníků a odborníků do obhajoby vybíráme na tento případ částku 250.000 Kč. Jde o přímý útok na svobodu rodících žen, a tomu chceme zabránit.
Případ je v současné době v citlivé úvodní fázi, proto ze strategických důvodů nyní bližší informace o případu nezveřejňujeme, bližší informace budou sděleny následně.O průběhu případu vás budeme průběžně informovat.
Přispět můžete na portálu Darujme.cz
Děkujeme vám za podporu případu!
V případě dotazů ohledně této kampaně pište na adela.holecek@llp.cz.
Na činnost Ligy lidských práv v podobě administrativního zajištění FR kampaně a informování veřejnosti o průběhu případu využijeme max. 20% z vybrané částky.
Čtvrtek, 16. února 2012Zprávy z médií
Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu újmy dohromady 20 tisíc eur, tedy v přepočtu asi půl milionu korun.
Další čtyři tisíce eur má rodina dostat jako náhradu nákladů. Eskorta Roma špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně a nezávisle prošetřeno.
Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv na tiskové konferenci.
Rozhodnutí nicméně neznamená, že se bude muset česká policie a justice úmrtím znovu zabývat.
Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil po hlavě nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.
Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.
Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu.
První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na zpravy.idnes.cz a najdete jej zde.
Čtvrtek, 16. února 2012Zprávy z médií
Česko chybovalo při vyšetřování úmrtí Roma, který v roce 2002 údajně vyskočil z okna policejní stanice v Brně. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku přiznal pozůstalým jako náhradu nemajetkové újmy dohromady 20 tisíc eur (asi 506 tisíc korun). Další 4000 eur (asi 101 tisíc korun) mají dostat jako náhradu nákladů.
Eskorta Roma podle verdiktu soudu špatně hlídala. Nevyjasněné úmrtí nebylo podle evropského soudu nikdy důkladně prošetřeno.
Odškodnění si podle evropského soudu mají rozdělit rovným dílem matka a družka zemřelého muže. Další podrobnosti k případu zveřejní Liga lidských práv.
Neštěstí se stalo v červnu 2002. Tehdy třiadvacetiletý Rom byl na policejní stanici kvůli podezření z krádeže videorekordéru. Po několika hodinách strávených na stanici jej eskorta vedla po schodišti a muž údajně vyskočil nezamřížovaným oknem. Po pádu z osmi metrů utrpěl smrtelná zranění, jimž po převozu do nemocnice podlehl.
Policie při vyšetřování dospěla k závěru, že mladík spáchal sebevraždu, případně se pokusil o útěk. Družka zemřelého tomu ale nevěřila. Podle ní byl muž v dobrém zdravotním stavu, čekali spolu dítě, a tak neměl k sebevraždě důvod. Obávala se toho, že se muž stal obětí násilí, a proto podala trestní oznámení a vyhledala pomoc právníků Ligy lidských práv, kteří ji v dalším řízení zastupovali.
Podle Ligy lidských práv se už po deseti letech nejspíš nepodaří objasnit přesné okolnosti případu. Policejní verzi ale ochránci lidských práv pokládají za nedůvěryhodnou. Muž byl údajně na stanici šest hodin a vyšetřování neobjasnilo, co se s ním celou dobu dělo a s kým přišel do kontaktu. První kroky při vyšetřování úmrtí navíc prováděli policisté ze stejné stanice, kde muž zemřel – tedy kolegové policistů z eskorty. Rozpory se prý objevily i ve znaleckém posudku.
Evropský soud pro lidská práva kriticky upozornil na to, že eskorta dostatečně nedbala o Romovu bezpečnost. Mladík neměl na rukou želízka a policisté jej vedli kolem nezamřížovaného okna. Další chyby se objevily při vyšetřování, které podle ESLP až nekriticky vycházelo z vyjádření a svědectví policistů. Vyšetřování prý nelze považovat za zcela nezávislé.
Článek byl publikován dne 16. 2. 2012 na www.tyden.cz a najdete jej zde. Obdobně také na aktualne.centrum.cz, zde, na www.ceskatelevize.cz, zde a na www.ceskenoviny.cz, zde a www.lidovky.cz, zde.
Úterý, 29. listopadu 2011Zprávy z médií
Praha – Za chyby při vedení porodu, po němž novorozenec přišel o zdraví a nakonec i život, dostala prezidentka Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková dvouletý trest vězení podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let.
„
Rozhodl o tom v úterý Městský soud v Praze, když zamítl její odvolání a potvrdil zářijový verdikt Obvodního soudu pro Prahu 3. Žena se podle soudů dopustila ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti. Königsmarková pochybení odmítá.
Dostala i zákaz výkonu povolání porodní asistentky na pět let. Zdravotní pojišťovně musí uhradit výdaje na léčbu dítěte ve výši zhruba 2,7 milionu korun. Úterní rozhodnutí je pravomocné. Königsmarková novinářům řekla, že počítá s dovoláním k Nejvyššímu soudu.
Po vyhlášení rozhodnutí zopakovala, že svou vinu odmítá. „My jsme zapomněli v porodnictví počítat s přírodou. Příroda není dokonalá. Někdy se může stát něco, co prostě absolutně není možné předvídat. Prostě někoho skolí infarkt teď hned. A zrovna tak se může stát, že třeba při porodu zemře dítě bez jakékoliv příčiny, bez jakéhokoli zavinění. To se stává i v nemocnici,“ uvedla. Z verdiktu je prý v šoku, ironicky hovořila o „právním státu“. „Každý krade, korupce na každém kroku, ale porodní asistentky, ty pronásledují,“ dodala Königsmarková.
Její obhájkyně v úterý při zhruba dvouhodinovém přednesu odvolání uvedla, že prvoinstanční rozsudek byl nesprávný a soud dospěl k špatným zjištěním. Porušil prý právo Königsmarkové na spravedlivý proces a právo na obhajobu, když zamítl velkou část jejích návrhů na doplnění důkazů. Ty, které provedl, navíc podle advokátky nesprávně hodnotil, nesvědčí prý o ženině vině. Obhájci tak odvolacímu soudu navrhli, aby porodní asistentku obžaloby zprostil.
Státní zástupce odvolání navrhl zamítnout jako nedůvodné. Odvolací senát mu vyhověl. Rozsudek, uložené tresty i povinnost nahradit škodu označil za správné. Klíčovým důkazem byl podle předsedkyně odvolacího senátu znalecký posudek, podle něhož Königsmarková při porodu nepoznala, že ho již dál nemůže vést porodní asistentka, ale je nutný zásah lékaře.
Königsmarková podle soudů v červenci 2009 v Praze 3 neoprávněně vedla komplikovaný domácí porod. Dostatečně se neinformovala o předchozích porodech rodičky, při kterých se objevily komplikace. Sama pak přehlížela problémy, které žena před porodem i při něm měla, a neposlala ji do nemocnice. Zároveň podle verdiktu neměla dostatečné zázemí na to, aby sama komplikovaný porod provedla. Dítě se při něm začalo dusit a vdechlo zkalenou plodovou vodu. Žena poté podle soudů neprovedla řádnou resuscitaci. Novorozenec skončil s těžce poškozeným mozkem. Dítě přežívalo na přístrojích 20 měsíců, letos v březnu zemřelo.
Měla pouze vyšší tlak, tvrdí asistentka
Königsmarková je přesvědčena o tom, že při porodu nechybovala. Do chvíle, kdy se dítě narodilo, prý nic nenasvědčovalo tomu, že nastanou komplikace. U ženy při prohlídkách zaznamenala pouze vyšší tlak. Advokát Königsmrakové dříve uvedl, že jeho klientka bere vždy jen nerizikové rodičky. Matka chlapce jí prý ale o svých předchozích problémech neřekla.
Částečnou vinu rodičky připustila v září i soudkyně obvodního soudu. Žena podle ní věděla, že její první porod museli lékaři urychlovat, při druhém se dítě na chvíli dusilo. Navíc navštěvovala školu pro porodní asistentky, a věděla tedy o porodech víc než ostatní. Nejela však do nemocnice, i když porod trval téměř 43 hodin. Záchranáře spolu s manželem a Königsmarkovou zavolali až poté, co se chlapec narodil a nedýchal.
Soudkyně obvodního soudu také připustila, že gynekologická a porodnická společnost, ministerstvo zdravotnictví a nemocnice nemají příliš vůle s porodními asistentkami spolupracovat a práci jim neulehčují. Nejsou schopni s nimi najít ohledně domácích porodů kompromisní řešení.
Königsmarkové se v této souvislosti zastala například Liga lidských práv, která spojila její stíhání s „nepřátelským postojem ministerstva zdravotnictví k porodním alternativám“. „Ministerstvo dlouhodobě ignoruje jak práva žen při porodu, která jsou běžná v západních zemích, tak i výzvy mezinárodních orgánů. Místo toho se snaží kriminalizovat neštěstí, které se může stát jak u porodu doma, tak i v porodnici,“ uvedla nevládní organizace ve svém prohlášení.“
Článek byl publikován dne 29.11.2011 na www.denik.cz.
